Rusko je obrovský trh, který si do značné míry vystačí sám a tak se v posledních letech o poněkud plastičtější povaze ruské dokumentární reality dozvídáme jen sporadicky. Telegrafický přehled tří ruských postřehů ale naznačuje, že Just Do It, heslo březnové East Doc Platform, jako by v Rusku vynalezli.
24 Dok
„Když má film 44 minut, musí komentář zabírat přesně 38 minut a ani o minutu míň. Maximální dovolená pauza v komentáři je 15 sekund. A tak nějak vypadá naše televizní dokumentární produkce.“ Tak ještě v létě 2011 v našem rozhovoru glosoval neutěšenou situaci Vitalij Manskyj. Bezvýchodnost tehdejšího stavu ruské federální televize, jakoby nahrávala pocitu, že osvícený pohled na dokument může mít jen Evropa a její kulturní kanál ARTE spolu s řadou bojovníků za udržení autorského dokumentu ve schématech dalších evropských televizí veřejné služby. Tento stereotypní pohled, který v posledních letech svou dokumentární produkcí v rámci Evropy stále více nabourává třeba placená kabelová HBO, nyní vzal za své ještě víc. 5. října 2011 byl v Rusku spuštěn čistě dokumentární kanál 24 Dok, jež vysílá nepřetržitý proud dokumentů z Ruska i zahraničí. Slovo „nepřetržitý“ opravdu vystihuje 24 hodinový sled, slovo dokument opravdu nezastupuje publicistický pořad. Tato soukromá kabelová televize vedená Verou Krichevskou je dostupná více než 4 milionům diváků v Moskvě a Petrohradu. Své vysílání dělí na tematické bloky RassiaDok zaměřený na domácí tvorbu, ArtDok na umění a kulturu, EkoDok na environmentální tematiku, InoDok na Rusko reflektované zahraničními dokumentaristy, LjudiDok na výjimečné osudy obyčejných lidí a PolitDoc na nejpalčivější politická témata ve světě i v Rusku. Pokud by tento popis působil jako až příliš růžová utopie, stačí se podívat na výčet filmů, jež od října televize odvysílala. Revoluce, která nebyla Aliony Poluniny, filmy Sergeje Loznici i Vitalije Manského, řada filmů, jež se v minulosti na území Ruska mohla objevit právě jen na Manského festivalu ArtDokFest.
Teatr.doc
Jeden by řekl, že partner dokumentaristy je jeho producent. Více méně zkušený, etablovaný a specializovaný. Jeden by zároveň řekl, že dokument a divadlo jsou vůči sobě ne-li v opozici, pak aspoň netečné. V Rusku existuje fenomén, který obě tyto představy vyvrací. Divadelní skupina Teatr.doc, stojící za stále známějším pojmem ruského dokumentárního divadla, se k definici dokumentárnosti propracovává čistě divadelními prostředky a vedle své hlavní činnosti tu a tam podpoří i vznikající film. V roce 2002 jej jako nevládní, neziskový a nezávislý dokumentární kolektiv založila skupina mladých ruských dramatiků. Jeho činnost funguje z velké části na principu dobrovolnosti a otevřenosti všem zájemcům. Progresivní představení skupiny Teatr.doc vznikají na základě autentických textů, rozhovorů, dokumentů a osudů skutečných a často žijících lidí a pohybují se na průsečíku umění a sociální analýzy. Politická a společenská angažovanost ze současného ruského dokumentárního divadla udělala pojem, jež kolem sebe vytváří velmi silné inspirační pole. Pro mladé Rusy je jedním z nejsyrovějších a nejpravdivějších prostředků reflexe místní reality, jemuž se bez velkých investic do techniky a vybavení věnuje více a více lidí. Samotný Teatr.doc si nicméně vedle své už i mezinárodně oceňované divadelní činnosti odskakuje i k filmu. Za posledních pár let podpořil řadu dokumentů počínaje ranými filmy Pavla Kostomarova po bezpočet debutů a krátkých filmů začínajících filmařů. Samo divadlo Archa, místo konání závěrečné části East Doc Platform, v lednu uvedlo mezinárodně oceňovaný kus Dva v tvém domě, v němž Teatr.dok ztvárňuje k zatčení a odsouzení běloruského prezidentského kandidáta Uladzimira Njakljajeva.
Škola Mariny Razběžkiny*
Když se řekne ruská filmová škola, člověka napadne mytická zkratka VGIK. Od roku 2008 ale ruským dokumentárním filmem hýbe zcela jiná síla. Marina Razběžkina, ruská dokumentaristka, která si ze světových festivalů odnesla desítky ocenění, se nechtěla smířit se zkostnatělým stylem výuky na klasických ruských filmových školách a v roce 2008 založila svou vlastní. Místo klasických postupů vyšla se studenty do reality a mladým lidem se zájmem o film otevřela dveře k těm nejprogresivnějším postupům i mimoruským vlivům. Program obsahoval nejen dokumentární režii a všechny filmové profesní obory, ale i management a kreativní producentství. A nebylo by to v současném Rusku, kdyby se program zároveň nevěnoval dokumentárnímu divadlu. V rámci této školy tak vzniklo unikátní a inspirativní spojení pedagogů jako je Marina Razběžkina a třeba Michail Ugrov, dramaturg a umělecký ředitel Teatr.doc. Během 4 let existence se mezi ruskými studenty podařilo znovu oživit zájem dokumentární film a vytvořit mladou generaci ruských dokumentaristů, jež se začali uplatňovat na světových festivalech a několik z nich přivítá i East Doc Platform. Ne všechny odvážné iniciativy ale mají dlouhý život. V říjnu 2011, jen dva dny před spuštěním kanálu 24 Dok, se Marina Razběžkina rohodla ukončit spolupráci s Higher School of Economics, kde její dokumentární škola dosud působila, a hledat pro ni jiné zázemí. Podle Razběžkiny je fungování v rámci systému, který brání změnám, nebezpečné a spokojit se s nevyhovujícími podmínkami není z dlouhodobého pohledu řešením. "Riskujete tím, že se z vás stane stejné monstrum jako z dalších uměleckých institucí v zemi," dodala režisérka. Škola by však měla pokračovat ve výuce ještě letos, v současné chvíli probíhají jednání s novými partnery o novém působišti. V plánech na restart školy se počítá s novým programem pro tvůrce, kteří již mají dokumentární projekt a potřebují jej uvést na trh - studium se zaměří na vše od grantů až po mezinárodní distribuci.
*Děkujeme režisérce Darie Khlestkině za dodání aktuálních podrobností přímo z Ruska.
Rozhovor byl poprvé zveřejněn v novinách IDF Industry Reel, které vyšly v březnu 2012 během East Doc Platform.