Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

3 otázky: trendy, financování a hledání nových rolí

Dokumentární expert Sean Farnel, producent finské televize YLE Iikka Vehkalahti a Jakob Høgel z Dánského filmového institutu hodnotí posuny na dokumentární scéně a předvídají možné směry budoucího vývoje.

 

Kanadský dokumentární expert, bývalý programový ředitel Hot Docs Sean Farnel, producent finské YLE Iikka Vehkalahti a expert Dánského filmového institutu Jakob Høgel byli v říjnu 2010 hosty industry programu IDF, který se konal v Jihlavě.

 

1/ Změny ve financování, distribuci a vysílacích schématech televizí proměnily také roli producentů a režisérů. Film již nemusí mít pouze dvě stopáže, lze jej upravit pro další platformy. Tvůrci mohou film od samého začátku pracovat s crowdfundingem nebo cílenou propagací pro konkrétní skupinu diváků. Jak mají na takový vývoj reagovat filmové školy? Jak by měly spolupracovat katedry režie a produkce?

Sean Farnel: Úlohou filmových škol je učit základy filmové gramatiky, její nejrůznější formy i technické prostředky k jejímu vyjádření. Myslím si, že tradiční filmové vzdělání je nejdůležitější funkcí filmových škol. Jednotliví studenti mohou získat vzdělání v oblasti trhu jinde nebo by se v rámci filmových škol mohly více rozvíjet samostatné programy pro producenty, třeba ve spolupráci s obory se zaměřením na obchod a marketing. Produkce a režie jsou diametrálně odlišné pozice, které vyžadují specifické dovednosti a neměly by se míchat na filmových školách. Režiséři jsou až příliš často nuceni ujmout se role producenta a naopak. Většina lidí na těch dvou židlích sedět nedokáže.

Iikka Vehkalahti: Odpovědí je návrat k základní otázce vyprávění. Co je příběh? Co všechno znamená příběh? A až poté, co to pochopíme, můžeme přejít k další otázce: jaká je režijní a produkční platforma příběhu? Jako hostující profesor na Tampere University jsem nedávno zjistil, že v ideálním případě to znamená plodný dialog mezi filmem, rozhlasem, tištěnými médii, fotografií i divadlem. Ale je třeba hned zdůraznit, že nový typ produkčního procesu (s různými platformami pro různé produkce) by neměl narušit jedinečnost, kvalitu a umělecké ambice.

Jakob Høgel: Režiséři budou stále častěji také producenty svých filmů a producenti si pro sebe ve vztahu k režisérům budou muset hledat nové místo rozšířením záběru do oblastí financování a produkce mimo film a televizi.

 

2/ V uplynulých letech se začaly profilovat dva typy dokumentární výroby, financování a formy. Na jedné straně celovečerní dokumenty určené pro festivaly a kinodistribuci, které získávají podporu z filmových fondů. Na straně druhé nehrané pořady, které zahrnují hodinové autorské dokumenty a nové odvozené dokumentární formáty, které hledají financování na pitching fórech. Mezera mezi těmito dvěma typy se stále prohlubuje i díky stále většímu počtu dokumentů uvedených v kinech i na festivalech hraných filmů a díky rostoucímu vlivu internetu a nových distribučních modelů. Jaké jsou (negativní) dopady těchto změn?

Sean Farnel: Hlavní odpovědností festivalů, trhů a fór by mělo být vytvoření ekonomických podmínek nutných k podpoře toho typu produkcí, které ten který festival uvádí, povětšinou tedy jde o některý z druhů autorského dokumentu. Takhle to dělá CPH:DOX nebo Fond Jana Vrijmana festivalu IDFA, ale větština nikoli, i když si třeba myslí opak. A proto je zde ta propast. Trhy jako MIPDOC, AFM a další mohou klidně plnit široké potřeby komerčních nebo i veřejných televizí. Přežití celovečerních autorských dokumentů ale závisí na tom, jestli festivaly napřou veškeré své zdroje a partnerství ke společnému cíli - záchraně autorského dokumentu. V opačném případě bude brzy daleko chudší i jejich program.

Iikka Vehkalahti: Pokud se naplní nejhorší scénáře, veřejné televize drasticky sníží financování dokumentární produkce, ale zároveň budou zařazovat daleko víc nekvalitních dokumentů. Pokud se situace obrátí k lepšímu, bude to znamenat hlubší pochopení skutečnosti, že kino je zásadně jiná platforma než televize. Bude se vyrábět víc skvělých festivalových filmů a postupně si celovečerní dokumenty povedou lépe i v kinech. A budou zde zároveň i opravdu dobré dokumenty určené primárně pro televizi. A budou zde samozřejmě i filmy, které budou fungovat všude (jako například Inside Job, který uvedla finská YLE a který byl i na festivalech).

Jakob Høgel: Jediným negativním důsledkem bude obtížnější shánění financí pro dokumenty určené do kin. Kladem bude větší množství opravdu rozdílných filmů a to, že se konečně posuneme dál od modelu univerzálního produktu pro sto různých způsobů využití, který dokument v posledních deseti letech zamořuje.

 

3/ Co je podle vás na současném vývoji dokumentu nejvíce pozitivní či negativní? 

Sean Farnel: Nejvíce pozitivní je ohromující objem tvůrčí vize, nasazení a energie v současné generaci dokumentaristů. Nejvíce negativním trendem je to, že právě filmaři jsou v dokumentárním průmyslu na samém dně ekonomického řetězce.

Iikka Vehkalahti: Nejvíc pozitivní: dokumentární kultura je stále silnější v zemích mimo Evropu a USA. Nejvíc negativní: příliš mnoho předvídatelných dokumentů bez vizuálního výrazu.

Jakob Høgel: Dokumenty vždycky byly a jsou závislé na politických, technologických a uměleckých trendech. Dokumentární film je obecně silnější než kdykoli v minulosti, ale musí přehodnotit svou roli zejména ve vztahu k televizi.

 

Anketa byla poprvé zveřejněna v říjnu 2011 v novinách IDF Industry Reel #1, #2 a #3.


Související články:
V kole revoluce: úvaha nad budoucností dokumentární produkce