Choreografie pohybu
Rozhovor s režisérem projektu Sofia's Last Ambulance Ilianem Metevem
Hana Rezková
V psaném námětu popisuješ, jak budeš film snímat. To už ale popisuješ technickou metodu, kterou dosáhneš určitého účinku. Můžeš ale popsat, jak a v které fázi u tebe vzniká právě to základní rozhodnutí? Právě ta představa, jak má být obraz postaven, aby v sobě nesl ještě víc, než jen otisk pole před kamerou?
Ještě předtím, než jsme začali točit, jsem strávil s protagonisty filmu hodně času bez kamery a snažil jsem se pochopit, které situace budou nejvýstižnější a jak je zachytit tak, aby odpovídaly mojí celkové představě. Je to proces, při kterém musíte některé věci vynechat a naopak vybírat jen to podstatné.
S tím souvisí i můj způsob práce s kamerou a zvukem. Většinou si stanovím pravidla, podle kterých si se zvukařem tvoříme něco jako choreografii pohybů. A i když natáčení pečlivě připravujeme, snažíme se být zároveň co nejvíc intuitivní a reagovat na všechno, co vidíme a slyšíme na místě. Natáčení je pro mě neustálé balancování mezi rozumem a intuicí.
Nejvíc mě zajímá to, co se děje mimo obraz a mezi jednotlivými záběry, a hrozně se mi líbí teorie, že filmový jazyk funguje jako série podnětů, kde si film každý divák sám pro sebe vytvoří a objeví.
Trailer Sofia's Last Ambulance na mě jako na diváka působí ve dvou, jindy protichůdných polohách – v intimní blízkosti a zároveň v soustředěném odstupu…
Snažím se hlavně najít autenticitu. V tom hraje důležitou roli důvěra protagonistů, a ta se dá získat jedině tím, že s nimi strávíte dostatek času. Nechci ani zkreslovat pohled na skutečný život třeba přidáním soundtracku. Inspirací je pro mě dílo Roberta Bressona, který chtěl dosáhnout stylové celistvosti, kdy význam netvoří jednotlivé záběry, ale vztah mezi nimi. Jeho styl je neokázalý, ale nesmírně působivý.
Tvůj předchozí film Goleshovo má na první pohled velmi jednoduchou strukturu – volné výjevy různého charakteru spolu koexistují v čase bez toho, že by je zvnějšku spojovala narativní linka. Zpětně i v průběhu sledování se ale samovolně usazují do obrazu vesnice. Budeš v případě Sofia's last Ambulance postupovat podobně?
Nějakou dobu mi trvalo najít finální tvar Goleshova. Nejdřív jsem měl v plánu úplně jinou, lineárnější strukturu, ale film prostě nedržel pohromadě. Řešení jsem našel, až když jsem o materiálu začal přemýšlet víc pocitově. A z toho vzešla i finální skladba, v níž jsem dal každé scéně vlastní emocionální význam a vlastní rytmus.
U projektu Sofia's Last Ambulance jsem o struktuře filmu a o tom, jak vytvořit jednotný celek, hodně přemýšlel. Myslím, že to bude daleko odvážnější film.
Ve filmu Goleshovo dáváš velkou důvěru svým protagonistům. Postavy neodpovídají na otázky, sami o sobě nesou všechno, co mohou sdělit. Do tohoto "přerozdělení rolí" diváka uvede už úvodní scéna. Jak jsi se rozhodoval o zařazení úvodního téměř-monologu?
Často je pro mě víc podnětné, když film otázky vyvolává, než aby cokoli vysvětloval. Tu úvodní scénu, která je jediným rozhovorem ve filmu, jsem natočil docela pozdě v průběhu filmování. Původně jsem nechtěl točit vůbec žádné rozhovory a film postavit převážně na akci. Evdokia, žena z úvodu Goleshova, má pozoruhodně moudrý pohled na život. Film jsme se rozhodli točit právě tam hlavně kvůli ní, takže jsme vlastní pravidla porušili. K tomu, abychom pronikli do jejího vnitřního světa, jsme rozhovor potřebovali, protože dává tomuto konkrétnímu místu a času univerzální platnost.
Goleshovo byl tvůj absolventský film. Škola s sebou nese svobodu, inspiraci, zázemí. Teď jsi mimo chráněné zemí. Mění se pro tebe cokoli s filmem Sofia's Last Ambulance?
Sofia's Last Ambulance je jiná kvůli dynamickému prostředí a prostorovým omezením. Ale omezení jsou podle mě inspirací pro jakoukoli tvorbu a pro hledání zajímavých řešení. Ve své práci se vždycky snažím najít lidi, kteří navzdory nepříznivým okolnostem dokážou hledat nove cesty.
Bulharský režisér Ilian Metev a chorvatský producent Siniša Juričić se po workshopu a veřejných prezentacích East European Fora chystají představit projekt Sofia's Last Ambulance také profesionálům na amsterdamském festivalu IDFA (The FORUM, Central Pitch), 22. - 24. listopadu 2010.
Přehled všech dokumentárních projektů, které se 21. - 28. října zúčastnily letošního East European Fora, najdete zde.
Rozhovor se poprvé objevil v 1. čísle Industry Reel, ob-deníku IDF pro filmové profesionály v Jihlavě.
Sofia's Last Ambulance je naším Filmem týdne.