Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

DEBATA TÝDENÍKU RESPEKT : S MADONOU V POSTELI A ZADARMO - ANEB O NOVÉM POJETÍ AUTORSKÝCH PRÁV U NÁS

28.11. proběhne v divadle Archa veřejná debata o budoucnosti autorských práv. O konkrétních příkladech nových cest a případném zrodu revoluční instituce Creative Commons CZ bude diskutovat Paula Le Dieu (ředitelka Creative Commons Europe), Jan P. Muchow (hudebník), Viktor Stoilov (vydavatelství TORST), Jana Bärová (OSA), Vít Charouz (archív ČT), Aleš Černý (vydavatelství MuteMe), debatu bude moderovat Jaroslav Pašmik.

Debata týdeníku Respekt
28. 11., Divadlo Archa, 17.00

Hosté:
Paula Le Dieu – ředitelka Creative Commons Europe,
Jan P. Muchow – hudebník
Viktor Stoilov – vydavatel (Torst)
Jana Bärová – předsedkyně představenstva OSA
Vít Charouz - ředitel archivu ČT
Aleš Černý – vydavatel (MuteMe)
Moderuje: Jaroslav Pašmik

Připraveno ve spolupráci s festivalem Alternativa

Článek Jaroslava Pašmika pro RESPEKT:

S Madonnou v posteli a zadarmo
 - Zastánci svobodné kultury rozpoutali revoluci v autorském právu -


Dovedete si představit, že se nový český film Štěstí režiséra Bohdana Slámy brzy objeví na internetu v remixované podobě? Jednotlivé scény poskládají fanoušci trochu jinak, některé zkrátí, jiné úplně vypustí, nebo přidají vlastní hudbu? Uvěřitelné to snad je, chce se ale dodat, že za takové úpravy by samozvaní umělci brzy dostali předvolání k soudu. Jenže pozor. Autorské právo v posledních letech prochází dramatickým vývojem a na obzoru se rýsuje budoucnost, v níž podobné zlepšováky nebudou výjimečné.

Vyber si sám

Úvodní příklad nepatřil do říše sci-fi: australská režisérka Michaela Ledwidgeová v současnosti dokončuje první legálně remixovatelný film v dějinách kinematografie. Její snímek Sanctuary (Útočiště) totiž není ozdoben obligátní visačkou (c) - Všechna práva vyhrazena, ale vzniká pod ochranou zcela nového typu licence nazvané Creative Commons. Co to v praxi znamená ? Na rozdíl od standardního postupu, který divákovi striktně zakazuje cokoli jiného, než si koupit lístek a shlédnout dílo v kině, nový model ochrany autorských práv tvůrcům umožňuje, aby si podmínky vymysleli podle své chuti. Ledwidgeová se například rozhodla, že kromě biografů film zveřejní také na internetu. Tam si jej může kdokoli zdarma stáhnout a jakkoli rozsekat či přetvořit k obrazu svému. Ovšem ne už jej dál prodávat - v tomhle případě si autorka ponechala svrchovanost. Na výsledky prvního pokusu si musíme ještě počkat, dá se ale tušit, že osvobozené dílo zláká k remixu mnoho mladých lidí s digitální kamerou a laptopem. A fakt, že tenhle film financuje Australský filmový svaz a podporuje Britská národní nadace pro vědu, technologii a umění, svědčí o tom, že nejde jen o undergroundový experiment. Nové pojetí autorských práv Creative Commons a rozvoj legálního sdílení nejrůznějších děl na internetu má na svědomí stejnojmenná americká nezisková organizace (www.creativecommons.org), v jejímž čele stojí propagátor svobodné kultury, americký právník Lawrence Lessig. Stávající zákony k ochraně autorů jsou podle něj příliš rigidní: automaticky vylučují jakýkoli inovativní přístup k dílu ještě sedmdesát let po autorově smrti. To je podle Lessiga extrém, který je potřeba vybalancovat. Jeho negativní důsledky se ukazují hlavně na internetu: i umělci, kterým svobodnější využívání nebo kopírování jejich děl nevadí, mají smůlu, protože vydavatelské firmy tvrdě vynucují klasický copyright. Tvůrčí využívání kulturního dědictví pak narazí na stejnou bariéru: známý je třeba případ DJ Dangermouse, který kongeniálně smíchal hudbu Beatles s rapperem Jay-Z, ale okamžitě měl na krku právníky Sony Music, tvrdě potlačující šíření alba. Tvůrci nových licencí jsou přesvědčeni, že současné zákony a copyright v digitálním věku omezují lidskou tvořivost. "Cílem ovšem není bojovat s copyrightem, ale doplnit ho," vysvětluje ve své loňské knize Free Culture Lessig. Jeho princip Creative Commons nabízí svobodné rozhodnutí přímo umělcům. Jednoduchý systém ikonek, kterými dílo označí, jim umožní vzdát se části svých autorských práv, pokud si přejí, aby jejich dílo mohlo být například volně kopírováno pro nekomerční účely, remixováno nebo třeba zdarma reprodukováno v zemích třetího světa. Mohou samozřejmě zvolit přísnější režim a cokoli z nabídky zakázat - je to na nich. Za zhruba tři roky činnosti se podařilo Creative Commons (CC) strhnout lavinu. Jejich licence jsou již sladěny s právními systémy jednadvaceti zemí a fungují například v Rakousku, Polsku, Bulharsku nebo již zmíněné Austrálii.

Chybí tomu basa

Těsně po zrodu instituce Creative Commons prorokoval britský týdeník The Economist, že nedojde velké obliby u individuálních tvůrců, ale spíš mezi "univerzitami a institucemi, které věnují svou práci veřejnosti". Měl i neměl pravdu. Asi největším úspěchem je zatím adaptace licence britskou BBC, která reagovala velmi pružně a stvořila si Creative Archive. Občané v Británii nyní mají po dobu osmnácti měsíců možnost volně pracovat s vybranými částmi rozhlasového a televizního archivu BBC (celkově je k experimentu uvolněno sto hodin materiálu). Mohou si zvuky a nebo filmy nejen bezplatně stahovat, ale také je různě měnit a "stříhat". Předělané věci je dovoleno dál šířit, ale bezplatně. Akce zatím probíhá na zkušební dobu, po ní bude následovat hodnocení přínosu projektu pro veřejnost. Česká televize se zatím na podobný experiment nechystá. "Na internetu nemůžeme ze svého archivu zveřejnit a sdílet vůbec nic, protože by to bylo v rozporu s českým autorským právem," říká mluvčí ČT Martin Krafl. Ale zpět k proroctví Economistu. Ukazuje se, že licence Creative Commons mají ohlas nejen u velkých institucí, ale také u jednotlivců, kteří si je připojují ke svým dílům a nechávají je pak volně šířit přes internet. Příkladem je sám Lessig a jeho kniha Free Culture - vyšla v nakladatelství The Penguin Press, ale zároveň je zdarma k dispozici na internetu. A jsou tady další spisovatelé jako Cory Doctorow, jehož sci-fi Down and Out in the Magic Kingdom se prodalo v kamenných knihkupectvích asi šedesát tisíc výtisků, ale elektronickou verzi si zdarma stáhlo přes půl milionu čtenářů. V knihách by se dalo pokračovat, daleko větší část individuálních uživatelů licencí CC však tvoří muzikanti a malí hudební vydavatelé. Stačí se podívat například na adresu www.sonicsquirrell.net, projekt dvou švýcarských mladíků, který sdružuje mnoho malých labelů poskytujících hudbu zdarma s licencemi CC. Další zajímavý případ z hudební scény se týká amerického dua White Stripes, které hrálo nedávno v Praze. Kapelu tvoří pouze kytara, zpěv a bicí - basa chybí. Když před několika lety vydali White Stripes desku White Blood Cells, nevydržel tenhle podivný zvuk americký basista Steven McDonald. Vyhledal kytaristu Jacka Whita a navrhl mu, že jejich album předělá k obrazu svému a výsledek zveřejní na internetu pod názvem Red Blood Cells. White kupodivu souhlasil. McDonald tedy dohrál basu a některé vokály. V prvních skladbách se držel zpátky, nakonec se ale tak odvázal, že do jedné písně namastil jako kontrapunkt například basovou linku z Rolling Stones. A vysloužil si tím dokonce pochvalnou recenzi v New York Times. Lawrence Lessig popisem tohoto případu začíná reklamní klip Creative Commons. "Ne každý má to štěstí, aby se potkal s Jackem Whitem osobně, přeskočil všechny manažery a vymohl si souhlas. Lepší bude, když tvůrci rovnou své dílo označí jednoduchou značkou, jak to navrhujeme." Volání má úspěch nejen v hudebním podzemí: loni si je vzal k srdci třeba newyorský rapper Chuck D (frontman Public Enemy), který pod značkou CC vydal singl No Meaning No. Důvodem nemusí být totiž pouze láska k remixu - volné šíření hudebníkům zajišťuje šikovné PR, které dalšímu prodeji desek nijak neškodí.

Krajčo je proti

V Česku zatím pobočka Creative Commons neexistuje, z čehož vyplývá, že licence na náš systém zákonů ani nemáme adaptované. Přesto je využily již dvě malá internetová vydavatelství, která se soustředí na elektronickou hudbu (MuteMe a Surreal Madrid). "Je to spíše ze sympatií k myšlence než z nějakého praktického důvodu. Hudbu dáváme na web stejně zdarma a o zisk nám nejde," tvrdí shodně oba majitelé. Autoři a interpreti, kteří se pohybují v hlavním proudu, zatím o možnosti vydávat pod jiným než klasickým copyrightem moc nevědí nebo o ni nestojí. "V Čechách je úplně jiná situace. Máme malý trh a relativně vysoké náklady. Vydavatelská firma za vás zaplatí třeba půl milionu za nahrávací studia a reklamu, což si sám můžete těžko dovolit. Dát desku na web zdarma pak nejde," říká například Richard Krajčo ze skupiny Kryštof. S jeho argumenty souhlasí i Jaromír Kratochvíl, jeden z majitelů brněnského nezávislého vydavatelství Indies. Jeho firma sice prodává elektronické verze nahrávek přes internet, ale o poskytnutí celých desek zdarma neuvažuje - kvůli obavám ze ztráty zisku. Vstřícněji se k trendu Creative Commons staví třeba majitel knižního nakladatelství Torst Viktor Stoilov. "Ta myšlenka se mi zamlouvá. Elektronickou verzi všech knih máme stejně k dispozici a dát ji na web nic nestojí. Určitě by to stálo za to v případě vyprodaných knih, u nichž se už nevyplatí dotisk. Můžeme tím udělat radost některým čtenářům." A jaký má názor v úvodu zmíněný režisér Bohdan Sláma? Tady se ukazuje, že Lessig ví, co dělá, když říká, že cílem není tradiční copyright zničit, ale pouze doplnit - některým umělcům totiž naprosto vyhovuje. "Cože? Vzdát se nějakých práv? Dovolit remix Štěstí? Ani kdyby na mě mířili kulometem. Někdo tak možná hledá cestu k jakési pochybné interaktivitě, ale já teda určitě ne. Autorské právo je potřeba naopak pečlivě chránit."