Organizace DOCUMENTOR vznikla před rokem a to iniciativou samotných dokumentaristů. Z jaké situace tehdy vyšla?
Po 4-5 letech bojů, které jsme kvůli reformě vedli s kolegy, jsme si uvědomili, že zájmy dokumentární komunity mají konkrétnější podobu. Bylo to také v době, kdy jsme cítili, že existuje dostatek zájmu o dokumentární film a že stále víc lidí bude dokumenty točit.
Jak byste charakterizovali svou roli na poli rumunského i mezinárodního dokumentárního prostoru?
Snažíme se propojovat a navazovat kontakty mezi rumunskými dokumentaristy, abychom získali větší váhu pro jednání s Filmovým centrem (CNC) a televizními stanicemi a abychom jim zajistili přístup k mezinárodnímu financování a kontaktům.
Je váš status zakotven v novém zákoně o kinematografii?
Vlastně není. Vypracovali jsme individuální návrhy k zákonu o kinematografii a navrhovali jsme úpravy v zákoně a jeho ustanoveních. Filmové centrum jich však přijalo minimum.
Letos v červu IDF pořádalo východoevropský stánek na Sunny Side of the Doc. A poprvé se zde otevřel i samostatný rumunský stánek. Co vám tako aktivita přinesla?
Pro naši komunitu bylo důležité získat tolik kontaktů a přiblížit se mezinárodní scéně. Zviditelnili jsme se a v následujících měsících se jistě dostaví další praktické výsledky. Dalším přímým výstupem je, že zástupci Filmového centra, veřejné televize a nezávislí producenti se poprvé sešli v uvolněné otevřené atmosféře.
Rumunsko před třemi lety přijalo nový zákon o kinematografii - podobnou právní záštitu kinematografie například Česko jako jedno z posledních východoevropských zemí nemá. V čem nový zákon spočívá a jakým způsobem se konkrétně projevil v dokumentární tvorbě?
Zákon o kinematografii se snaží vytvořit strukturu financování filmových projektů jak z veřejných, tak i soukromých zdrojů, prostřednictvím výběru CNC (Národní filmové centrum). Konečně, dokumentární projekty těží z oddělení minimálního procenta z rozpočtu CNC. Od dokumentárních projektů se vyžadují různá kritéria a konkrétní dokumenty (dříve se vyžadoval 90stránkový scénář...) Pro dokumentární film také byla ustavena zvláštní porota.
Co naopak považujete za problematická místa tohoto zákona?
Je jich celá řada. Hlavním problémem je, že projekty jsou anonymní, jejich autoři až do konce výběru zůstavají utajení. Filmaři tak své projekty nemohou obhájit, nemohou ani prezentovat trailery či další obrazový materiál, což může být pro dokument zásadní. Veřejná televize je nucena dávat jisté procento ze zisku na kinematografii, avšak není zde žádná motivace k prosazování koprodukcí. Obecně zde neexistuje vize k zajištění větších ekonomických pobídek pro filmovou výrobu, které by mohly o několik řádů zvýšit zájem financovatelů a zahraniční investice. Distribuce pak zůstává největším probémem, neboť v celém Rumunsku je pouze 35 kin (na 21 milionů obyvatel).
Na panelu, který jste na Sunny Side pořádali, zástupkyně National Centre of Cinematography zmínila sumu, kterou stát ročně věnuje na dokumentární film. A tento objem peněz mnohonásobně převyšuje například českou účast státu na národní kinematografii. Jste se státními subvencemi spokojeni?
Loni to bylo přibližně 550,000 eur. Předně nejde o finanční příspěvěk státu: finance, o nichž mluvila, pocházejí z daní, které povinně odvádějí mediální a reklamní společnosti. Zadruhé se jedná o jediný finanční zdroj, o který se dnes dokumentaristé mohou ucházet, nejedná se tedy o příliš velkou sumu. Stát by mohl vyvinout větší snahu v udělování pobídek dalším ekonomickým subjektům, kteří by film podporovali a vytvořili tak společnou sílu s televizními stanicemi.
Spolu s přijetím zákona byla zřízena i pozice TV producenta, analogicky k systému evropských TV stanic. V červnu tohoto roku na Sunny Side of the Doc jste přinesli čerstvou zprávu, že tato pozice byla opět zrušena. Jak se nakonec situace vyvinula? Co to znamená pro rumunský dokument?
Situace se nijak nezměnila. Neprobíhá dialog s veřejnou televizí, ztratili jsme tak jediného prostředníka a instituce také zastavila veškeré smlouvy o koprodukci a financování, dokonce i u projektů, jejichž příprava již byla v plném proudu.
Předpokládám, že jedním z dalších kroků Documentoru bude opět rumunský stánek na Sunny Side 2009. Chystáte ještě jiné aktivity?
Ano, některé aktivity spojené se Sunny Side navíc dosud neskončili. Podařilo se nám vytvořit DVD s rumunskými projekty, pracujeme na dalším rozvoji našeho webu. A hlavně chceme na jaře příštího roku ještě před Sunny Side zorganizovat tréninkový workshop.
Zakladatelé Documentoru jsou dokumentaristé a lidé, kteří zároveň pracují na svých vlastních projektech. Jak se vám daří tato práce kombinovat?
Není to vůbec jednoduché, hledáme proto partnery, kteří nemají takové pracovní vytížení. Za většinou práce pro Sunny Side stojí Calin Meda, nezávislý producent z Temešváru. Stále nám však chybí spolupracovníci, kteří by zajišťovali organizační zázemí a podporu našich projektů. Byli bychom rádi, kdyby si někdo z IDF chtěl vybrat roční volno v Rumunsku...
Zpátky k dokumentárním filmům. Jaké snímky z poslední doby byste zmínil?
V roce 2008 měl premiéru film Thomase Ciuleie “Flower Bridge“, který získal několik mezinárodních ocenění (Go East – Wiesbaden, Cinéma du Réel) a dostal se rumunské kinodistribuce. Dokument “The Flying Shepherd“ Cataliny Musat obdržel čestné uznání v Locarnu. HBO Romania na konci roku odvysílá své první dva rumunské filmy, což je dobrá zpráva pro všechny, od nynějška je mezi soukromými televizemi nový potenciální koprodukční partner!
Alexandru Solomon [foto], Documentor / Hana Rezková, IDF