Rozhovor s Timem Novotnym
[foto: Trains of Thoughts]
Trailer najdete zde...
Tvůj nový projekt bude sledovat systémy metra ve světových metropolích. Už v komentáři k filmu Life in Loops se tě Michael Glawogger ptal, jaký bude tvůj další film a jestli budeš používat svůj vlastní materiál. Tehdy jsi odpověděl, že bys rád natočil něco o nádražích a z vlastního materiálu...
Když jsem byl v Tokiu a sháněl další materiál k záběrům Michaela Glawoggera, vzpomněl jsem si na svůj nápad, jak jsem cestoval metrem a jak moc jsem chtěl natočit projekt o metru. Taky si vzpomínám, že když jsem byl v roce 2006 v Praze, stáhl jsem si svoje fotky a na nich bylo asi 10 pohledů na Staré Město a zhruba 400 fotek z metra, a protože se mi hrozně líbí jeho design, pražské metro mě dotlačilo k tomu, abych projekt konečně rozjel.
Tvoje práce s obrazem se liší od typického dokumentaristického přístupu. Blíží se spíš skenování plošných obrazů, kde obsah má jinou roli než u klasických dokumentů.
Nestudoval jsem film, naučil jsem se spojovat obraz s hudbou při práci na obrazových materiálech pro Sofa Surfers, při točení videoklipů... Můj přístup je tedy odlišný. Neřekl bych, že obsah je podružný, obsah samožřejmě musí být nosný. Zvlášť když děláš 80minutový film, můžeš sice natočit velmi dlouhý experimentální film, ale nikdo se na něj nebude dívat. Takže obsah je důležitý, ale ten odlišný přístup má asi původ v tom, že jsem se nikdy nenaučil spojovat obrazy s dějem. Moje práce vzniká spíš při procesu stříhání a vždycky mi trvá hrozně dlouho, než dojdu ke konečné podobě filmu.
100% materiálu tvého připravovaného projektu budeš natáčet ty nebo tvůj kameraman. Budeš při natáčení myslet zároveň na to, jak bude vypadat budoucí střih? Nebo nejdřív natočíš veškerý materiál a teprve pak přepneš na střih a začneš stavět střihovou skladbu?
Bude to kombinace obou přístupů. Některé části budou konceptuální, jiné ne. Můj plán je jet do Tokia a New Yorku a točit, doma pak zjistím, jaký materiál mám v ruce. A v dalším městě se pak budu pokoušet objevit paralely, body, díky nimž bude snadné přecházet z jednoho města do druhého, aniž by se muselo něco složitě vymýšlet na papíře. První cesta bude nejsvobodnější, další už budou mnohem svázanější.
...A pak přijde postprodukce... A spojení s hudbou. V jaké fázi hudbu zapojíš do celého procesu?
Budu částečně cestovat se sluchátky na uších. Ale hudba přijde na řadu i později, chci, aby s některými situacemi pracovali i Sofa Surfers a aby viděli hrubý materiál. Potom probereme původní zvuk a automaticky přidáme hudbu, takže hudbu budeme asi skládat zároveň se střihem.
Budou tam momenty, kdy hudba povede střih?
Ano, rozhodně.
Diváci v Jihlavě mají dobré povědomí o rakouském experimentálním filmu a o současném dokumentu vůbec. Ale jak jsi již zmínil, pocházíš z trochu jiného oboru. Kam bys sám sebe na takové mapě zařadil?
Rakousko má slavnou tradici experimentálního filmu, kterou zastupuje například Martin Arnold... A na druhé straně jsou třeba dokumenty od Seidla nebo Glawoggera. Na tom jsme vyrůstali. Ale já jsem se ocitl mezi těmito dvěma světy. Nejsem dost experimentální, abych pronikl do soutěže experimentálních filmů a mám problémy dostat své filmy i do dokumentárních přehlídek. Pohybuju se prostě někde mezi. Pro některé lidi jsou moje filmy živé, další tvrdí, že filmy jenom przním. Ale myslím, že je dobré vyvolávat tak protichůdné reakce.
To, jak se člověk odpoutává od světa při jízdě metrem a nechává se unášet vlastními myšlenkami, připomíná rozpoložení, do kterého se často dostává divák při sledování tvých filmů...
Mým nejoblíbenějším filmem je Sans Soleil Chrise Markera, který taky skládá obraz k obrazu a příběh se posouvá kupředu spolu s obrazy a někdy se úplně vytratí. Viděl jsem tenhle film asi dvacetkrát a vždycky u něj usnu a probudím se vždy v jiné situaci a jiné náladě a objevuju věci, kterých jsem si předtím nevšiml. Mám ten film tak rád, protože při něm můžeš všechno pustit z hlavy a nechat se unášet. Takže tyhle filmy jsou moje filmové vzory spíš než třeba Koyannisquatsi, určitě nechci dělat nic podobného. Chci, aby divák v různých fázích dostal šanci vypnout a nechat se jen tak unášet myšlenkami.
Co tě čeká v nejbližší době?
Chystám se na tříměsíční průzkum, k natočenému materiálu potom přidám hudbu a udělám z toho živý projekt, který bude zároveň fungovat jako reklama na budoucí film. V roce 2010 budeme žádat o financování výroby, potom zase někde budeme projekt nabízet, točit se bude někdy v průběhu roku 2010 a stříhat až do roku 2011.
Hana Rezková, Institut dokumentárního filmu