Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

Na čem pracují Alyona Surzhikova & Sergei Trofimov

Dokumentární projekt Alyony Surzhikove a Sergeje Trofimova Not My Land vypráví o střetu infrastrukturního rozpínání v současném Estonsku a etnických vyděděnců, kteří se starají o ošuntělou zahrádkářskou kolonii. Pod povrchem však leží mnohem zásadnější otázky. Země stojí na troskách bývalé supervelmoci a ozvěny nedořešené minulosti vyplouvají na povrch právě zde, uprostřed záhonků se zeleninou.

 

V této chvíli je Not my Land jedním ze tří připravovaných dokumentů, který vzniká pod hlavičkou společnosti tohoto režisérsko-producentského páru s názvem Diafilm. V roce 2011 byl dokumentární projekt Not my Land vybrán do celoročního dokumentárního workshopu Ex Oriente Film, organizovaného Institutem dokumentárního filmu. V Jihlavě se uskutečnila poslední část workshopu, která vyvrcholila veřejnou prezentací v rámci East European Fora, kde se tvůrcům naskytla možnost hledat koproducenta a získat cennou zpětnou vazbu. I když se zdá, že financování Not my Land se nikam neposouvá, příběh i perspektiva vyprávění prošly důležitými změnami.


Zahrady plné sovětských přízraků

Rozhovor s Alyonou Surzhikovou a Sergejem Trofimovem
Ondřej Kuhn

Potom co jste získali finanční podporu od EFF (Estonian Film Foundation) a ECE (Estonian Cultural Endowment), prezentovali jste váš projekt na fórech a oslovovali mezinárodní koprodukci. Připouštíte, že Estonci často spoléhají na vstup skandinávských partnerů, jako jsou YLE a STV. Jaká je tedy vaše finanční situace dnes?

Do téhle chvíle k žádnému opravdovému posunu v tomto ohledu nedošlo. Po naší první veřejné prezentaci jsme od polského kanálu Kultura obdrželi písemné doporučení. V Jihlavě nám pomoc přislíbila slovenská STV, ale zatím nikdo na naše dopisy neodpovídá. Podobné je to i v jiných případech. Prezentace projektu nestačí, potřebujete, aby na ní také někdo zareagoval.

 

Not My Land je o územním rozvoji, jenž nahrazuje staré zahrádkářské parcely, nová éra vytlačuje zbytky té staré a přitom rozkrývá sovětskou minulost. Přestože se mnozí shodnou, že vaše téma má mezinárodní přesah, zejména pro východoevropské publikum, zdá se, že nejste první, kdo se tímto předmětem zabývá. Čím je dokument Not My Land jiný?

V naší zemi najdete velice neobvyklé historické pozadí. Liší se od ostatních evropských zemí – v tak malé zemi, jako je Estonská republika, máme dvě zcela rozdílné etnické skupiny obyvatel, které mezi sebou udržují komplexní vztahy.

Hlavní protagonisté našeho filmu jsou výjimeční. Boris věří, že nic na tomto světě nám nic doopravdy nepatří, zatímco Valery je posedlý všemi druhy katastrofických scénářů. Skládáme mikroskopický obraz naší historie očima různých lidí.

 

Doslovné nedorozumění mezi estonskými úřady a lidmi, kteří obývají zahrádkářské chatky, je jedním z ústředních motivů vašeho dokumentu. K tomuto problému sice odkazujete, ale týká se i vás osobně. Jak specifické je natáčení takového dokumentárního filmu pro vás, ruské Estonce?

Myslím, že hlavní téma našeho filmu je „prodali jsme to, co se nadá koupit.“ Místo malé zahrádky dostanete kus země v jiné lokalitě, ale není to vaše země. Nepracovali jste na té zemi 30 let, vaše děti na ní nevyrostly… Tohle je film o vzpomínkách, o soucitu vůči Rusům. Pro Estonce je ostuda mít tak podivné, špinavé území ilegálních pozemků přímo vedle letiště.

Naše motivace sdílet takové příběhy je mnohem silnější. Vzhledem k našemu zázemí máme přístup k lidem na obou stranách, k lidem z obou etnických skupin, což nám dává široké možnosti utvářet silný příběh, který bude každému srozumitelný.

 

V říjnu jste tvrdili, že vás teprve čeká natáčení těch nejdůležitějších scén filmu: samotné destrukce ilegálních zahrádek, která se měla odehrát v prosinci. Šlo všechno podle vašich představ?

Úřady, které s námi vždy hrály podivnou hru, zvolily nezvyklou strategii. V prosinci se nám nepodařilo zachytit jediný moment, kdy na zahrádky najíždějí traktory nebo jiné stavební stroje. Co jsme tam však našli, byli dělníci, kteří parcely připravovali k výstavbě opevnění kolem budoucího rozšíření letiště. Zdá se, že s námi nikdo nechce sdílet své opravdové plány a odkrýt, kam by se měl v jejich režii příběh ubírat.

 

Na základě jasně dané symboliky lze v tomto konfliktu předem odvodit jak vítěze, tak stranu poražených. Zabýváte se ve vašem filmu tím, co se s protagonisty stane poté, co budou zahrádky odstraněny? Nebo vás zajímá spíš vývoj moderního expansionismu?

Jakmile bude oblast zdemolována, chceme pokračovat v natáčení jednoho z našich protagonistů, Borise, který tam chce i nadále žít. Je přesvědčený, že jediné, co musí udělat, je přestěhovat se jeden nebo dva kilometry od toho staveniště. Nicméně všichni ostatní prostě odešli.

 

Setkali jste se s nějakými nečekanými momenty, které vaší původní ideu odvedly novým směrem?

Po prezentaci v Jihlavě jsme se rozhodli následovat příběh Borise. Je to opravdu velmi silná a výjimečně svérázná osobnost, která ztělesňuje odolnost ducha a sinou víru v boha. Je názorným příkladem toho, že každý člověk je svobodný. Stvrzuje, že svoboda je vnitřním stavem a nezávisí na vnějších vlivech.

 

Not My Land

Producent: Trofimov Sergei
Produkční společnost: Diafilm

Suur - Sõjamäe , Estonsko, 70 min, 35 mm, Autorský

Jste doma, ale bez domova, vaše pozemky patří státu, ale stát už neexistuje. Každou chvíli se může objevit nová mocnost a zničit váš dům. Konflikt mezi komunistickým a kapitalistickým systémem, mezi chudými a bohatými, mezi mladými a starými.