Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

NÁBOŽENSTVÍ PLASTOVÉHO NÁDOBÍ

Doprovodný program East European Fora přináší případové studie filmů, které díky předešlým ročníkům získali finanční podporu. V roce 2004 si z jihlavského Fora odvezli příslib finanční podpory i estonští dokumentaristé Jaak Kilmi a Andres Maimik. Ve spolupráci s finskou stanicí YLE, která jako jedna z mála evropských televizí podporuje i výrazně autorské dokumenty, letos v září film Umění prodeje (Art of Selling) i dokončili. Film byl v Jihlavě promítnut dva dny po své estonské premiéře. Přečtěte si rohovor s autorem.

Tvůj film Umění prodeje (The Art of Selling) se svým tématem blíží jednomu ze zásadních děl Cinema Direct, dokumentu bratrů Mayselsů, Obchodní cestující (Salesman) z roku 1969. Realita podomních obchodníků v Americe 60. let a v Estonsku na počátku 21. století je ale jiná. Co tě na ní zajímá?

Umění prodeje vedle konkrétních osob a jasného tématu zachycuje postupné a hluboké změny, které probíhají v zemích bývalého socialistického bloku. V dnešních dnech už otázka nezní: „Co prodáváš?“, ale „Jak to prodáváš?“. Kromě toho si podomní prodejci musí často poprvé v životě odpovědět na otázku: „ Jak mohu prodat sám sebe?“ nebo „Jak mohu sám sebe nejlépe prezentovat a spolu s tím prodat zboží, které zrovna nabízím?“. S tím souvisí i otázka: „Jak sám sebe motivovat?“.  Myslím, že dlouhodobý posun od důrazu na objekt prodeje k důrazu na efektivnost celého mechanismu se už uzavřel. Všude na světě se z něj stal status quo, ale lidé v bývalém socialistickém bloku musí tenhle princip vstřebat během mnohem kratší doby. A často začínají od nuly. Hlavní postava mého filmu s touto situací velmi dobře pracuje.  Na jeho příkladu je dobře vidět, jak úzce souvisí „umění podomního prodeje“ s manipulativní masírkou motivačních tréninků, které jsou nasměrovány k nalezení životního štěstí a úspěchu.



Ještě k Obchodnímu cestujícímu. Kamera sledující protagonisty v 60. letech měla v kontextu doby úplně odlišnou funkci. Hlavní postavou tvého filmu je tréninkový mistr a manipulátor z povolání a kameru s její dnešní mediální funkcí a mocí si na rozdíl od postav Obchodního cestujícího uvědomuje. Do jaké míry chápe, ze kterého úhlu se na něj díváš a do jaké míry měl on sám tendenci sám sebe ve filmu prezentovat?

Ano, celý mediální kontext se změnil a Peep je přesným produktem toho dnešního. Má úplně jasnou představu, jak na lidi působí, a bez přestání pracuje na svém co nejpřitažlivějším veřejném obraze. Je profesionál a málokdy vypadne z role. Jako režisér se pak pohybuješ na dvojí hraně: Na jednu stranu zachycuješ osoby a dění, ale ve stejném okamžiku musíš udržovat odstup, uvědomovat si mediální hru, která se před tebou rozevírá, rozkrýt ji a navíc ještě na ni filmem upozornit. Z toho důvodu jsme do filmu zahrnuli i scény, ve kterých Peep spolupracuje na svém vlastním promo-filmu. Z nich se dalo odvodit, jakým způsobem se snaží manipulovat i naším filmem.



Film má velmi přesnou a pevnou stavbu. Na tvých postavách se dají velmi výstižně zmapovat hlavní osobní důvody, které lidi k této práci vedou. Objevil se kromě předem předpokládaných postojů i nějaký zvrat?


 Při výběru hlavních protagonistů jsme od počátku chtěli najít lidi, kteří neodpovídají představě ideálního podomního prodejce. Tichý student teologie, který chce prorazit v Americe, i vdova, která se chce zbavit deprese a začít nový život dravého obchodníka, téhle představě odpovídali. Stát se mohlo cokoli. Oba byli jako časované bomby. Oba mohli projít zázračnou metamorfózou a stát se strojem na úspěch, nebo bolestivě narazit. V obou případech se stalo to druhé. Což se možná dalo předpokládat, ale zároveň jsme se tak s celým filmem posunuli na okraj celého mechanismu motivačních tréninků, na hranu, která umožnila změnit úhel i dynamiku celého filmu.

 Film vzniknul v koprodukci s finskou televizí YLE. Jak k tomu došlo?

Umění prodeje mělo od počátku finského koproducenta, Kaarla Aho, který má v YLE velmi dobrou pověst. Aho věřil nám a YLE věřilo jemu. A to byl asi základ.



Do jaké míry pak YLE do námětu zasahovalo dramaturgicky?

Partnerům jsem musel ukázat hrubý sestřih - asi dvouhodinovou verzi filmu. Ta je musela přesvědčit, protože pak už jsme dostali naprostou svobodu a nikdo další už do filmu nemluvil. Nebo jinak, sami jsme požádali o radu Jenny  Westergaard z YLE. Ta pak přišla s několika postřehy, které pro nás byly důležité hlavně kvůli mezinárodní srozumitelnosti filmu.



Pomohlo při rozhodování o koprodukčním vstupu YLE to, že jde o Estonskou produkci?

Estonský původ je pro finskou televizi často spíš mínus. Naše země jsou si tak blízké, že pro Fina není na životě Estonce většinou nic zajímavého.

Jaký bude osud filmu po premiéře? Jakým způsobem ho budete distribuovat?

Už jsme začali se zahraniční distribucí. O film se stará Irena Taskovski.

Neplánuješ film přesunout na Evelin, nejlepší podomní prodejkyni baltských zemí, a nechat jí dělat svojí práci?

...to by šlo, ale až s dalším filmem. V případě Umění prodeje by si asi nevykřesala dost motivace.
Jaak Kilmi

Art of Selling
(Myymisen taito)


Scénář: Jaak Kilmi, Andres Maimik
Režie: Jaak Kilmi, Andres Maimik
Kamera: Jaak Kilmi, Andres Maimik, Mart Taniel
Zvuk: Pietari Koskinen
Střih: Jaak Kilmi, Andres Maimik
Produkce: Kaarle Aho
Natáčení: 2005 (03/2006)
Rozpočet: 110 000 € (SES 15 000 €)

Production Making Movies Oy
Linnankatu 7
00160 Helsinki
Tel. +358 9 621 3828
Fax. +358 9 6842 7870
Email. mamo@mamo.fi

THE ART OF SELLING zaznamenává dopad zásadních změn, které se odehrávají v postkomunistické společnosti. Kvůli těmto změnám jsou lidé nuceni vyhledávat nové prostředky, které by usnadnily orientaci ve jejich životě. MOTIVAČNÍ trénink zde hraje důležitou úlohu jako metoda, která má vést ke štěstí a úspěchu. PEEP je legendárním estonským instruktorem výuky prodeje. V minulosti působil jako velmi úspěšný podomní prodejce knih v USA. RAIGO chce také zkusit štěstí jako podomní prodejce knih v USA. MARE, vdova středního věku, přišla o všechny peníze a sebedůvěru. Nyní se pokouší překonat deprese a začít nový život jako prodejce umělohmotného nádobí.
Oficiální webstránka filmu:  http://www.kuukulgur.ee/myymisekunst/index_eng.html