Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

Nestarej se - bojuj!

Část rozhovoru Tue Steem Mullera s Thierry Garrelem, vedoucím dokumentárního oddělení ARTE France. ARTE je jedním z mála TV kanálů, který v dnešní době poskytuje velký prostor mezinárodní dokumentární tvorbě. Thierry Garrel se během posledních 15 let zasloužil o nespočet mezinárodních koprodukcí. Bojuje za autorskou kreativní tvorbu a snaží se odolávat svazujícím předpisům a stále striktnějším televizním formátům.


Tue Steen Muller: Začněme francouzskými dokumenty. Čeho jste dosáhl? S ohledem na stávající úroveň francouzských dokumentů, řekl byste, že máte vyhráno?

Thierry Garrel: Vyhrávání je nekončící proces, stejně jako slézání nekonečného pohoří. Ale práce, kterou jsem před čtrnácti lety s La Sept Arte (nyní Arte France) začal, je neustálé úsilí, které vedlo k významné a úspěšné pozici. Rozdělím odpověď na tři části: umělecký rozměr, ekonomický rozměr a plánování.

Na umělecké úrovni dnes École Francaise spojuje známý „Francouzský cit“ v dokumentu: velice mnoho režisérů, široká škála různých vyprávěcích způsobů, nové cesty, jak skládat obrazy dohromady a nové žánry v žánru samotném. Řekl bych, že jsem uprostřed velice bohaté a kreativní periody s nadějnými vyhlídkami. Různorodost stylů – způsoby pohledu a vyprávění – přidaly nový obsah. Horizont je širší, filmy jsou více komplexní a mají na víc než  na pouhé pozorování a na reálné problémy. Vyrostla nová generace a objevila se nová dokumentární kultura, jak pro filmaře tak pro diváky. Řekl bych, že je tu nová gramotnost. Před deseti lety bylo těžké rozeznat dokument od reportáže. Je tu ovšem kritický bod, jako u všech takových posuvů. Musíme znovu vymyslet žánry pro dosažení prostoru pro dokumenty a musíme stanovit nové cíle. Bylo již mnoho sociálních či psycho – sociálních dokumentů, které obsahovaly „charakter“, ale musí tu být něco víc. Za posledních pár let jsem vložil mnoho úsilí do práce s více abstraktními reáliemi. Viděli jsme mnoho filmů založených na příznacích sociální krize, ale málo z nich založených na systému samotném, např. systému ekonomie, politiky a moci médií, které formují náš život v globální míře. Dokumentaristé si musejí pokládat otázky a vizuálně zobrazovat tyto dimenze.

TSM: Říkáte tedy, že dokument by stále měl plnit klasickou roli ve společnosti?

TG: Ano. Úkolem dokumentu dnes je dát divákovi srovnání s lidstvem. Po monstrózním dvacátém století, které jasně značí konec humanismu a pád všech utopických myšlenek a ideálů, důležitým úkolem pro dokumentaristu je konfrontovat nás s naší vlastní lidskostí. Je to souboj s druhými, ale zároveň i porozumění a reflexe na základě humanity, které zahrnují i kritickou rovinu. Dokumentaristé musí vymyslet nové způsoby jak popisovat současný a budoucí svět.

Tvorba je pochopitelně spojená s ekonomikou. Ve Francii je ekonomické přežití dokumentu stále  problematické. Nikdo v podstatě nevydělává dost peněz. Jsou zde tucty nezávislých společností, jež mají vydavatelské cíle a přání, a které jsou optimálně napojené na své co-producenty. Ale vždycky někde ubíráte, nikam nepřidáváte.

TSM: O kolika společnostech mluvíte?

TG: Více než třicet může být mezinárodních, nejen ekonomicky, ale také díky produkčním a bankéřům. Dohromady je ve Francii 500 společností a to je ten ono. Je to dost na to, abychom měli kreativní národní síť.   Nechceme opakovat ty samá témata. Dokumentarismus je cech a ne průmysl.  Filmy jsou dělané jeden po druhém. Je zde mnoho producentů s osobními publikačními ambicemi, ale jsou omezováni.

TSM: Přestože Arte je silná v dokumentaristice, celkově dokumenty nevedou?

TG: Ne. Totiž i pro Arte je důležitá otázka sledovanosti a musí být zaručen určitý počet diváků.