Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

Rozpouštět stereotypy

Ve svém nejnovějším filmu Vše pro dobro světa a Nošovic režisér Vít Klusák zaznamenává kauzu kolem výstavby a provozu továrny společnosti Hyundai v obci Nošovice. Film měl premiéru 28. října v soutěžní sekci Česká radost MFDF Jihlava. Získal také nominaci na Cenu Silver Eye, kterou pořádá trh East Silver (25. - 31. 10.).



Rozpouštět stereotypy

Rozhovor s režisérem Vítem Klusákem o filmu Vše pro dobro světa a Nošovic
Zdeněk Blaha


Když společnost Hyundai v roce 2005 oznámila svůj záměr vybudovat v České republice nový závod, nikdo netušil, jaký dopad toto rozhodnutí bude mít na obyvatele malé vísky Nošovice na Ostravsku. Přestože možností, kde stavět, bylo více, samotné korejské vedení Hyundai se rozhodlo stavět ,,na zelené louce" v podhůří Beskyd. Odkup pozemků ale nabral nečekaně dramatické rozměry - několik místních odmítajících prodat, muselo čelit nátlaku svých spoluobčanů, kterým byla přislíbena finanční odměna za to, když vzdorující sousedy přesvědčí. Ve finále došlo i na anonymní dopisy a vyhrožování smrtí. Celou kauzu zaznamenal režisér Vít Klusák ve svém novém filmu Vše pro dobro světa a Nošovic, který měl premiéru 28. 10. na MFDF Jihlava ve festivalové soutěži Česká radost. Získal také nominaci na Cenu Silver Eye pro nejlepší film trhu East Silver (25. - 31. 10.)

 

Pro svůj nový film jste si vybral kauzu týkající se nového závodu společnosti Hyundai v Nošovicích. Čím vás toto téma zaujalo?

Asi nejpřesněji to v jednom fejetonu o nošovické kauze vyjádřil publicista Ivan Hoffman - ,,bída samozřejmosti". Bída samozřejmosti, se kterou se celý ten příběh odehrál. Samozřejmost, se kterou naši politici vítají nadnárodní koncern a za nesmírných ústupků ho zvou na zelenou louku. Samozřejmost, se kterou se násilí na společenství jedné vesnice ospravedlňuje tzv. veřejným zájmem. A konečně samozřejmost, že chrlit auta je dobrá věc. Český stát na investičních pobídkách zaplatil za jedno pracovní místo 4.500.000 korun. Nechápu, jak se tohle může vyplatit a dovedu si představit, že se to dost možná vůbec nevyplatí, protože škodu v podobě asfaltem zalepeného kusu země nikdo pořádně spočítat neumí.

 

Jak dlouho jste události kolem Hyundai sledoval?

Poprvé jsem do Nošovic přijel v lednu 2006 a poslední záběry jsme točili ještě letos. Nejdřív jsem tam jezdíval jen sám, často i bez kamery, hlavně se seznamovat s lidmi a přesvědčit je, že můj zájem není zbrklý a nepoctivý. A pak s štábem jsme tam prožili takřka celé léto 2009 a pak se ještě asi šestkrát vrátili. Dohromady 60 natáčecích dní. Točili jsme na filmovou surovinu a tahle technologie, zvlášť u podobně stylizovaného dokumentu, dost zdržuje. Ale právě k užitku věci zdržuje: zbystřuje vnímání, každý záběr je událost, kamera vrčí, točí se v ní skutečný filmový pás a vy víte, že to nepůjde vrátit, smazat.

 

Vaše filmy (společně s Filipem Remundou) jsou často kritizovány za jednostranný pohled, že nenecháváte prostor pro komentář i druhé straně. Vaše angažovanost v problému je zřejmá i v případě Nošovic. Může být ale dokumentární film objektivní? Není film přece jen od počátku poznamenán osobou tvůrce a jeho názorem?

Nesouhlasím, že bychom s Filipem točili nějaké jednostranné agitky.  Filmem nikdy neilustrujeme to, co si myslíme - na to jsme příliš málo vzdělaní, a proto natáčení vnímáme jako pátrání, výzkum. Situace často necháváme v plné délce a kameru obracíme i sami proti sobě, neskrýváme se - a to ani svou vlastní nedokonalost, nebo třeba trapnost. Vítáme všechny formy ambivalence, které diváky upozorňují, že věci nejsou černobílé. A tenhle princip nechápu jako nějaké osobní fousaté dogma, ale základní podmínku, aby mě ta práce bavila. Trochu mě už unavuje stále se vracející debata, zda by neměly být dokumentární filmy - navíc přiznaně autorské - objektivní. Nemůžou, nejsou a nebudou. Dokud je nebudou točit roboti, ale konkrétní živí lidé determinovaní svým vzděláním, talentem, morálkou, zkušeností…

 

Narážím tak i na komentář bývalého politika Vladimíra Mlynáře, který se k filmu vyjádřil v tom smyslu, že není výzvou k dialogu k danému problému, protože je názorově jednostranným a schematickým (např. poetika venkova vs. odosobněný nadnárodní koncern)...

Nemohu za to, že venkov a práce na poli na pana Mlynáře působí poeticky a továrna Hyundai se svými hbitými žlutými roboty odosobněně - nijak zvlášť jsme se o tenhle kontrast nesnažili. Abych pravdu řekl, pořádně jsme ho v tom materiálu uviděli až ve střižně. Nehledě na to, že pro obyvatele Nošovic je ten film jedním z mála impulzů, ne-li jediný, skrze který můžou promyslet, co se to u nich v obci odehrálo.

 

Osobně se mi zdá, že právě tento pohled svou jednostranností dialog rozpoutal. Svým způsobem je to provokace. Byl to záměr od počátku prezentovat vyhraněný názor, který by rozpoutal diskusi?

Neuvažuji takhle dopředu - jak to udělat, aby byl zase rozruch. Spíš se mi příčí ty zakrývací hry na korektnost a poslušnost. Když budu točit s lichváři, tak se jich nebudu ptát, zda jim jejich počínání nepřipadá „obchodně nestandardní", ale zeptám se, proč kradou. A nemůžu za to, že tahle přímost na někoho působí provokativně. Navíc by mi přišlo pokrytecké zakrývat, že se zřetelně přikláním na stranu těch, kteří chtěli a odvážně dlouhý čas bránili, aby pole zůstalo pole.

 

Z vašich filmů je cítit značný aktivismus. Chápete tedy dokument jako prostředek k vyjádření se k problému, upozornění na něj a snahu situaci řešit? Film jako občanská povinnost/investigativní reportáž/případně film jako protest proti bezpráví?

Smysl dokumentu, ale i hraného filmu, nebo jakéhokoliv tvořivého aktu spatřuji především ve snaze rozpouštět stereotypy, překonávat klišé, napravovat chyby, usmiřovat a hravě se bránit osudu. Aktivismus typu podepisování petic mě příliš nezajímá, ale ani tomu člověk občas neunikne.

 

Od počátku je jasné, že jste na straně místních, kteří byli přinuceni k prodeji. Jak se ale stavíte k argumentu, že továrna přinesla do regionu s obrovskou nezaměstnaností nové pracovní příležitosti?

To je jedna část pravdy. Z Nošovic, které mají bezmála tisíc obyvatel, v továrně pracují tři lidé. Existují nezávislé studie, z nichž vychází, že finanční přínos projektu se v lepším případě bude rovnat nule. Agentura CzechInvest vytipovala celkem tři lokality pro Hyundai a ty zbylé dvě jsou tzv. brownfieldy, neboli už jednou průmyslem zasažená místa. Jenže Korejci chtěli stavět na zelené louce, v podhůří Beskyd, protože to je levnější a navíc v horách sídlí bohové a to přináší štěstí. A pak mi ještě přijde důležité vědět, že automobilka nikoho ničemu nenaučí, protože většina těch montérů má na starost tak jednoduchý úkon, že o žádné kvalifikaci nemůže být řeč. Nechápu, proč se mluví jen o kvantitě pracovních příležitostí a nikoliv o kvalitě!

 

Ve filmu je ale vidět, že ne každý z místních se s Vámi chtěl hned bavit. Trochu mě to zarazilo, vzhledem k tomu, že jste na jejich straně. Z čeho pramenila ta počáteční nedůvěra?

V době výkupů polí, na nichž dnes automobilka stojí, se Nošovicemi prohnala armáda novinářů a reportérů a moc se s tím nemazlili - většinou byť nepřímo Nošovjany líčili jako burany, kteří z naivní nostalgie ohrožují „veřejný zájem" a „největší investici na zelené louce v dějinách ČR". I veřejnoprávní ČT přinášela v Událostech reportáže, ve kterých pod záběry šedivého pole s ploužícím se traktorem zněl komentář typu: „Zůstane zde vše při starém, nebo v Nošovicích vyroste moderní automobilka, která dá práci 3000 lidem?" - Takže jsem se musel do Nošovic mnohokrát vracet a často i bez kamery, abych místní přesvědčil, že z nich nechci dělat zpátečnické vidláky. Kromě téhle nedůvěry hrál velkou roli stud. Stud ze selhání. Že ten tlak neustáli a prodali. Mnozí z těch lidí se tím trápí dodnes.

 

Vaše filmy se vyznačují velmi ,,hravou" formou pracující s jistou dávkou poťouchlosti a humoru (závěrečná reklama na nošovické zelí nebo ,,radarový" videoklip pro Honzu Vyčítala v Českém míru). Nakolik je pro vás forma důležitá?

Nesmírně, i cizí filmy mě spíš zaujmou způsobem zpracování, než třeba příběhem, ačkoliv jak se říká na školách - forma je od obsahu neoddělitelná. Ale v obou případech, které jmenujete, jsme se k tomu do očí bijícímu žánrovému vybočení neuchýlili, aby byla sranda, ale abychom nedoslovně, bez komentáře poukázali na pravou povahu té věci ,kterou jsme si vzali na paškál. Teprve díky zelné reklamě v nošovickém filmu vám dojde, že se ty Hyundai PR kecy nápadně podobají normalizační rétorice, že je to opět svého druhu totalita.

 

Konala se nakonec projekce pro šéfa Hyundai Motor Manufacturing Czech Kima Eokjo?

Nekonala. Zástupci Hyundai odmítli podepsat triviální smlouvu, která je zavazovala k mlčenlivosti o obsahu filmu do doby premiéry, ačkoliv telefonicky potvrdili, že s textem téhle úmluvy souhlasí. Vylákali nás tak do Nošovic - v luxusní projekční místnosti na nás čekalo 18 korejských manažerů ve firemním stejnokroji, kromě plátna měl před sebou každý z nich velký monitor. Jejich právník se 3 hodiny neúspěšně dohadoval s naším, tak jsme to vzdali a odjeli. Dostali od nás alespoň dialogovou listinu filmu, takže vědí, o čem všem je ve filmu řeč.

 

Údajně Vás již kontaktovali i zástupci Hyundai ohledně filmu. Je na Vás vyvíjen tlak z jejich strany, např. aby se film promítal co nejméně?

Pokusili se zahnat do kouta Českou televizi, které přišel dopis od prof. JUDr. Jana Kříže, který Hyundai zastupuje. Žádá v něm, aby byl film jeho klientovi poskytnut před veřejným uvedením. ČT a především její právní oddělení se ale zachovalo nezvykle odvážně a vzkázali jim, ať se dohadují s producenty - což jsme my dva s Filipem.

 

Vzhledem k tomu, jaké popularitě se vaše filmy těší v Jižní Koreji (viz ocenění pro Český mír na festivalu DMZ nebo pro Český sen na festivalu v Jeonju), by Váš film přece jen mohl mít určitý dopad na firmu Hyundai. Věříte, že by se nakonec mohlo podařit filmem něco změnit, třeba zlepšit podmínky v továrně?

To bych byl moc rád. Ale nejde jen o šikanu zaměstnanců. Kdyby si tak někdo zodpovědný z vedení Hyundai díky našemu filmu uvědomil, že automobilka na úrodné pole nepatří a postaral se, aby se to už neopakovalo, tak to bych byl snad i šťastný.

 

Vice informací o filmu najdete zde.
Film můžete podpořit také prostřednictvím facebooku.