Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

Rumunsko: ve stínu Nové vlny

Kvalita rumunské filmové produkce je sice velkou měrou odrazem přirozeného uměleckého talentu, který přitahuje mezinárodní publikum i zahraniční distributory, přesto je otázkou, v jakém stavu se rumunský filmový průmysl reálně nachází. IDF si dovolil provést stručný průzkum, kterým chce upozornit na světlé i stinné stránky dokumentaristiky v této zemi.

 

Rumunský film v posledních letech bezpochyby prožívá svůj rozkvět. Diváci ve světě dokonce rumunský film považují za to nejlepší, co může východoevropská kinematografie nabídnout, až do takové míry, že si vysloužil přízvisko „Nová vlna.“ Zatímco kritika rumunský film podrobuje svému zájmu už od raných let 21. století, první významný úspěch přišel s celovečerním filmem Cristi Puiu The Death of Mr. Lazarescu na festivalu v Cannes roku 2005. Od té doby rumunská kinematografie soustavně a neobyčejnou měrou okouzluje mezinárodní festivalová publika, dosahuje pro nejprestižnější festivalové ceny. Úspěch proudí zejména z produkce celovečerních hraných filmů, které se inspirují místním sociálně kritickým kontextem a prokazují solidní produkční standart, čímž se zahraničnímu diváctvu profilují jako celkem úzký výběr filmů. Je proto celkem pochopitelné, že i současný rumunský dokument je nazírán z této perspektivy, většinou v závěsu a s menším zájmem hlavních evropských médií.

Rupert Wolfe Murray, spoluzakladatel Productive International vidí situaci jasně: „Zdá se, že Rumunsko je vcelku úspěšné v oblasti hraného filmu, ale na dokumentární frontě zaostává. Myslím, že dokument se v Rumunsku setkává s nepochopením. Lidé mají dokumentární film spojený s tím, co vyrábí Discovery, ale to jsou jen nastavené zpravodajské relace nebo reportáže.“ Jak se však domnívá Monica Lazurean-Gorgan4 Proof Film, podobné stanovisko v podstatě zaujímá také systém finanční podpory. Je pak s podivem, že přestože se rumunský dokument nachází na periferii, tiše sbírá ceny a získává si přízeň na většině domácích i mezinárodních dokumentárních pódiích.

Výrazný potlesk domácího publika sklidil epický celovečerní dokument Andreje Ujicy Vlastní životopis Nicolae Ceausesca, kterým zpracoval rumunské národní téma číslo jedna. Úspěch diktátorova portrétu nicméně přesáhl ocenění za Nejlepší rumunský film roku 2012 udělený rumunskými novináři a kritiky. To, že se objevil na programu festivalů v Sheffieldu, Torontu, Cannes, Rotterdamu a na kodaňském CPH: DOX 2010, kde získal čestné uznání, jen potvrzuje fakt, že Ceausescu je dost silným tématem i pro mezinárodní publikum. Podobným způsobem dokument Kapitalism, Our Improved Formula Alexandru Solomona otevírá poutavé motivy s potenciálem zaujmout dramaturgy soutěžních sekcí – zatím IDFA, Jeden svět, IDFF Londýn a Prix Europa. Zatím nejnovější, vpravdě překvapivý ohlas přišel s festivalovým turné Crulic: The Path to Beyond režisérky Ancy Damian, retrospektivní dokument postavený na prolínání skutečného příběhu, experimentální poloze vyprávění, zabalený ve strohé animaci. Snímek z rumunsko-polské koprodukce zatím sesbíral ceny v Locarnu, Cottbusu, Jihlavě, Varšavě a Kodani. Přestože mezinárodní úspěchy rumunskému filmu přinesly potřebný ohlas, je to zejména domácí festivalový okruh, který se ukazuje být pro rumunské dokumenty zásadní: „Astra, One World Romania, TIFF, Documfest – Dokumentům se na místních festivalech dostává více místa, přičemž samotné dokumentární festivaly se rozrůstají,“ říká Alexandru Solomon, producent a režisér ve společnosti HiFilm Productions, a zároveň ředitel One World Romania.

Většina rumunských dokumentaristů se však shodne na tom, že promítání na festivalech dokumentům napomáhá postupně navyšovat počet jejich uvedení v kinech. A je pro to dobrý důvod. Téměř každý autor i společnost produkující dokumenty v Rumunsku totiž musí čelit ponižujícímu nezájmu ze strany národní televize – pro mnohé regiony poměrně zásadní platformě dokumentárního filmu: „Rumunská veřejná televize TVR a soukromé televize se jen okrajově zasazují o dokument. Nemají jasnou a transparentní programovou strategii, která je stále pod vlivem politiků, a jen zřídka nějaký rozpočet. Pouze výjimečně se pouštějí do koprodukcí nebo produkce, a v mnoha případech i velmi často disponují producenty na mizerné úrovni,“ komentuje situaci Razvan Georgescu, dokumentarista a majitel produkční společnosti Pelegrin Film.

Nakonec je pro vysílání rumunského dokumentu největším přínosem místní zástupce HBO, který vyrobí a uvede tři až čtyři dokumenty za rok. „S tak konzistentní podporou v posledních třech letech se HBO podařilo vyprodukovat osm původních dokumentárních filmů, včetně snímku Život podle Iona B. režiséra Alexandera Nanau,“ komentuje roli soukromého vysílání HBO Tudor Giorgiu, prezident Romanian Film Promotion a Transilvania International Film Festival. Nanauův snímek, nominovaný také na cenu Emmy, se koneckonců stal jedním neúspěšnějších titulů, který kdy stanice HBO Romania exportovala za hranice Rumunska.

Národní filmové centrum (National Film Center – CNC) působí jakožto hlavní orgán spravující zdroje veřejných financí od roku 2005, ovládá rozpočet s průměrem kolem 10 milionů Euro, a mezitím neustále zdokonaluje pravidla financování. Po ustavení nezávislého výboru v rámci filmové komise jsou dokumenty a animované filmy hodnoceny skrze vlastní kritéria, tříčlennou komisí, která v roce 2010 podpořila 10 dokumentů. Výroční procento financí vyhrazených pro podporu dokumentárního filmu se pohybuje okolo 10%, což je ve výsledku podprůmerné, zejména pokud bereme v potaz, že CNC je v podstatě jedinou alternativou ke grantovým fondům v Rumunsku. Odhad rozpočtu, který je k dispozici, pro Alexandru Solomona znamená krok zpátky: „Instituční podpora je slabá […], a financování vývoje dokumentárních filmů pod záštitou filmové komise je minimální (kolem 2000 Euro na projekt).“ Přestože existuje jasný plán financování, plněný během dvou zasedání ročně, Tudor Giurgiu po zkušenostech z posledních let nevidí CNC jako spolehlivého partnera:  „Národní filmové centrum (CNC), hlavní instituce finančně podporující systém rumunské filmové produkce, se v roce 2009 rozhodlo nevyhlašovat jakoukoliv výzvu pro filmové projekty s tím, že je nutné upravit směrnice, což se událo až poté, co byly konzultovány všechny strany podílející se na filmovém průmyslu. V roce 2010 CNC obnovilo financování a uspořádalo dvě zasedání. Pro rok 2011 CNC vyhlásilo zatím jediné sezení, jehož výsledky nejsou doposud veřejně známy.“

Tak jako tak není žádným překvapením, že pro jednotlivé projekty je téměř nemožné unést náležitý rozpočet s pomocí výhradně rumunských zdrojů. Přesto, že CNC se snaží rozdělovat své prostředky spravedlivě, je pro většinu produkcí nevyhnutelné hledat mezinárodní koproducenty. Ileana Stanculescu, producentka společnosti Art-Doc, připouští, že mnoho titulů z její dílny nachází finanční podporu u partnerů z Německa, Holandska nebo Evropských institucí. Kromě toho se v těchto případech rumunský podíl nezřídka smršťuje na pouhé minimum a poskytuje spíše symbolické částky. Podle režisérky Lazurean-Gorgan je nedostatek nebo úplný výpadek místních zdrojů naneštěstí zcela běžný: „Například pro projekt The Devil’s Choice je náš německý koproducent připraven zažádat u německého filmového fondu. Bylo by sice mnohem lepší získat produkční finance také z Rumunska, bohužel to však není možné.“

Jiným trvalým problémem je centralizace, zdánlivě ne tak akutní téma jako potíže s financováním. Místní filmová kultura vychází především ze zázemí filmového průmyslu v Bukurešti, což v důsledku mnohdy vytlačuje menší produkce z jiných částí země mimo oblast zájmu. Podle Razvana Georgescu několik společností zneužívá svého vlivu k tomu, aby ovládly systém financování: „CNC přišlo s ‚bodovým systémem,‘ který nepochybně straní a chrání zavedené, velké společnosti, a velmi tak znesnadňuje přístup k financím pro nováčky a inovativní, menší filmaře.“ Na druhou stranu, menší společnosti sídlící ve Cluji nebo Temešváru se však pokoušejí tento trend zastavit, zatímco výše zmíněný festivalový okruh, věrný místnímu dokumentárnímu filmu, funguje jako protiváha, která zpřístupňuje hodnotnou kinematografii i divákům mimo Bukurešť.

Ku prospěchu začínajícím dokumentaristům se Rumunsko navíc prokázalo jako velmi výživná půda, s několika dobře zavedenými workshopy a výukovými programy, které udržují blízké vztahy s mezinárodními iniciativami. Zejména středo a východoevropské asociaci Aristoteles se podařilo dokumentární školení pozvednout na vrcholnou úroveň. Podobný případ je i DocuMentor. Kromě toho, že se stal jednou z nejvýznamnějších organizací sdružující místní profesionály, úspěšně razí cestu rumunským dokumentaristům také směrem ke světové dokumentární obci, konkrétně třeba prezentací Rumunska na Sunny Side of the Doc. Koncepční podpora rumunských talentů jak na domácí i mezinárodní scéně je také primárním cílem neziskové organizace Romanian Film Sector, která spoluvyvíjí a propaguje mladé dokumenty skrze koprodukční platformu TrainEastFilm. Nadto před nedávnem založila, sdružuje a dodnes koordinuje mezinárodní výukové konsorcium různých filmových institucí pod hlavičkou East European Film Alliance.


Text byl poprvé zveřejněn v říjnu 2011 v novinách IDF Industry Reel #2 jako doplnění Rumunské koprodukční snídaně, která byla součástí industry programu IDF a na níž pozvaní filmoví profesionálové a tvůrci debatovali o možnostech financování a koprodukce dokumentárních projektů v Rumunsku.

 

 

Další články od Ondřej Kuhn