Jeden ze zakládajících členů dánské organizace EDN a současně její ředitel Tue Steen Müller (56) patří k nepřehlédnutelným postavám evropského dokumentu. Přes dvacet let pracoval pro dánský filmový úřad, stál u zrodu festivalu Balticum Film & TV a mnoha dalších aktivit, které mapují a propojují svět evropského dokumentu. Jako lektor nejrůznějších seminářů a workshopů projezdil celou Evropu. Propaguje financování filmových projektů formou pitchingu a mezinárodní koprodukce, což je podle něj cesta, jak může evropský dokument konkurovat záplavě levné americké produkce a přitom zůstat nezávislý.
Mohl byste nějak popsat základní rozdíly mezi západo- a východoevropským světem dokumentu?
To je velká otázka. Dokumentaristé z východu při práci stále ještě upřednostňují umělecké hledisko a nejspíš dosud nebyli náležitě oceněni - stejně jako veškeré umění z východní Evropy po pádu berlínské zdi. Západoevropští filmaři tvoří s ohledem na trh a ti, kteří dělají umění, získávají podporu z různých kinematografických fondu. Tak je to třeba u mě doma ve Skandinávii.
Jakou změnu přinese rozšíření Evropské unie tvůrcům z východního regionu?
Doufejme, že budete schopni udržet si svou dobrou tradici a vysokou kvalitu dokumentárních děl. Budete se muset ale také vyrovnat s realitou televizního světa - s podmínkami a omezujícími pravidly koprodukce. V tomhle směru je ještě hodně co dohánět.
Jsou zdejší tvůrci připraveni na jednání s producenty ze západu?
Zkušenosti z letošního projektu Ex Oriente a mnohaleté práce v jiných částech východní Evropy, především v Pobaltí, mi ukazují, že ano. Chceme a potřebujeme mezinárodní spolupráci a inspiraci.
Jaká budoucnost podle vás čeká dokumentární film?
Budoucnost musí být šťastná a zářivá. Dokumenty se točí o lidských bytostech, životě, štěstí a neštěstí, lásce a nenávisti. Žádný hraný film proto nemůže soupeřit s brilantním dokumentem. A dobré dokumenty se vždycky navíc vyznačují silnou informační hodnotou. Nevidím žádný důvod k pláči.