Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

Šťastný den

Rozhovor s režisérem Richardem Komárkem o padajících věžích Twin Towers, soudních procesech, bizarních diskotékách a kamionech pravých vlastenců v dokumentárním projektu Play 9/11.

 

Richard Komárek je zástupcem mladé generace českých dokumentaristů, kteří mají zkušenosti s produkčními modely České Televize. Jeho připravovaný dokumentární portrét o několika lidských osudech deset let po teroristických útocích z 11. září nazvaný Play 9/11 se letos v březnu účastnil workshopu a veřejných prezentací East European Forum, kde hledal novou inspiraci i potenciální koprodukční partnery.

 

Povinná otázka: co vás vedlo ke zpracování tématu 11. září?

Vývoj námětu pro tenhle dokument byl vcelku zamotaný. Společně s Dušanem Mulíčkem, což je spoluautor projektu Play 9/11, jsme se začali zajímat o příběh Pavla Hlavy. Zjistili jsme totiž, že Hlava je autorem jedné ze tří nahrávek, na kterých byly zaznamenány letadla narážející do newyorských Twin Towers. Ta nahrávka však stála na začátku neuvěřitelného sledu událostí, které změnily jeho život. Původně jsme dokonce zamýšleli natočit film o autorech všech třech unikátních nahrávek, včetně Wolfganga Stahle, který s natáčením souhlasil, a bratří Naudetů, kteří nás ale odmítli stejně jako už několik štábů před námi. Jakmile jsme tedy nemohli natáčet Naudety a Stahle nebyl až tak moc zajímavý, zbyl nám vlastně nakonec jen Hlava. On sám je velmi neobvyklá postava, ale my jsme měli pocit, že ten jeho příběh musíme nakombinovat s  příběhy jiných lidí, kteří jsou nějakým způsobem pevně svázáni 11. zářím. Nehledali jsme nikoho, kdo je s tou tragédií přímo spojený, na tohle téma už bylo natočeno obrovské množství dokumentů a reportáží. Hledali jsme lidi, které 11. září ovlivnilo všemožnými způsoby a nakonec nám došlo, že modely Twin Towers vlastně určitým způsobem reprezentují různé tvary vzpomínky na jednu a tu samou tragédii a zároveň jsou elementem, který spojuje mnoho lidí a jejich příběhy dohromady

 

Jak starý je námět dokumentu Play 9/11? Od útoků přeci jen uplynula poměrně dlouhá doba...

Ten nápad je starý 2 roky. Tehdy jsme objevili Pavla Hlavu, typicky českého, švejkovského člověka, který se vydal do Spojených států, aby vydělal nějaké peníze na byt, a najednou se ocitnul ve velmi neobvyklé situaci. Tu nahrávku hořících dvojčat měl asi dva roky, přehrával ji svým přátelům, aniž by si vůbec uvědomoval, že má něco tak důležitého a cenného. Nakonec se jí pokoušel prodat do televize a v následném soudním procesu vydělal balík peněz. Ale podobně jako během těch několika let chladly emoce v souvislosti s útoky na Dvojčata, Pavel Hlava postupem času pozbyl to, co tehdy lehce nabyl. Jeho příběh, který začal dne 11. září, 2001, se pomalu rozplynul a dnes už je pouhou vzpomínkou.

Celá historie toho příbehu je však velmi komplikovaná. My jsme ho chtěli jednak rekonstruovat a nakonec také sami uchopit do svých rukou, vzít Hlavu zpátky do USA a konfrontovat ho se všemi zainteresovanými lidmi a bývalými přáteli, kteří jsou namočeni v soudním procesu ohledně vlastnických práv té nahrávky. Když to shrnu, původně jsme chtěli vlastně natočit životopis té nahrávky, respektive všech třech záznamů útoků z 11. září, ale později do toho vstoupili také autoři dalších modelů Twin Tower a Pavel Hlava je tak jen jedním z nich.

 

Takže jste nakonec skončili u 11 lidí, 11 perspektiv a 11 životů, o kterých se zmiňujete v synopsi vašeho projektu? S kým se potom může divák ztotožnit? S Pavlem Hlavou, nebo se všemi 11 protagonisty?

Právě v tomhle se nacházíme na určitém rozcestí. Ten film samotný prochází vcelku turbulentním vývojem a moje kolegyně dokonce jednou prohlásila, že se snažíme s Play 9/11 přetlačit vesmír, točit něco, co natočit nejde. Česká Televize nám odřekla spolupráci dva dny před natáčením kvůli nedostatku financí, přestože už jsme měli všechno domluvené, kromě mnoha kontaktů například také zázrakem získané vízum do Spojených států pro Pavla Hlavu. Přesto jsme se rozhodli, že budeme v natáčení pokračovat na vlastní pěst, což ale v důsledku znamenalo, že jsme si nemohli dovolit vzít Pavla Hlavu do Ameriky s námi.

I když jsme nakonec ve Státech natočili hodně kvalitního materiálu, většina dokumentaristů a producentů v Česku jednohlasně podporovala myšlenku, abychom se soustředili výhradně na Pavla Hlavu. Z toho důvodu jsme se také přihlásili na East European Forum, kde se nám nabídla příležitost získat nové podněty, názory a připomínky z perspektivy zahraničních filmařů, televizních producentů a filmových profesionálů.

 

Nemáte pocit, že si určitým podrýváním amerického patriotismu komplikujete možný vstup na trh v USA?

I Pavel Hlava svým způsobem reflektuje americký patriotismus, ale máte pravdu, může to být problém. Na druhou stranu na nás působil fakt, že v době našeho natáčení zrovna probíhaly „oslavy“ desátého výročí 11. září, takže jsme to typické vlastenectví cítili opravdu silně ze všech stran. Někdy to bylo upřímné, jindy nám to přišlo falešné. Takže bude záležet na tom, jestli se tímto motivem budeme zabývat hlouběji. Pravdou je, že všechny postavy v našem filmu jsou o svém úsilí, které je spjaté s 11. zářím, hluboce přesvědčeni. I když vlastně nedokážou vysvětlit proč, dělají to především proto, že to je jejich vlastní způsob jak se celou tou tragédií vyrovnat. A to nám přijde nesmírně zajímavé. Nedokážu si něco takového představit u nás v České republice po útocích na Pražský hrad.

Vezměte si například toho řidiče kamionu. Svůj život zasvětil tomu, že cestuje po Spojených státech v kamionu vlastní výroby a připomíná všem Američanům ten tragický den. Jeli jsme s ním asi 2000 mil na jih až do Tennessee jen proto, že se tam odehrával vzpomínkový koncert na 11. září a kde byly vlastenecké tenze mnohonásobně silnější. Podobné to bylo s jednou zvláštní skupinou dobrovolníků, jakousi ligou patriotů. Ta hodiny cestuje z místa na místo, aby mohla na pamětných akcích 11. září rozložit ohromnou vlajku Spojených států, za chvíli ji sbalit a přesunout se zase na další. Patriotismus je tam všude a někdy zachází do extrémů. Nicméně se nám dostalo také velmi pozitivních ohlasů i ze strany Američanů už během natáčení. Vůbec nejvíc je zajímal Pavel Hlava, kterého nazírají jako kontroverzního, zvráceného člověka, který na tragédii z 11. září parazituje a dokonce se nebrání říct, že to byl v podstatě jeho šťastný den.

 

Je zajímavé, že jednotliví protagonisté ve vašem filmu jsou rozeseti po celém světě. Jak jste je našli?

Hledali jsme další lidi, kteří vytvořili modely Dvojčat. Bylo nám jasné, že jich bude mnoho, ale my jsme do filmu chtěli opravdu jen ty nejzajímavější. Takže jsme pátrali na internetu a našli jsme tak například jednoho srbského chlapce, který se svými modely reprezentuje velmi schizofrenní úhel pohledu. On je na jednu stranu posedlý symbolikou World Trade Center, jeho země má ale zároveň své vlastní zkušenosti se Spojenými státy a také s NATO. Srbské národní muzeum se dodnes pyšní americkým bombardérem, který během konfliktu v devadesátých letech sestřelili.

Ještě smíšenější pocity jsou paradoxně v Afghánistánu.  Ve Spojených státech se nám podařilo najít člověka, který vyrábí „válečné koberce“ s podobiznami Dvojčat a ty potom prodává ve svém krámku. Nakonec přestal komunikovat a začal se nám vyhýbat. Každopádně my jsme chtěli do Afghánistánu jet a zjistit, jak dnes místní reagují na události z 11. září. Je známo, že většina lidí mimo Kábul o teroristických útocích na World Trade Center nikdy neslyšela, Amerika je nezajímá a navíc tehdy celé drama v New Yorku zastínila místní tragédie, kdy byl zavražděn jeden z Afghánských vůdců a celá země držela smutek…

Ono to propojování různých perspektiv na 11. září vypadá strašně megalomansky a komplikovaně, ale je to jedna z cest, jak strukturovat celý dokument – buď to můžeme udělat skrze Hlavu, že přes detail ukážeme celek, nebo naopak skrze celek mnoha pohledů odhalíme jednotlivé detaily. Proto by to měla být ve filmu jedna postava, tedy sám Hlava, nebo různé pohledy, které jsou každý výrazně jiný, rozdílný, velmi specifický.

 

Co je tedy unikátní na českém pohledu? Je to pouze perspektiva Pavla Hlavy?

Naším cílem nebylo 11. září popisovat z české perspektivy. Nicméně, jak jsem už zmínil předtím, Pavel Hlava má v sobě něco z typické české malosti, vypočítavosti, ale i nedomyšlenosti. Při vší úctě k Pavlu Hlavovi, já stále nechápu, jak někdo může něco takového udělat. Ano, dokážu pochopit, že tu nahrávku někdo prodá, že na tom chce vydělat nějaké peníze. Ale co nepochopím je to, že si pořídí diskotéku, nazve jí „Twins,“ dovnitř si dá sádrokartonové modely Dvojčat, vyzdobí si ji obrázky a motivy 11. září, a zatímco lidé se za zvuků disko hudby opíjejí, v pozadí tam ještě pouští tu nahrávku, která je velmi… velmi drsná a autentická. Ta událost je pořád tak citlivá a tak živá, že i po několika letech vás ten záznam vtáhne zpět do 11. září, 2001 a všechno ve vás stále rezonuje.

Ptal jsem se Pavla Hlavy, co ho k tomu všemu vede a jaká je jeho motivace, a nakonec jsem pochopil, že on tímto způsobem prostě nepřemýšlí a je mu to v zásadě celkem jedno. Hlava samozřejmě řekne, že chtěl jen uctít památku lidí zesnulých při útocích 11. září, ale dělá to velmi nedůstojným způsobem. Takže naším cílem je tomu nějakým způsobem porozumět, stejně jako všem těm lidem ve státech a tomu, co pro ně znamenají jejich modely.

 

Vyhýbáte se tedy konspiračním teoriím o skutečné pravdě, investigativnímu natáčení á la Michael Moore?

Ne, tím bychom jen přispívali k něčemu, co už tu bylo několikrát před námi. Kromě toho bychom to určitě neuměli, to je spíš doména Klusáka s Remundou. Když jsme natáčeli desetileté výročí 11. září přímo v New Yorku, pohybovali jsme se různými davy lidí, které oddělovaly zátarasy a oddělovaly dva různé světy. Na jedné oficiální perspektiva očima televizních kamer, kam mohli jen pozůstalí, na druhé straně pak doslova festival konspiračních teorií, kde lídři těchto skupin svými tlampači hlásali o skutečných příčinách útoků. Několik lidí se nám dokonce ohledně konspiračních teorií vyjádřilo, museli bychom však jít mnohem hlouběji, bylo by potřeba ve Státech strávit mnohonásobně více času a na to si rozhodně netroufáme.

Naším cílem je představit vícero pohledů a specifický způsob, jakým je vyjadřují. Natočili jsme několik lidí z různých koutů světa, kteří si na základě té tragédie vytvořili určitou vzpomínku a tu pak vyjádřili skrze své modely Twin Towers. Ty modely slouží jim, jsou to jejich modely, ve kterých jsou oni sami. Každý model je specifický, postavili je kvůli svému postoji, ale je to zároveň jejich portrét. Pro ně je to otázka komunikace, věc, skrze kterou mluví, stejně jako Hlava mluví skrze tu nahrávku a všechno, co po ní následovalo. Těmi modely tak vzniká určité pojítko, které zároveň vypovídá o autorech samotných.

- - -

Rozhovor byl poprvé zveřejněn v novinách IDF Industry Reel, které vyšly v březnu 2012 během East Doc Platform.

 

Play 9/11

Režisér: Komárek Richard
Producent: Strnad Jiří
Produkční společnost: Filmium o.s.

Play 9/11 , Česká republika, 90 min, HD, Společnost

Dokument o lidech, kteří své paměti 11. září dali podobu Twin Towers. Dokument o lidech, jejichž životům dala podobu paměť 11. září. 11 kapitol dokumentu představí 11 zobrazení Twin Towers, 11 podob paměti vytvořených lidmi z celého světa, 11 odlišných názorů na 11. září, 11 odlišných lidských příběhů, které ovlivnilo 11. září.