Obsah DOKwebu
www.DOKweb.net je portál zaměřený na východoevropský dokumentární film. Nabízí denně aktualizovaný informační servis o vznikajících a dokončených filmech, rozhovory s tvůrci i se zástupci dalších dokumentárních profesionálů nebo analýzy situace dokumentární podpory v různých zemích regionu, měnících se způsobů produkce, distribuce a obecně podpory a financování dokumentárního filmu. Jeho součástí jsou i rozsáhlé databáze východoevropských filmů, institucí, produkčních společností, fondů, festivalů, nebo trailerů a video reportáží. www.DOKweb.net je hlavním online projektem IDF, poskytuje veškeré informace o aktivitách organizace, které zároveň propojuje s obecným informačním servisem.
Aktivity Institutu dokumentárního filmu
Občanské sdružení INSTITUT DOKUMENTÁRNÍHO FILMU (IDF) již od roku 2001 podporuje východoevropský autorský dokumentární film a jeho prosazení na evropské úrovni. Obracíme se na východoevropské režiséry a nezávislé producenty, kterým pomáháme při vývoji, produkci, propagaci a distribuci jejich dokumentární tvorby. Nabízíme jim komplexní řetězec podpory, který cílí na jednotlivé filmaře (konzultace s vybranými experty), skupiny vybraných profesionálů s projekty či filmy (Ex Oriente Film, East European Forum, East Silver, Doc Launch atd.), domácí i mezinárodní dokumentární komunitu (East Doc Platform) i veřejnost (portál www.DOKweb.net). Spolupracujme s předními festivaly, TV stanicemi, distributory, sales agenty, trhy nebo vzdělávacími programy, pro něž jsme BRANOU DO VÝCHODOEVROPSKÉHO DOKUMENTU.

Znepokojivá rutina v Guatemale

Pro zkušeného žurnalistu Fritze Ofnera jsou vypjaté okolnosti i riskantní setkání neoddělitelnou součástí jeho profesního života. Celovečerní dokumentární debut se tak v rukou protřelého cestovatele jeví jako ideální nástroj, jak svým divákům zpřístupnit to, čeho byl svědkem, když prvně spatřil situaci v Guatemale.

 
East Silver dokument Evolution of Violence v říjnu 2011 představil mezi 11 filmy nominovanými na cenu Silver Eye pro nejlepší celovečerní dokument 8. ročníku trhu.


Znepokojivá rutina v Guatemale
Rozhovor s Fritzem Ofnerem, režisérem filmu Evolution of Violence
Ondřej Kuhn


Ze všech jihoamerických zemí jste si vybral právě Guatemalu. Proč? Kvůli statistikám? Na něčí popud, nebo předchozí zkušenost?

Poprvé jsem jel do Guatemaly v roce 1997, krátce poté, co byla sepsána mírová dohoda. V té době jsem slyšel o zvěrstvech občanské války a o genocidě páchané na mayském obyvatelstvu. Traumata této války byla všudypřítomná a pocítil jsem je velmi intenzívně. Také jsem se dozvěděl, že za vznikem konfliktu stojí banány, vojenská intervence Spojených států a studená válka. Když jsem do Guatemaly přijel znovu v roce 2004, válečné násilí se začalo zakořeňovat ve společnosti. V roce 2008 jsem se vrátil na 9 měsíců a začal jsem natáčet. Násilí proniklo do všech aspektů života. Lidé začali o loupežích, zabíjení, únosech a lynčování mluvit tak, jako se jinde mluví o počasí. Silně jsem to prožíval a měl jsem potřebu o tom natočit film.

 

Jako zkušený žurnalista pravděpodobně budete souhlasit, že násilí je širší otázka, která se týká mnohem většího území ve Střední a Jižní Americe. Co drogové války v Mexiku? Kolumbijské kartely a guerilla v Peru? Zdá se, že násilí má sice různý původ, nicméně je v této oblasti všude. Čím se liší guatemalské násilí?

V tomto filmu se dívám na násilí a jeho kořeny jiným způsobem. Pro mě to není film výslovně o Guatemale – Guatemala a banány spíš symbolizují uspořádání světa, které je vzhůru nohama. Guatemala a obchod s banány jsou symbolem pro svět, kde vykořisťování místních zdrojů utváří jisté soukolí násilí, které se schovává za cynickou politickou rétoriku. Stejné je to v případě ochodu s drogami, který pustoší Mexiko a Kolumbii. O určité produkty je v západním světě velký zájem, ať už je to kokain nebo banány, a zatímco na jejich produkci a obchodu několik lidí vydělává, mnoho jiných musí trpět vedlejšími efekty – například chudobou a násilím. Jsou to stejné zájmy, které kdysi do Latinské Ameriky hnaly conquistadory – zužitkovat místní zdroje, ať je lidská cena jakákoliv.

 

Mimo kritiky guatemalských úřadů váš film také poukazuje na zájmy předních světových ekonomik, zejména USA, o kontrolu nad třetím světem, což není žádné tajemství. Vy ale zobrazujete především důsledky těchto zájmů. Kdo by se měl dnes cítit zodpovědný?

Na konci filmu je jedna statistika: nebezpečí násilné smrti je v Guatemale třikrát vyšší než v Iráku. Invaze do Iráku se v něčem podobala Guatemalské invazí v roce 1954. Irácká společnost bude trpět dozvuky této války ještě několik generací. Pokud mluvíme o zodpovědnosti, je to podle mého otázka svědomí. Naše bohatství je živeno ekonomikou, která přináší hodně bídy, to také není žádné tajemství. Ale změny v hospodářské politice musí vycházet hlavně ze změn v lidské uvědomělosti.

 

Po zhlédnutí Evolution of Violence má člověk pocit, že Guatemalci jsou ponecháni osudu, bez skutečných vyhlídek ke změně. Může mít další mezinárodní intervence v Latinské Americe, vojenská či nevojenská, nějaký pozitivní efekt?

Většina lidí, které jsem potkal, vidí otázku zlepšení situace v Guatemale pesimisticky. V této chvíli se konají prezidentské volby a s největší pravděpodobností se dalším guatemalským prezidentem stane Perez Molina, bývalý generál, který byl ve funkci během genocidy (Molina se 6. listopadu skutečně stal prezidentem, pozn.red.). Tihle zločinci z časů občanské války jsou pořád ve vládě a podmaňují si justiční systém, aby nikdy nemuseli vzít zodpovědnost za své zločiny proti lidskosti. A proto nemůže slabé soudnictví obstát proti násilí, které je přítomno všude.

 

Ve filmu se objeví několik záběrů z amerických týdeníků z období studené války, které používáte ke zdůraznění přehmatů obchodu s banány, či komunistické paranoie. Neměl jste pocit, že by bylo dobré dát Spojeným státům šanci okomentovat to i dnes?

Ne. Nezajímaly mě komentáře americké vlády. Archívní materiály slouží jinému účelu. Evolution of Violence zobrazuje lidi, jejichž život je ovlivněn násilím: skupinu investigativních novinářů, terénní pracovnici, která pomáhá obětem násilí, bývalého odbojáře, vesnici, kde se odehrál masakr, a vojáka, který ty ohavnosti páchal. Chtěl jsem tyto příběhy propojit s archívními materiály, abych do filmu vnesl nové hledisko – hledisko ekonomiky, politiky a cynické politické rétoriky.

 

Ani guatemalské úřady jste nikdy nekonfrontoval. Myslíte, že jejich postoj a názory by byly bezcenné nebo by prostě nezapadaly do struktury vašeho filmu, do vašeho konceptu?

Já ale úřady a jejich postoje ukazuji. Jen si vzpomeňte na soudce, který usíná během soudního přelíčení ohledně vraždy. Nebo na policejní jednotku, která útočí na rozzuřený dav. Chtěl jsem být v co největší míře pozorovatelem, k rozhovorům jsem se uchýlil jen v případech, kdy jsem do příběhu určitá hlediska nebyl schopen vsadit jiným způsobem.

 

V Evolution of Violence zachycujete lidské tváře uhranuté místem činu, téměř cynicky pokukující po mrtvolách, pobavené, když dochází k útokům. Měl jste pocit, že smrt a násilí v Guatemale je určitým druhem atrakce, představení?

Po většinu času jsem žertování a úsměvy na místech činu nenazíral jako cynismus, ale spíš jako způsob, jak se stavět vůči tak drastické realitě. Většina lidí v kultuře násilí vyrostla, jinou skutečnost ani neznají. Pořád je to do velké míry ovlivňuje. Když se ti novináři smějí nebo zpívají, je to pro ně způsob, jak se vypořádat s vypětím. Média zneužívají násilí pro svůj vlastní prospěch.

 

Co davová psychóza přerůstající v násilí? V dnešní době je vidíte všude ve světě a tak možná nejde o čistě guatemalský neduh. Myslíte, že násilí je lidem vrozené?

Ve filmu je vidět rozhněvaný dav, který se dožaduje práva, napadá policii a později zapaluje domy lidí, kteří podle všeho organizují gang únosců. Souhlasím, že člověku je vrozená touha po spravedlnosti. Pokud však stát není schopen spravedlnost zajistit, davová psychóza se může překlopit v násilnosti. V Guatemale se vyřeší pouhá 3 procenta případů vraždy, což znamená, že 97 procent vrahů není dopadeno. To vede k situaci, kdy lidé nabývají přesvědčení, že musí vzít spravedlnost do svých vlastních rukou. Každý týden v Guatemale dochází k lynčování, ale ta jsou ze všeho nejvíc pouhým projevem touhy po spravedlnosti.

 

Natáčení v tak nebezpečném místě, navíc o samotném zdroji tohoto nebezpečí muselo být psychicky náročné a namáhavé. Jak jste se s tím vypořádal?

S mými protagonisty mě pojilo silné pouto, a tohle naše přátelství mi pomáhalo i v těžkých chvílích. Většinu času jsem natáčel sám, bez štábu, a tak jsem s nimi trávil spoustu času. Jakmile navzájem s postavami vašeho filmu pocítíte respekt a solidaritu, je pak mnohem jednodušší čelit nelítostné skutečnosti. Navíc důvěra v jejich schopnost odhadnout riziko mi pomáhala vyhýbat se nebezpečí i problémům.

 

Došlo také na chvíle, kdy jste přestával být dokumentaristou a chápal svou úlohu spíš jako bojovník za lidská práva nebo terapeut?

V první řadě jsem lidská bytost, a když někam odjíždím natáčet film, ujasním si, že tam opravdu jedu za účelem natáčet film. Jenomže být někde jako cizinec s kamerou v ruce je už samo o sobě určitý postoj. Většina lidí uvítala, že jsem je natáčel, protože jsem se tím stával svědkem, svědkem zločinů, které se jim udály, svědkem situace, kterou bylo potřeba změnit. Pro jiné, jako například pro toho vojáka, bylo vyprávění příběhů o zvěrstvech, které páchali, doslova úlevou.

 

Jak se vám podařilo získat důvěru místních, které jste v Guatemale natáčel? Bylo to tím, že jste dokumentarista, a tudíž se jevíte jako možnost jejich osobní příběhy podávat veřejnosti?

Chtělo to čas. Během tříletého období jsem celkem rok natáčel v Guatemale, takže jsem se za většinou lidí vracel znovu a znovu. Zezačátku jsou možná odtažití, ale když se za nimi neustále vracíte, pookřejí a otevřou se vám.

 

Cítíte se dnes za guatemalský příběh plný násilí spoluodpovědný? Dokážete si představit, že se jednou vrátíte a natočíte o něm víc?

V této chvíli plánujeme uvedení filmu v Guatemale. Hrubý sestřih už jsem pouštěl místním studentům a kolegům filmařům. Diskuze, která následovala, byla vždy velmi podnětná. V Guatemale je už teď násilí největším tématem. Můj film může diskuzím o něm přidat nový rozměr. I tak myslím, že v dohledné době v Guatemale žádný další film natáčet nebudu.


Rozhovor byl poprvé zveřejněn v říjnu 2011 v novinách IDF Industry Reel #1.

 

Evolution of Violence

 
 
Režisér: Ofner Fritz
Producent: Neumann Oliver
Produkční společnost: FreibeuterFilm KG

Evolution der Gewalt , Rakousko, 2011, 77 min, 35 mm, Historie, Lidská práva, Politika, Sociální tematika

Guatemala, považovaná za banánovou republiku, patří mezi nejnásilnější země na světě. Dokument v několika příbězích sleduje protagonisty, kteří se s násilím setkávají denně: skupina krimi novinářů, vesnice, která po hrůzném masakru bojuje za vlastní hřbitov, sociální pracovník, který má na starosti ženy - oběti násilí. Stát bez zajištěné bezpečnosti a spravedlnosti, kde vládne beztrestnost. Když se nedostává spravedlnosti, uchylují se lidé k lynčování. Film zkoumá kořeny násilí a je portrétem lidí, kteří v nespravedlivé společnosti bojují za slušnost.
 


Související články:
Film týdne: Evolution of Violence
Nominace na ceny Silver Eye 2011