- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Bajo Saimir
BUNKER KINGS
Po celé zemi, na těch nejneuvěřitelnějších místech, na vrcholcích hor, na pobřeží moře, na hlavních ulicích měst, na školních hřištích i uprostřed olivových hájů, u starověkých vykopávek i na opuštěných mořských ostrůvcích. Kamkoli jedete, kdekoli zastavíte, odevšad vás pozorují úzké střílny malých či větších bunkrů. Nikdo dosud nezjistil jejich přesný počet. Mohlo by jich snad být 500 000 či dokonce až 800 000, každý Albánec měl mít svůj úkryt. Jejich budování se stalo součástí šíleného plánu albánského diktátora Envera Hoxhy. Ten vládl Albánii přes 40 let (vlastně až do své smrti v roce 1985). Jeho vláda téměř zcela zapomínala na nutnost běžného fungování hospodářství a zajištění základních potřeb obyvatel. Jediné co bylo pro Hoxhu důležité bylo militarizovat celou albánskou společnost – budoval bunkry, podzemní kryty, tajné tunely, ponorkové základy, školní mládež dostávala samopaly a uniformy. Dnes se něčemu takovému téměř nechce věřit. Zdá se, že jediné co z toho dosud přetrvalo jsou pouze ty nezničitelné bunkry, které nelze zničit, zakrýt ani pomalovat. Albánci jsou vynalézaví a pokoušejí se tyto stavby nějakým způsobem využít, ať už jako vinné sklípky, chlévy pro dobytek, kostely či obydlí. Ovšem možností není mnoho. Bunkry stále stojí, kolem se budují nová města a dálnice. Zdá se jakoby se tato země vzpamatovávala ze zlého snu. Obrovské Hoxhovy sochy zmizely ze všech měst, ovšem jeho bunkry a možná i jeho duch tuto zemi stále ovládají.
Concrete Albania
Snad každá země na světě má nějaký svůj nezaměnitelný symbol. V Albánii jsou to bunkry, které dal postavit bývalý diktátor Hoxha v rámci plánované militarizace země. Nikdo dosud nezjistil jejich přesný počet. Mohlo by jich být 500 000 či dokonce až 800 000. Bunkry nelze zničit, zakrýt ani pomalovat. Albánci se je pokouší nějakým způsobem využít, ať už jako vinné sklípky, chlévy pro dobytek, kostely či obydlí. Obrovské Hoxhovy sochy zmizely ze všech měst, ovšem jeho bunkry a možná i jeho duch tuto zemi stále ovládají.
Po celé zemi, na těch nejneuvěřitelnějších místech, na vrcholcích hor, na pobřeží moře, na hlavních ulicích měst, na školních hřištích i uprostřed olivových hájů, u starověkých vykopávek i na opuštěných mořských ostrůvcích. Kamkoli jedete, kdekoli zastavíte, odevšad vás pozorují úzké střílny malých či větších bunkrů. Nikdo dosud nezjistil jejich přesný počet. Mohlo by jich snad být 500 000 či dokonce až 800 000, každý Albánec měl mít svůj úkryt. Jejich budování se stalo součástí šíleného plánu albánského diktátora Envera Hoxhy. Ten vládl Albánii přes 40 let (vlastně až do své smrti v roce 1985). Jeho vláda téměř zcela zapomínala na nutnost běžného fungování hospodářství a zajištění základních potřeb obyvatel. Jediné co bylo pro Hoxhu důležité bylo militarizovat celou albánskou společnost – budoval bunkry, podzemní kryty, tajné tunely, ponorkové základy, školní mládež dostávala samopaly a uniformy. Dnes se něčemu takovému téměř nechce věřit. Zdá se, že jediné co z toho dosud přetrvalo jsou pouze ty nezničitelné bunkry, které nelze zničit, zakrýt ani pomalovat. Albánci jsou vynalézaví a pokoušejí se tyto stavby nějakým způsobem využít, ať už jako vinné sklípky, chlévy pro dobytek, kostely či obydlí. Ovšem možností není mnoho. Bunkry stále stojí, kolem se budují nová města a dálnice. Zdá se jakoby se tato země vzpamatovávala ze zlého snu. Obrovské Hoxhovy sochy zmizely ze všech měst, ovšem jeho bunkry a možná i jeho duch tuto zemi stále ovládají.
Concrete Albania
Snad každá země na světě má nějaký svůj nezaměnitelný symbol. V Albánii jsou to bunkry, které dal postavit bývalý diktátor Hoxha v rámci plánované militarizace země. Nikdo dosud nezjistil jejich přesný počet. Mohlo by jich být 500 000 či dokonce až 800 000. Bunkry nelze zničit, zakrýt ani pomalovat. Albánci se je pokouší nějakým způsobem využít, ať už jako vinné sklípky, chlévy pro dobytek, kostely či obydlí. Obrovské Hoxhovy sochy zmizely ze všech měst, ovšem jeho bunkry a možná i jeho duch tuto zemi stále ovládají.