- Povolání
Producent, Režisér - Země
Chorvatsko
Dević Goran
Příběh mladé ženy Ljubini Solar, která byla v roce 1991 za nevyjasněných okolností zavražděna v Sisku, přiměl režiséra, aby promluvil o generaci mladých lidí, ke které sám patří a kterým nedávná válka závažně ovlivnila život. Všichni řeší nekonečné dilema, zda z malého města odejít nebo zůstat.
Masturbation Among Croats
Z Chorvatska se jako z ostatních států bývalé Jugoslávie stala konzervativní země. Tento film svým vlastním zábavným způsobem zkoumá oblast autoerotiky. Lidé masturbují, dokonce i Chorvaté…
Víkend v Sisku
Povodeň
Film sleduje dva dobrovolníky, Srba a Chorvata, kteří se potýkají s povodní a stanou se jediným spojením mezi svými komunitami a okolním světem.
Don Juanové: Promiňte, slečno
Základní výpravěcí linií tohoto dokumentuje je poněkud neobvyklý kurz, který se koná v Záhřebu. Jeho cílem je naučit jeho účastníky, jak svést ženu a dostat ji do postele. Tento dokument sleduje obavy, malé úspěchy a velká nedorozumění dvanácti účastníků. Skupina je značně heterogenní, sestávající z lidí z různých koutů světa – Rakouska, Německa a USA a různé barvy pleti. Toto zajímavé uskupení lidí spojují dvě věci: ocitají se ve školních lavicích hotelu Sheraton v Záhřebu a cílem každého z nich je svést balkánskou dívku.
Tři
"Máme stále potřebu mluvit o válce?" zní motto dokumentu Gorana Deviče, který se rozhodl vyzpovídat tři muže aktivně zapojené do války na území bývalé Jugoslávie. Prvním z nich je Srb Novica Kostič, kterému se i přes urputnou snahu nepodařilo vyhnout se odvodu. Během války byl těžce raněn a vzpomíná, jak snadné je udělat z člověka "stroj na zabíjení". Dalším z mužů je drsný a trochu cynický Chorvat Ivica Petrić, který narukoval dobrovolně a po válce byl odsouzen za spoluúčast na zavraždění 16 srbských civilistů. Posledním z trojice je Bosňan Narcis Mišanovič, kterému před očima zastřelili bratra i otce, už v jedenácti letech pracoval ve vojenské kantýně a po pár letech bojoval v řadách bosenské armády. Skrze rozhovory během jízdy autem získává bratrovražedný balkánský konflikt stále reálnější obrysy. I když každý z mužů bojoval na jiné straně, všichni se shodují na nelidskosti a nesmyslnosti válečného běsnění, na vině politiků i na tom, že se dnes všichni tváří, jako by se nic nestalo.
Happy Country
Sledujeme přípravy, cestu a příjezd dvou autobusů do jejich cílových stanic – „vítězní“ pasažéři prvního autobusu cestují z Rijeky do Kumrovce, aby si připomenuli a oslavili Titovy narozeniny v jeho rodném domě, druhý autobus jede ze Zadaru do Bleiburgu, přepravuje ty „starší“ a „poražené“ k tomuto místu porážky. To, co se odehrává v těchto dvou autobusech je zobrazením protichůdných ideologických postojů, pro autora snímku to však znamená ještě víc. Jako outsider a pouhý pozorovatel si všímá, že způsob, jakým se tyto dvě skupiny prezentují, je v podstatě tentýž. Předně: pasažéři obou autobusů žijí v minulosti. Což by bylo pochopitelné, kdyby pasažéři autobusů byli očitými svědky nebo přímými účastníky 2. světové války, ale existuje zde velký rozdíl mezi válečnou generací a většinou ostatních pasažérů. Přesto minulost překlenuje tento rozdíl a paměť se tak stává naším mezigeneračním dědictvím.
Two Furnaces for Udarnik Josip Trojko
Two Furnaces for Udarnik Josip Trojko ukazuje, co zbylo z rozvinutého kovozpracujícího průmyslu, sleduje rušení a rozebírání proslulých pecí Siemens-Martin, které bývaly srdcem bývalého závodu. Padlo zde několik světových rekordů v produkci oceli. Synové dělníků neskrývající emoce pec pomalu ničí a kusy nakládají na dodávku, která místo opouští.
Domagojeva 14
10000 Zagreb