Dražilová Zuzana

Zmizelí sousedé aneb Pátrání... Expedice Židi/Židé z Litomyšle aneb Zapomenutí lidé, to budou asi židé
Dokumentární film o školácích z Litomyšle, kteří se s kamerou vydávají hledat silné příběhy židovských rodin, které zde žili až do roku 1942.

Zmizelí sousedé aneb Pátrání... Děti z Hartmanic
Díl z cyklu Zmizelí sousedé aneb pátrání dětskou kamerou po stopách židovských spoluobčanů. Na jihozápadě Čech, 20 km od hranic s Německem, leží horská vesnice dřívějších Sudet - Hartmanice... Film natočilo 8 zdejších dětí ve věku 11 - 15 let. Jedna z dívek: "Hartmanice je strašnej zapadákov. Sem ráda, že tady natáčíme, alespoň se nějak zabavím, protože jinak tady všichni dřepí doma, čumí na televizi a nic jinýho nedělaj a to je pak nuda. My jsme si mysleli, že je to nějaká kravina, hledat nějaký lidi, kteří už tady nejsou a které jsme ani neznali." V roce 1930 žilo v Hartmanicích 696 obyvatel, Němců, Čechů a Židů. V roce 1942 žilo v Hartmanicích 821 obyvatel, Češi a Židé zde již nebyli, uprchli nebo byli zatčeni. Nyní mají Hartmanice 733 obyvatel, převážně české národnosti, a jejich dětští obyvatelé začínají oživovat paměť...

Děti padesátých let
DĚTI 50. LET jsou lidé, kteří vyrostli v padesátých letech v Československu a kterým totalitní režim alespoň částečně vzal jejich dětství či mládí. Tyto „děti“ zažily přerod společnosti a nesou v sobě svá osobní svědectví o minulosti, byly označovány za „děti nepřátel státu“, „děti kriminálníku“… Potomky politických vězňů odsoudil tehdejší totalitní systém nejen k životu bez jednoho z rodičů či k životu u příbuzných nebo dokonce v dětských domovech (právě v období života, kdy dítě potřebuje stabilní a jisté rodinné zázemí), ale tehdejší společnost je odsoudila též k živorení na jejím okraji bez možnosti vyššího vzdělání a k životu „viníka bez viny“. To jsou osudy spojující sérii čtrnácti 26ti minutových dokumentů „Děti 50. let“. Snímky nejsou pouze svědectvím o životech politických vězňů či jejich rodin očima jejich dětí, ale jsou snahou o pochopení i vhled do současného života hlavních protagonistů, ve kterém se stále logicky promítá i po mnoha letech jejich minulost.

Zmizelí sousedé aneb Pátrání... A Zbyly jen vzpomínky...
Výpovědi pamětníků vzpomínajících na židovské spoluobčany, žijící v Litomyšli do druhé světoé války. (Sestřiženo a vyrobeno pouze za účelem vzdělávání.)

Dáša se vrací
DĚTI 50. LET - Dáša se rozhodla navštívit svůj rodný kraj v Beskydech. Nikoho a nic zde nepoznává – odešla odsud ve dvou letech. Vzpomínky starousedlíků však tak děravé, ani přes jejich věk a nános času, nejsou… Co vše se Dáša dozví v Novém Hrozenkově? Dáša se po desetiletích rozhodla navštívit kraj svého raného dětství v krásných lesech a kopcích v Beskydech. Nikoho a nic nepoznává – odešla, když jí byly dva roky. Maminku zavřeli v roce 1949 za napomáhání raněnému protikomunistickému předákovi Vrbovi, tatínek Jaroslav se téměř dva roky skrýval v místních lesích před příslušníky STB. Nakonec byl ale dostižen a zatčen. Malá Dáša vyrůstala u prarodičů v Ostravě, na hony vzdálené od svého rodiště. Zatímco si Dáša z dané doby nepamatuje téměř nic, vzpomínky místních sousedů a starousedlíků, nejsou, ani přes jejich věk a nános času tak děravé. Co vše se Dáša dozví v Novém Hrozenkově ?

Jsem na zahradě
DĚTI 50. LET - Rekonstrukce cyklistické výpravy paní Věry do kriminálu, kde navštěvovala svého tátu. Během cesty se zjevují duchové totality, v čele s prvním dělnickým prezidentem K. Gottwaldem … Pokus o dialog mezi archivními týdeníky a digitálním obrazem. Dokumentární portrét ženy, jejíž otec byl v 50. letech minulého století z politických důvodů vězněn a mučen. Jde o stylizovanou rekonstrukci půlstoletí staré cyklistické výpravy hlavní hrdinky filmu, paní Věry Pavlovcové, do valdického kriminálu, kam jela navštívit svého tatínka. Během filmové cesty zarostlou rodinnou zahradou, skleníkem a podkrkonošskou krajinou, s odbočkami na hřbitově a atletickém stadionu, se otevírá minulost a zjevují se duchové totality, v čele s prvním dělnickým prezidentem Klementem Gottwaldem, jeho chotí Martou a vnučkou Batul. Formálně jde též o pokus navázat dialog mezi současností digitálního obrazu a pamětí archivních filmových zpravodajských týdeníků.

Mému otci
DĚTI 50. LET – díl s paní Miroslavou z Českého Brodu Otec Mirky byl za své aktivity uvězněn v 50. letech na 15 let. Jakou tíhu musí nést dítě, které bylo přítomno zatčení vlastního otce a je označováno za potomka zrádce národa? Osobitý styl dokumentu podtrhují vzácné rodinné filmové archivy. Část „Mému otci“ vypráví příběh Miroslavy Bočkové, jejíž otec František Mezulianik byl za své politické aktivity v padesátých letech minulého století zatčen a uvězněn na 25 let těžkého žaláře. Jaký je život dítěte vyrůstajícího ve zkažené společnosti komunistického režimu? Jakou tíhu musí nést dítě, které bylo přítomno zatčení vlastního otce a které je samo označováno za potomka zrádce národa? Paní Bočková si pokládá otázku, zda msta na dosud žijících aktérech tehdejších událostí je to pravé řešení, či zda se má za těmito okamžiky udělat pomyslná tlustá čára a žít dál… Přesto však pro ni stále má smysl nezapomínat a svým osudem varovat společnost před hrozbou opakování této neblahé historie. I dnes žije paní Miroslava ve strachu ze svého okolí a takřka panicky se snaží chránit svou rodinu před jakýmkoli nebezpečím…

Jeden život
DĚTI 50. LET. - Prožijeme jeden den v obyčejném životě jedné (ne)obyčejné paní. Lídě Voříškové bylo pět let, když její otec zemřel v komunistickém vězení. Lída je stále na cestě – do knihovny, na hřbitov, do školy, za bratranci žijícími za Prahou… Jeden den v obyčejném životě jedné (ne)obyčejné paní. Lída Voříšková je již v důchodu, přesto je neustále na cestě. Cíle nejsou nijak vzdálené – hřbitov, knihovna, jazyková škola, kam chodí denně uklízet, dvojice bratranců žijící za Prahou. Místa a lidé tvoří její svět. Někteří jsou stále na živu, jiní, jako otec, který zemřel v komunistickém vězení, již dávno ne. Viděla ho naposledy v 5 letech. Přesto tatínek, a především jeho absence, prostupují celým jejím životem. Ale tohle je jen jeden den. A paní Voříšková je na cestě.

Cesta za otcem
DĚTI 50. LET - Eva nasedá do vlaku. Její cesta přes celou republiku z Ostravy do Jáchymova, kam jezdila za svým otcem, politickým vězněm v uranových dolech, ji dovádí k refl exi vztahu s otcem i tehdejší dobou a některým neveselým vzpomínkám… Dokument „Cesta za otcem“ z cyklu Děti 50. let vypráví příběh Evy Langrové, jejíž otec byl během politických procesů 50. let nespravedlivě odsouzen komunistickým režimem. Po mnoha letech věznění v jáchymovském táboře se Eva a její otec vzájemně odcizili. Osu dokumentu tvoří vzpomínka na návštěvy otce v jáchymovském lágru, které Eva jednou za rok vykonávala za doprovodu příbuzných. Po 50 letech se Eva znovu vydává na dlouhou cestu vlakem z místa svého bydliště v Ostravě do Jáchymova a vzpomíná na svého otce, reflektuje jejich vztah i dobu, ve které vyrůstala. Vzpomínky jsou prokládány úryvky z dopisů, které otec zasílal Evě z vězení.

Nebojím sa hovoriť
DĚTI 50. LET - Otec Margity byl popraven, matka byla odsouzena na doživotí a po sedmi letech propuštěna. Gita, neúnavná bojovnice za oběti stižené komunismem, je konfrontována s názory obyvatel malé slovenské vesnice v době oslav Velikonoc… Život Margarity Zimamové byl formován dvěma tragickými událostmi, otec byl v 50. letech popraven, matka byla odsouzena na doživotí a později propuštěna. Jako dcera politických vězňů se Margita musela odstěhovat z rodné Bratislavy do malé vesnice Lovča, kde žije dodnes. Do boje proti nespravedlnostem páchaných na stejně postižených obětech komunistického režimu na Slovensku se tato odhodlaná, zapálená a neúnavná bojovnice snaží angažovat každého, od svých nejbližších, svého manžela nevyjímaje, po lidi zcela neznámé. Dokument představí současný Margitin život na vesnici v okruhu rodiny v době velikonočních svátků. Právě o Velikonocích si totiž silně věřící Margita připomíná mučednickou smrt svého otce. Margitin život je však zobrazen z mnohem více perspektiv, během návštěvy kostela, v okamžicích domácí pohody s manželem a vnučkou, skrze kroniku, do které si pečlivě zaznamenává své politické aktivity, ohlasy na ně, jako i své vlastní články. Pohled okolní společnosti na její činnost navíc zprostředkuje anketa provedená mezi obyvateli vesnice. Margita je zde známou postavou, a ne všichni sympatizují s její angažovanou činností. Dokument je především portrétem velmi netradiční ženy, která svá traumata dokázala proměnit v pozitivum. Minulost narušená politickou situací v komunistickém Československu ji dovedla jako jednu z mála žen ve stále ještě velmi konzervativním a uzavřeném prostředí slovenské vesnice k rozhodnutí „nebát se otvorene hovoriť“ o minulosti.

Spravedlnost hledejte u Pána Boha
DĚTI 50. LET - Markéta, dcera známého politického vězně, odsouzeného v r. 1952 na šest let za údajnou velezradu ve vykonstruovaném procesu, je soudkyní. Dokument odkrývá mimo jiné i silný vztah mezi otcem a dcerou během posledních dnů života doktora Jakuba Čermína… Markéta Čermínová má dva domovy, v Praze a Slatině, vesničce napůl cesty mezi Prahou a Plzní. Na venkově strávila značnou část dětství a dodnes se tam na chalupu ráda vrací, v Praze se věnuje soudcovské kariéře. Až donedávna se starala o tatínka, který zemřel ke konci natáčení filmu v 92 letech. Rozhovory mezi ní a jejím otcem tvoří páteř tohoto dokumentu. Vztah paní Markéty k rodičům byl totiž mimořádně silný, na dnešní dobu až neuvěřitelně. Zatímco na chalupě ve Slatině cítíme pohodu a lásku, se kterou bylo toto místo postaveno, v Praze se žije jinak, hektičtěji. Ale i zde jsou místa, kam chodí paní Markéta v klidu rozjímat, Kostel svatého Antonína na Strossmayerově náměstí, kde před lety kázal pan farář Alois Kánský, rodinný přítel Čermínových nebo zahrada u Boromejek, kam chodila navštěvovat tatínka. Dokument představí paní Markétu ve dvou rolích: doktorka Čermínová soudkyně, versus Markéta, dcera a nositelka odkazu tatínka JUDr. Jakuba Čermína.

Children of Stalinism: Swiss Robinson
Jan Hlach se od svých sousedů na předměstí švýcarského Fribourgu na první pohled příliš neliší. Stejně jako oni seká trávník, udržuje zahradu, přátelsky zdraví cestou do obchodu. Většina z nich netuší, že Jan do Švýcarska v 68. roce přišel ze země, jejíž režim mu na dlouhé roky uvěznil rodiče a ani jemu nedovolil důstojný život. Jan má však svou minulost v živé paměti a nyní v důchodu věnuje svůj čas tomu, aby se nezapomnělo nejen na jeho rodiče, ale na všechny lidi, jejichž činy prosvětlují temnou historii Československa 50. let.

Děti 50. let - o synech politických vězňů
Dokumenty o synech politických vězňů 50. let z cyklu "Děti 50. let" přibližují osudy potomků politických vězňů, vězněných v dobách totalitního stalinistického režimu ať již z důvodu svého přesvědčení nebo postavení, díky kterému třeba pomohli ještě i dalším osobám, anebo z důvodu svých majetků (soukromá firma, zemědělský statek, továrna apod.). Tito muži, dnes již skoro sedmdesátiletí, označovaní v době svého dětství a mládí jako "děti kriminálníků a nepřátel státu", poprvé v životě podávají veřejnosti svá osobní svědectví o temné minulosti poválečné doby bývalého Československa. Synové zažili více skryté formy perzekuce totalitního režimu a byli tehdejším systémem odsouzeni k "životu viníka bez viny". Často vyrůstali jen s jedním rodičem nebo u příbuzných, anebo dokonce v dětských domovech. Nemohli studovat školy, které by si bývali přáli, většinou si museli doplnit vzdělání později. Každý ze šesti protagonistů řešil svůj osud různě - některý sportem, jiný psaním básní nebo aktivním rodinným životem, další emigrací do zahraničí… Šest dokumentárních snímků je snahou o pochopení i vhled do současného života hlavních protagonistů, ve kterém se stále i po mnoha letech pochopitelně promítají jejich zážitky a zkušenosti z dětství. Epizody: Příběh Josefa Frolíka, Živ paměť, Škatulata, hejbejte se!, Všetko je inak, Švýcarský Robinson, S tátou na dálku.

Děti politických vězňů 50. let – židovských komunistů – audiovizuální svědectví
Svědectví potomků politických vězňů 50. let minulého století, jejichž rodiče byli židovského původu a zároveň po roce 1948 byli představiteli KSČ.

Zuzana Drazilova studied production at FAMU in Prague (“The Night Tram” was a Student Oscar nominated short). In 1998-2002 she established and was running SUNFILM s.r.o. company - the distribution of 30 independent feature films in the Czech and Slovak Rep. as “Run Lola Run”, “Central Station”, “Antonia´s Line” etc. Zuzana started to produce since 2002 (as SUNFILMS s.r.o. company) documentaries on social and political themes, for example „Lost Neighbours“ series (Consultant´s Choice at the IDFA Forum; “Kids from Hartmanice” were awarded among others by “Golden Kingfisher at the “Finale Plzen” FF for “The Best Czech Documentary”. In 2008 Zuzana produced DAUGHTERS OF THE ENEMY, the testimonies of 37 Daughters of political prisoners awarded by “Golden Stars 2008” (the European Commission prize). In 2009-2011, she produced 14-parts documentary series CHILDREN OF STALINISM about the sons and daughters of political prisoners of Stalinist era in former Czechoslovakia (co-production with Czech TV).

- "Pražská ZOO o povodních" (2002, 25 min. dokument pro televizi NHK), výkonná produkce;- "Zmizelí sousedé - Pátrání kamerou teenagerů op stopách židů" (2005) - dva dokumenty: "Děti z Hartmanic" (31 min.) a "Expedice židi" (47 min.);- Děti 50. let (2008 - 2011) - dokumentární série.