- Povolání
Producent, Režisér - Země
Lotyšsko
Geka Dzintra
John Dored’s Island
Tento film je založen na životním příběhu významného lotyšského kameramana Johna Doreda a jeho ženy, malířky Elisabeth Dored. Tvůrci filmu měli přístup k jejich dopisům a dalším dokumentům. Snímek je o profesi a osudu, lásce, životě a smrti. Dored strávil poslední tři roky svého života v Norsku, rodné zemi jeho ženy. Žili zde na břehu jezera poblíž malého města Halden. Místní obyvatelé pojmenovali sousední ostrov po něm – Ostrov Johna Doreda. „Vždy jsem se cítil omezen scénáři a výpravou, vždy jsem toužil po svobodě. Stal jsem se filmovým reportérem, který zaznamenává ty události, ke kterým napsal scénář sám Pán na nebi,“ napsal Dored ve svých pamětech.
Signe and...
Toto je film o kreativitě, sexu a nesmrtelnosti, o náhodně osudném setkání lidí, kteří se setkali s lotyšským režisérem animovaných filmů Signe Baumanem v Lotyšsku a v USA. Obrázy ve filmu jako znamení, a někdo, kdo čeká...
Sibiřské deníky
Agapitova a ti, co to přežili
Tento film zachycuje návrat jedince na dálný sever a do minulosti. Agapitova, Igarka jsou rozlehlé země na Sibiři, kam je roku 1941 deportován Ilmārs Knaģis a spolu s ním čtyři tisíce dalších dětí z Lotyšska. Na podzim roku 1942 bylo 700 matek s dětmi různých národností posláno na ostrov smrti Agapitova. Přežilo jich pouhých šedesát, mezi nimi šest lotyšských dětí - Biruta Kazaka, Pāvels Kliesbergs, Venta Grāvīte, Ilmārs Grāvītis, Pēteris Bērziņš a Valentīna Voiciša. Jejich vzpomínky jsou hořké a jen těžko uvěřitelné.
Gvido Zvaigzne
V lednu 2011 si Lotyšsko připomíná dvacáté výročí tragické události z ledna 1991, kdy byl kameraman Gvido Zvaigzne vážně zraněn a během dvou týdnů zraněním podlehl. Kameraman filmu Jurise Podniekse Sověti (1989), který zachycuje kolaps sovětského impéria, byl v té době mladým tvůrcem, jehož talent neměl možnost se plně projevit. Jeho ale i přesto příběh obsahuje takové události, které tent film neomezují pouze na vyprávění o jeho tragickém konci, ale vypovídají také o problémech existence mladého tvořivého člověka v době sovětské nadvlády. Film je o něm stejně jako o jeho generaci.
Tento film je založen na životním příběhu významného lotyšského kameramana Johna Doreda a jeho ženy, malířky Elisabeth Dored. Tvůrci filmu měli přístup k jejich dopisům a dalším dokumentům. Snímek je o profesi a osudu, lásce, životě a smrti. Dored strávil poslední tři roky svého života v Norsku, rodné zemi jeho ženy. Žili zde na břehu jezera poblíž malého města Halden. Místní obyvatelé pojmenovali sousední ostrov po něm – Ostrov Johna Doreda. „Vždy jsem se cítil omezen scénáři a výpravou, vždy jsem toužil po svobodě. Stal jsem se filmovým reportérem, který zaznamenává ty události, ke kterým napsal scénář sám Pán na nebi,“ napsal Dored ve svých pamětech.
Signe and...
Toto je film o kreativitě, sexu a nesmrtelnosti, o náhodně osudném setkání lidí, kteří se setkali s lotyšským režisérem animovaných filmů Signe Baumanem v Lotyšsku a v USA. Obrázy ve filmu jako znamení, a někdo, kdo čeká...
Sibiřské deníky
Agapitova a ti, co to přežili
Tento film zachycuje návrat jedince na dálný sever a do minulosti. Agapitova, Igarka jsou rozlehlé země na Sibiři, kam je roku 1941 deportován Ilmārs Knaģis a spolu s ním čtyři tisíce dalších dětí z Lotyšska. Na podzim roku 1942 bylo 700 matek s dětmi různých národností posláno na ostrov smrti Agapitova. Přežilo jich pouhých šedesát, mezi nimi šest lotyšských dětí - Biruta Kazaka, Pāvels Kliesbergs, Venta Grāvīte, Ilmārs Grāvītis, Pēteris Bērziņš a Valentīna Voiciša. Jejich vzpomínky jsou hořké a jen těžko uvěřitelné.
Gvido Zvaigzne
V lednu 2011 si Lotyšsko připomíná dvacáté výročí tragické události z ledna 1991, kdy byl kameraman Gvido Zvaigzne vážně zraněn a během dvou týdnů zraněním podlehl. Kameraman filmu Jurise Podniekse Sověti (1989), který zachycuje kolaps sovětského impéria, byl v té době mladým tvůrcem, jehož talent neměl možnost se plně projevit. Jeho ale i přesto příběh obsahuje takové události, které tent film neomezují pouze na vyprávění o jeho tragickém konci, ale vypovídají také o problémech existence mladého tvořivého člověka v době sovětské nadvlády. Film je o něm stejně jako o jeho generaci.
God's Lost Sparrows
Ke konci druhé světové války, kdy bylo jasné, že sovětská armáda se opět bude zabírat Lotyšsku, zhruba 150.000 lidí se stalo uprchlíky a přestěhovali se do Německa. Používali auta, vlaky, vozy tažené koňmi, lodě nebo jakékoliv jiné formy dopravy. Uprchlíci byli lidé z různých profesí - Zemědělci, podnikatelé, bývalí politici, státníci, členové tvůrčí inteligence, ale i dělníci, kteří už zažili hroznou etapu "rok hororu". Po cestě, kdy se téměř milion lidí z východní Evropy prchajících před sovětským režimem, ocitlo v Německu, všichni potřebovali bydlení a jídlo, ale i zdravotní péči. V americké, britské a francouzské okupační zóně, bezdomovecké (DP) tábory byly zřízeny za účelem umístění a pro péči o uprchlíky. Tento systém byl pod dohledem United Nations Relief and Rehabilitation Administration (UNRRA) a později, Mezinárodní organizace pro uprchlíky (IRO). Lidé se obvykle seskupili podle státní příslušnosti i v táborech. To umožnilo lidem udržet si své vlastní národnosti pořádání různých kulturních akcí. Lotyši sami sebe v táborech nazývali "dee-Pees" (bezdomovci), "Bohem ztracení vrabci" (Dieva putniņi), nebo "nevlastní děti Boží", a tak se snažili zorganizovat svůj životní prostor tak, aby byl lotyšský jak jen je to možné , bez ohledu na to, kde jsou. Toto se stalo známé jako "malá Lotyšska".
Ke konci druhé světové války, kdy bylo jasné, že sovětská armáda se opět bude zabírat Lotyšsku, zhruba 150.000 lidí se stalo uprchlíky a přestěhovali se do Německa. Používali auta, vlaky, vozy tažené koňmi, lodě nebo jakékoliv jiné formy dopravy. Uprchlíci byli lidé z různých profesí - Zemědělci, podnikatelé, bývalí politici, státníci, členové tvůrčí inteligence, ale i dělníci, kteří už zažili hroznou etapu "rok hororu". Po cestě, kdy se téměř milion lidí z východní Evropy prchajících před sovětským režimem, ocitlo v Německu, všichni potřebovali bydlení a jídlo, ale i zdravotní péči. V americké, britské a francouzské okupační zóně, bezdomovecké (DP) tábory byly zřízeny za účelem umístění a pro péči o uprchlíky. Tento systém byl pod dohledem United Nations Relief and Rehabilitation Administration (UNRRA) a později, Mezinárodní organizace pro uprchlíky (IRO). Lidé se obvykle seskupili podle státní příslušnosti i v táborech. To umožnilo lidem udržet si své vlastní národnosti pořádání různých kulturních akcí. Lotyši sami sebe v táborech nazývali "dee-Pees" (bezdomovci), "Bohem ztracení vrabci" (Dieva putniņi), nebo "nevlastní děti Boží", a tak se snažili zorganizovat svůj životní prostor tak, aby byl lotyšský jak jen je to možné , bez ohledu na to, kde jsou. Toto se stalo známé jako "malá Lotyšska".
1979 – vystudovala režii a televizní produkci na Státním filmovém institutu v Petrohradu. 1970 – 1980, pomocná režie, střih v Riga National Film Board of Latvia. 1980 – 1992, režisérka, Telefilma Film Studio. Od roku 1992 pracuje jako režisérka pro různé produkční společnosti. Od roku 1995 členka Asociace lotyšských režisérů. Od roku 2000 členka Asociace lotyšských kameramanů. Od roku 2001. Filmografie: Olga Pirag’s Singing (1982); A Play with the Wind (1984); The Light in Your Window (1986); Voldemars and Leontine (1987); Brothers under the Sun (1988); A House on the Main Road (1989); Pits Andersons (1989); I Was Born with a Song on My Lips (1990); Gunars Janovskis (1991); Aleksandrs Pelecis (1992); The Return of the Light (1993); The Cakstes Family Tree (1994); Captain Krulle (1997); Poikans (1998); The Children of Siberia (2001); Siberian Diaries I - IV (2002-2003); Greetings from Siberia (2004).
1982 „Olga Pirag’s Singing” 1984 „A Play With the Wind” 1986 „The light in your window” 1987 „Voldemars and Leontine” 1988 „Brothers Under the Sun” 1989 „A House on the Main Road” 1989 „Pits Andersons” 1990 „I was born with a song on my lips” 1991 „Gunars Janovskis” 1991 „...And we” 1992 „Aleksandrs Pelecis” 1993 „The Return of the Light” 1994 „The Cakstes Family Tree” 1997 „Captain Krulle” 1998 „Poikans” 1998 „Eizensteins Eden” 1998 „Latvia-80” 1999 „Cinema century in Latvia” 10 parts 1999 „Latvia radio – 75” 2001 „The Children of Siberia” 2001 „Ocupation of Latvia” part 1, 2, 3 2002 „Siberian Diaries”part 1-2 2003 „Siberian Diaries”part 3-4 2003 „Signe and...” 2004 „Greetings from Siberia” 2004 „Job Nr.1:The President” 2005 „Once There was Siberia” 2006 „Remember or Forget” 2007 „John Dored's Island” 2007 „600 stories...they must tell thier story” 2008 „...and Igarka, Hope and Butterfly” 2009 „Agapitova and the Rescued” 2010 „Remember Siberia” 2011 „The Train Station Latvians 1937” 2011 „Balance Sheet of Siberia” 2011 „Gvido Zvaigzne” 2011 „Konstantin”