Gogola ml. Jan

Praha mizerná - Slečna Braník
Cyklus dokumentů Praha mizerná ukazuje ostrůvky starých časů, které nezadržitelně mizí před očima. Zobrazuje periferní čtvrti, které sice nejsou chloubou hlavního města, ale bez nichž by Praha určitě nebyla takovou, jakou je dnes. Film otvírá otevření kroniky s písmomalířskými nápisy "Zdenka Landová - Můj domov" a "Braník - moje ves". Záhy, doprovázeni hlasem slečny Landové, vstupujeme z rušné hlavní branické ulice na vznosné schodiště tiše vedoucí kolem přerostlých keřů k vile, před kterou sedí starší noblesní dáma slečna Landová a zrovna z kroniky čte: "...co se z těchto dob všechno zachovalo." Poté nás slečna Landová coby ztělesnění Braníku provádí starým pivovarem, v němž "jako zázrakem se zachovala kaple a původní barokní trámoví". Prostřednictvím vzpomínky na převozníka pana Marata, příbuzného francouzského revolucionáře, se ocitáme na parníku plujícím po Vltavě, na kterém slečna Landová zpívá písně z dob, které vzala branická voda. Míjíme přitom skálu plnou trilobitů, tedy svědků počátku světa, a také místo, odkud slečna Landová věští slávu Prahy v roli Libuše, která nedaleko odsud údajně také předpovídala. Dále se nám slečna Braník představuje jako nositelka slavných českých tradic, když u pomníku Jana Husa hovoří o tom, jak zachránila růže původně rostlé na "Komenského paloučku", tedy na místě, kde se Komenský loučil s vlastí. Při vzpomínce na madam Duncan se slečna Landová zase promění v tanečnici, aby poté opět zazpívala, když připomíná dobu meziválečnou, pěvecké "přesuliční" rozhovory mezi sousedkou paní Hlavovou a nedaleko bydlícím zahradníkem. Dále vstupujeme do boudy, v níž se za druhé světové války ukrýval parašutista Valčík, ocitáme se ve skále, která údajně pohlcuje lidi, abychom nakonec spatřili Braník v panoramatickém pohledu, při němž slečna Landová jásá nad skutečností, kterou po celoživotní oční vadě nazřela teprve před třemi lety: "Já jsem byla naprosto překonaná skutečností". Dovolte malý dodatek v tom smyslu, že já jsem naprosto překonaný skutečností slečny Braník, která ví, kde žije.

NonStop
Náhodně vybraní lidé na dálnici z Brna do Prahy uvažují o nekonečnu a o počátku světa. Kuchař i náhodní cestující se shodují na tom, že nic nepomíjí, vše se přetváří a svět plyne "nonstop".

Svědectví Františka Daniela
Tragikomické vyprávění bývalého rómského vězně koncentračních táborů. Svědectví Františka Daniela o době, v níž člověk s velkou ideou na rtech likviduje jiného člověka.

Ave Braník
Vnímání pražské čtvrti jako sociálního kabaretu.

Národ sobě aneb České moře v osmnácti přílivech
Dokument nebo hraný film, anebo tyto kategorie ztrácí opodstatnění? Odvážný film, který vyvolal rozporuplné reakce u publika i kritiky. Příběh Národní třídy, reálného prostoru v reálném čase. Příběh o tom, čím je možné být, když jsme ochotni podstoupit překvapivé setkání. Samotný okamžik dokumentu, který je oslavou své budoucnosti, chvíle hraného filmu, kdy se dá říci, že v čase bez přítomnosti to, co bylo, bude. Je to především monologický film, afirmace první osoby, která se ukazuje za textem a podpírá jeho dikci. Také situační film (nikoli akce, ale situace), který se odehrává hodinu čtyřicet minut v takřka reálném čase.

Přes hranice
Pětice středoevropských režisérů skládá svými příspěvky mezinárodní film zrcadlící události, v nichž se ustavuje nová podoba evropského společenství. Polsko, Pawel Lozinski, Mezi blázny: vesnice chátrající na okraji státu v oblasti, kde kdysi žila německá menšina. Česko, Jan Gogola, České Velenice bez hranic: ironická semi-dokumentární inscenace hledající hraniční kámen české identity. Slovensko, Petr Kerekes, Pomocník: civilní pomahač pohraniční stráže byl častokrát lepším stopařem lidí než samotní vojáci. Maďarsko, Robert Lakatos, Hodně štěstí!: cikánská dvojice na cestě mezi rumunsko-maďarským Sedmihradskem a Vídní. Slovinsko, Biljana Cakic-Veselić, Choreografie na moři: rybáři v zálivu poznávají - v konfrontaci s chorvatskými nároky - hranice tam, kde zdánlivě neexistuji, na mořské hladině.

Vila Innocent
Film o pozoruhodné ženě, paní Martě Zabloudilové. - Katedra dokumentární tvorby FAMU - 2. ročník.

Panenka proti zbytku světa
Hraný portrét fotbalového myslitele a básníka. Snímek s podtitulem Hraný portrét, nechce být vnímán jako dokument, ani jako TV medailon - ten je koneckonců do filmu vložený, opět s výrazně herními prvky. Zároveň se ale nepohybuje v rovině čiré fikce. Podtitul odkazuje na všechny atributy stylizace, jež se filmem provlékají, jako by chtěl obnažit herní model, který do filmu vnáší portrétovaná postava, proslulý fotbalista 70. a 80. let Antonín Panenka.

Praha mizerná - Panelák je kamarád
Poeticko-filosofická esej ze života na panelovém sídlišti. Dokument o lidech, kteří se snaží hledat svou identitu a svobodu v prostoru betonových sídlišť. O svobodě, možnosti identifikace a proměně v rámci panelového sídliště. Praha mizerná: Panelák je kamarád - Jihozápadní město"Nejsem uniformovaný jedinec, ale pro Boží oko jeden nezaměnitelný člověk, který k nebi vzhlíží sice stejným typovým oknem jako ti ostatní, ale jeho typová nábytková stěna je zaplněna osobitým výběrem knih, které už se nemusí schovávat. Můj život je bohatý prožitky a nikoliv nahromaděným zbožím, pečlivě vybíraným pro obdiv sousedů". I takto paní architekta Vorlová komentuje svoje diapozitivy paneláků, které v potemnělém nočním sídlišti promítá na stěnu panelového domu a zosobňuje tak východisko filmu, že panelák může být i kamarád, jestliže se k němu kamarádsky chováme. Například tak jako starosta Prahy 13, který se svojí skautskou skupinou obývá panelákovou srubovou klubovnu a který také inicioval vznik praporu, znaku i hesla panelové městské části: "Praha 13 - brána do Evropy". Důkazem toho, jak může být prostředí panelového sídliště inspirující je tvorba malíře Michaela Rittsteina, který obývá ateliér na vrcholu panelového domu. Zde se vyznává z iniciačních impulsů hlasů, zvuků a vůní, které k němu z panelových útrob doléhají a které, jak je i z jeho obrazů patrné, vnímá jako projevy panelového organismu. Jedním z orgánů panelového těla je garsonka zahradníka a proroka pana Pergla, který v ní pěstuje rostliny a také pečlivě roztříděné předměty nasbírané z kontejnerů jako například kufry: "Ty se budou hodit, až přijde povodeň a my budeme utíkat." Na útěku jakoby se ve svém životě ocitla paní popocházející v panelovém podchodu se skříní v panelákovém tvaru kvádru: "Panelák to je hrůza, Praha prostě končí krematoriem ve Strašnicích, tady Rudolfinum nepostavíte." Ani další setkání ve filmu Panelák je kamarád nejsou idylická a panelová sídliště glorifikující, ale není přece jen něco pravdy na písni z filmu, v níž Jan Vodňanský sedící na záchodovém prkně mimo jiné zpívá: "Bytová jádra, to je paráda, bytová jádra, já mám je rád. Bytová jádra, ty je máš ráda a panelák je kamarád."

Deník babičky Němcové
Naším cílem je natočit život jednoho domu v pražské čtvrti Zbraslav jako život místa, které může představovat "detail" světa, v němž se sbíhají souvislosti každodenní i nadčasové povahy. Východiskem je deník babičky Aleny Němcové z pražské čtvrti Zbraslav a film Deník babičky Němcové, který jsme natočili před deseti lety a jehož "scénářem" byl deník Jiřiny Němcové, která byla tchyní Aleny. Deníky obou žen pocházejí ze stejného domu a oba obsahují zápisky osobního, rodinného, společenského, reálného i surreálního charakteru, které vnímáme jako příležitost natočit film o tom, že všední může být naše vnímání, ale nikoliv svět jako takový. Naším záměrem je přeměnit všednost v jedinečnost. Deník babičky Němcové je ilustrovaným zobrazením deníku jedné staré paní, ze kterého čtou příbuzní, její známí, ale i třeba tiskový mluvčí Špaček.

4 věci: Deník babičky Němcové
Pásmo s podtitulem Filmy čtyř režisérů tvoří čtyři krátké snímky generačně blízkých absolventů FAMU: kombinovaný hraný a animovaný Test a tři dokumenty - Motocyklení, Věci a Deník babičky Němcové. Společným tématem je vztah k věcem, každodennost v nevšední podobě a inspirativní pohled na věci, jež nás obklopují a jež tak či onak ovlivňují náš život. Filmový deník o pětadvaceti letech v životě jedné rodiny. Absolventský film studenta katedry dokumentární tvorby FAMU.

4 věci
Čtyři krátké filmy od čtyř režisérů: Test: Václav Švankmajer, hraný film Motocyklení: Markéta Válková, dokument Veci: Marta Hrubá, dokument Deník babičky Němcové: Jan Gogola ml., dokument Čtyři krátké české filmy se probojovaly na plátna kin.Společné je jim téma: všechny se zabývají obyčejnými věcmi. Tak obyčejnými, že se dotýkají každého z nás. Ve filmech jsou nahlíženy se zdravou dávkou humoru a poetiky. Společná je jim i ambice diváka inspirovat k zamyšlení, namísto dnes tak populárního přesvědčování.Tři dokumenty a jeden hraný film byly od začátku určeny pro promítání v kině. Budou se snažit divákovi ukázat, že sem zaslouženě patří a že i dnes stojí za to na krátké hrané a dokumentární filmy chodit do kina.

Pulec, králík a Duch svatý
Souvislosti protestu kněze požadujícího zákaz potratů a životní překvapení pro scenáristu filmu. Dokument získal Cenu diváků na MFDF Jihlava 2007. Mladý scenárista Richard Komárek připravoval film o souvislostech radikálního postoje brněnského pravoslavného kněze Halíka, který požaduje zákaz potratů a to tím způsobem, že již několik let stojí téměř každý den dvě hodiny před porodnici na Obilném trhu v Brně, čte žalmy a má na sobě manifestační plakát s nápisem „Nezabiješ!“. V průběhu příprav Komárek zjistil, že se toto téma podstatně dotýká jeho rodiny, což ho překvapilo a zaujalo natolik, že se spolu s režisérem Filipem Remundou rozhodli natočit film, který sleduje postoje a emoce hlavních aktérů Halíkova veřejného protestu a také film, který je zároveň osobní rodinnou zpovědí na dané téma. V dokumentární situační úvaze vystupují kněz Libor Halík, primář gynekologické kliniky Pavel Ventruba, arcibiskup pravoslavné církve Vladyka Kryštof, anarchista Ondřej Slačálek, scénárista filmu se svojí babičkou, maminkou a sestrou a také pacientky porodnice a lidé reagující na pouliční protest kněze Halíka.

Dějiny Jaroslava Šabaty
Společenské angažmá Jaroslava Šabaty prochází celým obdobím poválečných československých a českých dějin a to až do dnešních dnů. Z moravského statku přes vysoká patra KSČ, odpor proti vstupu okupačních vojsk v roce 1968, vězení v době normalizace, aktivity v Chartě 77, kde působil také jako jeden z mluvčích, až po dnešní snahu postihnout mimo jiné v rámci ČSSD prostor pro nové možnosti demokracie. Přítomnost a dějiny z perspektivy politického zápasu a jeho dialogická rekonstrukce za přítomnosti Jaroslava Šabaty, jeho rodiny a řady osobností veřejného života.

Muž, který sazí kříže
Sedmdesátiletý sudetský Němec Hans Werner Diefl se ještě po listopadu 1989 vrátil do svého rodného Kynžvartu, aby se pokoušel odhalovat a obnovovat přervané či zanesené souvislosti. FAMU, Katedra dokumentární tvorby (1. ročník)

Paní Ida
Portrét významné moravské keramičky Idy Vaculkové.

Gen.sk: Jožo Ráž
Originální portrét hvězdy slovenské populární hudby Jožo Ráže, který během své velkolepé kariéry pocítil za přízně různých politických režimů slast moci, je postaven na hravém instalování muzikanta do kulis slovenské národní hrdosti i na jeho přímém, dokonce fyzickém přetlačování s českým režisérem, který opakováním akcí a gest vyjadřuje kruhový vývoj, v němž nic nekončí a vše znovu začíná a kde banalitu nelze oddělit od stavu blaženosti.

Hranice po našimu
"Svět bez hranic!". Tak zní jedno z hesel současné globální situace. Co to ovšem znamená? Jak je možné chápat sebe jako jedince a jako součást společenství, jestliže zanikají hranice všeho druhu? Je možné se ještě dnes vnímat v tom smyslu, že jsem odněkud? Je možné žít v jedinečném místě ve světě globální vesnice? Jakou povahu mají hranice v době bez hranic? Autoři filmu Hranice po našimu - Lenka Zogatová (scénáristka, producentka) a Jan Gogola ml. (scénárista, režisér) - se pokusili soudobou "bezhraniční" situaci promyslet v místě česko-polsko-slovenské hranice, která je zároveň místem, které jakoby na uvedené otázky odpovídalo už názvem svého nářečí - "po našimu". Neboli místem, které je si vědomé toho "svého" a které je možná právě díky tomuto vědomí fenoménu Těšínského Slezska různé podoby hranice překračovat. Alespoň představitelům filmu a zároveň osobnostem místního regionu se nepochybně daří být někým jiným, aniž by ztráceli sami sebe: svářeč se stává hvězdářem, kněz fotbalistou, policistka Matkou Terezou, učitel ladičem světa, šéfkuchař kuchařem písní, ředitelka mateřské školky s důchodcem se stávají obyvateli 17. až 18. století anebo bývalý celník mystikem...

Mám ráda nudný život
Babička Alena Němcová z pražské čtvrti Zbraslav si již pět let zapisuje lidovým jazykem stav počasí, svoje sny, ranní cvičení, vaření, každodenní rodinný provoz, světové události a také poznámky, které se týkají mezilidských vztahů, náboženství a ducha doby vůbec. Prolínání souvislostí humorného a vážného, osobního a společenského, každodenního i nadčasového charakteru film pojímá jako kompresi času a prostoru v jednom domě, který se rozrůstá do podoby více možných světů světa jednoho. Film je součástí projektu „Breathless – Nadvláda okamžiku“.

Splachování věčnosti
Záchod jako místo setkání se světem i se sebou samotným. Dokumentární úvaha Jana Gogoly ml. Galerie, místo meditace, hry na kytaru, odpočinku a setkávání anebo okamžiků poetického, duchovního či intimního charakteru. Tím vším, například, může být prostor, který často ani nevnímáme anebo který je pro nás většinou pouze prostředím, kam se prostě musí. Autoři situační úvahy Splachování věčnosti se naopak pokusili přistoupit k záchodům nejen jako k fenoménu zániku, ale také zrodu. A to třeba výstav s vernisáží, přemítání, písničky, přátelství, obědu či osobních zápisů a zpovědí. O tom, že svět může vypadat jinak, jestliže ho jsme schopni jinak vnímat, se můžeme přesvědčit prostřednictvím záchodových setkání s výtvarníky, čajovnicí, sociologem, toaletářkou a její kamarádkou, antropoložkou, technologem, manažerem nebo kandidátem věd...

Česko na provázku
Situační esej o české identitě v kulisách brněnského Divadla Husa na provázku. Ve vážně hravé koláži, sestavené z dokumentárně-inscenovaných, divadelních a diskusních fragmentů, mimo jiné účinkují: Václav Bělohradský, Stanislav Bernard, Petr Fiala, Jiří Gruša, Helena Illnerová, Václav Havel, Vladimír Just, Vladimír Morávek, Tomáš Mozga, Jiří Peňás, Martin C. Putna, Martin Reiner, Tomáš Sedláček, Olga Sommerová, Ludvík Vaculík, Maxim Velčovský, Michal Viewegh a další. Východiskem a rámcem filmu se stal diskusní cyklus Divadla Husa na provázku Úsvit v Čechách aneb Kabinet Havel a divadelní trilogie Perverze v Čechách. Kapitoly filmu tvoří témata: česká žena, český jazyk, česká podnikavost, česká krajina, české myšlenky a česká vize.

Rock života
Film o člověku, který se navzdory anebo díky svojí obyčejnosti stal legendou, a který chce život vnímat černobíle, aby zůstal sám sebou ve světě, ve kterém je všechno možné. Filmový portrét Oldy Říhy, šéfa rockové skupiny Katapult, která vstoupila do Síně slávy a dvakrát se stala nejpopulárnější kapelou roku. Prvním natáčecím dnem byl v lednu 2009 pohřeb baskytaristy a Říhova celoživotního přítele Jiřího „Dědka“ Šindeláře. Tím posledním pak v květnu 2010 koncert z nového turné Radosti života, na který do zcela zaplněného největšího kostela ve východních Čechách přišlo téměř tisíc diváků. Film tedy sleduje hudební, ale zejména životní cestu Říhy a Katapultu z „kostela smrti“ do „kostela znovuzrození“. Jde přitom o cestu pochybností, zlomů, střetů i štěstí, ale především o cestu bez konce. Smrt a znovuzrození kapely je přitom filmovou klenbou pro otevřené situace často vyhroceného charakteru, ve kterých se lze přesvědčit, jestli Říha zpívá to, co žije, a žije to, co zpívá. Oldu Říhu uvidíme mimo jiné na pódiích, v šatnách, v televizní show, na pařezu, ve zkušebně, na chalupě, při squashi, v kanceláři, v knihkupectví anebo třeba ve sprše... Film o tom, jak se obyčejné může stát neobyčejným.

Evropa jedna báseň
Dokumentární cyklus mapující současnou evropskou poezii. V 27 dílech se představí 27 evropských básníků (jedna země = jeden básník). Divákům České televize se tak nabízí jedinečná encyklopedie soudobého evropského básnictví, která v kontextu televizní produkce nemá obdobu, nejen u nás, ale ani nikde v Evropě. Ve Valticích probíhal festival Dny poezie a vína Valtice 2009, na který přijelo 27 básníků z 27 zemí EU (jedna země = jeden básník). Všichni autoři mají za sebou vydané knížky, někteří z nich jsou hvězdy svého žánru (tedy poezie) v rámci svých zemí.

24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.

Král nic nedělá
„V neděli nedělám,“ improvizuje Petr Král na stupních vítězů opuštěného velodromu. Tekutý portrét básníka v pohybu mezi snem a přítomností, mezi Paříží a Prahou, mezi velodromem a věčností. Situační dokument zachycuje skici aktivního, inspirativního člověka, který na počátek svého uměleckého počínání stále staví údiv jako jádro filosofické disputace se světem, člověkem a snem. Nicnedělání jako schopnost pozastavení, údivu, radosti, elitářství jako schopnost rozmlouvat s lidmi a oduševňovat.

Mýtus Šedé
Vesnice on the road: osobnost mezinárodního formátu Kateřina Šedá vstupuje svými sociálně-uměleckými projekty do života své domovské brněnské Líšně a sousedních Bedřichovic a obě místa se tak ocitají na cestě za svojí novou podobou. Jádrem filmu je projekt „Od nevidím do nevidím“, který autorka vytvořila pro londýnskou galerii Tate Modern. Šedá do Londýna pozvala osmdesát obyvatel Bedřichovic, aby v sobotu 3. září 2011 od úsvitu do soumraku na jednom a půl kilometru čtverečního, který velikostí i tvarem přesně kopíroval Bedřichovice, dělali to samé, co by v tu dobu dělali i doma. Součástí projektu bylo i osmdesát britských výtvarníků, kteří stáli na pomyslných hranicích obce a v prostředí metropole podle fotek malovali jihomoravskou vesnici. Tento projekt londýnskou akcí neskončil a ve filmu bude zachyceno i jeho pokračování spolu s dalšími aktuálními projekty Kateřiny Šedé.

Exkurze
Dokumentární exkurze do čtyř míst, které ovlivnily dějiny a současnost Evropy. Aurora v Petrohradě, Stadion v Norimberku, Berlinská zeď a Pallazo dei Conservatori v Římě. Film vtipným způsobem zachycuje oficiální výklad dějin a to, co si návštěvníci z exkurzí opravdu odnesou domů. Velké dějiny jsou tu vyprávěné přes malé „dějiny každodenního života“ průvodců po památkách.

JAN GOGOLA (1971) – režisér, dramaturg České televize (1999-2008), publicista, pedagog FAMU a JAMU. Absolvent fakulty žurnalistiky UK a katedry dokumentární tvorby na FAMU-AMU. V roce 2006 šéf programu Televizního studia Brno – ČT. Režisér celovečerní street movie s národem k použití: „Národ sobě aneb České moře v osmnácti přílivech“ (spoluautor scénáře) – festivaly Jihlava, Linz, Nisa Festival - Zittau, Wiesbaden, Finále Plzeň. České Velenice Evropské (jeden díl z rakouského situačně dokumentárního filmu Across the Border-Napříč hranicí: dvě ceny na MFF festivale v Lipsku 2004 a dvě ceny MFF Syrakusy – USA 2005, film byl také uveden mimo jiné na festivalech v Amsterdamu, v Jihlavě, ve Florencii.). Autor mimo jiné těchto filmů a televizních pořadů, z nichž některé byly uvedeny a oceněny na tuzemských a zahraničních festivalech a všechny v České televizi: Deník babičky Němcové (filmový deník o počasí a společnosti), Nonstop (filosofická groteska o nekonečnosti proudící dálnicí), Odstup a kontakt Dana Trubače (portrét sochaře, manžela, otce, vesničana), Panelák je kamarád - Praha mizerná, Slečna Braník - Praha mizerná, Ave Braník (portréty částí Prahy), Panenka proti zbytku světa (hraný portrét), Svědectví Františka Daniela (tragikomické vyprávění bývalého rómského vězně koncentračních táborů), Veselí pod Moravou (povodňová reportáž jako výzva), Vila Inocent (portrét ženy s absolutní vůlí), šesti částí z cyklu Intolerance: Matiční souvislosti (Matiční ulice a společnost), Komunikační souvislosti (intelektuálové a společnost), Opoziční souvislosti (opoziční smlouva a společnost) Intolerance tolerance? (politická principiálnost a lhostejnost), Výzkumné souvislosti (čísla a sociální souvislosti) a Bezcenné souvislosti (stupně uměleckých vítězů a umělecké souvislosti). Režisér a scénárista sedmi dílů televizního cyklu Archivní eseje, v rámci kterého uváděl tzv. dokumentární filmy seřazené a glosované odborníky i laiky k určitému společenskému tématu.

2009 – MÁM RÁDA NUDNÝ ŽIVOT – součást česko-německého projektu Breathless / I LOVE MY BORING LIFE – part of collection of czech-germany project under the name Breathless 2004 – ČESKÉ VELENICE - součást středoevropského filmového projektu PŘES HRANICE / ČESKÉ VELENICE INFINITY – a collection of five films under the name ACROSS THE BORDER 2003 – NÁROD SOBĚ ANEB ČESKÉ MOŘE V 18 PŘÍLIVECH / NATION TO ITSELF, OR 18 HIGH TIDES OF THE CZECH SEA 2000 – NONSTOP2001 – PANENKA PROTI ZBYTKU SVĚTA PANENKA / PANENKA AGAINST THE REST OF THE WORLD 1999 – SVĚDECTVÍ FRANTIŠKA DANIELA / WITNESS FRANTISEK DANIEL 1999 – DENÍK BABIČKY NĚMCOVÉ / DIARY OF GRANDMOTHER NEMCOVA 1999 – AVE BRANÍK 1999 – PANELÁK JE KAMARÁD / PANEL HOUSE IS A FRIEND 1998 – VESELÍ POD MORAVOU 1998 – ODSTUP A KONTAKT DANA TRUBAČE / DISTANCE AND CONTACT OF DAN TRUBAC 1997 – VILA INOCENT 1998-2000 – INTOLERANCE (TV SERIES)

2009 - Mám ráda nudný život byl oceněn jako nejlepší český dokument za rok 2009 na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. 2009 - Česká filmová a televizní Akademie vybrala film NONSTOP mezi 12 nejlepších českých dokumentů, které vznikli za posledních 15 let. 2005 - Cena za nejlepší dokument na Mezinárodním filmovém festivalu Syracuse za film ČESKÉ VELENICE INFINITY. 2004 - Cena za nejlepší krátky film na Mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních a animovaných filmů – DOK Leipzig za film ČESKÉ VELENICE INFINITY. 2000 - Hlavní cena na filmovém festivalu FAMUFEST za DENÍK BABIČKY NĚMCOVÉ.