- Povolání
Producent, Režisér - Země
Maďarsko
Hajdú Eszter
Fate
Poprvé jsem ji spatřil v kostele. Nemohl jsem z ní spustit oči. Je to umělkyně, princezna. Lidé si jí velmi váží. Chtěl jsem se k ní dostat blíž. Chtěl jsem se s ní důvěrně seznámit. Potřeboval jsem, aby mi důvěřovala.... Musel jsem jí ukázat....film o možnosti seznámení, o poutu mezi dvěma lidmi.
My own private, Tarnabod
V Maďarsku byl na podzim 2004 zahájen speciální program na to, jak naložit s bezdomovci. Vybrané skupince rodin bez domova byly dány domy se zahradou a zvířaty v Tarnabodě, malé vesnici ležící 120km od Budapešti, aby dostali šanci začít nový život. Kdo byli tito vybraní lidé? Jak se chudí lidé z vesnice na tyto „privilegované“ tváří? Přijali nebo zavrhli nově příchozí?
Ďáblovy ruce
Film pojednává o nemoci zvané fokální dystonie, která si za oběti vybírá především profesionální hudebníky. Tato nemoc ničí životy desítky tisíc muzikantů částečně proto, že se o ní pacienti stydí mluvit a lékaři ji často špatně diagnostikují. Film původně vznikl na základě scénáře kytaristy Sándora Mestera, známého jako MS3, který touto nemocí trpí už více než deset let. Hudebníci postižení fokální dystonií často podléhají depresím, alkoholismu a jejich život může končit sebevraždou. Ve filmu se objevují hudebníci z osmi různých zemí, kteří hovoří o této nemoci, jíž momentálně trpí nebo se z ní úspěšně vyléčili.
Vivien
Vivien se narodila v malé odlehlé vesnici ve východním Maďarsku. Má dva sourozence. Její romští rodiče na dítě čekali dlouhých 15 let. Vedle ohromné radosti je zároveň čekalo bolestné zjištění, že Vivien - jedno z jejich tří dětí - je slepá. Když byla ještě malá, utěšovala Vivien svou matku slovy: "Neplač, mami, vidím dobře." V roce 2006 došlo v životě rodiny k obratu. Vivien se kvůli škole pro nevidomé musela přestěhovat do města. Naděje, zklamání, radost, nečekané situace. Film sleduje osudy rodiny po dobu deseti let. Může se splnit sen někomu, jehož život je plný překážek nastražených osudem i společností?
Poprvé jsem ji spatřil v kostele. Nemohl jsem z ní spustit oči. Je to umělkyně, princezna. Lidé si jí velmi váží. Chtěl jsem se k ní dostat blíž. Chtěl jsem se s ní důvěrně seznámit. Potřeboval jsem, aby mi důvěřovala.... Musel jsem jí ukázat....film o možnosti seznámení, o poutu mezi dvěma lidmi.
My own private, Tarnabod
V Maďarsku byl na podzim 2004 zahájen speciální program na to, jak naložit s bezdomovci. Vybrané skupince rodin bez domova byly dány domy se zahradou a zvířaty v Tarnabodě, malé vesnici ležící 120km od Budapešti, aby dostali šanci začít nový život. Kdo byli tito vybraní lidé? Jak se chudí lidé z vesnice na tyto „privilegované“ tváří? Přijali nebo zavrhli nově příchozí?
Ďáblovy ruce
Film pojednává o nemoci zvané fokální dystonie, která si za oběti vybírá především profesionální hudebníky. Tato nemoc ničí životy desítky tisíc muzikantů částečně proto, že se o ní pacienti stydí mluvit a lékaři ji často špatně diagnostikují. Film původně vznikl na základě scénáře kytaristy Sándora Mestera, známého jako MS3, který touto nemocí trpí už více než deset let. Hudebníci postižení fokální dystonií často podléhají depresím, alkoholismu a jejich život může končit sebevraždou. Ve filmu se objevují hudebníci z osmi různých zemí, kteří hovoří o této nemoci, jíž momentálně trpí nebo se z ní úspěšně vyléčili.
Vivien
Vivien se narodila v malé odlehlé vesnici ve východním Maďarsku. Má dva sourozence. Její romští rodiče na dítě čekali dlouhých 15 let. Vedle ohromné radosti je zároveň čekalo bolestné zjištění, že Vivien - jedno z jejich tří dětí - je slepá. Když byla ještě malá, utěšovala Vivien svou matku slovy: "Neplač, mami, vidím dobře." V roce 2006 došlo v životě rodiny k obratu. Vivien se kvůli škole pro nevidomé musela přestěhovat do města. Naděje, zklamání, radost, nečekané situace. Film sleduje osudy rodiny po dobu deseti let. Může se splnit sen někomu, jehož život je plný překážek nastražených osudem i společností?
Eszter Hajdú se narodila v Budapešti v roce 1979. Je diplomovanou novinářkou a socioložkou. Vystudovala CEU, Central European University. V současnosti studuje na Divadelní, filmové a televizní fakultě v Budapešti. Pracovala jako novinářka, na různých filmových produkcích, jako redaktorka v rozhlase a televizi, reportérka, hlasatelka, režisérka. Eszter se účastnila dokumentárních workshopů v Itálii (EsoDoc) a v Rumunsku (Aristoteles Workshop, Sibiu) a také v Amsterdamu (IDFAcademy). Dokumentární filmy: My Own Private, Tarnabod; Destino; The Right Wing Jew (ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu Verzio); Focal Dystonia.
Eszter Hajdú
Balázs utca 55.
1147 Budapest
Balázs utca 55.
1147 Budapest
Miradouro Kft