- Povolání
Producent, Režisér - Země
Česká republika
Hrůza Margareta
Osobní příběh rodiny emigrantů, kteří se dostali na vrchol a následně skoro vše ztratili. Rodačka z norského Oslo natočila jako studentka pražské FAMU citově zaujatého průvodce po vlastní rodině, v němž hledá příčiny jejího rozpadu. Dokument je komorní mapou citové paměti, vytyčenou dětstvím stráveným v Norsku, studiem v USA a "návratem" do Čech. Osamělost postav v krajině střídají společná setkání členů rodiny, žijících každý svůj život v různých částech světa. V Praze, Oslo i Los Angeles se režisérka neúnavně snaží najít odpověď na otázku, kde je skutečně její domov.
Domov
Film zkoumá fyzické i duševní následky emigrace. V roce 1969 uprchla osmnáctiletá těhotná dívka spolu s ženatým milencem z okupovaného Československa. V Norsku se jim narodila dcera a etablovali se na tamní divadelní scéně. Pak se však matka rozhodla poslat svou patnáctiletou dceru pryč a od té doby spolu nežily. Matka v současnosti žije v Los Angeles, otec se usadil v Praze. Kontakt mezi členy rodiny nahrazují pouze sporadické telefonáty. Dokument je komorní mapou citové paměti, vytyčenou dětstvím stráveným v Norsku, studiem v USA a "návratem" do Čech. Osamělost postav v krajině střídají společná setkání členů rodiny, žijících každý svůj život v různých částech světa. V Praze, Oslo i Los Angeles se režisérka neúnavně snaží najít odpověď na otázku, kde je skutečně její domov.
Rituál proměny
Dívka se dává tetovat a postupně si uvědomuje lehkomyslnost svého počínání. FAMU, Katedra hrané režie (1. ročník)
"Chci tě přesvědčit, že to, co vidíš a slyšíš, se mohlo stát i tobě." (Luboš Hrůza). 2. prosince 2008 můj otec Luboš Hrůza náhle a tragicky zemřel. Byla jsem v šoku. Uklidila jsem v jeho bytě, vyprázdnila jeho ledničku, ale všechno ostatní jsem nechala tak, jak to vypadalo, když jsme tam byli naposled spolu. Zavřela jsem dveře a napadlo mě, že až se sem otec vrátí, bude mít radost, že je uklizeno. Po roce jsem tam opět přišla a byt vypadal tak, jak jsem ho opustila. Nechtělo se mi ho vyklízet, ale nakonec jsem se do toho pustila. A právě tehdy jsem ve sklepě objevila stovky kreseb, skic a obrazů, které mapují celou jeho scénografickou kariéru - začátky na DAMU, zrod Činoherního klubu, léta jako hlavní scénograf Národního divadla v Norsku, na Islandu, ve Švédsku a Dánsku. Bylo tam všechno. Prohlížela jsem si všechny ty kresby a skoro na všech už se objevila plíseň...