- Povolání
Producent, Režisér - Země
Česká republika
Hrůza Margareta
Noční rozhovory
Osobní příběh rodiny emigrantů, kteří se dostali na vrchol a následně skoro vše ztratili. Rodačka z norského Oslo natočila jako studentka pražské FAMU citově zaujatého průvodce po vlastní rodině, v němž hledá příčiny jejího rozpadu. Dokument je komorní mapou citové paměti, vytyčenou dětstvím stráveným v Norsku, studiem v USA a "návratem" do Čech. Osamělost postav v krajině střídají společná setkání členů rodiny, žijících každý svůj život v různých částech světa. V Praze, Oslo i Los Angeles se režisérka neúnavně snaží najít odpověď na otázku, kde je skutečně její domov.
Domov
Film zkoumá fyzické i duševní následky emigrace. V roce 1969 uprchla osmnáctiletá těhotná dívka spolu s ženatým milencem z okupovaného Československa. V Norsku se jim narodila dcera a etablovali se na tamní divadelní scéně. Pak se však matka rozhodla poslat svou patnáctiletou dceru pryč a od té doby spolu nežily. Matka v současnosti žije v Los Angeles, otec se usadil v Praze. Kontakt mezi členy rodiny nahrazují pouze sporadické telefonáty. Dokument je komorní mapou citové paměti, vytyčenou dětstvím stráveným v Norsku, studiem v USA a "návratem" do Čech. Osamělost postav v krajině střídají společná setkání členů rodiny, žijících každý svůj život v různých částech světa. V Praze, Oslo i Los Angeles se režisérka neúnavně snaží najít odpověď na otázku, kde je skutečně její domov.
Rituál proměny
Dívka se dává tetovat a postupně si uvědomuje lehkomyslnost svého počínání. FAMU, Katedra hrané režie (1. ročník)
Osobní příběh rodiny emigrantů, kteří se dostali na vrchol a následně skoro vše ztratili. Rodačka z norského Oslo natočila jako studentka pražské FAMU citově zaujatého průvodce po vlastní rodině, v němž hledá příčiny jejího rozpadu. Dokument je komorní mapou citové paměti, vytyčenou dětstvím stráveným v Norsku, studiem v USA a "návratem" do Čech. Osamělost postav v krajině střídají společná setkání členů rodiny, žijících každý svůj život v různých částech světa. V Praze, Oslo i Los Angeles se režisérka neúnavně snaží najít odpověď na otázku, kde je skutečně její domov.
Domov
Film zkoumá fyzické i duševní následky emigrace. V roce 1969 uprchla osmnáctiletá těhotná dívka spolu s ženatým milencem z okupovaného Československa. V Norsku se jim narodila dcera a etablovali se na tamní divadelní scéně. Pak se však matka rozhodla poslat svou patnáctiletou dceru pryč a od té doby spolu nežily. Matka v současnosti žije v Los Angeles, otec se usadil v Praze. Kontakt mezi členy rodiny nahrazují pouze sporadické telefonáty. Dokument je komorní mapou citové paměti, vytyčenou dětstvím stráveným v Norsku, studiem v USA a "návratem" do Čech. Osamělost postav v krajině střídají společná setkání členů rodiny, žijících každý svůj život v různých částech světa. V Praze, Oslo i Los Angeles se režisérka neúnavně snaží najít odpověď na otázku, kde je skutečně její domov.
Rituál proměny
Dívka se dává tetovat a postupně si uvědomuje lehkomyslnost svého počínání. FAMU, Katedra hrané režie (1. ročník)
Travelling with the Dead
Kvůli rostoucí nezaměstnanosti, stále většímu počtu lidí v důchodovém věku a odstranění státního příspěvku na pohřeb kvete nový obchod - vývoz nebožtíků. Každý rok se přes staré hranice Evropy přepraví tisíce těl, která čekají na co nejdostupnější pohřeb. Hartmut Woite je jedním z obchodníků, kteří se chopili nové příležitosti v pohřebnictví. Vlastní prosperující agenturu Berolina Sargdiscount, www.sargdiscount.de, která sídlí v chudé berlínské čtvrti a nabízí klientům bezplatné zájezdy k hrobu. Řada osamělých lidí vnímá tyto populární exkurzní zájezdy jako příjemnou společenskou událost, při níž se seznámí s lidmi i s fungováním krematoria. Cena zahrnuje oběd i nápoje. Pan Woite k tomu říká: "Vyplatí se mi to. Většina účastníků se mnou pak podepíše smlouvu a začíná se splácením pohřbu, aby ušetřili výdaje svým rodinám."
Život mého otce
"Chci tě přesvědčit, že to, co vidíš a slyšíš, se mohlo stát i tobě." (Luboš Hrůza). 2. prosince 2008 můj otec Luboš Hrůza náhle a tragicky zemřel. Byla jsem v šoku. Uklidila jsem v jeho bytě, vyprázdnila jeho ledničku, ale všechno ostatní jsem nechala tak, jak to vypadalo, když jsme tam byli naposled spolu. Zavřela jsem dveře a napadlo mě, že až se sem otec vrátí, bude mít radost, že je uklizeno. Po roce jsem tam opět přišla a byt vypadal tak, jak jsem ho opustila. Nechtělo se mi ho vyklízet, ale nakonec jsem se do toho pustila. A právě tehdy jsem ve sklepě objevila stovky kreseb, skic a obrazů, které mapují celou jeho scénografickou kariéru - začátky na DAMU, zrod Činoherního klubu, léta jako hlavní scénograf Národního divadla v Norsku, na Islandu, ve Švédsku a Dánsku. Bylo tam všechno. Prohlížela jsem si všechny ty kresby a skoro na všech už se objevila plíseň...
Kvůli rostoucí nezaměstnanosti, stále většímu počtu lidí v důchodovém věku a odstranění státního příspěvku na pohřeb kvete nový obchod - vývoz nebožtíků. Každý rok se přes staré hranice Evropy přepraví tisíce těl, která čekají na co nejdostupnější pohřeb. Hartmut Woite je jedním z obchodníků, kteří se chopili nové příležitosti v pohřebnictví. Vlastní prosperující agenturu Berolina Sargdiscount, www.sargdiscount.de, která sídlí v chudé berlínské čtvrti a nabízí klientům bezplatné zájezdy k hrobu. Řada osamělých lidí vnímá tyto populární exkurzní zájezdy jako příjemnou společenskou událost, při níž se seznámí s lidmi i s fungováním krematoria. Cena zahrnuje oběd i nápoje. Pan Woite k tomu říká: "Vyplatí se mi to. Většina účastníků se mnou pak podepíše smlouvu a začíná se splácením pohřbu, aby ušetřili výdaje svým rodinám."
Život mého otce
"Chci tě přesvědčit, že to, co vidíš a slyšíš, se mohlo stát i tobě." (Luboš Hrůza). 2. prosince 2008 můj otec Luboš Hrůza náhle a tragicky zemřel. Byla jsem v šoku. Uklidila jsem v jeho bytě, vyprázdnila jeho ledničku, ale všechno ostatní jsem nechala tak, jak to vypadalo, když jsme tam byli naposled spolu. Zavřela jsem dveře a napadlo mě, že až se sem otec vrátí, bude mít radost, že je uklizeno. Po roce jsem tam opět přišla a byt vypadal tak, jak jsem ho opustila. Nechtělo se mi ho vyklízet, ale nakonec jsem se do toho pustila. A právě tehdy jsem ve sklepě objevila stovky kreseb, skic a obrazů, které mapují celou jeho scénografickou kariéru - začátky na DAMU, zrod Činoherního klubu, léta jako hlavní scénograf Národního divadla v Norsku, na Islandu, ve Švédsku a Dánsku. Bylo tam všechno. Prohlížela jsem si všechny ty kresby a skoro na všech už se objevila plíseň...
Margareta Hruza (1969) se narodila českým emigrantům v norském Oslu. Vyrostla v divadelním světě, oba rodiče byli scénografové. Ve čtrnácti letech odjela do USA, kde vystudovala politologii a antropologii na státní univerzitě v Iowě. Namísto možnosti odjet po škole studovat šamanství a léčitelství v Nigérii se v roce 1990 odstěhovala do Prahy, kde se stala na dva roky projektovou koordinátorkou nově ustaveného Ministerstva životního prostředí. Poté dokončila postgraduál na univerzitě ve Wisconsinu, Madison. V roce 1995 se jela provdat do Hong Kongu. Cestou se zastavila v Praze, zrušila svatební plány a nastoupila na FAMU. Katedru režie absolvovala v roce 2004. Během studií natočila několik krátkých filmů a dokumentů a publikovala několik teoretických článků v časopise Film a doba. Ve svém prvním celovečerním filmu Domov se vydala na intimní cestu za pohnutou historií své rodiny. Dokumenty: Domov, 2007; Noční rozhovory, 2004; 12 statečných, dokumentární série pro Febio - Výrobce map: p. Háj, 2005; Výrobce dětské obuvi: p. Kubát, 2005; Rite of Passage, 1996. Krátké hrané filmy: Svatební dary, 35 mm, 15', 2000 - FAMU, Rozmarná, 35 mm, 8', 1998 - FAMU, Johnny Be Good, 16 mm, 5', 1996 – Margareta Hruza. Ocenění: 2001 - film Svatební dary, druhé místo na festivalu FAMU. 2002 – Svatební dary, nejlepší film a režie na MFF krátkých filmů, Umebertide, Itálie.
Domov - vysíláno v hlavním vysílacím čase na ČT2 a vysíláno Estonskou veřejnou televizí.
Breathless - Dominance of Moment - 2008
Catalogue of Upcoming Czech Documentary Films - 2012