- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Janeček Vít
Bitva o život
Fascinující pohled na barvitý život komunity jednoho městečka (Bystré), které navzdory těžkým podmínkám žije svůj život naplno.
Příběh vody/Příběh H2O
Existenciální filmeček o životě a bytí. - Department of documentary production, FAMU - 1st year (prepared report).
Houba
Filmová esej se pokouší vysvětlit přírodu, vědu a civilizaci skrze struktury houby.
V centru filmu (v teple domova)
V centru filmu (v teple domova) je netradičním pohledem na MFF Karlovy Vary v roce 1997.
Po cestě pustým lesem
Po cestě pustým lesem je nejenom portrétem Ivana Vojnára a jeho filmu Cesta pustým lesem.
Máme NATO?
Autoři dokumentu se prostřednictvím NATO v Praze zamýšlejí nad tím, jak zástupci společensko-politické elity na jedné straně a občané na straně druhé vnímají společné sdílení euro-amerických civilizačních hodnot.
Nové možnosti (pokračování)
Dynamický portrét Dr. M. Petříčka - filozofa, překladatele, spisovatele, který působí na FF UK Praha. FAMU, Katedra dokumentární tovrby (2. ročník) Portrét filozofa Miroslava Petříčka neodkrývá hned v úvodu jeho tvář, ale otevírá se záběrem fotbalového míče. Filozof přemýšlí o hře, vzpomíná, že měl rád kopanou šedesátých let. Fotbal je pro něj dokonalým ztělesněním hry, kdy můžeme vidět, jak člověka něco napadne a protože má dokonalou techniku, tak to okamžitě realizuje, pak už zbývá jen sledovat dráhu toho rychlého nápadu. Snímek, natočený jako práce druhého ročníku katedry dokumentu na FAMU, začíná strategií filmu, kterou nabízí jeho režisér, usměrňován tím, kdo má být portrétován. Už v diskusi nad nákresem filmu se snímek proměňuje v otevřený dialog, v místo pochybností rozložené mezi dvěmi základními autorskými pozicemi: Janeček patří k režisérům, kteří chtějí být součástí textu filmu, respektive přináší hledisko vnější, filozof dostává prostor k původní interpretaci a zároveň nechce stát vně zobrazeného; režisér je portrétovanému partnerem, je přítomen vakci, přináší tedy i hledisko vnitřní, jakkoli blízké filozofovu pohledu. Režisér si uvnitř filmu sám všímá elementárních prvků jeho skladby jako plánu, zkoumá jeho pojmenování, možnosti komunikace. Připraveni výkladem o základních signálech filmového portrétu (filozof tvrdí, že se bude bránit tomu, co jej má definovat) se poté vydáváme na vytyčenou cestu, jejíž základní napětí je v tom, že nevíme, zda konkrétní reálie ilustrují Petříčkovo myšlení, anebo naopak jeho úvahy o poznání konturují viděnou skladbu světa. Štáb s Petříčkem vyjíždějí lanovkou na Petřín (okamžik, kdy se z města-existence vystupuje, aby jej bylo možné přehlédnout, město dole přestává být reálným předmětem a stává se z něj mapa), procházejí se labyrintem zrcadlového bludiště (zrcadlo nás ukazuje vždy takové, jak se chceme vidět, i když je to deformovaný obraz - jde tedy především o to, rozrušit návyky s jakými přistupujeme k realitě), vstupují do intimity jeho rodiny a jeho pracovny, navštěvují jeho rodný dům (byt i dům spojují obrovité knihovny, intenzivní kontinuita mezi znakovým, sevřeným myšlením, zděděným, sourozeneckým, rozvíjeným). V samém závěru filmu (o sobě) napíše filozof na školní tabuli Já jsem Miroslav Petříček. Bez otazníku. Miroslav Petříček, z jehož přednášek jsme si vypůjčili pro entrée k filmu o Derridovi, studoval v sedmdesátých letech soukromě u Jana Patočky (podílel se také na samizdatové edici jeho díla). V současné době působí na Katedře filozofie a religionistiky FF UK. Specializuje se na současnou francouzskou filozofii a vztahy mezi filozofií a uměním. Je autorem knih Úvod do (současné) filozofie a Majestát zákona - Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce. Z francouzštiny překládá Descombese, Lévinase, Merleau-Pontyho, Derridu. Miroslav Petříček se objevil jako součást podhoubí dalšího filmu Víta Janečka, absolventské Houby. (MFDF Jihlava)
Pravidla hry - Vymezení prostoru
Film Pravidla hry sleduje procesy na trojmezí jedince, společnosti a institucí. První část Vymezení prostoru se odehrává v rámci Summitu NATO v Praze v roce 2002. Zabývá se každodenními institucionálními aspekty takové akce, kde každý detail je plánován s předstihem - a to včetně oficiálních výsledků samotného summitu. Samotná událost se stává velmi specifickou performancí pro média, jejichž úkolem je spoluvytvořit lidský rozměr události i celé organizace. Film sestává z extrémně detailních popisů, natočených s určitou distancí, která v celku umožňuje promýšlet další roviny celé záležitosti, tím spíš, že nepsaným hlavním bodem jednání byla válka v Iráku.
SLA-BI-KÁŘ (Úryvky)
Hravý filmový experiment - slova, symboly, hra.
Den E
1. květen 2004. Česká republika spolu s dalšími devíti státy vstupuje do Evropské unie. Dříve než přijde půlnoc změny, ocitají se mladí autoři na třech místech země, v hlavním městě natáčí Vít Janeček, v nejvýchodnějším Jablunkově Erika Hníková a na západě, v Aši, Ivana Miloševič. Dokument spojující odlišné tvůrčí naturely zachycuje sociální a mentální dějiny okamžiku, na jehož pozadí a na vztahu lidí z různých sociálních vrstev k němu, se pokouší v mnoha detailech otisknout první zásadní změnu moderní české státnosti. Netradiční koncept prožívané historie natáčené v prchavosti a diskontinuitě dojmů se pokouší jít za primární neviditelnost této změny, aby zprostředkoval koexistenci našeho národního já a okolního světa. Autorská různost jako by byla symbolickým odrazem jejích nesourodých možností.
Ivetka a hora
V letech 1990 až 1995 se u vsi Litmanová na východním Slovensku zjevovala každý měsíc dvěma děvčátkům Panna Marie. Viděla ji obě, jedno z nich s ní také mohlo rozmlouvat. Poprvé ke zjevení došlo v létě roku 1990, kdy si dívky hrály na mýtině na hoře Zvir. Z okolního lesa se najednou ozývaly podivné zvuky. Děti dostaly strach a začaly se modlit. Najednou vše ustalo a děti spatřily Pannu Marii, která je poté doprovodila až domů. Od té doby místo, kde dívky opakovaně viděly Pannu Marii, navštívily statisíce poutníků. Osobní příběh, životní a vnitřní zkušenosti jedné z vizionářek s odstupem několik let. Jak žít se zjevením? http://www.ivetka.net
Dobrodružství Anny Barbory - Mezihra
Film režiséra Víta Janečka v jediném záběru zachycuje rozpravu novináře, ekologa a sociologa Jakuba Patočky s jeho přítelkyní Kateřinou Havránkovou o náhlém zvratu v případu třináctileté Aničky, v němž se všichni tři, včetně kameramana–režiséra, osobně angažovali. Snažili se totiž pomoci k adopci domněle třináctileté dívky Patočkově známé Kláře Mauerové, která však byla vzápětí obviněná z týrání svých synů. Film se odvíjí od okamžiku, kdy Patočka své přítelkyni přizná, že se před pár dny dozvěděl novou, důležitou informaci – třináctiletá Anna je vlastně čtyřiatřicetiletá Barbora. Média o tom informoval již dříve, Patočkovi to svěřila Klářina sestra Kateřina, která v tomto smyslu vypovídala při policejním výslechu. Snímek zachycuje postupné reakce zaangažovaných lidí na své dosavadní snažení, které najednou vyznívá zcela jinak i pro ně samotné. Trojice zakouší pocit absolutní ztráty důvěry, zklamání a zesměšnění před společností.
Dějiny Jaroslava Šabaty
Společenské angažmá Jaroslava Šabaty prochází celým obdobím poválečných československých a českých dějin a to až do dnešních dnů. Z moravského statku přes vysoká patra KSČ, odpor proti vstupu okupačních vojsk v roce 1968, vězení v době normalizace, aktivity v Chartě 77, kde působil také jako jeden z mluvčích, až po dnešní snahu postihnout mimo jiné v rámci ČSSD prostor pro nové možnosti demokracie. Přítomnost a dějiny z perspektivy politického zápasu a jeho dialogická rekonstrukce za přítomnosti Jaroslava Šabaty, jeho rodiny a řady osobností veřejného života.
Rodina v poušti
Dokumentární film postihující v dlouhých statických záběrech pocitovou stránku běžného života jedné rodiny kočovných Mongolů v poušti Gobi.
Skvělá příležitost
Do krize v roce 2008 žilo v České republice asi osm tisíc Mongolů, kteří sem přijeli za prací, od té doby se jejich počet zmenšil asi na polovinu. Oproti lidem jiných národností se pracovní situace většiny z nich vyznačuje tím, že zastávají práci na samém konci či dně výrobních řetězců a služeb. Většina z nich odjížděla na západ s vizí zlepšení životních poměrů pro sebe a své děti. Tyto vize se však mnohdy více než problematizují a cesta zpět není snadná. Již samotný přesun a zajištění práce znamenalo pro mnohé prodat veškerý svůj majetek a výnos věnovat na nový začátek daleko od vlasti. Film na několika různorodých příkladech ukazuje, jak se Mongolové vyrovnávají s realitou života a práce v České republice.
MemOry
Krátký film režiséra Víta Janečka zachycuje výstavbu nové budovy Národní technické knihovny.
Závod ke dnu
Žijeme v době otevřenosti, šance pohyblivých se zvyšují. Oč rychlejší je kapitál, o to pomalejší je adaptace těch, kteří z různých důvodů zůstávají na místě. Technický vývoj přinesl uvolnění velkých mas lidí z poddanských vztahů a nabídl jim nové společenské postavení, které bylo založeno na práci. Práce se tak stala novým činitelem socializace, který umožnil miliardám lidí zlepšit své podmínky a dosáhnout nového stupně svobody. Poslední půlstoletí však stále větší část práce ve výrobě zastávají automaty a zbývající manuální lidská práce se odsouvá kvůli vyšším ziskům do rozvojových zemí. Filosof Václav Bělohradský, sociolog Jan Keller, ekonomka Ilona Švihlíková, rozvojový expert Tomáš Tožička a několik zaměstnanců, odborářů i nezaměstnaných reflektují toto téma v dnešní situaci České republiky a na pozadí různorodého spektra lidského podnikání - od textilu, skla, automobilů či sirek až po nadnárodní IT byznys. Uvedeno do kontextu klíčových globálních trendů.
24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.
Fascinující pohled na barvitý život komunity jednoho městečka (Bystré), které navzdory těžkým podmínkám žije svůj život naplno.
Příběh vody/Příběh H2O
Existenciální filmeček o životě a bytí. - Department of documentary production, FAMU - 1st year (prepared report).
Houba
Filmová esej se pokouší vysvětlit přírodu, vědu a civilizaci skrze struktury houby.
V centru filmu (v teple domova)
V centru filmu (v teple domova) je netradičním pohledem na MFF Karlovy Vary v roce 1997.
Po cestě pustým lesem
Po cestě pustým lesem je nejenom portrétem Ivana Vojnára a jeho filmu Cesta pustým lesem.
Máme NATO?
Autoři dokumentu se prostřednictvím NATO v Praze zamýšlejí nad tím, jak zástupci společensko-politické elity na jedné straně a občané na straně druhé vnímají společné sdílení euro-amerických civilizačních hodnot.
Nové možnosti (pokračování)
Dynamický portrét Dr. M. Petříčka - filozofa, překladatele, spisovatele, který působí na FF UK Praha. FAMU, Katedra dokumentární tovrby (2. ročník) Portrét filozofa Miroslava Petříčka neodkrývá hned v úvodu jeho tvář, ale otevírá se záběrem fotbalového míče. Filozof přemýšlí o hře, vzpomíná, že měl rád kopanou šedesátých let. Fotbal je pro něj dokonalým ztělesněním hry, kdy můžeme vidět, jak člověka něco napadne a protože má dokonalou techniku, tak to okamžitě realizuje, pak už zbývá jen sledovat dráhu toho rychlého nápadu. Snímek, natočený jako práce druhého ročníku katedry dokumentu na FAMU, začíná strategií filmu, kterou nabízí jeho režisér, usměrňován tím, kdo má být portrétován. Už v diskusi nad nákresem filmu se snímek proměňuje v otevřený dialog, v místo pochybností rozložené mezi dvěmi základními autorskými pozicemi: Janeček patří k režisérům, kteří chtějí být součástí textu filmu, respektive přináší hledisko vnější, filozof dostává prostor k původní interpretaci a zároveň nechce stát vně zobrazeného; režisér je portrétovanému partnerem, je přítomen vakci, přináší tedy i hledisko vnitřní, jakkoli blízké filozofovu pohledu. Režisér si uvnitř filmu sám všímá elementárních prvků jeho skladby jako plánu, zkoumá jeho pojmenování, možnosti komunikace. Připraveni výkladem o základních signálech filmového portrétu (filozof tvrdí, že se bude bránit tomu, co jej má definovat) se poté vydáváme na vytyčenou cestu, jejíž základní napětí je v tom, že nevíme, zda konkrétní reálie ilustrují Petříčkovo myšlení, anebo naopak jeho úvahy o poznání konturují viděnou skladbu světa. Štáb s Petříčkem vyjíždějí lanovkou na Petřín (okamžik, kdy se z města-existence vystupuje, aby jej bylo možné přehlédnout, město dole přestává být reálným předmětem a stává se z něj mapa), procházejí se labyrintem zrcadlového bludiště (zrcadlo nás ukazuje vždy takové, jak se chceme vidět, i když je to deformovaný obraz - jde tedy především o to, rozrušit návyky s jakými přistupujeme k realitě), vstupují do intimity jeho rodiny a jeho pracovny, navštěvují jeho rodný dům (byt i dům spojují obrovité knihovny, intenzivní kontinuita mezi znakovým, sevřeným myšlením, zděděným, sourozeneckým, rozvíjeným). V samém závěru filmu (o sobě) napíše filozof na školní tabuli Já jsem Miroslav Petříček. Bez otazníku. Miroslav Petříček, z jehož přednášek jsme si vypůjčili pro entrée k filmu o Derridovi, studoval v sedmdesátých letech soukromě u Jana Patočky (podílel se také na samizdatové edici jeho díla). V současné době působí na Katedře filozofie a religionistiky FF UK. Specializuje se na současnou francouzskou filozofii a vztahy mezi filozofií a uměním. Je autorem knih Úvod do (současné) filozofie a Majestát zákona - Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce. Z francouzštiny překládá Descombese, Lévinase, Merleau-Pontyho, Derridu. Miroslav Petříček se objevil jako součást podhoubí dalšího filmu Víta Janečka, absolventské Houby. (MFDF Jihlava)
Pravidla hry - Vymezení prostoru
Film Pravidla hry sleduje procesy na trojmezí jedince, společnosti a institucí. První část Vymezení prostoru se odehrává v rámci Summitu NATO v Praze v roce 2002. Zabývá se každodenními institucionálními aspekty takové akce, kde každý detail je plánován s předstihem - a to včetně oficiálních výsledků samotného summitu. Samotná událost se stává velmi specifickou performancí pro média, jejichž úkolem je spoluvytvořit lidský rozměr události i celé organizace. Film sestává z extrémně detailních popisů, natočených s určitou distancí, která v celku umožňuje promýšlet další roviny celé záležitosti, tím spíš, že nepsaným hlavním bodem jednání byla válka v Iráku.
SLA-BI-KÁŘ (Úryvky)
Hravý filmový experiment - slova, symboly, hra.
Den E
1. květen 2004. Česká republika spolu s dalšími devíti státy vstupuje do Evropské unie. Dříve než přijde půlnoc změny, ocitají se mladí autoři na třech místech země, v hlavním městě natáčí Vít Janeček, v nejvýchodnějším Jablunkově Erika Hníková a na západě, v Aši, Ivana Miloševič. Dokument spojující odlišné tvůrčí naturely zachycuje sociální a mentální dějiny okamžiku, na jehož pozadí a na vztahu lidí z různých sociálních vrstev k němu, se pokouší v mnoha detailech otisknout první zásadní změnu moderní české státnosti. Netradiční koncept prožívané historie natáčené v prchavosti a diskontinuitě dojmů se pokouší jít za primární neviditelnost této změny, aby zprostředkoval koexistenci našeho národního já a okolního světa. Autorská různost jako by byla symbolickým odrazem jejích nesourodých možností.
Ivetka a hora
V letech 1990 až 1995 se u vsi Litmanová na východním Slovensku zjevovala každý měsíc dvěma děvčátkům Panna Marie. Viděla ji obě, jedno z nich s ní také mohlo rozmlouvat. Poprvé ke zjevení došlo v létě roku 1990, kdy si dívky hrály na mýtině na hoře Zvir. Z okolního lesa se najednou ozývaly podivné zvuky. Děti dostaly strach a začaly se modlit. Najednou vše ustalo a děti spatřily Pannu Marii, která je poté doprovodila až domů. Od té doby místo, kde dívky opakovaně viděly Pannu Marii, navštívily statisíce poutníků. Osobní příběh, životní a vnitřní zkušenosti jedné z vizionářek s odstupem několik let. Jak žít se zjevením? http://www.ivetka.net
Dobrodružství Anny Barbory - Mezihra
Film režiséra Víta Janečka v jediném záběru zachycuje rozpravu novináře, ekologa a sociologa Jakuba Patočky s jeho přítelkyní Kateřinou Havránkovou o náhlém zvratu v případu třináctileté Aničky, v němž se všichni tři, včetně kameramana–režiséra, osobně angažovali. Snažili se totiž pomoci k adopci domněle třináctileté dívky Patočkově známé Kláře Mauerové, která však byla vzápětí obviněná z týrání svých synů. Film se odvíjí od okamžiku, kdy Patočka své přítelkyni přizná, že se před pár dny dozvěděl novou, důležitou informaci – třináctiletá Anna je vlastně čtyřiatřicetiletá Barbora. Média o tom informoval již dříve, Patočkovi to svěřila Klářina sestra Kateřina, která v tomto smyslu vypovídala při policejním výslechu. Snímek zachycuje postupné reakce zaangažovaných lidí na své dosavadní snažení, které najednou vyznívá zcela jinak i pro ně samotné. Trojice zakouší pocit absolutní ztráty důvěry, zklamání a zesměšnění před společností.
Dějiny Jaroslava Šabaty
Společenské angažmá Jaroslava Šabaty prochází celým obdobím poválečných československých a českých dějin a to až do dnešních dnů. Z moravského statku přes vysoká patra KSČ, odpor proti vstupu okupačních vojsk v roce 1968, vězení v době normalizace, aktivity v Chartě 77, kde působil také jako jeden z mluvčích, až po dnešní snahu postihnout mimo jiné v rámci ČSSD prostor pro nové možnosti demokracie. Přítomnost a dějiny z perspektivy politického zápasu a jeho dialogická rekonstrukce za přítomnosti Jaroslava Šabaty, jeho rodiny a řady osobností veřejného života.
Rodina v poušti
Dokumentární film postihující v dlouhých statických záběrech pocitovou stránku běžného života jedné rodiny kočovných Mongolů v poušti Gobi.
Skvělá příležitost
Do krize v roce 2008 žilo v České republice asi osm tisíc Mongolů, kteří sem přijeli za prací, od té doby se jejich počet zmenšil asi na polovinu. Oproti lidem jiných národností se pracovní situace většiny z nich vyznačuje tím, že zastávají práci na samém konci či dně výrobních řetězců a služeb. Většina z nich odjížděla na západ s vizí zlepšení životních poměrů pro sebe a své děti. Tyto vize se však mnohdy více než problematizují a cesta zpět není snadná. Již samotný přesun a zajištění práce znamenalo pro mnohé prodat veškerý svůj majetek a výnos věnovat na nový začátek daleko od vlasti. Film na několika různorodých příkladech ukazuje, jak se Mongolové vyrovnávají s realitou života a práce v České republice.
MemOry
Krátký film režiséra Víta Janečka zachycuje výstavbu nové budovy Národní technické knihovny.
Závod ke dnu
Žijeme v době otevřenosti, šance pohyblivých se zvyšují. Oč rychlejší je kapitál, o to pomalejší je adaptace těch, kteří z různých důvodů zůstávají na místě. Technický vývoj přinesl uvolnění velkých mas lidí z poddanských vztahů a nabídl jim nové společenské postavení, které bylo založeno na práci. Práce se tak stala novým činitelem socializace, který umožnil miliardám lidí zlepšit své podmínky a dosáhnout nového stupně svobody. Poslední půlstoletí však stále větší část práce ve výrobě zastávají automaty a zbývající manuální lidská práce se odsouvá kvůli vyšším ziskům do rozvojových zemí. Filosof Václav Bělohradský, sociolog Jan Keller, ekonomka Ilona Švihlíková, rozvojový expert Tomáš Tožička a několik zaměstnanců, odborářů i nezaměstnaných reflektují toto téma v dnešní situaci České republiky a na pozadí různorodého spektra lidského podnikání - od textilu, skla, automobilů či sirek až po nadnárodní IT byznys. Uvedeno do kontextu klíčových globálních trendů.
24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.
Léčba dějin
Dokumentární esej vydávající se po stopách odkazu Františka Kriegela, lékaře, organizátora, politika, komunisty, chartisty a idealisty, který v srpnu 1968 jako jediný člen ÚV KSČ aktivním činem vystoupil proti invazi "spřátelených vojsk", když nepodepsal tzv. Moskevské protokoly. Cena nesoucí jeho jméno, udělovaná od konce 80. let Nadací Charty 77, udržuje jeho odkaz v kolektivní paměti a vyzdvihuje jeho následovníky. Film se dotýká životních příkladů čtyřech z nich - občanského aktivisty a anarchisty Jakuba Poláka, občanského aktivisty a Jezuity Františka Lízny, bojovnici proti korupci a senátorce Aleně Dernerové a bývalého ředitele Fondu životního prostředí a exponenta kauzy "Drobil" Libora Michálka.
Dokumentární esej vydávající se po stopách odkazu Františka Kriegela, lékaře, organizátora, politika, komunisty, chartisty a idealisty, který v srpnu 1968 jako jediný člen ÚV KSČ aktivním činem vystoupil proti invazi "spřátelených vojsk", když nepodepsal tzv. Moskevské protokoly. Cena nesoucí jeho jméno, udělovaná od konce 80. let Nadací Charty 77, udržuje jeho odkaz v kolektivní paměti a vyzdvihuje jeho následovníky. Film se dotýká životních příkladů čtyřech z nich - občanského aktivisty a anarchisty Jakuba Poláka, občanského aktivisty a Jezuity Františka Lízny, bojovnici proti korupci a senátorce Aleně Dernerové a bývalého ředitele Fondu životního prostředí a exponenta kauzy "Drobil" Libora Michálka.
Vít Janeček, režisér. Narozen 1970. Absolvent FF UK (filmová věda) a FAMU (dokumentární tvorba), dokumentarista, filmový esejista, pedagog FAMU, člen Asociace režisérů a scenáristů (ARAS). V 90. letech pracoval jako dramaturg filmových projektů Experimentálního prostoru ROXY, divadla Archa a jako kurátor historických retrospektiv na několika ročnících MFF Karlovy Vary. Dlouhodobě se zabývá filmovou teorií, dokumentárním filmem a interdisciplinárními vztahy mezi uměleckými obory a obory poznání. Spoluzaložil Centrum audiovizuálních studií FAMU, které vedl první čtyři roky a kde nadále působí. Natočil nebo se spolupodílel na filmech Rodina v poušti (1994), V centru filmu, v teple domova (spolu s P. Markem, 1997), Houba (2000), Bitva o život (2000, spolu s M.Jankem a R. Vávrou), Máme NATO? (2002), Pravidla hry - vymezení prostoru (2004), Dějiny Jaroslava Šabaty (2008), Dobrodružství Anny Barbory - Mezihra (2008) a Ivetka a hora (2008, Cena za nejlepší český dokumentární film, MFDF Jihlava). Vede vzdělávací projekt FAMU v Barmě.
/výběr/ Natočil nebo se spolupodílel na filmech Rodina v poušti (1994), V centru filmu, v teple domova (spolu s P.Markem, 1997), Houba (2000), Bitva o život (2000, spolu s M.Jankem a R.Vávrou), Máme NATO? (2002), Pravidla hry – vymezení prostoru (2004), Dějiny Jaroslava Šabaty (2008), Dobrodružství Anny Barbory - Mezihra (2008), Ivetka a hora (2008), memOry (2010), Skvlá příležitost (2010), Závod ke dnu (2011).
Catalogue of Upcoming Czech Documentary Films - 2012
Docu Talents From the East 2008 - 2008