- Povolání
Producent, Režisér - Země
Slovensko
Kaboš Ladislav
Zmenil tvár Šanghaja
Příběh muže a jeho rodiny, která ztratila domov v důsledku pohnutých dramatických událostí 20. stol. Tři sourozenci – Martin (87) z Monaka, Theo (85) z Kanady a Alessa (82) žijící v USA – vyprávějí fascinující skutečný příběh jejich otce L.E. Hudce, známého šanghajského architekta. Alessa a Theo se rozhodli navštívit zemi svého dětství a dospívání a dokument inspirovaný jejich cestou odhaluje nejen zajímavé detaily ze života jejich otce (který je považován i za otce prvních asijských výškových budov), ale současně slouží jako autentická výpověď o životě Evropanů v koloniální Šanghaji v dobách před vznikem Čínské lidové republiky.
Kde končí naděje, začíná peklo
Charizma tehdy čtyřicetiletého Ing. Mariana Kuffy, bývalého horolezce, karatisty, zemědělského inženýra, milovníka koní a římskokatolického kněze z podtatranské obce Žakovce, přitahuje věřící i nevěřící všech generací a to nejen ze Slovenska a Čech. Jeho dramatický životní příběh odhaluje kořeny motivace, která ho vedla k tomu, čím se dnes zabývá a čemu zasvětil celý svůj život. Několikrát se ocitl na hranici života a smrti, a to ho ve třiceti letech přivedlo do kněžského semináře. Málokterý kněz sbírá na ulicích bezdomovce, málokdo by dobrovolně žil po sedm let s bývalými vrahy a recidivisty. Marian Kuffa získal polorozbořenou faru v Žakovcích a požehnání spišského biskupa. To, co se od roku 1992 "z ničeho" podařilo s bezdomovci a bývalými recidivisty vybudovat, je neuvěřitelné. Kromě zrestaurované fary je tu pavilon pro přestárlé a postižené. Bývalí alkoholici, vrazi a asociálové se starají o postižené. Přibyly tři domy pro opuštěné děti. Bývalé prostitutky hospodaří v kuchyni a na statku, který také patří ke komunitě. O Marianovi Kuffovi se říká: "Je to matka Tereza v kalhotách. Jezdíme se k němu učit a inspirovat se, čerpat odvahu a schopnost smysluplně žít."
Al Entisar - The Boat of Hope
Vydali jsme se do Libye ze Slovenska, ze země, ve které již není zvykem obětovat život za zemi, za svobodu, a když, tak pouze za peníze. Boje v Libyi probíhaly několik měsíců. Rebelové z Misuraty měli svůj vlastní slogan: „My se nevzdáme, buď zvítězíme, nebo zemřeme…“ Pouze jedna loď pravidelně pluje mezi Maltou a Libyí. Jediná loď, která dodává sílu rebelům obléhaného města.
Příběh muže a jeho rodiny, která ztratila domov v důsledku pohnutých dramatických událostí 20. stol. Tři sourozenci – Martin (87) z Monaka, Theo (85) z Kanady a Alessa (82) žijící v USA – vyprávějí fascinující skutečný příběh jejich otce L.E. Hudce, známého šanghajského architekta. Alessa a Theo se rozhodli navštívit zemi svého dětství a dospívání a dokument inspirovaný jejich cestou odhaluje nejen zajímavé detaily ze života jejich otce (který je považován i za otce prvních asijských výškových budov), ale současně slouží jako autentická výpověď o životě Evropanů v koloniální Šanghaji v dobách před vznikem Čínské lidové republiky.
Kde končí naděje, začíná peklo
Charizma tehdy čtyřicetiletého Ing. Mariana Kuffy, bývalého horolezce, karatisty, zemědělského inženýra, milovníka koní a římskokatolického kněze z podtatranské obce Žakovce, přitahuje věřící i nevěřící všech generací a to nejen ze Slovenska a Čech. Jeho dramatický životní příběh odhaluje kořeny motivace, která ho vedla k tomu, čím se dnes zabývá a čemu zasvětil celý svůj život. Několikrát se ocitl na hranici života a smrti, a to ho ve třiceti letech přivedlo do kněžského semináře. Málokterý kněz sbírá na ulicích bezdomovce, málokdo by dobrovolně žil po sedm let s bývalými vrahy a recidivisty. Marian Kuffa získal polorozbořenou faru v Žakovcích a požehnání spišského biskupa. To, co se od roku 1992 "z ničeho" podařilo s bezdomovci a bývalými recidivisty vybudovat, je neuvěřitelné. Kromě zrestaurované fary je tu pavilon pro přestárlé a postižené. Bývalí alkoholici, vrazi a asociálové se starají o postižené. Přibyly tři domy pro opuštěné děti. Bývalé prostitutky hospodaří v kuchyni a na statku, který také patří ke komunitě. O Marianovi Kuffovi se říká: "Je to matka Tereza v kalhotách. Jezdíme se k němu učit a inspirovat se, čerpat odvahu a schopnost smysluplně žít."
Al Entisar - The Boat of Hope
Vydali jsme se do Libye ze Slovenska, ze země, ve které již není zvykem obětovat život za zemi, za svobodu, a když, tak pouze za peníze. Boje v Libyi probíhaly několik měsíců. Rebelové z Misuraty měli svůj vlastní slogan: „My se nevzdáme, buď zvítězíme, nebo zemřeme…“ Pouze jedna loď pravidelně pluje mezi Maltou a Libyí. Jediná loď, která dodává sílu rebelům obléhaného města.
A Secret World of the Russian Soul
Je v Rusku stále živé pravoslavné náboženství nebo je to jen „nový ismus“ postkomunistické vlády? Generace mladých Rusů se začíná bránit amerikanizaci kultury a životního stylu. Hledá vlastní identitu, angažuje se velmi významným způsobem v módě. Starší lidé si pamatují, že některým cizincům nebylo povoleno vstoupit do některých oblastí bývalého sovětského svazu. Jednou z takových byl region Samara. My objevujeme Samarský region s Annou G., osmnáctiletou šéfredaktorku místního magazínu pro mládež IDI (Běž!). Společně s ní hledáme odpověď na otázku, jak se od sebe liší postkomunistická Česká republika a Rusko? O čem sní dnešní ruská mládež? Čemu věří? Je pravoslavné náboženství v Rusku stále živé? Je opravdu možné, že by si ruská pravoslavná církev byla schopna posledních více než 70 let, během nichž byla systematicky ničena NKVD, kdy její tajní agenti byli nasazováni mezi církevní hodnostáře, „uchovat své původní duchovní hodnoty“? Budeme sledovat zajímavé příběhy, nezapomenutelné případy (jako aktivity Dimitri L., papeže, a jeho neuvěřitelné školy a univerzity v Togliatti), které pro nás mohou být inspirací. Dokážeme tak možná porozumět tomu, proč je část Evropy před Uralským pohořím rozdělena na Evropu a Rusko.
Krvavé písky Libye
Luba Al Malaheg, slovenská zdravotní sestra, přijela do Libye před 20 lety. Z lásky k manželovi – libyjskému chirurgovi, konvertovala k islámu. Když před 2 lety náhle zemřel, rozhodla se zůstat i s dětmi v Libyi. Válečný konflikt prudce zasáhl do života hlavní sestry nemocnice v Misuratě. Nemá svědomí opustit raněné a umírající. Odešle na Slovensko jen syna a dceru s právě narozeným dítětem. Prožije peklo na zemi. Po 2 měsících se rozhodne k útěku na rybářské lodi a podaří se jí zorganizovat přepravu těžce zraněného britského fotografa Guy Martina. V ostré palbě ho převeze do přístavu její zeť Nasri. Mohl získat azyl. Nechce. Nasri i Donka s malou dcerkou se rozhodnou vrátit do obklíčené Misuraty, kde nejsou potraviny, léky, ani voda a elektřina. Luba se vydá za nimi. Uprostřed války je najednou konfrontovaná nejen s jejími hrůzami, ale i s vlastním svědomím a s dramaty uvnitř vlastní rodiny.
All My Children
Marian Kuffa s "jeho dětmi" - bývalými vězni, bezdomovci a narkomany - zakládá novou misii v cikánských slumech na východním Slovensku. Příběh skutečné odvahy a síly lidskosti. Během posledních 20 let postavil s "jeho dětmi" ve Zakovce nový domov pro zdravotně postižené seniory, osamělé matky, týrané děti a bývalé prostitutky. Všichni si prošli peklem a našli zde pomocnou ruku. Bývalí odsouzení a prostitutky se mění v laskavé zdravotní sestry. Na své farmě se starají o koně, pěstují obilí, pečou chléb, vyrábí dřevěné hračky; přisvojili si obchodního ducha. Po čase jsou schopni vrátit se do běžného života. Nyní se Marian snaží o změnu cikánské slumu tím, že krok za krokem vzdělává jeho obyvatele. Ve skutečnosti je konfrontován s byrokracií státu - ale i se samotnými Romy. Svádí "donkichotský" boj s drsnou realitou romského života. Pohybuje se na tenké hranici mezi životem a smrtí. Budeme svědky jeho úspěchu, nebo tragédie?
Je v Rusku stále živé pravoslavné náboženství nebo je to jen „nový ismus“ postkomunistické vlády? Generace mladých Rusů se začíná bránit amerikanizaci kultury a životního stylu. Hledá vlastní identitu, angažuje se velmi významným způsobem v módě. Starší lidé si pamatují, že některým cizincům nebylo povoleno vstoupit do některých oblastí bývalého sovětského svazu. Jednou z takových byl region Samara. My objevujeme Samarský region s Annou G., osmnáctiletou šéfredaktorku místního magazínu pro mládež IDI (Běž!). Společně s ní hledáme odpověď na otázku, jak se od sebe liší postkomunistická Česká republika a Rusko? O čem sní dnešní ruská mládež? Čemu věří? Je pravoslavné náboženství v Rusku stále živé? Je opravdu možné, že by si ruská pravoslavná církev byla schopna posledních více než 70 let, během nichž byla systematicky ničena NKVD, kdy její tajní agenti byli nasazováni mezi církevní hodnostáře, „uchovat své původní duchovní hodnoty“? Budeme sledovat zajímavé příběhy, nezapomenutelné případy (jako aktivity Dimitri L., papeže, a jeho neuvěřitelné školy a univerzity v Togliatti), které pro nás mohou být inspirací. Dokážeme tak možná porozumět tomu, proč je část Evropy před Uralským pohořím rozdělena na Evropu a Rusko.
Krvavé písky Libye
Luba Al Malaheg, slovenská zdravotní sestra, přijela do Libye před 20 lety. Z lásky k manželovi – libyjskému chirurgovi, konvertovala k islámu. Když před 2 lety náhle zemřel, rozhodla se zůstat i s dětmi v Libyi. Válečný konflikt prudce zasáhl do života hlavní sestry nemocnice v Misuratě. Nemá svědomí opustit raněné a umírající. Odešle na Slovensko jen syna a dceru s právě narozeným dítětem. Prožije peklo na zemi. Po 2 měsících se rozhodne k útěku na rybářské lodi a podaří se jí zorganizovat přepravu těžce zraněného britského fotografa Guy Martina. V ostré palbě ho převeze do přístavu její zeť Nasri. Mohl získat azyl. Nechce. Nasri i Donka s malou dcerkou se rozhodnou vrátit do obklíčené Misuraty, kde nejsou potraviny, léky, ani voda a elektřina. Luba se vydá za nimi. Uprostřed války je najednou konfrontovaná nejen s jejími hrůzami, ale i s vlastním svědomím a s dramaty uvnitř vlastní rodiny.
All My Children
Marian Kuffa s "jeho dětmi" - bývalými vězni, bezdomovci a narkomany - zakládá novou misii v cikánských slumech na východním Slovensku. Příběh skutečné odvahy a síly lidskosti. Během posledních 20 let postavil s "jeho dětmi" ve Zakovce nový domov pro zdravotně postižené seniory, osamělé matky, týrané děti a bývalé prostitutky. Všichni si prošli peklem a našli zde pomocnou ruku. Bývalí odsouzení a prostitutky se mění v laskavé zdravotní sestry. Na své farmě se starají o koně, pěstují obilí, pečou chléb, vyrábí dřevěné hračky; přisvojili si obchodního ducha. Po čase jsou schopni vrátit se do běžného života. Nyní se Marian snaží o změnu cikánské slumu tím, že krok za krokem vzdělává jeho obyvatele. Ve skutečnosti je konfrontován s byrokracií státu - ale i se samotnými Romy. Svádí "donkichotský" boj s drsnou realitou romského života. Pohybuje se na tenké hranici mezi životem a smrtí. Budeme svědky jeho úspěchu, nebo tragédie?
V roce 1980 ukončil studium na FAMU a ještě ten rok debutoval svým snímkem „Children Looking At Us“, následně oceněným druhou cenou na Festivalu ve Varně v roce 1981. Po sociálně kritických snímcích ”Starina“ and ”Carnival in Sebechleby“ mu komunistická vláda Československa v roce 1983 další tvorbu zakázala. Po Sametové revoluci, v roce 1993 zakládá svoji vlastní společnost Media Film. V současnosti realizuje své vlastné dokumentární snímky a natáčí pro Českou a Slovenskou televizi.
Kde končí naděje, začíná peklo, ČT - Cena Vox Humana 2003, Kamarádky na smrt, 52´, ČT – Čestné uznání TRILOBIT 2008, Moderní architektura na Slovensku, 52, STV – oceněné IGRIC 2009 za nejlepší film roku, Změnil tvář Šanghaje – nejlepší film roku 2010 Cena filmové kritiky, Prémie slovenského literárního fondu ad., podrobně na www.ladislavhudec.eu
Media Film
Námestie Hraničiarov 37
85103 Bratislava
Námestie Hraničiarov 37
85103 Bratislava
Catalogue of Upcoming Czech Documentary Films - 2012
“Just One Day More “ (1997 - cena Asociace novinářů za nejlepší projekt roku 1997 -Golden Olive, Grand prize - International Film Festival, Montenegro). THE MYSTERY OF THE TATRAS MOUNTAINS (1999, Best Slovak Film Award - Tourfilm Festival, Bratislava). HELL BEGINS WHERE HOPE ENDS (2003, VOX HUMANA Cena za nejlepší film roku). PEOPLE OF THE BORDER (2004,Cena literárního fondu za nejlepší film roku). UNFAILING FRIENDS (2007). “The Man Who Changed Shanghai” (2010, 68min, Media Film - Cena slovenských filmových kritiků 2011). ”Friends Till Death“ (2008, 52 min., ČT - Zvláštní uznání Trilobit 2008).