- Povolání
Producent, Režisér - Země
Česká republika
Kohoutová Rozálie
Vetřelci a volavky
Dokument "Vetřelci a volavky" zachycuje osudy plastik z normalizační éry ve veřejném prostoru v ČSSR. Zprostředkovává atmosféru doby, stejně jako vztah umělce k „oficiálnímu“ umění, ale zejména podává obraz úpadku a devastace veřejného prostoru dnes. Mnoho hodnotných děl z té doby je zničeno. Dnešní úředníci nebo projektanti často demolují skulptury vnímané jako nechtěné dědictví komunismu. Namísto toho renovují bloky domů s pistáciově zelenou fasádou a sedlovou střechou. Pavel Karous začal mapovat mizející plastiky a aby zhubl, objíždí tyto artefakty na kole, dokazujíce tak, že i umění vzniklé na příkaz komunistické strany nemusí být nutně méněcenné. Vyvstává tak otázka, jakým jménem vzniká umění dnes? Proč to musí být vždy jen nevinné sochy, které trpí politickými změnami?
Kytlice, Zimmer Frei
Kytlice, Zimmer Frei nahlíží do absurdních dějin středu Evropy skrze malou obec Kytlice v bývalých Sudetech, ležící na severní hranici Čech. Průvodci filmu jsou Luděk Farkáš, naivistický malíř a pacient místního blázince, a režisérka Rozálie Kohoutová, jejíž rodina si zde v padesátých letech koupila za tři tisíce korun jednu z chalup po odsunutých Němcích. Rozálie a Luděk, nesourodá dvojice, se spolu snaží pochopit absurditu nacionalismu, který toto místo poznamenal.
Roma Boys, příběh lásky
Film se věnuje zatím opomíjenému tématu romské homosexuality. Toto téma je dosud nezpracované, také z toho důvodu, že zde dochází k silné diskriminaci ze strany vlastní komunity, která vyznává tradiční rodinné hodnoty a homosexualitu považuje za opovržení hodnou nemoc. Hlavním hrdinou filmu je romský aktivista a homosexuál, který pochází z tradiční romské rodiny. Hlavní hrdina žije v Praze, kde jeho přátelé vědí a akceputují, že je gay. Nikoliv ale v rodném městě, kde na něj jako na prvorozeného čeká ta největší svatba. Na základě autobiografického scénáře, se kterým se režisérka rozhodla pracovat, tak vznikl polohraný dokumentární film, který originálním způsobem popisuje postavení homosexuálů v této komunitě, a současně nahlíží z neobvyklého úhlu na romskou kulturu jako takovou .
Češi v Paříži
Dnes jezdí mladí Češi, i díky vzdělávacímu projektu Erasmus, do Paříže celkem běžně. V dokumentu se však setkáme i s lidmi, pro něž to tak jednoduché nebylo, např. s nakladatelem exilového časopisu Svědectví, panem Jiřím Vrzalou. Pavel Fisher, velvyslanec ČR ve Francii, hovoří v dokumentu o tom, že Francouzi vnímají Čechy dobře a některé naše rodáky, například Alfonse Muchu nebo Milana Kunderu, berou dokonce za své. Naproti tomu z ankety na pařížské ulici se dozvíme, že Česko leží asi v Sovětském svazu, někdo dokonce s odzbrojujícím úsměvem přiznává, že o jeho existenci nemá ponětí, nebo v lepším případě tápe: "To je v Evropě?" Jak se tedy Čechům v Paříži daří? Režisérka Rozálie Kohoutová natáčela s představiteli několika generací. Jiří Švanda, syn emigrantů po roce 1948, už se v Paříži narodil a naučil se tam česky. Teď se tam na stará kolena stará o Sokol Paříž a o udržování českých tradic. Jiří Vrzala, nakladatel exilového časopisu Svědectví, emigroval v roce 1948 a v dokumentu nás provází místy, kde časopis v Paříži působil. Česká škola bez hranic je asociace, kam chodí děti těch, kteří přichází do Paříže za prací, nebo těch, kteří mají české kořeny a chybí jim styk s češtinou. Zakladatelkou tohoto projektu je Lucie Boucher, která se do Francie vdala. Jitka Honajzrová, stážistka projektu Erasmus EU, je v Paříži na rok. Bydlí v Univerzitním městečku, což je kampus studentů z celého světa. V Městečku najdeme Mexický, Argentinský nebo Řecký dům... Ale čeští studenti bydlí společně s mnoha jinými národnostmi v Domě francouzských provincií. Každý únor pořádá Sokol de Paris tradiční bál. Není lepší místo, kde by se mohly všechny postavy tohoto dokumentu v samotném jeho závěru setkat.
Sokol de Paris
Ironická črta, natočená jako cvičení prvního magisterského ročníku na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU, ukazuje průběh sokolské slavnosti ve francouzské vsi poblíž Paříže. Tradiční cvičení, včetně gymnastiky a pochodování, doprovází vyváření oblíbených českých pokrmů a jejich hromadná konzumace. Zpěv české hymny, kladení věnců k pomníku a další pietní rituály groteskně kontrastují s dobrotami v obrovitých hrncích, lahvemi plzeňského a se zbytky na vyjedených talířích... Sondu o projevech vlastenectví na kuriózním místě a v obskurních souvislostech uzavírá hromadné pózování účastníků ceremonie.
Khera
Obrazové zamyšlení nad „architekturou” romských osad na východním Slovensku. – Katedra dokumentární tvorby FAMU – 3. ročník (filmová báseň).
Dokument "Vetřelci a volavky" zachycuje osudy plastik z normalizační éry ve veřejném prostoru v ČSSR. Zprostředkovává atmosféru doby, stejně jako vztah umělce k „oficiálnímu“ umění, ale zejména podává obraz úpadku a devastace veřejného prostoru dnes. Mnoho hodnotných děl z té doby je zničeno. Dnešní úředníci nebo projektanti často demolují skulptury vnímané jako nechtěné dědictví komunismu. Namísto toho renovují bloky domů s pistáciově zelenou fasádou a sedlovou střechou. Pavel Karous začal mapovat mizející plastiky a aby zhubl, objíždí tyto artefakty na kole, dokazujíce tak, že i umění vzniklé na příkaz komunistické strany nemusí být nutně méněcenné. Vyvstává tak otázka, jakým jménem vzniká umění dnes? Proč to musí být vždy jen nevinné sochy, které trpí politickými změnami?
Kytlice, Zimmer Frei
Kytlice, Zimmer Frei nahlíží do absurdních dějin středu Evropy skrze malou obec Kytlice v bývalých Sudetech, ležící na severní hranici Čech. Průvodci filmu jsou Luděk Farkáš, naivistický malíř a pacient místního blázince, a režisérka Rozálie Kohoutová, jejíž rodina si zde v padesátých letech koupila za tři tisíce korun jednu z chalup po odsunutých Němcích. Rozálie a Luděk, nesourodá dvojice, se spolu snaží pochopit absurditu nacionalismu, který toto místo poznamenal.
Roma Boys, příběh lásky
Film se věnuje zatím opomíjenému tématu romské homosexuality. Toto téma je dosud nezpracované, také z toho důvodu, že zde dochází k silné diskriminaci ze strany vlastní komunity, která vyznává tradiční rodinné hodnoty a homosexualitu považuje za opovržení hodnou nemoc. Hlavním hrdinou filmu je romský aktivista a homosexuál, který pochází z tradiční romské rodiny. Hlavní hrdina žije v Praze, kde jeho přátelé vědí a akceputují, že je gay. Nikoliv ale v rodném městě, kde na něj jako na prvorozeného čeká ta největší svatba. Na základě autobiografického scénáře, se kterým se režisérka rozhodla pracovat, tak vznikl polohraný dokumentární film, který originálním způsobem popisuje postavení homosexuálů v této komunitě, a současně nahlíží z neobvyklého úhlu na romskou kulturu jako takovou .
Češi v Paříži
Dnes jezdí mladí Češi, i díky vzdělávacímu projektu Erasmus, do Paříže celkem běžně. V dokumentu se však setkáme i s lidmi, pro něž to tak jednoduché nebylo, např. s nakladatelem exilového časopisu Svědectví, panem Jiřím Vrzalou. Pavel Fisher, velvyslanec ČR ve Francii, hovoří v dokumentu o tom, že Francouzi vnímají Čechy dobře a některé naše rodáky, například Alfonse Muchu nebo Milana Kunderu, berou dokonce za své. Naproti tomu z ankety na pařížské ulici se dozvíme, že Česko leží asi v Sovětském svazu, někdo dokonce s odzbrojujícím úsměvem přiznává, že o jeho existenci nemá ponětí, nebo v lepším případě tápe: "To je v Evropě?" Jak se tedy Čechům v Paříži daří? Režisérka Rozálie Kohoutová natáčela s představiteli několika generací. Jiří Švanda, syn emigrantů po roce 1948, už se v Paříži narodil a naučil se tam česky. Teď se tam na stará kolena stará o Sokol Paříž a o udržování českých tradic. Jiří Vrzala, nakladatel exilového časopisu Svědectví, emigroval v roce 1948 a v dokumentu nás provází místy, kde časopis v Paříži působil. Česká škola bez hranic je asociace, kam chodí děti těch, kteří přichází do Paříže za prací, nebo těch, kteří mají české kořeny a chybí jim styk s češtinou. Zakladatelkou tohoto projektu je Lucie Boucher, která se do Francie vdala. Jitka Honajzrová, stážistka projektu Erasmus EU, je v Paříži na rok. Bydlí v Univerzitním městečku, což je kampus studentů z celého světa. V Městečku najdeme Mexický, Argentinský nebo Řecký dům... Ale čeští studenti bydlí společně s mnoha jinými národnostmi v Domě francouzských provincií. Každý únor pořádá Sokol de Paris tradiční bál. Není lepší místo, kde by se mohly všechny postavy tohoto dokumentu v samotném jeho závěru setkat.
Sokol de Paris
Ironická črta, natočená jako cvičení prvního magisterského ročníku na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU, ukazuje průběh sokolské slavnosti ve francouzské vsi poblíž Paříže. Tradiční cvičení, včetně gymnastiky a pochodování, doprovází vyváření oblíbených českých pokrmů a jejich hromadná konzumace. Zpěv české hymny, kladení věnců k pomníku a další pietní rituály groteskně kontrastují s dobrotami v obrovitých hrncích, lahvemi plzeňského a se zbytky na vyjedených talířích... Sondu o projevech vlastenectví na kuriózním místě a v obskurních souvislostech uzavírá hromadné pózování účastníků ceremonie.
Khera
Obrazové zamyšlení nad „architekturou” romských osad na východním Slovensku. – Katedra dokumentární tvorby FAMU – 3. ročník (filmová báseň).
Gottland
Na základě vybraných povídek z bestselleru Gottland polského autora Mariusze Szczygiela vznikne pásmo filmových esejů, vytvořené šesti studenty FAMU, popisující českou národní historii z perspektivy toho, kdo nevyhrál. Československo obklopené v geopolitickém prostoru střední Evropy velkými mocnostmi muselo vždy manévrovat v mantinelech, které mu vymezili ti ostatní (Češi bojovali v první světové válce za rakouského císaře, kterého nechtěli, utrpěli trauma Mnichovské dohody atd.). Bezmocnost v rozhodování o vlastním osudu vede k vyvinutí strategie neustálého hledání kompromisu, mírného řešení, zaujetí postoje "nepřítomného", neboť to je nejvýhodnější obrana a způsob, jak minimalizovat zažívané, viditelné ztráty (morální zmrzačení na druhé straně je však výrazné). Čechům se tak ve srovnání s jinými částmi světa nic moc nestalo. A pravděpodobně se tady ani nikdy nic nestane.
Exchange Kesaj Tchave
Dokumentární roadmovie o cestě dětského hudebního souboru z Kežmarku do Paříže. Kesaj Tchave je filmoterapeutický dokument o cestě dětského hudebně- tanečního souboru z romské osady na východním Slovensku na vystoupení v romské osadě na pařížském předměstí, který nabízí surrealistický pohled na romskou menšinu v rámci Evropské unie. Základním stavebním prvkem dokumentu jsou představy/ sny dětí o tom, co je v zahraničí čeká. Sny vyprávějí o budoucnosti dětí i v širším časovém měřítku (až budou velké).
Československo jako hobby
Tragikomický dokument o tom, jak tři francouzští důchodci pečují o odkaz masarykovského Československa. Tři francouzští senioři si našli smysl života v udržování památky země, která už 20 let neexistuje a ve které ani jeden z nich nikdy nežil. André Poirot pečuje ve městě Darney o muzeum Československa, které navštíví cca pět lidí v měsíci. Vaclav Eugene Faucher opatruje uniformu i památku svého otce, který za první republiky vedl francouzskou vojenskou misi, a Pierre Sputil se stal starostou pařížského Sokola jen proto, že jako kuchař umí vařit česká jídla.
Na základě vybraných povídek z bestselleru Gottland polského autora Mariusze Szczygiela vznikne pásmo filmových esejů, vytvořené šesti studenty FAMU, popisující českou národní historii z perspektivy toho, kdo nevyhrál. Československo obklopené v geopolitickém prostoru střední Evropy velkými mocnostmi muselo vždy manévrovat v mantinelech, které mu vymezili ti ostatní (Češi bojovali v první světové válce za rakouského císaře, kterého nechtěli, utrpěli trauma Mnichovské dohody atd.). Bezmocnost v rozhodování o vlastním osudu vede k vyvinutí strategie neustálého hledání kompromisu, mírného řešení, zaujetí postoje "nepřítomného", neboť to je nejvýhodnější obrana a způsob, jak minimalizovat zažívané, viditelné ztráty (morální zmrzačení na druhé straně je však výrazné). Čechům se tak ve srovnání s jinými částmi světa nic moc nestalo. A pravděpodobně se tady ani nikdy nic nestane.
Exchange Kesaj Tchave
Dokumentární roadmovie o cestě dětského hudebního souboru z Kežmarku do Paříže. Kesaj Tchave je filmoterapeutický dokument o cestě dětského hudebně- tanečního souboru z romské osady na východním Slovensku na vystoupení v romské osadě na pařížském předměstí, který nabízí surrealistický pohled na romskou menšinu v rámci Evropské unie. Základním stavebním prvkem dokumentu jsou představy/ sny dětí o tom, co je v zahraničí čeká. Sny vyprávějí o budoucnosti dětí i v širším časovém měřítku (až budou velké).
Československo jako hobby
Tragikomický dokument o tom, jak tři francouzští důchodci pečují o odkaz masarykovského Československa. Tři francouzští senioři si našli smysl života v udržování památky země, která už 20 let neexistuje a ve které ani jeden z nich nikdy nežil. André Poirot pečuje ve městě Darney o muzeum Československa, které navštíví cca pět lidí v měsíci. Vaclav Eugene Faucher opatruje uniformu i památku svého otce, který za první republiky vedl francouzskou vojenskou misi, a Pierre Sputil se stal starostou pařížského Sokola jen proto, že jako kuchař umí vařit česká jídla.
Rozálie Kohoutová se narodila v Praze v roce 1985. V roce 2003 byla přijata na Karlovu Universitu, obor romistika. Téma Romů a romské kultury představuje jedno z hlavních témat jejích filmů. V roce 2006 byla přijata na Filmovou Akademii muzických umění (FAMU), obor dokumentární tvorba. Během studia točila pravidelně reportáže do multikulturního pořadu Kosmopolis (ČT 2), dále natočila dokumenty například do pořadů City Folk nebo Příběhy domů (oboje ČT 2). V roce 2009 se zúčastnila workshopu EX Oriente Film se svým filmem Kytlice, Zimmer Frei. Absolvovala dva semestry na pařížské Universitě Sorbonne v Paříži, kde pracovala v produkční společnosti Ideale Audience. V roce 2012 ukončí magisterské studium na FAMU. Spolu s dalšími šesti studenty KDT FAMU připravuje dokumentární projekt Gottland. Za své snímky získala několik ocenění na festivalech doma i v zahraničí.
Výběr z filmografie:
* O topánky (nejlepší film prvního ročníku, Famu Fest 2007; cena za nový pohled v dokumentárním filmu, Finále Plzeň; cena za druhý nejlepší studentský film, festival GoEast, Wiesbaden 2008).
* Velmistr (cena za nejlepší dokumentární film, Famu Fest 2008; cena Dagmar Táborské, Famu Fest 2008; cena za nejlepší dokument, Early Melons, Bratislava 2009).
* Vetřelci a volavky (2008).
* Roma Boys (cena za nejlepší dokumentární film, Famu Fest 2009; cena za nejlepší film Famu Festu, Famu Fest 2009; cena Dagmar Táborské, Famu Fest 2009; nejlepší český film, Fresh Film Fest, 2010).
Některé filmy jsou k vidění na www.rozalie-kohoutova.cz.
Catalogue of Upcoming Czech Documentary Films - 2012
Ex Oriente Film - 2012
O Topanki, About the Shoes, 13 min, BW 16 mm film (2007) - Famufest Award 2007, GoEast Wiesbaden Award 2008; Velmistr, Grandmaster, 19,30 min, BW, Col 16 mm film, video (2008) - Cena za nejlepší dokumentární film, Famufest 2008, Cena Dagmar Taborské, Famufest 2008. Roma boys - příběh lásky - Cena za nejlepší dokumentární film Famufest 2009, Cena ya nejlepší film Famufestu 2009, Cena Dagmar Táborské, Nejlepší český film - Fresh Film Fest 2010.