- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Kokeš Lukáš
Pokus o duchovní nápravu opraváře televizí Josefa Lávičky v devíti obrazech
Krátký film vypráví o cestě k nápravě Josefa Lávičky, vesnického alkoholika. Během ní se Lávička snaží pochopit katolickou doktrínu textu, který mu dal místní pastor. S využitím hraných pasáží a přehrávání situací překračuje film triviální každodenní existenci hlavního hrdiny. V kontextu křesťanské rétoriky a symbolismu přítomného ve filmu se Lávička doslova propíjí do duchovního pořádku.
59/184/84
59/184/84 je filmový inzerát věčně nešťastného člověka, který stále čeká na chvíli, kdy začne život. Svoji prázdnou existenci samotáře udržuje v předsmrtném napětí vírou, že se něco musí stát, že mu osud splní jeho ideální požadavky na ženu, odvozené z biologického práva na lásku. Stále přítomnou myšlenku na sebevraždu dočasně rozptýlí pouze reakce na nový text v seznamce: “Dobrý den, jsem svobodný štíhlý VŠ/184 mezi padesátkou a biologickým úhynem a chci se oženit, mít rodinu a vlastní děti. Těším se na odpověď a hezky vás zdravím. Jiří.”
Radost
Film o víře, poznání, vášni, lásce a radosti v jednom dni života myslivce. – Katedra dokumentární tvorby FAMU – 3. ročník (filmová báseň).
24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.
Krátký film vypráví o cestě k nápravě Josefa Lávičky, vesnického alkoholika. Během ní se Lávička snaží pochopit katolickou doktrínu textu, který mu dal místní pastor. S využitím hraných pasáží a přehrávání situací překračuje film triviální každodenní existenci hlavního hrdiny. V kontextu křesťanské rétoriky a symbolismu přítomného ve filmu se Lávička doslova propíjí do duchovního pořádku.
59/184/84
59/184/84 je filmový inzerát věčně nešťastného člověka, který stále čeká na chvíli, kdy začne život. Svoji prázdnou existenci samotáře udržuje v předsmrtném napětí vírou, že se něco musí stát, že mu osud splní jeho ideální požadavky na ženu, odvozené z biologického práva na lásku. Stále přítomnou myšlenku na sebevraždu dočasně rozptýlí pouze reakce na nový text v seznamce: “Dobrý den, jsem svobodný štíhlý VŠ/184 mezi padesátkou a biologickým úhynem a chci se oženit, mít rodinu a vlastní děti. Těším se na odpověď a hezky vás zdravím. Jiří.”
Radost
Film o víře, poznání, vášni, lásce a radosti v jednom dni života myslivce. – Katedra dokumentární tvorby FAMU – 3. ročník (filmová báseň).
24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.
Gottland
Na základě vybraných povídek z bestselleru Gottland polského autora Mariusze Szczygiela vznikne pásmo filmových esejů, vytvořené šesti studenty FAMU, popisující českou národní historii z perspektivy toho, kdo nevyhrál. Československo obklopené v geopolitickém prostoru střední Evropy velkými mocnostmi muselo vždy manévrovat v mantinelech, které mu vymezili ti ostatní (Češi bojovali v první světové válce za rakouského císaře, kterého nechtěli, utrpěli trauma Mnichovské dohody atd.). Bezmocnost v rozhodování o vlastním osudu vede k vyvinutí strategie neustálého hledání kompromisu, mírného řešení, zaujetí postoje "nepřítomného", neboť to je nejvýhodnější obrana a způsob, jak minimalizovat zažívané, viditelné ztráty (morální zmrzačení na druhé straně je však výrazné). Čechům se tak ve srovnání s jinými částmi světa nic moc nestalo. A pravděpodobně se tady ani nikdy nic nestane.
Pevnost
Podněsterská moldavská republika. Představte si prostor, v němž se zastavily dějiny. Čas zpomalil téměř k nehybosti, život byl zakonzervován v podobě, v jaké se nacházel před rozpadem Sovětského svazu. Se strachem, který vyvolávají časté manévry tajné policie a všudypřítomný policejní dohled, se lidé sice sžili, ale bát se nepřestali. Sovětské myšlení, otupené primitivní ale zjevně účinnou propagandou autoritativního mocenského aparátu prezidenta Igora Smirnova, dělá z většiny obyvatel Podněsterské moldavské republiky dělníky lhostejnosti bez touhy pochopit nepřijatelnost stávajících poměrů. Již dvacet let stojí Smirnov v čele oficiálně ne-existující republiky, kterou stihl vytvořit ještě před rozpadem SSSR. Na hranici dnešní Evropské unie (na území Moldávie, která na západě sousedí s Rumunskem) sleduje film “Pevnost” několik postav uvízlých v geopolitické škvíře mezi Evropou a Ruskem, mezi současností a minulostí, mezi mafií a slušnými lidmy, mezi dekadencí a nadějí na změnu. V kulisách podněsterských prezidentských voleb snímek analyzuje pravidla organizace ne-státu a obyčejného života v něm.
Na základě vybraných povídek z bestselleru Gottland polského autora Mariusze Szczygiela vznikne pásmo filmových esejů, vytvořené šesti studenty FAMU, popisující českou národní historii z perspektivy toho, kdo nevyhrál. Československo obklopené v geopolitickém prostoru střední Evropy velkými mocnostmi muselo vždy manévrovat v mantinelech, které mu vymezili ti ostatní (Češi bojovali v první světové válce za rakouského císaře, kterého nechtěli, utrpěli trauma Mnichovské dohody atd.). Bezmocnost v rozhodování o vlastním osudu vede k vyvinutí strategie neustálého hledání kompromisu, mírného řešení, zaujetí postoje "nepřítomného", neboť to je nejvýhodnější obrana a způsob, jak minimalizovat zažívané, viditelné ztráty (morální zmrzačení na druhé straně je však výrazné). Čechům se tak ve srovnání s jinými částmi světa nic moc nestalo. A pravděpodobně se tady ani nikdy nic nestane.
Pevnost
Podněsterská moldavská republika. Představte si prostor, v němž se zastavily dějiny. Čas zpomalil téměř k nehybosti, život byl zakonzervován v podobě, v jaké se nacházel před rozpadem Sovětského svazu. Se strachem, který vyvolávají časté manévry tajné policie a všudypřítomný policejní dohled, se lidé sice sžili, ale bát se nepřestali. Sovětské myšlení, otupené primitivní ale zjevně účinnou propagandou autoritativního mocenského aparátu prezidenta Igora Smirnova, dělá z většiny obyvatel Podněsterské moldavské republiky dělníky lhostejnosti bez touhy pochopit nepřijatelnost stávajících poměrů. Již dvacet let stojí Smirnov v čele oficiálně ne-existující republiky, kterou stihl vytvořit ještě před rozpadem SSSR. Na hranici dnešní Evropské unie (na území Moldávie, která na západě sousedí s Rumunskem) sleduje film “Pevnost” několik postav uvízlých v geopolitické škvíře mezi Evropou a Ruskem, mezi současností a minulostí, mezi mafií a slušnými lidmy, mezi dekadencí a nadějí na změnu. V kulisách podněsterských prezidentských voleb snímek analyzuje pravidla organizace ne-státu a obyčejného života v něm.
Lukáš Kokeš je český dokumentarista, student Katedry dokumentární tvorby na FAMU. Jeho krátký studentský film Pokus o duchovní nápravu opraváře televizí Josefa Lávičky v devíti obrazech obdržel Zvláštní uznání poroty MFDF Jihlava 2008. Filmografie: Zóna bezpečí (13 min, ČR 2007), Irenka (7 min, ČR 2007), Pokus o duchovní nápravu opraváře televizí Josefa Lávičky v devíti obrazech (14 min, ČR 2008), Radost (15 min, ČR 2009), 59/184/84 (25 min, ČR 2009).