Konečný Jiří

Divadlo Svoboda
„Tma je mým hrubým materiálem. Tak jako truhlář používá dláto, já se pokouším své divadlo vykrajovat ze tmy…“ (Josef Svoboda). Divadlo Svoboda je jedinečným portrétem uznávaného scénografa Josefa Svobody (1920–2002), spoluzakladatele slavné Laterny magiky. Dokument, vznikající po celé Evropě, zachycuje Svobodův život a jeho mistrovské dílo na předních světových divadelních scénách. Snímek nabitý unikátními archivními materiály ze Svobodovy práce i jeho soukromí natočil Jakub Hejna (vnuk Josefa Svobody). Pozoruhodný film vypráví o jednom neobyčejném životě a nelehké době totality. „Vyrůstal jsem v domě člověka, který byl výjimečným scénografem, ale taky mým dědou, se kterým jsem moc nemluvil. Hrál jsem si v jeho ateliéru, díval se, jak vyrábí ve sklepě divadelní modely, poslouchal s ním Beethovena. Bylo mi 25, když umřel a já si uvědomil, že o něm téměř nic nevím. Tma a prázdný prostor, o kterých tak často mluvil jako o materiálu, s nímž pracuje, zaplnily moji hlavu. Rozhodl jsem se zkoumat onu tmu a prostor filmem, naplnit je tím, co nezemřelo společně s dědou. A pátrat tak po věcech a myšlenkách, které nás přežívají.“ (režisér Jakub Hejna)

Bye Bye Shanghai
Film o životě českých osobností v exilu a o prožívání jejich návratu po letech do vlasti. "Do svého filmu jsem pozvala lidi, kteří odešli z Prahy za minulého režimu a vrátili nebo vracejí se zpět: surrealistický básník Petr Král, který žil léta v Paříži, filozof Václav Bělohradský, který žil od šedesátých let v Itálii, Petr Fleischmann a básnířka Vladimíra Čerepkovová - oba žili a žijí v Paříži. Bude tam taky příběh bývalé velvyslankyně Pavly Řezníčkové, architekta Jaroslava Vokouna a Petra Kotíka, zvaného El Gingo. O návratu do Prahy mi vypráví taky písničkář Vlasta Třešňák spolu s romskou rodinou Kormanů. Věra Linhartová jednou v Paříži napsala esej o neřešitelnosti emigrace. Kdo jednou vykoření, tak už nemůže nikdy zakořenit. To je i můj případ. V posledních letech se ale něco mění. Přišla jiná generace, která se v šedesátém nemusela rozhodovat. Mizí i předsudky a já jsem se rozhodla k Praze vrátit filmem. Navíc Praha je pro mne neuchopitelná, exotická, protože v době odchodu jsem byla velmi mladá. Ale pražská část trilogie není o mně. Zajímají mne lidé, jako je Petr Král. Lidé, kteří se po letech emigrace vracejí zpět. Bude to pohled na Prahu z větší dálky, ne zevnitř, ale z nějakého místa napůl cesty v návratu."

Mám ráda nudný život
Babička Alena Němcová z pražské čtvrti Zbraslav si již pět let zapisuje lidovým jazykem stav počasí, svoje sny, ranní cvičení, vaření, každodenní rodinný provoz, světové události a také poznámky, které se týkají mezilidských vztahů, náboženství a ducha doby vůbec. Prolínání souvislostí humorného a vážného, osobního a společenského, každodenního i nadčasového charakteru film pojímá jako kompresi času a prostoru v jednom domě, který se rozrůstá do podoby více možných světů světa jednoho. Film je součástí projektu „Breathless – Nadvláda okamžiku“.

Přízrak svobody II
V takzvaném globálním věku je člověk lapen do pasti času, kterou nastavil sám sobě a uvízl v ní spolu se svou svobodou. Film, který zkoumá čas jako fyzikální veličinu, jež má zásadní dopad na naše jednání, chování, vnímání, společenské rituály a celkový náhled na svět. Dokument je složen z fragmentárních mini-příběhů, spíše dokumentárních výjevů, mezi nimiž se budeme přemísťovat metodou dopředu promyšlených asociativních přeskoků; denní rituál pohřebního ústavu, zasloužilí umělci připomínající si své herecké časy ve vlaku, vojáci nacvičující manévry. Každý z příběhů ukazuje, jak subjektivní je naše vnímaní času. Film je součástí projektu Breathless – Nadvláda okamžiku. Unikátní česko-německý projekt vznikl ve spolupráci Institutu dokumentárního filmu (IDF) Praha, Mezinárodního filmového festivalu dokumentárních a animovaných filmů Lipsko a Zipp česko-německé kulturní projekty.

Nesvatbov
Situační dokumentární film o starostovi středně velké vesnice, který se snaží dát dohromady třicátníky, kteří ve vesnici zbyli na ocet. Slovenská vesnice Zemplínské Hámre pomalu ale jistě vymírá. Její starosta, generál ve výslužbě, se ale nechce vzdát. Ke svému boji s třicátnickou samotou používá různé prostředky: nabídl nemalou finanční odměnu za každé nově narozené dítě, nabádá místním rozhlasem k plození dětí… ale nic nezabírá. Nezbývá než přistoupit k novému plánu. Starosta se rozhodne uspořádat ve vsi seznamovací večírek pro svobodné ze všech okolních obcí. Najdou si naši hrdinové konečně partnery? Výběrem tématu a způsobem zpracování film navazuje na předchozí úspěšné distribuční tituly Eriky Hníkové „Ženy pro měny“ a „Sejdeme se v Eurocampu“. Film byl oceněn na Berlinale 2011.

Učedníci hudby
Celovečerní dokumentární film švýcarského režiséra Richarda Dinda o Pražské konzervatoři. Intimní pohled do světa studentů a učitelů hudby.

Otázky pana Lásky
„Je veliký rozdíl Láska a láska. Někteří si to pletou, ale já s láskou nemám nic společnýho,“ říká schizofrenik Jiří Láska, dítě lásky dvou schizofreniků, na své cestě za lepším životem. Celovečerní dokument Dagmar Smržové, autorky oceňovaného filmu Zachraňte Edwardse, který vypráví příběh mladého talentovaného schizofrenika Jiřího Lásky a jeho rodiny. Projekt Pan Láska navazuje spojení získal na 15. ročníku MFDF Jihlava Cenu HBO pro nejlepší námět dokumentárního filmu z celkových 88 přihlášených námětů.

Eugéniové
Eugenika byla kdysi považována za přelomovější objev než vynález kola. Měla spasit lidstvo před vážnými genetickými zátěžemi. Po druhé světové válce byl pojem eugenismus téměř vymazán ze slovníků všech jazyků světa. Nacistická ideologie využila vědu pro selektivní kritéria dokonalého národa příští tisícileté říše. Ne politici, ale vědci určovali tato kritéria. Připravovaný snímek využívá unikátních archivních materiálů, které produkovala ideologie lepšího zítřka, v kombinaci s originálními výtvarnými a animačními postupy a aktuálně natočenými materiály. Výsledkem má být nadčasové a divácky atraktivní zamyšlení nad hranicemi vědy a pavědy v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

Mýtus Šedé
Vesnice on the road: osobnost mezinárodního formátu Kateřina Šedá vstupuje svými sociálně-uměleckými projekty do života své domovské brněnské Líšně a sousedních Bedřichovic a obě místa se tak ocitají na cestě za svojí novou podobou. Jádrem filmu je projekt „Od nevidím do nevidím“, který autorka vytvořila pro londýnskou galerii Tate Modern. Šedá do Londýna pozvala osmdesát obyvatel Bedřichovic, aby v sobotu 3. září 2011 od úsvitu do soumraku na jednom a půl kilometru čtverečního, který velikostí i tvarem přesně kopíroval Bedřichovice, dělali to samé, co by v tu dobu dělali i doma. Součástí projektu bylo i osmdesát britských výtvarníků, kteří stáli na pomyslných hranicích obce a v prostředí metropole podle fotek malovali jihomoravskou vesnici. Tento projekt londýnskou akcí neskončil a ve filmu bude zachyceno i jeho pokračování spolu s dalšími aktuálními projekty Kateřiny Šedé.

Stále spolu
Petr Mlčoch byl městský člověk, narodil se v panelovém domě na okraji Plzně. Po střední škole vystudoval kybernetiku na UK. Jeho manželka Simona vyrůstala na pražské Hanspaulce a v době, kdy se s Petrem seznámili, studovala češtinu a historii na FF UK. Dnes spolu žijí 22 let, mají devět dětí, nemají tekoucí vodu, koupelnu ani záchod a všichni společně bydlí v maringotce. Dokumentární film Stále spolu by měl být silným a otevřeným příběhem rodiny, která se rozhodla žít jinak než většina. Neobětovat civilizaci svou svobodu a dokázat žít z vlastních zdrojů. Půjde o příběh lidí, pro které je láska a vzájemnost vice než materiální jistoty. Jejich pojetí alternativného života je dotaženo ad absurdum. V době konzumu a pohodlí se vydali zcela opačným směrem a to i za cenu osobních obětí. Je jejich přístup utopií hraničící s masochismem anebo naopak správná cesta?

Jiří Konečný (1973), producent hraných i dokumentárních filmů a zakladatel společnosti endorfilm. V roce 2001 absolvoval Vysokou školu obchodní v Praze, v roce 2004 absolvoval FAMU (katedra produkce). Působil jako produkční manažer a producent na mnoha projektech (např. Štěstí, režie Bohdan Sláma). Spolupracoval na projektu Graffiti v Laterně Magice (režie Ondřej Anděra + Petr Kout / multimedia show/2001/100 min), jednom z posledních projektů Josefa Svobody. V letech 2008-09 se jako producent podílel na česko-německém projektu Breathless - Nadvláda okamžiku (Přízrak svobody II, r. Karel Žalud, Mám ráda nudný život, r. Jan Gogola). Účastnil se také Producer On The Move - IFF Cannes 2008.

Mám ráda svůj nudný život (r. Jan Gogola) - Cena za nejlepší český dokumentární film, MFDF Jihlava 2009, Cena FIPRESCI – 50. Filmový festival Krakow 2010. Přízrak svobody II (r. Karel Žalud) – Zvláštní cena, Finále Plzeň 2010. Wingless (r. Ivo Trajkov) - makedonský kandidát na Oscara za cizojazyčný film. Bye Bye Shanghai (r. Jana Boková) – Nejlepší dokumentární film, Femina Film 2009. Ženy pro měny (r. Erika Hníková) - Cena diváků, MFDF Jihlava 2003. Příliš mladá noc – Official Selection Berlinale Forum 2012, Cena pro nejlepší film – Neisse Film Festival 2012 Divadlo Svoboda – Zvláštní uznání pro nejlepší dokument – Trilobit Beroun 2011 Nesvatbov - Cena čtenářů časopisu Der Tagesspiegel pro nejlepší film sekce Forum – Berlinale 2011, Cena pro nejlepší dokument – Vukovar Film Festival 2011, Cena pro nejlepší dokument – Cinematik Piešťany 2011, Cena pro nejlepší dokument – FF Almaty 2012 Přízrak svobody II – Zvláštní uznání pro nejlepší dokument – Finále Plzeň 2010 Mám ráda nudný život – Cena pro nejlepší český dokument – MFDF Jihlava 2009, Cena FIPRESCI – 50. filmový festival Krakow 2010