Kopecký Čestmír

Klíč k určování trpaslíků aneb Poslední cesta Lemuela Gullivera
Dokument o Pavlu Juráčkovi, který byl jedním z nejvýraznějších představitelů českého filmu 60. let. Natočil filmy Postava k podpírání (1963), Každý mladý muž (1965), Případ pro začínajícího kata (1969) a napsal kolem 20 filmových scénářů. V jeho pozůstalosti se našlo 33 deníků.

Babička
Pětapadesátiletá Tamara má dost mužů své vlastní generace, kteří podle ní neustále remcají a jsou zbaveni všech ideálů. Dává proto inzerát na internet: docela sexy žena hledá chlapce ve věku mezi 17-30. dostává neuvěřitelných 650 odpovědí...od té chvíle se zabývá tříděním odpovědí vybíráním chlapců a scházením se s nimi. Brzy si uvědomí, že jim nahrazuje matku, učitelku sexu, léčitelku duší. Dokument o babičce, která nemá na práci jen vyrovnávání se s procesem stárnutí...

Černobílá v barvě
V mezinárodním hudebním světě je Věra Bílá pokládána za jednu z nejvýznamějších současných umělkyň; doma je považována za zvláštní osobnost s tucty vlivných obdivovatelů. Věra Bílá není "typickou cikánkou" ani nereprezentuje obvyklou představu o české romské komunitě. Je osobností se svými osobními starostmi a problémy. Nicméně film Černobílá v barvě, který natočila režisérka Mira Erdevički - Charap, líčí její kariéru mimo koncertní jeviště a odhaluje, jak si dokázala uchovat hluboké vazby k rómským tradicím, jak ve své hudbě, tak ve svém způsobu života. Film začíná s halgato , tradiční rómskou baladou, kterou složila Věra o svém vlastním životě. Její objemná postava je oblečena do červených šatů a takto přistupuje před obecenstvo gadžů. Její hudba však vychází ze znalosti bídy, kterou zažila její rodina na Slovensku. Vzpomínky na hroznou bídu jsou hnacím motorem její posedlosti po penězích. Přesto žije prostě v Rokycanech, kde se věnuje svému invalidnímu manželovi a adoptovanému synovi. Veřejnost tleská jejím vystoupením, aniž by věděla o domácí tragédii, kdy byl její syn uvězněn za vloupání, a aniž by pochopila lyriku jejích písní, které hovoří o isolaci života mezi patolízaly. Její skupina Kale jsou rodinní příslušníci. Každý dokáže nějakým způsobem Věru povzbudit, třeba děláním grimas. Jejich manažer Ervin však ví, že nemohou ulehčit jejímu vnitřnímu utrpení. Věra je rozhodnuta zajistit, že se její syn nebude dál zaplétat s kriminálními kruhy, proto vyráží na Slovensko hledat mu nevěstu. Navštěvuje vesnici svého manžela, kde vyrostla i její matka. Jedná se o její návštěvu na Slovensku po více naž 25 letech, na některých místech pociťuje strach, na jiných jí vítají jako místní super star. Tam má kořeny její hudba. Věrna rómské tradici, chce za nevěstu pro svého syna dívku pocházející z rozšířené rodiny. Pro Věru navíc platí, že čím chudší, tím lepší, neboť má pocit, že chudoba rozvíjí schopnost spolupracovat. Zpět v Rokycanech: její syn se vrací z vězení a ani jeho odmítnutí připravované svatby nemůže zkazit Věře radost z jeho návratu. Mnohem důležitější než prodej CD nebo potěšené publikum je předávání jejího hudebního dědictví. Právě výuka Idy Kellarové a mezinárodního chóru rómských písní je pro Věru důležitým způsobem, jak pokračovat v tradici. V Kale dochází ke změně, když se kytarista rozhodne odstěhovat s Idou, neboť zřejmě upřednostňuje hraní na lukrativních místech před svými rómskými příbuznými. Každý z členů skupiny přináší své vlastní životní zkušenosti v písních, které komponuje. Umožňují náhled do života rokycanských Rómů, kteří žijí v panelácích jako zcela oddělená komunita od bílých obyvatelů města. Jeden zpívá o tom, že je příliš chudý aby se ženil, další přechází od práce s pneumatickou vrtačkou k hraní balad o českém rasismu. Emil "Pupa", baskytarista, ukazuje jak získal své jméno na fotbalovém hřišti předtím, než vysvětluje proč se necítí schopný připojit se k bílé křesťanské komunitě. Mezitím: Věra je opět ve finančních potížích, neboť utrácí všechny svoje peníze (včetně sociální podpory) za hru na hracích automatech. Celá skupina je zděšena představou Věry odcházející do vězení, ale naštěstí nahrávací společnost souhlasí s půjčkou. Hudba Věru přenáší přes kulturní hranice. Je populární mezi mladými Čechy a studenty v klubu, ale stejně tak u tradiční cimbálové skupiny jejího otce. Věra konfrontuje závist a napětí uvnitř české rómské komunity, vědoma si, že jen málo z posluchačů ví, jak málo peněz si dokáže ponechat. Zatímco její manažer prodává klobásy a popcorn, aby si vydělal na živobytí, ona se omezuje zastavením svého sterea. Její kvality jsou stavěny do popředí ve francouzských televizních novinách a její plakáty jsou vylepovány po celém pařížském metru, avšak v Rokycanech smlouvá v second handu. Vystupování v Paříži však není jen kouzlo a sláva. Její mezinárodní manažer Jiří Smetana je rozhodnut utvořit jí jméno, ale to znamená nekonečné tiskové konference, interview a vystoupení. Zatím, co se Věra cítí doma v pařížské kosmopolitní atmosféře, její nadšení pro vystupování brzy opadá, zejména, když jí Smetana odhalí, jak málo je placena. Chce být doma, relaxovat na hromadě podušek a plánovat s manželem, jak zajistit, aby se jejich syn brzy oženil. Z filmu vyplývá, že jde o ženu silně propojenou se svou rodinou a svým původem. Její hudba ji zbavuje obav, zda je dostatek jídla a peněz, ale také ji uvádí do světa tvrdé konkurence, který málo dbá na její pocity či nálady. Zda se dostane na dráhu populární hvězdy nebo k rychlému poklesu do tmy záleží na tom, zda si dokáže uchovat své vazby na místa, kam patří, a své zdraví při čelení stresům, které nevyhnutelně přicházejí.

Old Vick
Příběh muže, kterému se nepodařilo uniknout před všudypřítomnou civilizací ani před vlastním osudem. Byl vyslán firmou Baťa do Afriky jako nákupčí kůží, a už se nikdy nevrátil. Prožil "několik životů", byl lovcem zvěře, hledačem diamantů, pracoval na plantáži, úřadoval v přístavu. Sám vychoval dvě dcery a své vyprávění dokumentuje vlastními filmy a fotografiemi.

25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna
Dvoudílný celovečerní dokument 25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna představuje komplexní pohled na fenomén české a slovenské nové vlny v kulturních a společenských souvislostech epochy šedesátých let. Dvacet pět stěžejních snímků komentovaných jejich tvůrci a filmovými historiky nabízí divákovi dramatický vhled do období zlaté éry společné kinematografie. Snímek navazuje na televizní cyklus osobních portrétů Zlatá šedesátá, který byl založen na individuálních výpovědích tvůrců. Oproti němu dokumentární film ukazuje českou a slovenskou kinematografii šedesátých let v kontextu domácím, nadnárodním i mezigeneračním. Pojmenovává, čím nová vlna překročila dosavadní umělecká měřítka, o co obohatila světovou kinematografii, kde zanechala nesmazatelnou stopu. Analyzuje práci filmaře ve státem financované kinematografii, pod tlakem ideologických požadavků na jedné straně a komerce na straně druhé. Předkládá dilema člověka a umělce na hraně mezi protikladnými společenskými systémy i nesourodými estetickými požadavky.

Od višní do višní
Dokumentární film Od višní do višní natočila režisérka o své matce po úmrtí otce. Na pozadí roku v sadu, o který se otec dříve staral, hledají společně citové vazby k mužům v rodině a vztah samy k sobě. Přestože ústředním tématem filmu je smrt nejbližších příbuzných, východiskem je život sám, porozumění a odpuštění. Během roku, který spolu prožívají a zachycují, rekapitulují minulost a nacházejí nové role v současném životě. Dokument je autentickým záznamem drobných momentů ze všedního dne života matky, z jejího bytu, pravidelných návštěv hřbitova a jejího otce, autorčina dědy. Zároveň je doplněn komentářem dcery, která přináší vlastní stanovisko. Film si klade základní otázky na téma míry lásky v rodinných vztazích.

Zlatá šedesátá
Portréty osobností Československé nové vlny: 1. Miloš Forman (Miloš Forman) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Šec Zv: Jan Štindl 2. Otakar Vávra (Otakar Vávra) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Šec Zv: Peter Mojžiš 3. Juraj Herz (Juraj Herz) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 4. Miroslav Ondříček (Miroslav Ondříček) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 5. Věra Chytilová (Věra Chytilová) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 6. Albert Marenčin (Albert Marenčin) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Peter Mojžiš 7. Hynek Bočan (Hynek Bočan) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 8. Ladislav Helge (Ladislav Helge) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 9. Jiří Menzel (Jiří Menzel) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 10. Juraj Jakubisko (Juraj Jakubisko) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 11. Jan Kačer (Jan Kačer) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 12. Jan Švankmajer (Jan Švankmajer) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 13. Zdeněk Mahler (Zdeněk Mahler) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 14. Drahomíra Vihanová (Drahomíra Vihanová) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 15. Jan Schmidt (Jan Schmidt) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 16. Lubor Dohnal (Lubor Dohnal) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 17. Eduard Grečner (Eduard Grečner) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Peter Mojžiš 18. Karel Vachek (Karel Vachek) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Šec Zv: Jan Štindl 19. Jan Němec (Jan Němec) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 20. Igor Luther (Igor Luther) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 21. Stanislav Milota (Stanislav Milota) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 22. Ivan Balaďa (Ivan Balaďa) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Jan Štindl 23. Vojtěch Jasný (Vojtěch Jasný) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Šec Zv: Jan Štindl 24. Dušan Hanák (Dušan Hanák) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Štrba Zv: Peter Mojžiš Tr: 25. Vít Olmer (Vít Olmer) R: Martin Šulík V: 2009 K: Martin Šec Zv: Jan Štindl 26. Ivan Passer (Ivan Passer) R: Martin Šulík V: 2009 K: Ramūnas Greičius Zv: Peter Mojžiš

Jan Balabán - Svými vlastními slovy
Nositel dvou cen Magnesia Litera, jeden z předních českých prozaiků zemřel ve spánku, ve věku necelých 49 let. Zanechal po sobě rodinu, několik knih, ale také množství zvukových a obrazových záznamů, v nichž promlouvá, přemýšlí o životě a světě. Netradiční portrét Balabána skrze samotného Balabána v autorském dokumentu Petry Všelichové.

Narozen v roce 1952 v Praze. Po studiu na FAMU na Katedře organizace a řízení pracoval v Československé televizi jako vedoucí výrobního štábu, od roku 1990 jako vedoucí tvůrčí skupiny. Po odchodu z ČT v roce 1999 se stává ředitelem Městského divadla v Karlových Varech. Zakládá společnost První veřejnoprávní, v níž jako producent dal vzniknout například filmům Klíč k určování trpaslíků (2002), Nuda v Brně (2003), Sluneční stát (2005), … a bude hůř (2007), Karamazovi (2008), Kuličky (2008). Od roku 2005 do 2007 pomáhal jako ředitel v Divadle Husa na Provázku Vladimíru Morávkovi. Kromě toho dnes učí na FAMU a DAMU v Praze, připravuje rozsáhlý projekt pro Ostravu, žije v Českém ráji, a aby během dlouhých hodin na dálnici neusnul, telefonuje.

Zvláštní cena poroty za ideu, prosazení a realizaci dokumentárního televizního projektu Zlatá šedesátá - Český filmový a televizní svaz (FITES) 2009