- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Králová Lucie
Hranice pachu
Dokumentární úvaha o vlivu intenzivního průmyslového zápachu na člověka. Esej o problematice zápachu jako fenoménu, který ovlivňuje lidské životy a svobodu. Od konkrétních problémů (zápach v Setuze v Ústí nad Labem) se i prostřednictvím komiksu „Maminko, proč to v Ústí tak smrdí?" dostáváme k problémům obecnějším - zápach a paměť, čichová paměť, hranice pachu, zápach a smrt. Strach ze zápachu se může projevovat také jako strach z dýchání, který se ve filmu stává obrazem nedůvěry v bytí samotné.
Aqua Fosilot Medica
Skutečný příběh devadesátiletého Sardiňana, který toužil po lepším životě pro všechny lidi. Tento výjimečný člověk přečetl od mládí několik encyklopedií. Z knih a z vlastní zkušenosti došel k několika originálním myšlenkám, jak by mohlo být na svět lépe. Encyklopedista ze Sardinie, devadesátiletý samouk, který se o věci světa zajímá jen do té míry, jak se zapojují do širšího dění uvnitř textu knihy knih, tedy encyklopedie, která mu dala vzdělání a dodnes určuje jeho myšlení. Nikdy ji neuvidíme, i když jsme do jeho knihovny zváni. Kamera doprovází muže po ostrově, dlouhé výklady přerušují jen trhavé momentky z pláže. Jeho svérázné pojetí stvoření vychází z četby a z pozorování všeho, co se hýbe a proměňuje - moře, světlo, mraky a lidé se protínají se zorným polem paměti textu, svérázně převráceného tím, jak se do sebe zasouvají díly jednotlivých slovníkových hesel. Dokument je portrétem osamělého starce, kterému bylo kdysi odepřeno vzdělání. Navzdory tomu svou nevědomost časem převrstvil znaky, vědění z encyklopedií se mu nestalo předběžným modelem, ale pravdou, do níž se otiskuje ostrov a svět.
Zlopověstné dítě
Monotónnost dělnické práce, nenápadný životní styl a fascinace absolutním zlem se propojují v postavě dvacetiletého muže. Michal zkoumá fungování německých koncentračních táborů, cestuje, pátrá v archivech, zpovídá pamětníky a schizofrenně se snaží vžít se do rolí obou stran vraždící mašinérie, do rolí obětí i katů.
Überzwerg/Nadtrpaslík
Filmová esej o vztahu Němců, Čechů a trpaslíků. Adršpašsko-teplické skalní město se nalézá v někdejších Sudetech. Ročně sem přijíždějí tisíce německých turistů. Putujícího filozofa Zdeňka Neubauera, etnologa, trpaslíkologa, tajemníka Kruhu občanů ČR vyhnaných 1938 z pohraničí, bývalou starostku Teplic, jednu rodinu německé národnosti, stovky německých turistů a zaměstnance organizace, která se zabývá exhumováním těl padlých německých vojáků za druhé světové války, vměstnala režisérka do snímku probírajícího se rosolem neujasněných a stále v nezřetelném napětí se chvějících vztahů mezi Čechy a Němci. Její dehonestující pohled nás vtahuje do atmosféry hraničního prostředí, ve kterém se stýkají dvě kultury, kde králem je trpaslík a kde se Wagnerova hudba stává provždy komickou (...je ještě hodně Hitlera ve Wagnerovi?). Artefakt trpaslíka ztělesňuje podivný, převrácený svět s matnými obrysy apokalypsy - celý film před námi roste jeho figurka, aby nás uvedla do odhalujícího se prostoru jiného národního mýtu. Jeho přítomnost ve většině záběrů je průběžným komentářem, ztělesněnou ironií dějin vztahu dvou národů. (MFDF Jihlava)
Ztracená dovolená
Původně měl být film sociologickou sondou a zároveň esejem na téma masového turismu. Jeden český cestovatel ale na svém výletě do Švédska našel odhozený zašlý kufr a v něm tašku plnou nevyvolaných filmů. Doma v Česku zjistil, že na negativech jsou vyfoceni neznámí asijští turisté. Z filmu se rázem stalo detektivní pátrání, neboť režisérka se rozhodla, že se vydá po stopách těchto šesti neznámých Asiatů. Její cestu vedly fotografie do Německa a na sever Evropy. V Praze proběhla výstava všech 756 vyvolaných snímků, jejíž součástí byly také přednášky filozofů, cestovatelů a historiků. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že na fotografiích jsou Číňané,vstoupili tvůrci na čínská internetová diskusní fóra. Příběh Čechů, kteří zachraňují Číňanům jejich vzpomínky, se stal natolik populární, že pomoc nabídla čínská státní televize a režisérku pozvala. Původní téma se tak zásadně rozšířilo. Nejenže se do filmu promítá současná mnohovrstevnatá realita asijské země, ale filmaři se sami stávají součástí čínského televizního průmyslu, který po svém převypravuje jejich příběh.Dokumentární detektivka Lucie Králové patří k nejvýznamnějším českým dokumentárním projektům, je filmem o cestě, fotografii a identitě v propojeném světě, o paměti a významu uchovávání obrazů, o Češích, Evropanech a Číňanech.
Pahrbek český
Poté, co Českou boudu na Sněžce sežrala dřevomorka, začalo dlouhé a vyostřené dohadování o tom, co by mělo (nemělo) stát na naší nejvyšší hoře. Má být vrchol holý, ponechán přírodním živlům, nebo má být osazen reprezentativní stavbou? Výsledek dohadů je překvapivý: bývalá krkonošská poštmistrová, paní Skrbková, se rozhodla na Sněžce obnovit tradici české poštovny. Během pár měsíců vyrostl experimentální dřevěný dům, moderní stavba od architektů Rajniše a Hoffmana, nová česká poštovna. Dům s vlastním směrovacím číslem a malou svatozáří, který se svléká a obléká podle počasí. Živlový dokument sleduje časosběrnou metodou vznik netradiční budovy realizované v mimořádně náročných podmínkách, její proměny i reakce lidí na její existenci. Vydrží tento malý amundsenovský dům na čtyřech nohách do příštího jara?
Zmizelí sousedé aneb Pátrání... Děti z Hartmanic
Díl z cyklu Zmizelí sousedé aneb pátrání dětskou kamerou po stopách židovských spoluobčanů. Na jihozápadě Čech, 20 km od hranic s Německem, leží horská vesnice dřívějších Sudet - Hartmanice... Film natočilo 8 zdejších dětí ve věku 11 - 15 let. Jedna z dívek: "Hartmanice je strašnej zapadákov. Sem ráda, že tady natáčíme, alespoň se nějak zabavím, protože jinak tady všichni dřepí doma, čumí na televizi a nic jinýho nedělaj a to je pak nuda. My jsme si mysleli, že je to nějaká kravina, hledat nějaký lidi, kteří už tady nejsou a které jsme ani neznali." V roce 1930 žilo v Hartmanicích 696 obyvatel, Němců, Čechů a Židů. V roce 1942 žilo v Hartmanicích 821 obyvatel, Češi a Židé zde již nebyli, uprchli nebo byli zatčeni. Nyní mají Hartmanice 733 obyvatel, převážně české národnosti, a jejich dětští obyvatelé začínají oživovat paměť...
Legie - Patria Nostra
V únoru 2007 odvysílala ČT inzerát, ve kterém hledala muže, kteří mají zkušenost s Francouzskou cizineckou legií po roce 1989. Režisérka Lucie Králová vybrala několik z těch, kteří reagovali na výzvu, a na základě jejich výpovědí vytváří film, který se snaží pochytit motivace přivádějící mladé české občany do Legie a v neposlední řadě také prostřednictvím jejich zkušeností zpřístupnit mýty opředené příběhy, obrazy a kontexty vnějších i vnitřních lidských konfliktů.
Prodáno
Praha, Hradčany. Dům ze 16. století, který přímo sousedí s Ministerstvem zahraničí, je jako jeden z mála v této lokalitě ještě obývaný původními nájemníky. Jeho majitel se jej ale rozhodl prodat a všichni obyvatelé domu, včetně režisérky filmu, budou vystěhováni - po rekonstrukci bude dům sloužit jako luxusní hotelové bydlení, případně v něm budou byty pro eurokomisaře. Dokument 'Prodáno' konzervuje mezičas nejistoty v období před očekávaným stěhováním, s nímž se každý z nájemníků vyrovnává jinak. Tajemný majitel domu, pan Hulicius, emigroval po komunistickém převratu do západního Německa, kde v sedmdesátých letech účinkoval v instruktážním filmu o vlasových implantátech. Tento unikátní filmový materiál je součástí filmu Prodáno: tragédie jednoho domu - tragikomedie jedné hlavy.
Evropa jedna báseň
Dokumentární cyklus mapující současnou evropskou poezii. V 27 dílech se představí 27 evropských básníků (jedna země = jeden básník). Divákům České televize se tak nabízí jedinečná encyklopedie soudobého evropského básnictví, která v kontextu televizní produkce nemá obdobu, nejen u nás, ale ani nikde v Evropě. Ve Valticích probíhal festival Dny poezie a vína Valtice 2009, na který přijelo 27 básníků z 27 zemí EU (jedna země = jeden básník). Všichni autoři mají za sebou vydané knížky, někteří z nich jsou hvězdy svého žánru (tedy poezie) v rámci svých zemí.
24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.
Dokumentární úvaha o vlivu intenzivního průmyslového zápachu na člověka. Esej o problematice zápachu jako fenoménu, který ovlivňuje lidské životy a svobodu. Od konkrétních problémů (zápach v Setuze v Ústí nad Labem) se i prostřednictvím komiksu „Maminko, proč to v Ústí tak smrdí?" dostáváme k problémům obecnějším - zápach a paměť, čichová paměť, hranice pachu, zápach a smrt. Strach ze zápachu se může projevovat také jako strach z dýchání, který se ve filmu stává obrazem nedůvěry v bytí samotné.
Aqua Fosilot Medica
Skutečný příběh devadesátiletého Sardiňana, který toužil po lepším životě pro všechny lidi. Tento výjimečný člověk přečetl od mládí několik encyklopedií. Z knih a z vlastní zkušenosti došel k několika originálním myšlenkám, jak by mohlo být na svět lépe. Encyklopedista ze Sardinie, devadesátiletý samouk, který se o věci světa zajímá jen do té míry, jak se zapojují do širšího dění uvnitř textu knihy knih, tedy encyklopedie, která mu dala vzdělání a dodnes určuje jeho myšlení. Nikdy ji neuvidíme, i když jsme do jeho knihovny zváni. Kamera doprovází muže po ostrově, dlouhé výklady přerušují jen trhavé momentky z pláže. Jeho svérázné pojetí stvoření vychází z četby a z pozorování všeho, co se hýbe a proměňuje - moře, světlo, mraky a lidé se protínají se zorným polem paměti textu, svérázně převráceného tím, jak se do sebe zasouvají díly jednotlivých slovníkových hesel. Dokument je portrétem osamělého starce, kterému bylo kdysi odepřeno vzdělání. Navzdory tomu svou nevědomost časem převrstvil znaky, vědění z encyklopedií se mu nestalo předběžným modelem, ale pravdou, do níž se otiskuje ostrov a svět.
Zlopověstné dítě
Monotónnost dělnické práce, nenápadný životní styl a fascinace absolutním zlem se propojují v postavě dvacetiletého muže. Michal zkoumá fungování německých koncentračních táborů, cestuje, pátrá v archivech, zpovídá pamětníky a schizofrenně se snaží vžít se do rolí obou stran vraždící mašinérie, do rolí obětí i katů.
Überzwerg/Nadtrpaslík
Filmová esej o vztahu Němců, Čechů a trpaslíků. Adršpašsko-teplické skalní město se nalézá v někdejších Sudetech. Ročně sem přijíždějí tisíce německých turistů. Putujícího filozofa Zdeňka Neubauera, etnologa, trpaslíkologa, tajemníka Kruhu občanů ČR vyhnaných 1938 z pohraničí, bývalou starostku Teplic, jednu rodinu německé národnosti, stovky německých turistů a zaměstnance organizace, která se zabývá exhumováním těl padlých německých vojáků za druhé světové války, vměstnala režisérka do snímku probírajícího se rosolem neujasněných a stále v nezřetelném napětí se chvějících vztahů mezi Čechy a Němci. Její dehonestující pohled nás vtahuje do atmosféry hraničního prostředí, ve kterém se stýkají dvě kultury, kde králem je trpaslík a kde se Wagnerova hudba stává provždy komickou (...je ještě hodně Hitlera ve Wagnerovi?). Artefakt trpaslíka ztělesňuje podivný, převrácený svět s matnými obrysy apokalypsy - celý film před námi roste jeho figurka, aby nás uvedla do odhalujícího se prostoru jiného národního mýtu. Jeho přítomnost ve většině záběrů je průběžným komentářem, ztělesněnou ironií dějin vztahu dvou národů. (MFDF Jihlava)
Ztracená dovolená
Původně měl být film sociologickou sondou a zároveň esejem na téma masového turismu. Jeden český cestovatel ale na svém výletě do Švédska našel odhozený zašlý kufr a v něm tašku plnou nevyvolaných filmů. Doma v Česku zjistil, že na negativech jsou vyfoceni neznámí asijští turisté. Z filmu se rázem stalo detektivní pátrání, neboť režisérka se rozhodla, že se vydá po stopách těchto šesti neznámých Asiatů. Její cestu vedly fotografie do Německa a na sever Evropy. V Praze proběhla výstava všech 756 vyvolaných snímků, jejíž součástí byly také přednášky filozofů, cestovatelů a historiků. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že na fotografiích jsou Číňané,vstoupili tvůrci na čínská internetová diskusní fóra. Příběh Čechů, kteří zachraňují Číňanům jejich vzpomínky, se stal natolik populární, že pomoc nabídla čínská státní televize a režisérku pozvala. Původní téma se tak zásadně rozšířilo. Nejenže se do filmu promítá současná mnohovrstevnatá realita asijské země, ale filmaři se sami stávají součástí čínského televizního průmyslu, který po svém převypravuje jejich příběh.Dokumentární detektivka Lucie Králové patří k nejvýznamnějším českým dokumentárním projektům, je filmem o cestě, fotografii a identitě v propojeném světě, o paměti a významu uchovávání obrazů, o Češích, Evropanech a Číňanech.
Pahrbek český
Poté, co Českou boudu na Sněžce sežrala dřevomorka, začalo dlouhé a vyostřené dohadování o tom, co by mělo (nemělo) stát na naší nejvyšší hoře. Má být vrchol holý, ponechán přírodním živlům, nebo má být osazen reprezentativní stavbou? Výsledek dohadů je překvapivý: bývalá krkonošská poštmistrová, paní Skrbková, se rozhodla na Sněžce obnovit tradici české poštovny. Během pár měsíců vyrostl experimentální dřevěný dům, moderní stavba od architektů Rajniše a Hoffmana, nová česká poštovna. Dům s vlastním směrovacím číslem a malou svatozáří, který se svléká a obléká podle počasí. Živlový dokument sleduje časosběrnou metodou vznik netradiční budovy realizované v mimořádně náročných podmínkách, její proměny i reakce lidí na její existenci. Vydrží tento malý amundsenovský dům na čtyřech nohách do příštího jara?
Zmizelí sousedé aneb Pátrání... Děti z Hartmanic
Díl z cyklu Zmizelí sousedé aneb pátrání dětskou kamerou po stopách židovských spoluobčanů. Na jihozápadě Čech, 20 km od hranic s Německem, leží horská vesnice dřívějších Sudet - Hartmanice... Film natočilo 8 zdejších dětí ve věku 11 - 15 let. Jedna z dívek: "Hartmanice je strašnej zapadákov. Sem ráda, že tady natáčíme, alespoň se nějak zabavím, protože jinak tady všichni dřepí doma, čumí na televizi a nic jinýho nedělaj a to je pak nuda. My jsme si mysleli, že je to nějaká kravina, hledat nějaký lidi, kteří už tady nejsou a které jsme ani neznali." V roce 1930 žilo v Hartmanicích 696 obyvatel, Němců, Čechů a Židů. V roce 1942 žilo v Hartmanicích 821 obyvatel, Češi a Židé zde již nebyli, uprchli nebo byli zatčeni. Nyní mají Hartmanice 733 obyvatel, převážně české národnosti, a jejich dětští obyvatelé začínají oživovat paměť...
Legie - Patria Nostra
V únoru 2007 odvysílala ČT inzerát, ve kterém hledala muže, kteří mají zkušenost s Francouzskou cizineckou legií po roce 1989. Režisérka Lucie Králová vybrala několik z těch, kteří reagovali na výzvu, a na základě jejich výpovědí vytváří film, který se snaží pochytit motivace přivádějící mladé české občany do Legie a v neposlední řadě také prostřednictvím jejich zkušeností zpřístupnit mýty opředené příběhy, obrazy a kontexty vnějších i vnitřních lidských konfliktů.
Prodáno
Praha, Hradčany. Dům ze 16. století, který přímo sousedí s Ministerstvem zahraničí, je jako jeden z mála v této lokalitě ještě obývaný původními nájemníky. Jeho majitel se jej ale rozhodl prodat a všichni obyvatelé domu, včetně režisérky filmu, budou vystěhováni - po rekonstrukci bude dům sloužit jako luxusní hotelové bydlení, případně v něm budou byty pro eurokomisaře. Dokument 'Prodáno' konzervuje mezičas nejistoty v období před očekávaným stěhováním, s nímž se každý z nájemníků vyrovnává jinak. Tajemný majitel domu, pan Hulicius, emigroval po komunistickém převratu do západního Německa, kde v sedmdesátých letech účinkoval v instruktážním filmu o vlasových implantátech. Tento unikátní filmový materiál je součástí filmu Prodáno: tragédie jednoho domu - tragikomedie jedné hlavy.
Evropa jedna báseň
Dokumentární cyklus mapující současnou evropskou poezii. V 27 dílech se představí 27 evropských básníků (jedna země = jeden básník). Divákům České televize se tak nabízí jedinečná encyklopedie soudobého evropského básnictví, která v kontextu televizní produkce nemá obdobu, nejen u nás, ale ani nikde v Evropě. Ve Valticích probíhal festival Dny poezie a vína Valtice 2009, na který přijelo 27 básníků z 27 zemí EU (jedna země = jeden básník). Všichni autoři mají za sebou vydané knížky, někteří z nich jsou hvězdy svého žánru (tedy poezie) v rámci svých zemí.
24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.
Vystudovala FHV na UK a Katedru dokumentární tvorby na FAMU. Od roku 1999 točí autorské dokumenty, spolupracuje s Českou televizí a nezávislými filmovými společnostmi. Se svými filmy se účastnila řady zahraničních filmových festivalů (např. CIDF Chicago, DOK Leipzig, IFWF Ankara, IFFS Helsinky, FFE London, IFEF Palermo, IFF Bologna). Dvakrát získala cenu za Nejlepší český dokumentární film roku na MFDF Jihlava (v roce 2003 za film Zlopověstné dítě a v roce 2005 za film Prodáno), její film Děti z Hartmanic (2005) byl oceněn Zlatým ledňáčkem za nejlepší dokument na Finále Plzeň 2006 a Cenou města České Budějovice na Ekofilmu 2006. Za svůj první celovečerní film, dokumentární detektivku Ztracená dovolená, si odnesla Křišťálový glóbus za nejlepší dokument nad 30 minut na MFF v Karlových Varech 2007. Výběr z filmografie: Normální Tonda Dvořák a ti druzí (2001/10´/16mm), Zlopověstné dítě (2003/37´/35mm); distribuce v kinech ČR, SR a v Polsku, Nadtrpaslík – Überzwerg (film 16mm, 30 min, 2003), Aqua Fosilot Medica (2004/35´/DVcam)
Děti z Hartmanic (2005/30´/DVcam), Prodáno (2005 /28´/16mm), Hranice pachu (2006/ 28´/ HDV), Ztracená dovolená (2007/ 84´/ 35mm); Pahrbek český (2009 / 58').
Docu Talents From the East 2006 - 2006
Panel Discussion: Open Confrontation With Reality - 2006