- Povolání
Producent, Režisér - Země
Česká republika
Křemen Pavel
Cyklus dokumentárních filmů přibližuje tvůrčí i osobní život významných českých a slovenských osobností z oblasti, kultury, sportu nebo politiky. Tematicky i formálně navazuje na starší cykly Nevyjasněná úmrtí, Předčasná úmrtí a Rodinné stříbro. S Českou televizí v roce 2007 na titulech spolupracovaly společnosti JAM Media, s. r. o., Petr Lokaj – Lok Art Productions, Kraus House Production, LLC – organizační složka a Pavel KŘEMEN – REALFILM. Osud a očista herce, který byl zván králem komiků i zrádcem národa.. Účinkují O.Suchý, V.Just, S.Nálepková, Z.Kabátová, A.Hegerlíková, J.Adamová, K.Čáslavský, R.Lukavský aj. Dokument P.Kotka z volného cyklu Příběhy slavných. Po čtyřletém úsilí JUDr. M. Vlka, Ondřeje Suchého a Vladimíra Justa vyhovělo Ministerstvo vnitra České republiky stížnosti generální prokuratury a zrušilo nespravedlivý rozsudek z roku 1947 nad hercem, režisérem a majitelem divadla Vlastou Burianem (9. 4. 1891 – 31. 1. 1962). Tím byl český král komiků oficiálně rehabilitován.
Hrdelní zločiny II. Když vraždí ženy
Dokumentární filmy rekonstruují a analyzují osudy obětí hrdelních zločinů a jejich pachatelů v bývalém Československu.
Hrdelní zločiny III. Zabijáci
Dokumentární filmy rekonstruují a analyzují osudy obětí hrdelních zločinů a jejich pachatelů v bývalém Československu.
Pravda Fairaizlova
Portrét klasika televizní publicistiky a dokumentaristiky a prvního polistopadového ředitele ČST Jindřicha Fairaizla.
Bouše, Bendl, Cvach a další
Dokumentární portrét českého herce Josefa Vinkláře (10. 11. 1930 – 18. 9. 2007).
Spravedlnost pro Marii Švejdovou
V rámci mezinárodního festivalu proti totalitě, zlu a násilí Mene tekel se pod taktovkou jeho ředitele a zároveň režiséra Jana Řeřichy pustili studenti Právnické fakulty Univerzity Karlovy do zajímavého experimentu. Účinkovali v dopodrobna zrekonstruovaném soudním procesu s nevinnou obětí násilné zemědělské kolektivizace – statkářkou Marií Švejdovou. Tato žena se „provinila“ tím, že násilné kolektivizaci čelila s neochvějnou statečností. Používala svůj zdravý rozum a nenechala se nikdy přesvědčit kolektivizační propagandou. Dokumentární film Pavla Křemena sleduje nejen divadelní rekonstrukci soudního procesu, ale také reakce studentů práv, kteří postupně tehdejší zrůdnou soudní mašinérii na vlastní kůži poznávají.
Čekárna na dospělost
The best method proved to be when each main actor filmed themselves alone or with their friends or family. The creators chose the protagonists based on the stories that the adolescents themselves worked on. Then it was just a matter of obtaining cameras, showing the kids how to use them, and waiting for the first videocassettes to come back. The shooting went on in this way for several months in late 2008/early 2009. During the shooting only one camera ended up in a pawn shop. The biggest job on the documentary belonged to the editor, Katarina Geyerová Buchanan, who had to gather up all the material and edit it into its final form. Illustrations of comic-book characters which open each chapter of the film further enhance the atmosphere of teen life. The documentary was developed by Realfilm Production under the supervision of director Pavel Křemen. The main producer of the work is Czech Association Streetwork, a civic association of providers of low-threshold social services in the Czech Republic. The technical advisor of the project was association director Jindřich Racek. The original idea was conceived by Jiří Kocourek, who was also manager for the entire project, and thus also a sort of executive producer. This documentary was supported financially by the Vodafone CZ Foundation through a grant from its Vpoho program. This work would probably not have been possible without this aid. Nízkoprahový klub je sociální služba určená dětem a dospívajícím. Pracovníci nízkoprahových klubů poskytují mladým lidem pomoc v obtížných situacích a také formou prevence usilují o to, aby mladí lidé obtížné situace zažívali v co nejmenší míře a byli si vědomi potenciálních rizik. Nízkoprahové kluby pro děti a mládež jsou pro dospívající zázemím, možností scházet se s vrstevníky, místem pro vlastní aktivity (např. zkoušku kapely, tvorbu vlastních webových stránek, zorganizování turnaje ve stolním fotbale, půjčení si oblíbeného časopisu). Výraz nízkoprahový znamená "dostupný, neodrazující od vstupu". Dokument se natáčel v těcho klubech: Klub Garáž, Praha (Proxima Sociale, o.s.), Klub Kotelna, Zruč nad Sázavou (o.s. Prostor), Klub Krok, Praha (Proxima Sociale, o.s.), Nadosah - centrum prevence, Bystřice nad Pernštejnem (OCH Žďár nad Sázavou), Nízkoprahový klub EXIT, Jičín (OCH Jičín), Nízkoprahový klub Vrakbar, Jihlava (OCH Jihlava) a Otevřený klub Oráč, České Budějovice (Salesiánské středisko mládeže). V České republice působí více než 190 nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Vše o nízkoprahových sociálních službách naleznete na oborovém portálu www.streetwork.cz.
Kauza profesorky Vackové
Rekonstrukce nezákonného soudního procesu z 50. let s odvážnou obhájkyní lidských práv. Růžena Vacková byla teprve druhou ženou v české historii, která se stala univerzitní profesorkou. Narodila se v roce 1901 ve Velkém Meziříčí v rodině lékaře, který ji vychoval ve vlasteneckém duchu, v úctě k velikánům naší země a v hrdosti na příslušnost k českému národu. Vystudovala Karlovu Universitu a v roce 1930 se stala docentkou, v roce 1946 profesorkou. Věnovala se dějinám umění, archeologii, estetice. Za války byli její bratr a švarg popraveni za odboj proti nacismu. Také Růžena Vacková je zatčena. Hrozil jí trest smrti. V únoru 1948 byla jediným pedagogem univerzity, který jde společně se studenty na Hrad žádat prezidenta Beneše, aby neustoupil tlaku Gottwalda. Otevřenou podporou demokratickým studentům svůj osud zpečetila. V roce 1952 je zatčena a souzena v procesu zvaném Oto Mádr a spol. Případ se stal pro komunistickou propagandu velmi důležitou politickou kauzou.
Nikomu jsem neublížil
Jakým způsobem důstojníci Státní bezpečnosti vyhledávali a "lámali" budoucí agenty? Jak často se stávalo, že jim vytipovaný člověk odmítl podepsat tajnou spolupráci? Kolik si agenti za předávání požadovaných zpráv vydělávali a jak s odstupem času svoji práci hodnotí? Při hledání odpovědí na tyto otázky vyzpovídal režisér Pavel Křemen tři bývalé důstojníky Státní bezpečnosti a necelou desítku těch, kteří byli vedeni jako agenti či tajní spolupracovníci. Metody práce StB komentují historici Petr Blažek, Radek Schovánek a Jindřich Marek a psycholog Slavomil Hubálek. Jednou z klíčových postav dokumentu je režisérův kamarád Jaroslav Kolář, který poprvé v životě otevřeně a podrobně mluví o své práci pro Státní bezpečnost, o vztazích, které panovaly mezi ním a jeho řídícím orgánem, i o okolnostech, za jakých se stal v samém závěru roku 1989 spícím agentem.
Na dlouhém lánu 27/10
160 00 Prague 6