- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Krusová Kateřina
V srpnu 2005 se konal trutnovský hudební festival, jehož pořadatelé v reakci na policejní zásah na CzechTeku přímo z pódia zatelefonovali ?eskému premiérovi Jiřímu Paroubkovi. Bývalý disident,chovatelkoz (a kandidát Strany zelených) Stanislav Penc se Paroubka zeptal,co by publiku vzkázal. Premiér divák?m popřál příjemnou zábavu a zavěsil. Vzápětí Penc návštěvníkům nadiktoval číslo Paroubkova mobilu. Premiér dostal tisíce SMS zpráv a obratem podal na Pence stížnost.Spor projednávala trutnovská radnice. Jejíúředník se na setkání s Pencem připravil víc než důkladně. Dokonce požádal kolegu, aby celé jednání zaznamenal videokamerou. Zpočátku vše vypadá na nevzrušivou událost,ale výřečný,ve spleti zákonů zběhlý a mimořádně asertivní Penc se rozhodne bojovat a nakonec vítězí, když úředníka donutí sepsat zápis z jednání, jímž v podstatě sám sebe obviní z nedodržení úředních postupů.
Jan Vladislav: Návrat Jana z pařížského exilu do Prahy v létě 2003 /Jan Vladislav/
Jan Vladislav, český básník a literát, signatář Charty 77, vydavatel samizdatové edice Kvart a překladatel autorů jako jsou Dante, Shakespeare, Michaux a Eliot, byl komunistickým režimem v roce 1981 donucen odejít do exilu ve Francii. První část filmu zachycuje Jana Vladislava ve chvíli, kdy se po smrti své ženy navrací zpátky do Čech. V druhé části jej spatříme o rok později na sicilské pláži.
S mojí prapratetou
Film o režisérčině šestadvacetileté prapratetě Jarmile Kučerové.
S Janem na Sicílii v létě 2004
Rozhovor s básníkem Janem Vladislavem na sicilské pláži v létě 2004 je součástí diptychu obsahující film Návrat Jana z pařížského exilu do Prahy v létě 2003 /Jan Vladislav/ (r. Kateřina Krusová, 2003). FAMU, katedra dokumentární tvorby (3. ročník - bakalářský film)
Vzpomínka na snovídky
Ve svém absolventském filmu, realizovaném na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU, autorka zachytila vzpomínky své prapříbuzné Jarmily Kučerové (1906–2002). Vitální stařenka z moravské vesnice vypráví o svých rodičích, sestrách i bratrech, zasažených první světovou válkou. Její líčení venkovské každodennosti obsahuje řadu výmluvných detailů a lze je vnímat jako originální příspěvek k „orální historii“. Z popisu vaření, praní a mytí podlah vyvstává rekapitulace všední dřiny našich předků. Úctu k přírodě zrcadlí závěrečná pasáž o vypravěččině otci, který v roce 1919 zasadil stromy a poté zemřel.
Film o filmu Rodina je základ státu
Film představuje hraný film Roberta Sedláčka Rodina je základ státu (2011).