- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Lindaurová Lenka
Dokument představuje svébytnou osobnost největšího výtvarného teoretika 20. století, Jindřicha Chalupeckého, a historii stejnojmenné společnosti, která byla založena v roce 1990, kdy Chalupecký zemřel. Tato Společnost JCH od té doby každoročně uděluje ve jménu teoretika cenu českým umělcům do 35 let. V roce 2010 slaví dvacet let své existence a do světa vyslala již dvacet laureátů, jejichž umělecké osudy dokument zaznamenává a konfrontuje. Rovněž přináší výpovědi pamětníků, spolupracovníků Chalupeckého, členů mezinárodní poroty a také spoluzakladatelů Společnosti – Václava Havla a Theodora Pištěka. Formou rozhovorů, vzpomínek, ukázek děl laureátů i finalistů, kteří nikdy nevyhráli, kontroverzních děl, která přímo reagovala na osobnost Chalupeckého, prezentací konfrontačních názorů na současnou vizuální tvorbu a archivních materiálů seznamuje dokument diváka s fenoménem současného umění, jež zdánlivě ztrácí schopnost komunikovat, a hledá důvody všeobecné nedůvěry vůči němu. Dokument je provázen stále aktuálními citáty myšlenek Chalupeckého, vybranými tak, aby navodily téma, kterého se dokument týká v konkrétních ukázkách a rozhovorech.
Proč lidé nechodí do galerií a tvrdí, že umění, které řeší každodenní problémy, nerozumí? Proč se domnívají, že umění je jen to, co vyžaduje rukodělnost? A proč i sociální projekt - jako například někomu bez svolení natřít plot - je umění? Časosběrný dokument sleduje pět finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého 2010 od jejich prezentace v Centru současného umění Dox po dobu dalších pěti let. Ve finále této prestižní ceny se sešli tři umělci a dvě autorské dvojice. Malířka téměř abstraktních pláten Alice Nikitinová, streetartista Jakub Matuška, konceptuální umělec a teoretik Václav Magid, kreslířská dvojice David Böhm a Jiří Franta a duo Vasil Artamonov a Alexej Klyuykov, kteří pracují s nejrůznějšími médii. Autoři jsou různorodí nejen svým projevem, ale i původem a mentalitou. Společné mají jen to, že vystudovali na českých uměleckých školách. Formou rozhovorů a dějových scén zachycujeme jejich úspěchy i pády, osobní starosti i radosti. Film klade důraz na kontrasty jejich uměleckých projevů, s ohledem na různost jejich výstupů, publika i obdivovatelů či kritiků. Pokusíme se konfrontovat nezaujatě a s humorem prostředí zdejší rozporuplné výtvarné scény, kde hlavním fenoménem je nepochopení publika, mylné reakce médií a nedostatek možností se profesně uplatnit.