- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Mančuška Ján
Zajati v Angole
Rebelové z Národního svazu za úplnou nezávislost Angoly, známého pod zkratkou UNITA, unesli v letech 1983 a 1984 šestašedesát československých občanů. Co si dnes o svém činu myslí? Měla jejich akce nějaký význam? Jak prožívali strastiplnou pouť Angolou sami rukojmí? A jak dnes vzpomínají na své únosce a na dlouhý pochod, jehož nejtragičtější kapitolou byla smrt jednoho ze zajatých? Odpovědi nabízí režisér Ján Mančuška, který se do Angoly vypravil s někdejším rukojmím Lubomírem Sazečkem. Ve městě Alto Catumbela, kde skupina československých odborníků v 80. letech uváděla do provozu celulózku a papírnu, hledali pamětníky přepadení. Prošli část trasy, po které rebelové z UNITA před čtvrtstoletím vedli zajatce. Pátrali po únoscích. Film přitom konfrontuje slova tehdejších povstalců nejen se svědectvím Lubomíra Sazečka, ale se vzpomínkami dalších zhruba deseti unesených. Dokumentární film Zajati v Angole postavený na příbězích aktérů únosu připomíná, jak o celé události referovala československá média, a přibližuje napínavé jednání o propuštění zajatců.
Když se Dunaj vlévá do Vltavy
První leden 1993 má pro mnoho Čechů - ale i pro některé Slováky - trpkou příchuť. Tehdy se rozpadl státní útvar, který měl být kromě jiného symbolem porozumění. Sedmnáct let po rozdělení jsme svědky zajímavého jevu: na jedné straně se zdá, že v České republice přibývá těch, kteří mají pro konec federace pochopení, na druhé straně jako by Československo stále žilo. Může za to invaze Slováků do Čech. Tisíce slovenských studentů studují na českých vysokých školách a desetitisíce Slováků pracují v České republice, mnozí ve významných funkcích. Přibývá společných projektů; roku 2009 se z Kavčích hor dokonce vysílal společný česko-slovenský Silvestr. Čím to, že příslušníci početné slovenské menšiny v ČR mají pro české prostředí často větší pochopení než pro slovenské? Jsou, nebo nejsou pro nás Slováci cizinci? Které události ze společné historie k nám dodnes promlouvají a posilují vzájemné pouto?
Rebelové z Národního svazu za úplnou nezávislost Angoly, známého pod zkratkou UNITA, unesli v letech 1983 a 1984 šestašedesát československých občanů. Co si dnes o svém činu myslí? Měla jejich akce nějaký význam? Jak prožívali strastiplnou pouť Angolou sami rukojmí? A jak dnes vzpomínají na své únosce a na dlouhý pochod, jehož nejtragičtější kapitolou byla smrt jednoho ze zajatých? Odpovědi nabízí režisér Ján Mančuška, který se do Angoly vypravil s někdejším rukojmím Lubomírem Sazečkem. Ve městě Alto Catumbela, kde skupina československých odborníků v 80. letech uváděla do provozu celulózku a papírnu, hledali pamětníky přepadení. Prošli část trasy, po které rebelové z UNITA před čtvrtstoletím vedli zajatce. Pátrali po únoscích. Film přitom konfrontuje slova tehdejších povstalců nejen se svědectvím Lubomíra Sazečka, ale se vzpomínkami dalších zhruba deseti unesených. Dokumentární film Zajati v Angole postavený na příbězích aktérů únosu připomíná, jak o celé události referovala československá média, a přibližuje napínavé jednání o propuštění zajatců.
Když se Dunaj vlévá do Vltavy
První leden 1993 má pro mnoho Čechů - ale i pro některé Slováky - trpkou příchuť. Tehdy se rozpadl státní útvar, který měl být kromě jiného symbolem porozumění. Sedmnáct let po rozdělení jsme svědky zajímavého jevu: na jedné straně se zdá, že v České republice přibývá těch, kteří mají pro konec federace pochopení, na druhé straně jako by Československo stále žilo. Může za to invaze Slováků do Čech. Tisíce slovenských studentů studují na českých vysokých školách a desetitisíce Slováků pracují v České republice, mnozí ve významných funkcích. Přibývá společných projektů; roku 2009 se z Kavčích hor dokonce vysílal společný česko-slovenský Silvestr. Čím to, že příslušníci početné slovenské menšiny v ČR mají pro české prostředí často větší pochopení než pro slovenské? Jsou, nebo nejsou pro nás Slováci cizinci? Které události ze společné historie k nám dodnes promlouvají a posilují vzájemné pouto?
Ján Mančuška, nar. 24. 1. 1949 v Bratislavě. Vzdělání – FAMU Praha /1970 – 1975/. Od r. 1975 je zaměstnán ve SFT Bratislava, od r. 1977 v KF – Spravodajský film. Po r. 1992 natáčí pro Slovenskou televizi, kde realizuje desítky publicistických pořadů a autorských dokumentů. Od. r. 2001 žije trvale v Praze. Zde pracuje pro FEBIO Praha, kde natočil 66 dílů dok. cyklu Cestománie a Nová Cestománie, 2 díly dok. cyklu 12 odvážných, a 4 díly dok. cyklu České milování, vše jako autorské filmy. V r. 2009 natočil pro ČT Praha dokument Zajati v Angole a v r. 2010 dokument Když se Dunaj vlévá do Vltavy /52 min./