- Povolání
Producent, Režisér - Země
Bělorusko
Nikalaichyk Volha
Robinzoni z Mantsinsaari
Do 40. let dvacátého století patřil ostrov Mantsinsaari Finsku, než v roce 1944 přešel pod republiku Karélie. V té době většina Finů a Karelů přešla do Finska a ostrov byl zalidněn podivnými lidmi, kteří neplnili své pracovní kvóty, jinými slovy „nepřátelé systému“ – Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, Tataři, Estonci, a jednoduše i námezdní dělníci. Celkem přišlo kolem 1500 lidí, nedobrovolných osadníků, kteří tomuto místu nikdy neodpustili za své zničené osudy. Teprve když se stal Chruščov novým vůdcem, dřívější nepřátelé konečně opouští s rodinami své vězení uprostřed vod. Lidé spěchali do svých rodných zemí jako hejna ptáků po dlouhém a únavném zimování v cizích krajích. Opustili tak svá zabydlená místa, čisté prostředí i historické památky – finské vojenské objekty z počátku století. Ti, co zůstali, buď časem sami odešli, nebo zemřeli. Zůstali jen dva, Fin a Bělorus, dva Robinsoni z Mantsisaari.
Journalists
Bělorusko se zdá být jedinou zemí v Evropě, kde představitelé státu znouv přešli k sovětské minulosti. Po krátkém období liberálních změn byla společnost nasměrována k necivilizovanému vývoji. Bělorusští novináři vytušili všechny metody a postupy, které autoritářský režim používá. Média, pro která psali, byla zavřena, vykonávat své profese jim bylo zakázáno. Kolegové mizeli a oni sami se dostali do vězení. Několika málo z nich se podařilo vydržet tuto tvrdou zkoušku. Svoboda projevu, která byla ještě před nedávnem skutečností, se teď stala nebezpečnou jejich profesi, rodinám i životům. Tento film je pohledem na různé běloruské novináře a to, jaká rozhodnutí udělali. Je nutné vidět, jak důležité je zachovat si čest v době, kdy se společenská i ekonomická strukutra mění. Rozhodnutí mezi svědomím a pokušením, mezi strachem a důstojností, se ukazuje jako příliš těžké. Film obsahuje jen fakta. Fakta o souboji mezi svobodou a otroctvím. Skrze ně se skládá celkový obraz morálky ve státě, který označován za poslední diktátorský režim v Evropě.
Film a kotlety
Jádrem filmu je životní příběh známého běloruského filmaře Yurye Khashchevatského - ostrého oponenta Lukašenkova režimu. Narodil se těsně po konci druhé světové války v židovské rodině v Oděse. Zkušený mistr mluví o své lasce ke kinematografii, o době, ve které žije, o tom, jak poznává a vidí současný život, dramatický a občas tragický osud dnešního Běloruska. I přes to všechno je však film prostoupen duchem židovského humoru, energií a optimizmem.
Osvobození
Postavy filmu jsou nekompromisně v opozici k běloruskému politickému režimu. Snímek je o osudech lidí z opozice, kteří byli na mnoho let uvězněni z politických důvodů; o mladých lidech oddaných hnutí opozice. Organizují protestní akce, za které jsou brutálně biti a vězněni. Ale nejdůležitější je, že tito lidé a jejich rodiny neztrácejí naději a nevzdávají svůj boj za svobodu a demokracii ve své zemi.
Vražda v předvečer jara
Jana Polyaková, třiatřicetiletá aktivistka za lidská práva, spáchala v provinčním hornickém městečku sebevraždu. Místní úřady tuto osamělou mladou ženu systematicky pronásledovaly za využití mocenských sil a KGB, a to kvůli její aktivní opozici proti občanským a politickým aktivitám. Využili přitom těch nejdůmyslnějších metod výsměchu včetně psychologického nátlaku, provokací a v neposlední řadě také bití a mučení. Kromě toho tuto ženu dohnali na pokraj zoufalství ve chvíli, kdy ji obvinili z hanobení policisty, který ji brutálně zbil, za což ho měla finančně horentně odškodnit. Polyaková nedokázala déle snášet tuto nespravedlnost a cynismus, kterému byla vystavena a rozhodla se svůj život ukončit…
A Journey Through an Endless War
Do 40. let dvacátého století patřil ostrov Mantsinsaari Finsku, než v roce 1944 přešel pod republiku Karélie. V té době většina Finů a Karelů přešla do Finska a ostrov byl zalidněn podivnými lidmi, kteří neplnili své pracovní kvóty, jinými slovy „nepřátelé systému“ – Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, Tataři, Estonci, a jednoduše i námezdní dělníci. Celkem přišlo kolem 1500 lidí, nedobrovolných osadníků, kteří tomuto místu nikdy neodpustili za své zničené osudy. Teprve když se stal Chruščov novým vůdcem, dřívější nepřátelé konečně opouští s rodinami své vězení uprostřed vod. Lidé spěchali do svých rodných zemí jako hejna ptáků po dlouhém a únavném zimování v cizích krajích. Opustili tak svá zabydlená místa, čisté prostředí i historické památky – finské vojenské objekty z počátku století. Ti, co zůstali, buď časem sami odešli, nebo zemřeli. Zůstali jen dva, Fin a Bělorus, dva Robinsoni z Mantsisaari.
Journalists
Bělorusko se zdá být jedinou zemí v Evropě, kde představitelé státu znouv přešli k sovětské minulosti. Po krátkém období liberálních změn byla společnost nasměrována k necivilizovanému vývoji. Bělorusští novináři vytušili všechny metody a postupy, které autoritářský režim používá. Média, pro která psali, byla zavřena, vykonávat své profese jim bylo zakázáno. Kolegové mizeli a oni sami se dostali do vězení. Několika málo z nich se podařilo vydržet tuto tvrdou zkoušku. Svoboda projevu, která byla ještě před nedávnem skutečností, se teď stala nebezpečnou jejich profesi, rodinám i životům. Tento film je pohledem na různé běloruské novináře a to, jaká rozhodnutí udělali. Je nutné vidět, jak důležité je zachovat si čest v době, kdy se společenská i ekonomická strukutra mění. Rozhodnutí mezi svědomím a pokušením, mezi strachem a důstojností, se ukazuje jako příliš těžké. Film obsahuje jen fakta. Fakta o souboji mezi svobodou a otroctvím. Skrze ně se skládá celkový obraz morálky ve státě, který označován za poslední diktátorský režim v Evropě.
Film a kotlety
Jádrem filmu je životní příběh známého běloruského filmaře Yurye Khashchevatského - ostrého oponenta Lukašenkova režimu. Narodil se těsně po konci druhé světové války v židovské rodině v Oděse. Zkušený mistr mluví o své lasce ke kinematografii, o době, ve které žije, o tom, jak poznává a vidí současný život, dramatický a občas tragický osud dnešního Běloruska. I přes to všechno je však film prostoupen duchem židovského humoru, energií a optimizmem.
Osvobození
Postavy filmu jsou nekompromisně v opozici k běloruskému politickému režimu. Snímek je o osudech lidí z opozice, kteří byli na mnoho let uvězněni z politických důvodů; o mladých lidech oddaných hnutí opozice. Organizují protestní akce, za které jsou brutálně biti a vězněni. Ale nejdůležitější je, že tito lidé a jejich rodiny neztrácejí naději a nevzdávají svůj boj za svobodu a demokracii ve své zemi.
Vražda v předvečer jara
Jana Polyaková, třiatřicetiletá aktivistka za lidská práva, spáchala v provinčním hornickém městečku sebevraždu. Místní úřady tuto osamělou mladou ženu systematicky pronásledovaly za využití mocenských sil a KGB, a to kvůli její aktivní opozici proti občanským a politickým aktivitám. Využili přitom těch nejdůmyslnějších metod výsměchu včetně psychologického nátlaku, provokací a v neposlední řadě také bití a mučení. Kromě toho tuto ženu dohnali na pokraj zoufalství ve chvíli, kdy ji obvinili z hanobení policisty, který ji brutálně zbil, za což ho měla finančně horentně odškodnit. Polyaková nedokázala déle snášet tuto nespravedlnost a cynismus, kterému byla vystavena a rozhodla se svůj život ukončit…
A Journey Through an Endless War
Narodila se v roce 1968 v Minsku. 1989-1992 - Bělorucská akademie umění. Jako producentka se podílela na řadě projektů, koprodukce s ARTE, Goethe institut, UNESCO a UN/UNDP. Její filmy uvedly TV stanice v Rusku, Pobaltí, na Ukrajině. Zakladatelka a ředitelka Mezinárodního festivalu filmů o životním prostředí v Minsku. Filmografie (výběr): A Priest Had a Dog (hraný, 93’, 1992); Oasis (dokument, 52’, 1996), koprodukce ARTE; An Ordinary President (dokument, 52’, 1996), uvedení na ARTE; Anisimov’s Orchestra (52’, 2001); An Unusual Concert (52’, 2002); Ally’s Dream (dokument, UN/UNDP, 52’, 2004); Castle of Mir (UNESCO Belarus, 15’, 2004); Monologues (dokument, 39’, 2005); Sveta and Dora (TV film, 26’, 2006); The Square (dokument, 80’, 2007).
East European Stand at Sunny Side of the Doc - 2007