- Povolání
Producent, Režisér - Země
Nizozemsko
Novikova Masha
"Alexander Litviněnko, bývalý agent ruské tejné služby, zemřel v lispoadu 2006 v Londýně. Byl otráven poloniem. Záhadný případ Litviněnko dal rychle vzniknout senzacechtivým zprávám, jelikož vyšetřování této vraždy získalo politické citlivé rozměry. V roce 2004 sdělil Alexander Litviněnko příběh o práci pro tajnou službu dokumentárnímu filmaři Josi de Putterovi. Byl to příběh stejně poutavý jako jeho smrt, kterou v tomto rozhovoru sám předpověděl. Vyprávěl o komplotech, bombových útocích, výhrůžkách a vraždách, o době, kdy byl vojákem v Čečensku, jeho útěku z Ruska a zejména o svém přesvědčení, že bombové útoky v Rusky, ze kterých byly obviňováni Čečenci, byly ve skutečnosti dílem ruských tajných služeb. Po jeho pohřbu natočil Jos de Putter se spolurežisérkou Mashou Novikovovou film „In Memoriam“ vytvořený z rozhovorů s jeho ženou, jeho otcem a jeho nejbližšími přáteli Akhmedem Zakayevhisem, slavným sovětským disidentem Vladimirem Bukovskim a filmovým režisérem Andrejem Nekrasovem. "
Anna: sedm let na frontě
Dokument je o Anně Politkovské, která strávila sedm let činností na frontě a často se kvůli tomu dostala do ohrožení života. O ženě, která se cítila velmi osamělá, ale nemohla přestat dělat to, co započala. Následujeme ji společně s jejímy myšlenkami a sny. Vidíme stejné představy, jako viděla ona, potkáváme stejné lidi, jako potkávala ona. Za sedm let procestovala Anna mnoho válkou postižených oblastí (Čečna, Beslan..). Abychom lépe pochopili Aninu práci a povinnosti, její charakter, strach a pocity osamělosti, vyslechnem vzpomínky tří žen, které při ní stály během těžkých časů a v momentech slabosti.
Dvě sestry, které se narodily v Rusku v sedmdesátých letech ruské matce a německému otci, se vydávají hledat své kořeny. Chtějí zjistit, proč byl německý původ prarodičů vždy zahalen tajemstvím. Kdo byli tito lidé, kteří si uchovali tradice a svou kulturu i během Stalinova útlaku? Letos v létě se celá rodina sešla v našem letním domku v Rusku. Po ruské polévce z řepy začal dědeček zpívat. Píseň nebyla v ruštině, ale ve staré němčině. Znělo to tak podobně jako holandština, že jsme se sestrou, se kterou jsme před 24 lety emigrovaly do Nizozemska, rozuměli. Tehdy jsme si snad poprvé začaly uvědomovat i tuto jinou stranu otcovy rodiny. Když jsme vyrůstaly, nikdo s námi německy nemluvil a nemluvilo se ani o tom, odkud dědeček s babičkou pocházejí. V Sovětském svazu byla takov témata tabu. Až později, když jsme získaly přístup k historickým inforamcím v holandských školách, jsme se dozvěděli, že prarodiče byli potomky povolžských Němců. Teď jsou již staří a mají problémy se zdravím. Jejich příběh je třeba zdokumenovat, aby nebyl zapomenut.
Frans de Wollantstraat 18
1018 SC Amsterdam