Oukropec Petr

Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma
Byl hudební génius Václav Talich kolaborant? Proč hrají Češi sami sobě divadlo? Komu vadí možnost rychlé a účinné léčby nádorových onemocnění? Stane se z nás národ skladníků na evropské křižovatce? A je současná česká elita otázkou pro sociologa, nebo pro kriminalistu?Režisér J.A. Pitínský zkouší v Národním divadle novou inscenaci slavné opery Bedřicha Smetany Dalibor. Pěvci zpívají za doprovodu klavíru a v civilu nacvičují své pohyby po jevišti. Vedle Pitínského, který jim stále udílí režijní pokyny, se mezi nimi proplétá i Karel Slach s filmovou kamerou a v živelných, bezprostředních obrazech zachycuje zrod celého představení. Své vlastní svérázné paralelní představení Dalibora mezitím inscenuje v prázdném hledišti také filmový režisér Karel Vachek, který sem přivádí své hosty z řad umělců, vědců, intelektuálů i politických aktivistů. Za emotivního působení Smetanovy hudby, které Vachek přisuzuje mystickou sílu, ožívají v prostorách Národního divadla - místa, které se stalo výrazem mnoha národních tužeb i sebeklamů - příběhy lidí, kteří našli pádný důvod postavit se proti oficiální moci a zákonům v nejrůznějších oblastech života. Ať se jedná o bratry Mašíny, agenta BIS Vladimíra Hučína, anarchistu Jakuba Poláka nebo lékaře praktikující zatím nepovolenou metodu léčby rakoviny - devitalizaci. Ti všichni se symbolicky stávají (především v morálním smyslu) následovníky velkého rebela, rytíře Dalibora. Umělci byli vždy elita, která v Čechách určovala normy. Selhání elit vede k dějinným tragédiím. Selžou-li elity, musí přijít bratři Mašínové. Revoluce roku 1989 byla podle historika Jana Tesaře jen představení pro svět - až skončí představení, můžeme začít kolaborovat, nastane lhostejnost a neúčast. Pak přijde další happening a národ bude opět sjednocen. Obě inscenační roviny - operní i dokumentaristická - spolu po celou dobu komunikují, neboť motivy z libreta opery jako by glosovaly dokumentární výpovědi osob. Snímek je závěrečným filmovým esejem Vachkovy tetralogie Malý kapitalista. Představuje proto mimo jiné také určitý úběžník myšlenek a motivů, slévajících se v něm z Vachkovy tvorby z období předešlých, ale zejména z devadesátých let, které procházejí (nejen) celou tetralogií. Tím se završuje svérázná a velmi cenná (ačkoli pro někoho poněkud autorsky svévolná či filmařsky grafomanská) společenská a intelektuální kronika, nepodléhající dobovým klišé, která, z kterékoli strany vzato, rozhodně nemá v českém filmu obdoby.

Národ sobě aneb České moře v osmnácti přílivech
Dokument nebo hraný film, anebo tyto kategorie ztrácí opodstatnění? Odvážný film, který vyvolal rozporuplné reakce u publika i kritiky. Příběh Národní třídy, reálného prostoru v reálném čase. Příběh o tom, čím je možné být, když jsme ochotni podstoupit překvapivé setkání. Samotný okamžik dokumentu, který je oslavou své budoucnosti, chvíle hraného filmu, kdy se dá říci, že v čase bez přítomnosti to, co bylo, bude. Je to především monologický film, afirmace první osoby, která se ukazuje za textem a podpírá jeho dikci. Také situační film (nikoli akce, ale situace), který se odehrává hodinu čtyřicet minut v takřka reálném čase.

Unisono
Pětiminutový snímek Saši Gedeona je součástí neobvyklého projektu Visions of Europe. Jeho cílem je vytvořit pestrou mozaiku pohledů na budoucnost rozšiřujícího se Evropského společenství. Režisér se vydal za ambasadory působícími v Česku a každého zvlášť nechal zpívat českou státní hymnu. Zábavná minirepotáž zachycuje fáze přípravy, nácviku a samotného zpěvu. Necvičené hlasy se postupně prolínají, aby ke konci filmu splynuly v jediný nesourodý kánon. Lehkost a vtip jsou zcela v souladu se základní myšlenkou projektu. Z filmu jasně vystupuje odlišnost kulturních tradic, které musejí být zachovávány, nikoli slévány do jednoho neutrálního celku.

Pravidla hry - Vymezení prostoru
Film Pravidla hry sleduje procesy na trojmezí jedince, společnosti a institucí. První část Vymezení prostoru se odehrává v rámci Summitu NATO v Praze v roce 2002. Zabývá se každodenními institucionálními aspekty takové akce, kde každý detail je plánován s předstihem - a to včetně oficiálních výsledků samotného summitu. Samotná událost se stává velmi specifickou performancí pro média, jejichž úkolem je spoluvytvořit lidský rozměr události i celé organizace. Film sestává z extrémně detailních popisů, natočených s určitou distancí, která v celku umožňuje promýšlet další roviny celé záležitosti, tím spíš, že nepsaným hlavním bodem jednání byla válka v Iráku.

Ivetka a hora
V letech 1990 až 1995 se u vsi Litmanová na východním Slovensku zjevovala každý měsíc dvěma děvčátkům Panna Marie. Viděla ji obě, jedno z nich s ní také mohlo rozmlouvat. Poprvé ke zjevení došlo v létě roku 1990, kdy si dívky hrály na mýtině na hoře Zvir. Z okolního lesa se najednou ozývaly podivné zvuky. Děti dostaly strach a začaly se modlit. Najednou vše ustalo a děti spatřily Pannu Marii, která je poté doprovodila až domů. Od té doby místo, kde dívky opakovaně viděly Pannu Marii, navštívily statisíce poutníků. Osobní příběh, životní a vnitřní zkušenosti jedné z vizionářek s odstupem několik let. Jak žít se zjevením? http://www.ivetka.net

Láska shora
POrtrét dvou mladých lidí, Prokopa a MAgdaleny, je hravým vyprávěním o jejich putování za zatměním slunce, při kterém prožívají nečekaná dobrodružství. Film je zároveň poetickým zamyšlením o komunikaci mezi lidmi.

Petr Oukropec, producent. Narozen 1972. Spoluzakladatel společnosti Negativ, člen Evropské filmové akademie a Asociace Producentů v Audiovizi, pedagog FAMU.