- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Pauerová Miloševičová Ivana
Nikdy nebylo líp
Je až k neuvěření, jak málo se ví o současné situaci v Bosně a Hercegovině, a jak mnoho modelových příkladů různých sociopolitických problémů v ní lze najít. Nikdy nebylo líp je satirickou pátrající sociální sondou, podanou ve formě road-movie po "bývalé" vlasti režisérky. Tento film je osobním pohledem na utrápenou zemi, jejíž problémy prorostly osudem autorky, a ve kterém se zároveň objevuje mnoho příběhů a osudů obyčejných lidí.
Česky psáno "Boroda"
Portrét Vladimíra Gause Borody, ruského emigranta, hippie a spisovatele.
Zákulisí slov
Pan Kocourek je v Guinnessově knize rekordů. Je totiž nejstarším stenografem na světě.
Den E
1. květen 2004. Česká republika spolu s dalšími devíti státy vstupuje do Evropské unie. Dříve než přijde půlnoc změny, ocitají se mladí autoři na třech místech země, v hlavním městě natáčí Vít Janeček, v nejvýchodnějším Jablunkově Erika Hníková a na západě, v Aši, Ivana Miloševič. Dokument spojující odlišné tvůrčí naturely zachycuje sociální a mentální dějiny okamžiku, na jehož pozadí a na vztahu lidí z různých sociálních vrstev k němu, se pokouší v mnoha detailech otisknout první zásadní změnu moderní české státnosti. Netradiční koncept prožívané historie natáčené v prchavosti a diskontinuitě dojmů se pokouší jít za primární neviditelnost této změny, aby zprostředkoval koexistenci našeho národního já a okolního světa. Autorská různost jako by byla symbolickým odrazem jejích nesourodých možností.
Dámy v bílém
Dámy v bílém je organizace matek, manželek a sester, které se společně pokoušejí dosáhnout propuštění pětasedmdesáti politických vězňů zatčených při tvrdém zákroku na Kubě na jaře roku 2003. Ženy se scházejí každou neděli a vedou tichý protestní pochod jako výraz požadavku okamžitého propuštění těchto mužů – jejich manželů, synů a členů jejich rodin. Film bosensko–české dokumentaristky Ivany Miloševičové na základě otevřených výpovědí přináší jejich osobní příběhy. Umožňuje jim nahlas promluvit o tom, jaké to je, když je jejich milovaný označen za nepřítele státu. Příběhy matek obávajících se o život svých vězněných synů, žen, které musejí samy uživit jak rodinu, tak svého muže v žaláři, a dcer, jež vyrůstají bez otce, jsou různé, a přece velmi podobné. Režisérka je kreativně spojuje v celek, který ukazuje zákulisí disidentského života jinak, než jsme zvyklí ho vídat ve filmech.
Bindicismus
A report on how for nineteen years there has been a group of people who call themselves the Association of Czech Chimneyers. They call their way of life - life is a game - bindicism. - Department of documentary film, FAMU - 1st year.
Je až k neuvěření, jak málo se ví o současné situaci v Bosně a Hercegovině, a jak mnoho modelových příkladů různých sociopolitických problémů v ní lze najít. Nikdy nebylo líp je satirickou pátrající sociální sondou, podanou ve formě road-movie po "bývalé" vlasti režisérky. Tento film je osobním pohledem na utrápenou zemi, jejíž problémy prorostly osudem autorky, a ve kterém se zároveň objevuje mnoho příběhů a osudů obyčejných lidí.
Česky psáno "Boroda"
Portrét Vladimíra Gause Borody, ruského emigranta, hippie a spisovatele.
Zákulisí slov
Pan Kocourek je v Guinnessově knize rekordů. Je totiž nejstarším stenografem na světě.
Den E
1. květen 2004. Česká republika spolu s dalšími devíti státy vstupuje do Evropské unie. Dříve než přijde půlnoc změny, ocitají se mladí autoři na třech místech země, v hlavním městě natáčí Vít Janeček, v nejvýchodnějším Jablunkově Erika Hníková a na západě, v Aši, Ivana Miloševič. Dokument spojující odlišné tvůrčí naturely zachycuje sociální a mentální dějiny okamžiku, na jehož pozadí a na vztahu lidí z různých sociálních vrstev k němu, se pokouší v mnoha detailech otisknout první zásadní změnu moderní české státnosti. Netradiční koncept prožívané historie natáčené v prchavosti a diskontinuitě dojmů se pokouší jít za primární neviditelnost této změny, aby zprostředkoval koexistenci našeho národního já a okolního světa. Autorská různost jako by byla symbolickým odrazem jejích nesourodých možností.
Dámy v bílém
Dámy v bílém je organizace matek, manželek a sester, které se společně pokoušejí dosáhnout propuštění pětasedmdesáti politických vězňů zatčených při tvrdém zákroku na Kubě na jaře roku 2003. Ženy se scházejí každou neděli a vedou tichý protestní pochod jako výraz požadavku okamžitého propuštění těchto mužů – jejich manželů, synů a členů jejich rodin. Film bosensko–české dokumentaristky Ivany Miloševičové na základě otevřených výpovědí přináší jejich osobní příběhy. Umožňuje jim nahlas promluvit o tom, jaké to je, když je jejich milovaný označen za nepřítele státu. Příběhy matek obávajících se o život svých vězněných synů, žen, které musejí samy uživit jak rodinu, tak svého muže v žaláři, a dcer, jež vyrůstají bez otce, jsou různé, a přece velmi podobné. Režisérka je kreativně spojuje v celek, který ukazuje zákulisí disidentského života jinak, než jsme zvyklí ho vídat ve filmech.
Bindicismus
A report on how for nineteen years there has been a group of people who call themselves the Association of Czech Chimneyers. They call their way of life - life is a game - bindicism. - Department of documentary film, FAMU - 1st year.
Narodila se v roce 1976 v Sarajevu (Bosna a Hercegovina). Vystudovala FHS UK (makroekonomie a politologie) a FAMU (dokumentární tvorba). Její filmová tvorba zahrnuje produkci a režii filmů a reportáží na sociopolitická témata. Natočila mimo jiné celovečerní dokument Nikdy nebylo líp o situaci v poválečné Bosně a Hercegovině a hodinový dokument Dámy v bílém o hnutí manželek kubánských disidentů. Spolurežírovala také hodinový dokument o nových členských státech EU Den E.
Mezi lety 2003 a 2012 působila v Institutu dokumentárního filmu jako koordinátorka a vedoucí projektů Ex Oriente Film a East European Forum. Čtyři roky působí jako externí pedagog na FAMU. V roce 2009 byla zvolena do výboru European Documentary Network (EDN). Od podzimu 2012 pracuje ve Filmovém centru České televize jako dramaturg dokumentární tvorby.