- Povolání
Producent, Režisér - Země
Česká republika
Počtová Jana
Studenti čtvrtého ročníku katedry alternativního divadla pražské Divadelní akademie se spolu se studentkou dokumentaristiky Janou Počtovou rozhodli, že na sobě provedou experiment. Uzavřeli se na pět dní do divadelního studia Řetízek, aby se pokusili prozkoumat nové možnosti tvůrčího procesu v nezvyklém prostoru a v netypických podmínkách. Chtěli také lépe poznat sebe sama i své spolužáky, kteří pro ně byli doposud spíše kolegy než přáteli. Po sto dvaceti hodinách se utěsněná laboratoř otvírá, přicházejí diváci, aby bezprostředně sledovali výsledky tohoto pokusu... Je obdivuhodné, jak se dokumentaristka sžívá s prostředím, zcela ustupuje do pozadí, ačkoli je pozorovatelkou i tazatelkou. Kamera se tak stává věrným zrcadlem postav, partnerkou při otevřené zpovědi. Herci sami pak v extrémních podmínkách po čase opouštějí pole hry a konečně se stávají "svobodnými". Vězení se tak paradoxně mění na jediné místo, kde nalézají klid. Režisérka natočila nevšední sondu do duší mladých lidí, dokument o divadelní tvorbě a o zákulisí improvizace, psychologickou studii toho, kde v životě začíná a končí hra, kde končí stylizace a začíná přirozené emoční bytí.
ESHQ
Jaké jsou podoby lásky v muslimském světě? Jaké mají afghánské ženy představy o ideálním partnerovi a jak se vyrovnávají se stále dodržovaným zvykem, podle kterého je výběr budoucího manžela zcela v kompetenci rodičů? Studentka FAMU Jana Počtová se na vlastní pěst vydala do Afghánistánu, kde se ve velmi osobních rozhovorech s místními ženami snaží proniknout do jejich mentality. "Zamilovanost je jen pro teenagery. U dospělých jde o nepatřičný cit a projev slabosti," myslí si manažerka továrny a matka osmi dětí Fawzia. Stále svobodná učitelka Laila je zase odhodlána se v případě, že na ni manžel bude hrubý, raději zabít, než aby požádala o rozvod. Ten by totiž vrhl špatné světlo na její rodinu a ona sama by se stala terčem pomluv a pohrdání. V bakalářském filmu talentované Jany Počtové nahlédneme do světa, kde se západní pojetí manželského svazku jeví jako cosi těžko pochopitelného a smysl slova láska je zde zcela odlišný.
AdamEva Šiktanc
Portrét básníka Karla Šiktance prostírající se do jeho básně Adam a Eva. FAMU, Katedra dokumentární tvorby (2. ročník)
Nářečníci
Nákladní loď, tři lidé na ní - kapitán, strojník, lodník - plavící se po řece... Nesplněné sny, daleké moře, obyčejné životy spojené s neobyčejnou prací.
Děti padesátých let
DĚTI 50. LET jsou lidé, kteří vyrostli v padesátých letech v Československu a kterým totalitní režim alespoň částečně vzal jejich dětství či mládí. Tyto „děti“ zažily přerod společnosti a nesou v sobě svá osobní svědectví o minulosti, byly označovány za „děti nepřátel státu“, „děti kriminálníku“… Potomky politických vězňů odsoudil tehdejší totalitní systém nejen k životu bez jednoho z rodičů či k životu u příbuzných nebo dokonce v dětských domovech (právě v období života, kdy dítě potřebuje stabilní a jisté rodinné zázemí), ale tehdejší společnost je odsoudila též k živorení na jejím okraji bez možnosti vyššího vzdělání a k životu „viníka bez viny“. To jsou osudy spojující sérii čtrnácti 26ti minutových dokumentů „Děti 50. let“. Snímky nejsou pouze svědectvím o životech politických vězňů či jejich rodin očima jejich dětí, ale jsou snahou o pochopení i vhled do současného života hlavních protagonistů, ve kterém se stále logicky promítá i po mnoha letech jejich minulost.
Sněhová pole Ivana Hartla
Každá doba si vytváří určitý fenomén a každá skupina lidí si vytváří svůj vlastní mýtus, své hrdiny. Pro určitou část se jím stal právě Ivan Hartl. Dokument se snaží spojit dva jeho životy. Ten z minulosti, ve kterém žije od doby, kdy opustil svůj domov, a ten nový, současný život umělce a programového „bezdomovce“ v Londýně. Je to film o propojení s domovem, o strachu vrátit se domů, jelikož vlast se pro něj stala ideálem, který nechce zničit, o ztrátě identity, řeči, přátel, o tom, co to vlastně domov je. A nakonec i o tom, kdo vlastně je Ivan Hartl.
Generace Singles
Dokument o lidech bez partnerů sonduje mezilidské vztahy v dnešních Čechách a zamýšlí se nad rozličnými podobami nadějí a deziluzí. Vypráví i o sexualitě, příčinách nevěr, důvodech rozchodů a proměnách tradičních partnerských a rodinných modelů. Život jedné z hrdinek dospěje v epilogu k překvapivému rozuzlení, osudy protagonistů po natáčení dokumentu naznačují závěrečné titulky. „Na základě portrétů několika lidí bych ráda otevřela téma singles. Ráda bych vytvořila platformu pro diskuzi, ráda bych se zastavila a snažila se alespoň trochu porozumět tomu, co se kolem nás začíná dít,“ shrnuje režisérka Jana Počtová.
Palác Akropolis - Akráč
Co je a jaký je pražský Palác Akropolis? Kdo jsou lidé, kteří utvářeli jeho dnešní podobu, a jak vidí Palác Akropolis a sami sebe? Jací jsou lidé, kteří jej každý večer navštěvují? – Katedra dokumentární tvorby FAMU – 5. ročník (absolventský film).
Netradiční portrét Pavla Kouteckého, který se zcela nesmazatelně zapsal do dějin české kinematografie, by měl vzniknout pomocí materiálu, který Koutecký nedotočil, pomocí hrubého materiálu všech ostatních projektů, které ještě zůstaly zachovány, pomocí veškeré korespondence, scénářů, fotografií atd. Se vším tímto materiálem se bude pracovat tak, že se změní jeho podstata. Neměl by primárně vypovídat o svém původním tématu, tedy o tom, co je na něm natočeno, ale o tom, kdo tento materiál připravoval, natočil a zpracoval – tedy o Pavlu Kouteckém samém.
Jerevanská 1
100 00 Praha 10