Poláková Lenka

Ó, to byl boj
Lidské hemžení v porevolučním období roku 1989.

Kočičky a kocourkové aneb Krásy placeného sexu
Pohled do zákulisí placeného sexu - tentokrát viděn očima konzumentů - kdo jsou lidé, kteří si tyto služby platí, co je k tomu vede, jaké hodnoty v tomto svém počínání nalézají. Statisíce utracené za kratochvíli či únik od reality.

Banderovci
Pokus o co nejobjektivnější pohled na problematiku, které se většinou bojíme dotknout. Problém je dones ožehavým tématem celé středovýchodní Evropy a patří k nezpracovaným a neobjeveným. Banderovci jsou vesměs vnímáni jen jako lůza a spodina společnosti, která po válce ubližovala, vraždila a loupila. Jaké byly skutečně jejich osudy, jak na jejich motivaci po letech vzpomínají pamětníci i příbuzní?

Mlynáři od Babic
Zdánlivě známý příběh – zavraždění komunistických funkcionářů odstartovalo hromadné zatýkání a popravy – včetně deseti vykonaných rozsudků smrti. Pravda je ale jiná – hromadné zatýkání nenásledovalo pro tragédii ve škole, ale naopak jí předcházelo. Šlo o předem promyšlený plán systematické likvidace nepohodlných osob. Autentické výpovědi potomků nejpostiženějších rodin – jejich dramatické osudy.

Zpověď Kateryny K.
Dokument Miroslava Janka představuje intimní výpověď o životě slepé zpěvačky Kateryny Kolcové-Tlusté. Ač původem z Ukrajiny, nyní žije a působí v České republice, kde se stala jedním z nejoceňovanějších místních hudebních objevů, zejména díky její uchvacující interpretaci židovských lidových písní.

Běž domů, Ivane
Při okupaci 21. srpna 1968 vstoupilo na naše území okolo 20 divizí sovětské armády. Další byly připraveny v blízkosti hranic a měly přijít ve druhé vlně. Byly to tři polské divize, jedna maďarská a dva bulharské pluky. V televizním studiu Ostrava vzniká velký společenský dokument režiséra Marcela Petrova, dramaturga Josefa Albrechta a autora námětu a scénáře Luďka Navary, který Česká televize odvysílá v červnu. Osou celého dokumentu je střídání dvou základních příběhů, které budou celým dílem prolínat. Je to osud Karla Petržílky z Milovic, který za zpěv písně Běž domů, Ivane skončil ve vězení a později prakticky na okraji společnosti. Martin Krejza, který se potýkal se sovětskou okupací ve Vysokém Mýtě, se stal později jeho starostou. Dokument nabídne výpovědi pamětníků, historiků a dalších odborníků. Výchozím místem se v něm stává právě Vysoké Mýto.

Fenomén Mucha
Dokument natočený ke 150. výročí narození malíře Alfonse Muchy si všímá známých, ale i méně známých životních etap zakladatele uměleckého směru art nouveau a skutečností, které ovlivnily jeho umělecký vývoj. Popisuje především jeho pobyt v Paříži, kde patřil spolu s Gauguinem k nejuznávanějším malířům v počátku minulého století. Představuje Alfonse Muchu v méně známé poloze jako designéra, filozofa a předního činitele zednářské lóže.

Krok do prázdna Jana Masaryka aneb Dokonalý zločin
14. září 2011 to bude 125 let, co se narodil jeden z nejvýznamnějších československých politiků a diplomatů Jan Masaryk. Celý život sloužil nejrůznějším způsobem své vlasti a patřil k nejpopulárnějším osobnostem především poválečného Československa. Sám byl ale osobností velice komplikovanou a složitou. Dokonce i jeho politické kroky především v závěru kariéry, která skončila dosud ne zcela objasněnou smrtí, jsou vším jiným než pevnou chůzí přesvědčeného demokrata. Kdo vlastně byl Jan Masaryk? A byl opravdu tím „bodrým a zábavným ranařem“, jak ho vnímal národ i západní politici? Smrt Jana Masaryka je přitom stále drásavým motivem české moderní historie. Přestože rodina případ vnímá jako sebevraždu, poslední vyšetřování uzavřeli kriminalisté v roce 2003 s jasným verdiktem – jedná se o vraždu s tím, že pachatel je neznámý. I více než dvacet let od pádu komunistického režimu se zatím badatelé a historici marně snaží dostat k tajným dokumentům v Rusku. "Proč zůstávají zavřené? Přece ten, kdo má čisté svědomí, nemusí nic tajit," shodují se v dokumentu pamětníci i soudní znalci z nejrůznějších oborů.

Smrtící injekce místo pravdy
V roce 1989 jsme ve jménu pravdy a lásky, která zvítězí nad lží a nenávistí, zvonili klíči na náměstích. Po dvaceti letech máme sice mnohdy pocit marnosti, leč přeci jen si myslíme, že se nám alespoň trochu podařilo rozkrýt nedávnou minulost. Mnohé nepochybně ano, ale teprve nyní začínají vycházet na povrch docela otřesná svědectví o neuvěřitelných osudech lidí, kteří chtěli odhrnout oponu mnohých zvěrstev minulého režimu. Vyšetřovatelka ÚDV zkoumala okolnosti podivných výbuchů v 90. letech – byla již hodně blízko – jenže ji postihla podivná choroba. Nikdo nevěděl, co se děje, jen díky osobní statečnosti její lékařky se prokázalo, že byla otrávená kadmiem a vlastně jen náhodou zachráněna. Při další v podstatě banální hospitalizaci jí neznámý člověk vydávající se za lékaře píchl injekci, která ji málem zabila… I další příběhy ve filmu vypovídají o dlouhých prstech někdejší všemoci, která je tu latentně stále s námi.

Veliký Bertík
Herec chůze majestátné, osobitá postava ostravské kulturní scény, držitel divadelní ceny Thálie za rok 2008… To vše má, znamená a je Norbert Lichý, člen ostravského Divadla Petra Bezruče. Tomuto divadlu zasvětil takřka celý život, poprvé se zde objevil již ve svých devíti letech, kdy „Bezruče“ řídil Norbertův otec Saša Lichý. Kromě herectví se věnuje i hudbě a skládání scénické hudby. Během své kariéry nastudoval obrovské množství pozoruhodných charakterů a je v současné době snad nejvýraznější postavou ostravské divadelní scény. Kulturní sběrný dokument mapuje divadelní, ale i mimoprofesní život Norberta Lichého, zachycuje střípky a střepy ze života jednoho moudrého a velice zajímavého herce, o kterém by se mělo a jistě ještě bude hovořit…

Haiti bez naděje?
Země, která by mohla být karibským rájem, je pro její obyvatele peklem. Jedna z nejchudších zemí světa se zmítá v problémech, zemětřesení určitě není největším z nich. Apokalypsa z 12. ledna 2010 na tuto zemi pouze poukázala - bída, chudoba, nemoci, beznaděj a zoufalství tady přetrvávají již roky. Jaký je skutečný život obyčejných lidí mimo hlavní město? Jak se žije ve vesnici na severu země, která už dávno poznala českou pomoc? Příběhy adoptivních dětí, sirotků i těžce zkoušených postižených hledají odpovědi na otázky, jak skutečně lze Haiti pomoci a zda to má vůbec smysl.

Všechny příští Černobyly
V letošním roce – přesně 26.dubna – uběhlo čtvrtstoletí od chvíle, kdy došlo k výbuchu v sovětské jaderné elektrárně Černobyl. Vzpomínky na něj jsou stále ještě živé. Sanace následků Fukušimy mají trvat devět měsíců. Černobylu se to nepovedlo ani za pětadvacet let. Čtvrtstoletí po černobylské havárii se mezinárodní společenství stále snaží zastavit hrozbu dalšího zamoření vyvolaného největší jadernou katastrofou v dějinách. Dědictví Černobylu se jako mocného mementa bojí prakticky celý svět. Nebezpečně blízko neštěstí se tehdy ocitli také naši krajané – Volyňští Češi. Jejich evakuace do staré vlasti mohla začít až po čtyřech letech. Ti, kteří stále ještě žijí, jsou mnohdy následky havárie trvale poznamenáni.

Tenkrát na Balkáně
Přišli k nám hledat nový domov, protože ten jejich jim vzala válka. Jugoslávie se na konci minulého století ocitla v troskách a nacionalističtí vůdci rozpoutali na Balkáně peklo. Chaos, strach, náboženská nesnášenlivost, mrtví a trpící lidé, statisíce utečenců, masové hroby a bezradná Evropa. A vše se odehrávalo jen kousek od nás. Měli dvě cesty, jak se vypořádat s tím, co zažili. Někteří hledají své zabité bratry a syny dodnes, druzí se snaží za hrůzami, které viděli, udělat tlustou čáru, jako by snad válka ani nikdy nebyla. Zkušenosti z válečného běsnění se ale podepsaly na všech. A bylo jedno, na které ze znepřátelených stran se zrovna ocitli. Dokumentární film Tenkrát na Balkáně se vrací k lidem, které postihl válečný konflikt v první polovině 90. let nejvíce. Chorvaté, Srbové i Bosňané ve filmu probouzí své vzpomínky a pro diváka bude až překvapující, jak jsou všechny viny a bolesti v lidech dosud živé. Dokonce i ti, kteří novou vlast našli u nás a do té staré se už nevrátili, otevírají svou paměť jen pomalu a tiše. Nebezpečný krajní nacionalismus v zemích bývalé Jugoslávie žije pořád. Balkánské duši přibyly jen bolesti a rány z nesmyslné války.

Jan Balabán - Svými vlastními slovy
Nositel dvou cen Magnesia Litera, jeden z předních českých prozaiků zemřel ve spánku, ve věku necelých 49 let. Zanechal po sobě rodinu, několik knih, ale také množství zvukových a obrazových záznamů, v nichž promlouvá, přemýšlí o životě a světě. Netradiční portrét Balabána skrze samotného Balabána v autorském dokumentu Petry Všelichové.

Osa Dobříš - Paříž
Osa Dobříš - Paříž. S tímto pořekadlem se ještě před 25 lety setkávali posluchači vojenských kateder, povinné součásti vysokoškolského studia. Odráží se v něm celoživotní přesvědčení a výchova našich důstojníků, že k třetí světové válce dojde a tábor míru a socialismu v něm definitivně zúčtuje s kapitalistickou hnilobou. Formou fiktivního dokumentu s náznakovými hranými prvky, proloženého glosami expertů, se seznámíme s tehdejšími strategickými a operačními plány naší armády, které se pohybují na pomezí grotesky a tragédie.

Ukradené dětství
Žijí mezi námi lidé, které doba okradla o normální dětství. Pro svůj židovský původ byli během války vyloučeni ze škol, ze sportovních klubů, nesměli na koupaliště, sportoviště, nesměli vlastnit psa ani papouška, to vše na ně čekalo před tzv. „konečným řešením". Dnes už „staré děti“ se po celý život vyrovnávají s traumaty ze ztráty rodičů, opuštěnosti a pronásledování. Strach a obava se staly součástí jejich života a přecházejí i na další generace. Symptomy pronásledování si nesou i jejich děti.

Produkce: Česká televize Ostrava