- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Polesný Viktor
Po čtyřiceti letech
V roce 1963 napsal dramatik Pavel Kohout pro absolventský ročník DAMU hru, kterou uváděli v Disku jako své absolventské představení "Dvanáct". Tuto hru o rok později se stejnými lidmi natočila televizní režisérka Eva Sadková. Jde o příběh jednoho celého ročníku DAMU, jehož studenti se rozhodnou usilovat o smysluplnost uměleckého poslání - odcházejí na oblast společně tvořivě pracovat. Původní entuziasmus se však pod tíhou všedních dnů vytrácí, každý z nich pak podle své povahy podléhá tlakům vnějších okolností. Po roce se parta dvanácti herců a přátel rozpadá. A tyto lidi v roce 2003 znovu osloví další režisér - Viktor Polesný, aby spolu s nimi udělal jakousi rekapitulaci uplynulých let. Doba je vystavila krutým zkouškám - a tak je těchto dvanáct životů dosti věrným obrazem doby. Obsahují všechny možné lidské i umělecké peripetie a formy proher, ale i návratů, jimž jsme byli, jsme a ještě pořád budeme vystavováni.
Bezčasí
Závěrečný díl trilogie o roce 1968 skládá archivní materiály Krátkého filmu a státní televize v celistvý obraz úpadkových sedmdesátých let, v němž se tvůrci vzdali komentáře a soustředili se na jeho skladbu tak, aby co nejvěrohodněji postihl dobovou atmosféru v celé škále různých, nastupující normalizací postižených společenských prostředí, přičemž před divákem opět vyvstává problematika filmového obrazu a jeho povolnost k různým výkladům dějin.
1968: Zrada
Druhá část sugestivního cyklu věnovaného pražskému jaru zaznamenává mezníky, jež se odehrály v letech 1968-1969. Poté, co se vedení KSČ vrátilo z Moskvy, se znovu začaly ozývat názory, že budoucnost tohoto národa je spjatá se Sovětským svazem. Po naději, kterou převálcovaly sovětské tanky, začala zrazená země opět žít v atmosféře strachu, lži a pokrytectví. Z prohlubující se letargie národ probrala jen smrt Jana Palacha, prvního ze „živých pochodní“. Po jeho pohřbu a po demonstracích proti okupaci ve dnech jejího prvního výročí, jejichž krvavé potlačení Alexander Dubček legalizoval „pendrekovým zákonem“, začalo bezčasí normalizace.
1968: Naděje
První díl střihového dokumentárního cyklu se vrací k období pražského jara 1968 – k době „socialismu s lidskou tváří“, ve které konečně svitla naděje, že se může uzdravit celá společnost. Film, který je bez komentáře sestaven výhradně z dobových materiálů, chronologicky připomíná klíčové okamžiky doby, v níž obrodné a demokratizační procesy ve společnosti doprovázel i mimořádný kulturní rozmach. Polednová politika i chystané hospodářské reformy však byly po několika měsících zadušeny srpnovou invazí armád pěti „spřátelených“ zemí Varšavské smlouvy, které přijely „zachránit svobodu před připravovanou kontrarevolucí“.
Návrat
O náhlém neštěstí, které může potkat každého z nás, ale především o osudovém zásahu do života lidí z nejbližšího okolí.
Závislost
Dokument o osudech několika žen a dívek, které bojují s nemocí zvanou závislost.
Neodcházení
Už několikrát se stalo, že čeští lékaři hrozili hromadným exodem. Většinou šlo o peníze, jako by kategorie lásky k této velmi náročné profesi vystoupila ze hry. Kategorie dramatičnosti, tvořivosti, krásy tohoto povolání. A taky lékařské etiky, morálky, vědomí jistého poslání. Nebylo by špatné v této rozbouřené době tyto hodnoty znovu objevit. Dokument by měl být souběžným portrétem dvou špičkových lékařů, kteří ani omylem nikam neodcházejí; prof. MUDr. Jan Pirk DrSc., a plk. Prof. MUDr. Vladimír Beneš DrSc. Ačkoli zrovna oni by mohli, neboť jejich pověst zdaleka přesahuje hranice této republiky. Srdce a mozek; oba jsou přesvědčeni, že právě to je člověk a že to je víc než celý vesmír. A s odpovídajícím zaujetím a vysokou profesionalitou přistupují ke svému oboru. Klasický dokument, bez komentáře, bez kontaktních výpovědí, jen obrazy, situace, akce, atmosféra a velice intimní úvahy mimo obraz - jakési vnitřní monology.
V roce 1963 napsal dramatik Pavel Kohout pro absolventský ročník DAMU hru, kterou uváděli v Disku jako své absolventské představení "Dvanáct". Tuto hru o rok později se stejnými lidmi natočila televizní režisérka Eva Sadková. Jde o příběh jednoho celého ročníku DAMU, jehož studenti se rozhodnou usilovat o smysluplnost uměleckého poslání - odcházejí na oblast společně tvořivě pracovat. Původní entuziasmus se však pod tíhou všedních dnů vytrácí, každý z nich pak podle své povahy podléhá tlakům vnějších okolností. Po roce se parta dvanácti herců a přátel rozpadá. A tyto lidi v roce 2003 znovu osloví další režisér - Viktor Polesný, aby spolu s nimi udělal jakousi rekapitulaci uplynulých let. Doba je vystavila krutým zkouškám - a tak je těchto dvanáct životů dosti věrným obrazem doby. Obsahují všechny možné lidské i umělecké peripetie a formy proher, ale i návratů, jimž jsme byli, jsme a ještě pořád budeme vystavováni.
Bezčasí
Závěrečný díl trilogie o roce 1968 skládá archivní materiály Krátkého filmu a státní televize v celistvý obraz úpadkových sedmdesátých let, v němž se tvůrci vzdali komentáře a soustředili se na jeho skladbu tak, aby co nejvěrohodněji postihl dobovou atmosféru v celé škále různých, nastupující normalizací postižených společenských prostředí, přičemž před divákem opět vyvstává problematika filmového obrazu a jeho povolnost k různým výkladům dějin.
1968: Zrada
Druhá část sugestivního cyklu věnovaného pražskému jaru zaznamenává mezníky, jež se odehrály v letech 1968-1969. Poté, co se vedení KSČ vrátilo z Moskvy, se znovu začaly ozývat názory, že budoucnost tohoto národa je spjatá se Sovětským svazem. Po naději, kterou převálcovaly sovětské tanky, začala zrazená země opět žít v atmosféře strachu, lži a pokrytectví. Z prohlubující se letargie národ probrala jen smrt Jana Palacha, prvního ze „živých pochodní“. Po jeho pohřbu a po demonstracích proti okupaci ve dnech jejího prvního výročí, jejichž krvavé potlačení Alexander Dubček legalizoval „pendrekovým zákonem“, začalo bezčasí normalizace.
1968: Naděje
První díl střihového dokumentárního cyklu se vrací k období pražského jara 1968 – k době „socialismu s lidskou tváří“, ve které konečně svitla naděje, že se může uzdravit celá společnost. Film, který je bez komentáře sestaven výhradně z dobových materiálů, chronologicky připomíná klíčové okamžiky doby, v níž obrodné a demokratizační procesy ve společnosti doprovázel i mimořádný kulturní rozmach. Polednová politika i chystané hospodářské reformy však byly po několika měsících zadušeny srpnovou invazí armád pěti „spřátelených“ zemí Varšavské smlouvy, které přijely „zachránit svobodu před připravovanou kontrarevolucí“.
Návrat
O náhlém neštěstí, které může potkat každého z nás, ale především o osudovém zásahu do života lidí z nejbližšího okolí.
Závislost
Dokument o osudech několika žen a dívek, které bojují s nemocí zvanou závislost.
Neodcházení
Už několikrát se stalo, že čeští lékaři hrozili hromadným exodem. Většinou šlo o peníze, jako by kategorie lásky k této velmi náročné profesi vystoupila ze hry. Kategorie dramatičnosti, tvořivosti, krásy tohoto povolání. A taky lékařské etiky, morálky, vědomí jistého poslání. Nebylo by špatné v této rozbouřené době tyto hodnoty znovu objevit. Dokument by měl být souběžným portrétem dvou špičkových lékařů, kteří ani omylem nikam neodcházejí; prof. MUDr. Jan Pirk DrSc., a plk. Prof. MUDr. Vladimír Beneš DrSc. Ačkoli zrovna oni by mohli, neboť jejich pověst zdaleka přesahuje hranice této republiky. Srdce a mozek; oba jsou přesvědčeni, že právě to je člověk a že to je víc než celý vesmír. A s odpovídajícím zaujetím a vysokou profesionalitou přistupují ke svému oboru. Klasický dokument, bez komentáře, bez kontaktních výpovědí, jen obrazy, situace, akce, atmosféra a velice intimní úvahy mimo obraz - jakési vnitřní monology.