- Povolání
Producent, Režisér - Země
Česká republika
Přibyl Lukáš
Cyklus o méně známých cílech deportací Židů v severovýchodní Evropě.Tato část cyklu je výlučně ženskou výpovědí. Po odtržení od rodin putovaly velmi mladé ženy po estonských koncentračních táborech, kde ještě přijatelně vegetovaly. Až po deportaci do drsnějších polských a německých lágrů se jim postupně odkrývaly hrůzy šoa a teprve po osvobození zjistily pravdu o svých blízkých. Rozhovory byly natočeny během let 2000 – 2006 v České republice, Švýcarsku, Velké Británii, Izraeli, Austrálii a v USA. 5. září 1942 dorazil do Estonska transport s tisícem českých Židů. Zhruba stovka žen ve věku od 19 do 25 byla odloučena od svých rodin, které byly autobusy odvezeny na jiné, očividně „horkého“ koncentračního tábora. Vyděšené dívky brzy zformovaly rozličné skupiny, ve kterých si poskytovaly absolutní podporu. Časem začali jednat společně, jako jeden velký organizmus. Optimismus. Jejich pud sebezáchovy je přinutil zcela ignorovat holocaust. Až do roku 1945, kdy se zotavovaly ve Švédsku, objevily pravdu o tom, co se stalo jejich rodinám. Lukáš Přibyl strávil sedm let sestavováním svého unikátního projektu o málo známých osudech českých Židů za holocaustu. V tomto třetím díle dokumentární série Zapomenutých transportů kombinuje výpovědi přeživších se šokujícími archivními záběry a dokumenty, které ve výsledku nabízí vhled do osudů žen v „mužské“ válce.
Zapomenuté transporty do Lotyšska
V tomto dokumentu se režisér Lukáš Přibyl zaměřuje na transporty Židů do lotyšského ghetta v Rize a místního tábora Salaspils, o kterém se mluví mnohem méně, než o ostatních koncentračních táborech. V roce 1942 bylo na 3 000 mužů, žen a dětí transportováno na toto místo z Čech a Moravy. Přeživší z Československa, Německa a Rakouska, kteří dnes žijí často na opačném kontinentu, vypráví své příběhy. Ty jsou doplněny archivními snímky míst, o kterých vypovídají, důležitými dokumenty i fotografiemi obětí a jejich vrahů. Příběhy deportovaných nejsou jen hlubinou smutku a krutosti, ale líčí i přátelství a lásku a dokonce zahrnují i taková témata, jako je sexualita a menstruace. Vzpomínky zpovídaných svědků tvoří mentální mapu, na které dobro a zlo nejsou opačnými póly, ale tyto hodnoty jsou rozostřené ve vztahu k lidským charakterům, národnostem a jejich motivacemi k životu. Film proto není jen připomínkou těchto deportací na východ, ale vrhají i varovné světlo v čase, kdy někteří lidé stále popírají existenci holocaustu.
Zapomenuté transporty do Polska
Snímek zaměřující se na lidskou identitu a její proměny pod tlakem okolností narušuje naše zaběhnuté vnímání „dokumentů o holocaustu“. Pojednává o životních rozhodnutích, která museli udělat lidé prchající z nacistických ghett, pracovních táborů a táborů smrti v lublinském regionu v Polsku. Rozhodnutí, která museli udělat, aby přežili extrémní podmínky – byli permanentně na útěku, neustále se skrývající, ale i přesto oplývající velkou dávkou vynalézavosti, humoru a nezměrným optimismem... Tato filmová pocta nezdolnému lidskému duchu se díky současným i dobovým záběrům společně s fascinujícími výpověďmi svědků zcela obejde bez komentáře. Skrze bezpočet očitých účastníků sdílejících s divákem své neskutečné prožitky (od příběhů zakázané lásky, přes hraní hluchoněmého prosťáčka až po odboj) přináší snímek překvapivé obrazy o přežití „jak je neznáme.“
Zapomenuté transporty do Běloruska
Druhá část 90 minutového dokumentu Lukáše Přibyla, který je mozaikou vzpomínek Židů z Čech a Moravy, kteří byli deportováni do koncentračních táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a východním Polsku. To byla místa, která, na rozdíl od nechvalně známých jako Osvětim, Treblinka, Dachau nebo Terezín, nejsou tak často zmiňována, ale byla svědkem stejně krutých osudů stovek tisíců lidí.
Málokdy se život jednotlivce narozeného v jedné zemi protne s historií jiného národa tak, jak se tomu stalo v případě Kanaďana H. Gordona Skillinga. H. G. Skilling byl přímým svědkem prakticky všech klíčových a zlomových okamžiků dějin Československa v průběhu téměř celého dvacátého století. Jeho četné cesty jej do Československa zavedly v každé dekádě od třicátých let až do konce dvacátého století. Byl přítomen pohřbu T. G. Masaryka a dvakrát i československé demokracie. Poprvé když sledoval nacistická vojska, jak 15. března 1939 vstupují do Prahy - a pak v roce 1948 po komunistickém puči. Na vlastní oči viděl vpád vojsk Varšavské smlouvy v osmašedesátém a dobře poznal i atmosféru normalizace dalších dvaceti let. Zblízka sledoval také události roku 1989. Vedle vykreslení vícerozměrného portrétu H. Gordona Skillinga jako člověka, politologa a historika bude film také plastickou freskou historie Československa dvacátého století, zejména jeho druhé poloviny.
Kříženeckého nám. 322
152 00 Praha 5