Procházka Radim

Vlastenci zapadlí u Tobrúku
Umírají jeden po druhém, brzy nezůstane ani jeden. Hrdinové, kteří bojovali ve druhé světové válce za svobodu Československa. Nelétali u RAF, a tak se o nich dnes téměř nemluví. V tomto filmu vzpomínají nejen na svoji jednotku ze Středního východu, která bránila Tobrúk, a na svého velitele generála Karla Klapálka, ale také na Masarykovy ideje, Gottwaldovy žaláře i dnešní zapomnění. Dosud nezveřejněné archivní záběry přenesou diváky tisíce kilometrů od domova do pouští severní Afriky. Byli prvními československými vojáky, kteří bojovali proti Hitlerovi. Dnes patří mezi poslední pamětníky téměř celého minulého století a mohou dosvědčit jeho podivné peripetie.

Krejča za branou
Portrét herce a divadelního režiséra vzešel ze spolupráce Otomara Krejči na předchozím filmu Radima Procházky Naše lípa. Krejča v něm vystupoval v roli režiséra i představitele Mlynáře z Jiráskovy Lucerny a společně sdílený čas se proměnil v natáčení filmu o něm samotném. Název filmu odkazuje ke Krejčovým mezním životním zkušenostem a zároveň k Divadlu za branou, které umělecky vedl. Vzhledem k významu divadla je jeho příběh zároveň příběhem českého umění i české společnosti od poloviny minulého století do současnosti. Snímek skládají situace z režisérova života, přerušované ukázkami Krejčovy divadelní a filmové práce. Na ně navazují otázky, které se dotýkají i nejednoznačných životních etap, například padesátých let a tehdejší Krejčovy politické angažovanosti. Krejča s dokumentaristou svádí boj a nad filmem se vznáší otázka, do jaké míry sám režíruje svůj život a co zůstalo nedořečeno. Nakonec s pojetím dokumentu nesouhlasí a váhá se svolením k jeho veřejnému uvedení. Režisér přitom přistupoval ke Krejčovi co nejotevřeněji, během roku setkávání jej jen málokdy neinformoval o tom, co bude natáčeno. K výjimkám patří situace, kdy je nepřipravený Krejča konfrontován s úryvky ze spisu, který na něj vedla Státní bezpečnost.

Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918 - 1992)
Po stopách třínohého psa a dvounohého režiséra na cestě českým dneškem a československou minulostí: Čtyřletý Edvard Beneš zachraňuje život rodičům, šedesátiletý Václav Klaus hraje i nehraje tenis, socha tluče hlavou do zdi. Lidé bojují v kečupu a pohřbívají své psy. Spadený dům, dům z marihuany i miliardová vila podnikatele. Lední medvědi, sokoli, lišky. Písně Milana Záviše Smrčky. Svět podle Karla Vachka. Film-přednáška. Martin Heideger zavádí pojem "autentická existence". Film se v různých často bizardních situacích snaží hledat hranice mezi autentickými a neautentickými existencemi.

Klubáci a školáci
Dokumentární film kameramana a režiséra Karla Slacha Klubáci a školáci vznikal sběrnou metodou několik let. Autor natáčel přípravy a průběh Letních filmových škol v Uherském Hradišti, zachycoval atmosféru na filmových akcích, zpovídal "frekventanty" školy i staré klubové matadory. Několik pamětníků původních českých filmových klubů ve Slachově filmu vzpomíná na existenci klubové činnosti za socialismu, na zákazy a omezení, týkající se uvádění filmů, jež nebyly po chuti komunistickým cenzorům. Bývalí i současní lektoři filmových klubů také mluví o kulturně vzdělávacím charakteru klubového hnutí, o tom, jak bylo organizováno, kdo byli členové filmových klubů a jak to vypadá s filmovými kluby dnes, v době dravého kapitalismu. Výpovědi svých protagonistů prokládá autor záběry a sekvencemi z posledních Letních filmových škol, ukázkami z filmů a z besed s tvůrci, kteří mají na těchto akcích jedinečnou možnost popovídat si s opravdovými fanoušky filmového umění.

Tenkrát 3. Husákovo ticho
Třetí část volné trilogie. Autoři se tentokrát věnují době tzv. normalizace, tedy 70. a 80. létům minulého století. Svědectví o různorodosti hodnotových norem.

Cesta k moci
Mocenská přediva uvnitř politických stran jsou pro nestraníky zahalena rouškou tajemství. Co rozhoduje o tom, že se někteří členové dostanou až na vrchol stranické hierarchie a jiným se to nikdy nepovede? Jaké vztahy, jaká psaná a nepsaná pravidla a jaké rituály panují v uzavřených mikrosvětech politických stran? Robert Sedláček sleduje skrytou tvář politické moci na pozadí parlamentních voleb v červnu roku 2006.

Diáře a romány Pavla Kohouta
Pavel Kohout si do svých deníků pedantsky zaznamenává dění každého svého dne a tak si na pozadí příprav scénického uvedení vybraných částí jeho románů pod vedením režiséra J.A. Pitínského a záznamu veřejných oslav Kohoutových osmdesátin, reprezentativně navštívených aktuální českou politicko-kulturní elitou, můžeme díky namátkové četbě z jeho deníků připomenout společenské a osobní výkyvy v životě jednoho českého spisovatele.

V hlavní roli Gustáv Husák
Vzpomínkami pamětníků různě nahlížený a archivními materiály i přípravou divadelní inscenace dokreslovaný portrét levicového intelektuála. Na Slovensku silou prosazoval politiku komunistické strany a vzápětí se sám stal její obětí, když byl odsouzen na doživotí. Příběh kariérního politika, který se po propuštění stal představitelem Pražského jara a nakonec byl po dlouhá desetiletí prezidentem zapomnění, ikonou normalizace a úpadku československého státu.

Papírový atentát
Politické drama v papírových kulisách. Dokument Radima Procházky a Petra Fischera o tzv. Sarajevském atentátu na Václava Klause v listopadu roku 1997. 28. listopad 1997, šest hodin večer. Před novináře předstupují místopředsedové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip a ve společném prohlášení vyzývají předsedu strany Václava Klause k odstoupení. Ten se v té chvíli nachází na zahraniční cestě v bosenském Sarajevu. Začínají nejdramatičtější hodiny a dny na české politické scéně od listopadu 1989... Režisér Radim Procházka se společně s novinářem Petrem Fischerem po deseti letech vracejí k napínavému listopadovému dění a snaží se o jeho reflexi v širším kontextu polistopadového vývoje české společnosti a politiky. Proč tehdejší události dodnes nazýváme "atentátem"? Jaké byly jejich příčiny a jaký vliv měly na pozdější politický vývoj a na atmosféru ve společnosti? Co si o nich dnes myslí jejich účastníci? Autoři oslovili současného prezidenta Václava Klause, Václava Havla, Jana Rumla, Ivana Pilipa a mnoho dalších aktérů i pozorovatelů tehdejšího dění. Jejich hodinový dokument, zpracovaný jako filmové diorama, nabízí nevšední pohled na jedno politické drama a na dobu, jejíž dědictví si neseme dodnes.

Naše lípa
Život podle Lucerny Aloise Jiráska. FAMU, Katedra dokumentární tvorby (absolventský film)

Vetřelci a volavky
Dokument "Vetřelci a volavky" zachycuje osudy plastik z normalizační éry ve veřejném prostoru v ČSSR. Zprostředkovává atmosféru doby, stejně jako vztah umělce k „oficiálnímu“ umění, ale zejména podává obraz úpadku a devastace veřejného prostoru dnes. Mnoho hodnotných děl z té doby je zničeno. Dnešní úředníci nebo projektanti často demolují skulptury vnímané jako nechtěné dědictví komunismu. Namísto toho renovují bloky domů s pistáciově zelenou fasádou a sedlovou střechou. Pavel Karous začal mapovat mizející plastiky a aby zhubl, objíždí tyto artefakty na kole, dokazujíce tak, že i umění vzniklé na příkaz komunistické strany nemusí být nutně méněcenné. Vyvstává tak otázka, jakým jménem vzniká umění dnes? Proč to musí být vždy jen nevinné sochy, které trpí politickými změnami?

Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transfomace
Uprostřed dvoutisícové vesničky Drnovice nedaleko jihomoravského Vyškova stojí fotbalový stadion pro deset tisíc diváků. Je to pyramida zaniklé fotbalové civilizace, jíž kdysi vládla slavná jména Karla Brücknera či Radka Druláka. Vzestup a pád drnovického fotbalového klubu je typický pro český fotbal, politiku a podnikání 90. let – jsou za ním nejen krásné góly, ale taky tajemní sponzoři, korupce či doping. Pojďme se společně vydat do dob, kdy topné oleje od benzínu ještě nerozeznali ani nejvyšší ministerští úředníci a kdy čeští fotbalisté hráli o evropský titul.

Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid
Svět magie a Bůh mystiků ve filmovém románu Karla Vachka o mimozemských i zemských civilizacích, reklamokracii a demokracii počítačové sítě. Chápaná i nepochopitelná realita, vztahy mýtů a historie v souvislosti s vícerozměrnými prostory kvantové fyziky a společensko-politickým uspořádáním světa. Ve filmu se „potkávají“ balkánští válečníci s nadpřirozenými duchy, kteří otevírají lidem zásuvky u stolů a převracejí křesla. Reklamní slogan britských ateistů „Bůh pravděpodobně neexistuje!“ uvozuje návštěvu papeže v České republice. Barack Obama se Vachkově kameře schoval za čtecí zařízení a režisér ho pomocí střihu konfrontuje s hypotézou, že ani americký prezident nesmí vědět, na co se vynakládají miliardy dolarů z rozpočtu ministerstva obrany. Tmář se natáčel kromě České republiky také ve Spojených státech, Japonsku, Velké Británii, Bosně a Hercegovině, na Slovensku, v Polsku a Rakousku. Vystupují v něm mimo jiné světoznámí záhadologové Erich von Däniken a Raymond Moody.

Lise Forell – bez hranic
Film jako ohledávání hranic krajiny života ženy, kterou rok 1939 vytrhl z rodinné předurčenosti a vyzval k celoživotnímu vymezování vlastního svobodného území, kde limity určuje jen ona sama - brazilská malířka česko-německého původu Lise Forell. Lise Forell žije svůj sladký život plný překážek a neustálých výzev. Je však nadána silou překonávat: krize, společenské normy, hranice obecně. Na svůj pozoruhodný životní příběh je schopna ve svých 85 letech nahlížet bez sentimentu, s patřičným nadhledem a tvůrčí aktivitou. Jak se pozná špatně žitý život a bídně namalovaný obraz? Lise pro film přehrává a spolurežíruje důležité obrazy z vlastního života (emigrace, lásky, rozvody, uloupené dítě, dalších 6 dětí, osamostatnění, obrazy, lásky, politika), do kterých jako herci vstupují početní rodinní příslušníci, zástup bývalých milenců, čeští komunističtí pohlaváři (např. Miloš Jakeš) a divoká brazilská flóra. Přes osobní rovinu a s pochopitelným odstupem (daným geografickou vzdáleností) nahlíží i na klíčové okamžiky české historie (holokaust, totalitní režim v Československu, změny pro roce 1989). „V Čechách se obvykle žilo s problémy – co bylo, co bude, jak to dopadne. Brazilci naplno prožívají přítomnost. Žádné vzdychání po minulosti! Jsou v životě šťastni. Vydělávají, aby žili, ne jako v Čechách, kde lidé často žijí jen proto, aby vydělávali…“

Děti našich rodičů
Tom Feierabend je kalifornský filmař, který své mládí strávil na prkně v přílivových vlnách Tichého oceánu. Zároveň je ale vnukem politika Ladislava Feierabenda, jehož memoáry patřily v devadesátých letech k nejčtenějším titulům žánru. Ladislav Feierabend byl v protektorátní i exilové vládě a po roce 1948 za dramatických okolností emigroval do Spojených států. Byl velkým propagátorem nesocialistického družstevnictví, v polovině třicátých let měla ČSR nejvíce družstev na světě. Kdyby znal malý Tom Járu Cimrmana, připadal by si jako jeho příbuzný. Z úst předků se totiž dozvídal o ráji první republiky a o tom, co vše dobré dala světu. Pointa je téměř pohádková – dospělý filmař Tom na prahu 90. let nejprve v pražské vile svého dědečka počal dítě a poté se rozhodl natočit film o svých kořenech, film na pomezí velkých a malých dějin. O pohádku se ale jednat rozhodně nebude, Tomova důslednost v tázání se není příliš po vůli příbuzným, kteří si chtějí uchovat rodinnými pověstmi petrifikovanou podobu svého slavného předka. Pohled amerického intelektuála na československé dějiny bude překvapivě originální a osobitý. Patnáct let natáčení v archivech historických i policejních ústavů, s emigranty i těmi, kteří zůstali, poskytne širokou reflexi našeho vztahu k nejmodernějším dějinám. Kromě Feierabendovy rodiny ve filmu budou hovořit také Meda Mládková, Milan Uhde či Pavel Žáček.

Náš první hospodář
Před pěti lety prezident Václav Klaus dorazil na dožínky do Polabí, kde za volantem kombajnu sklidil poslední klasy tehdejší úrody. Tamní přivítání a uctívání Václava Klause odkazuje ať už vědomě či nevědomě hned na dva jeho předchůdce.

24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.

Film o filmu Rodina je základ státu
Film představuje hraný film Roberta Sedláčka Rodina je základ státu (2011).

Křehká identita
Ve filmu Křehká identita hledá osobitá slovenská režisérka Zuzana Piussi současnou podobu toho, jak její krajané chápou svoji národnost. Vyslovuje obavu, že slovenské národnostní cítění má křehké kořeny a je snadno politicky zneužitelné. Její hrdinové se často vymezují vůči významným českým postavám československých dějin a hledají nacionální kořeny ve společné „přednacionální“ minulosti Velké Moravy. I když mnohé příběhy působí tragikomicky, bouřlivý vývoj sjednocené Evropy ukazuje, že hledání vlastní identity je křehká věc nejen na Slovensku.

Pupek nebe
Nechci být pupkem světa. / Svět i beze mne má dost pupků. / Chci být pupkem nebe. / Vzdušnou jámou a černou dírou chci být. / Je tam víc volnosti, / víc svobody / je tam. (Viktar Žybul). K pupku nebe je ze Země nejblíže z nejvyššího bodu Minsku, celých 300 metrů nad mořem. O pár kilometrů dál je náměstí Nezávislosti, kde v prosinci 2010 policie mlátila demonstranty protestující proti zmanipulovaným prezidentským volbám. Kandidoval v nich i nejslavnější běloruský básník dneška Uladzimir Njakljajev. Taky ho zbili a zavřeli do domácího vězení. Proto vznikl tento film o bohaté a živé běloruské poezii. A taky o krásném běloruském jazyce, rusky mluvícím prezidentovi a „dalkážiku“. Jak dnes žije poezie na periferii kapitalismu a jaké má pro něj metafory?

Radim Procházka producent a režisér Narodil se v roce 1975. Vystudoval dokument na FAMU u profesora Karla Vachka. V roce 2006 absolvoval portrétem divadelního režiséra Otomara Krejči Krejča za branou. V roce 2007 společně s novinářem Petrem Fischerem natočil středometrážní televizní film Sarajevský atentát, filmové dioráma o finančních skandálech Václava Klause a ODS v roce 1997. S Petrem Fischerem nyní píše scénář tzv. dokudramatu – specifického žánru na pomezí hraného filmu a dokumentu - o lidoveckém politikovi Jiřím Čunkovi. Je producentem hraného debutu režiséra Roberta Sedláčka Pravidla lži (2006), který získal mimo jiné Cenu filmových kritiků a Českého lva za scénář. Je spoluautorem Sedláčkovy trilogie celovečerních dokumentů Tenkrát (1999 – 2002), která vypráví o našich moderních dějinách. Karlu Vachkovi produkoval jeho zatím poslední film Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918 – 1992) (2006). Je producentem připravovaného Vachkova filmu Tmář a jeho rod a zároveň vydává na DVD kompletní filmografii tohoto režiséra. Produkoval či režíroval desítky televizních dokumentů a publicistických pořadů, například cyklus Živé srdce Evropy, který byl v roce 2007 nominován na cenu Elsa a získal cenu na festivalu Ekofilm. Režisérská filmografie: 2000 Gottwald: odkud a kam / Gottwald: From where and where 2001 Knížka pro Settyho / Book for Sety 2003 Vlastenci zapadlí u Tobrúku / Outcast Patriots at Tobruk 2004 …aby syn tohle nemusel / …To Protect my Son from This 2004 Naše lípa / Our Lime Tree 2006 Krejča za branou / Krejča Behind the Gate 2007 Papírový atentát / Desk-based Assassination Více na www.radimprochazka.cz

Vybraná filmografie z posledních pěti let: 2011 Rodina je základ státu (r. Robert Sedláček)2011 Tmář a jeho rod (r. Karel Vachek)2010 Největší z Čechů (r. Robert Sedláček)2010 Lise Forell: Sem Frontieras (r. Andrea Culková)2009 Děti našich rodičů (r. Tom Feierabend)2009 V hlavní roli Gustáv Husák (r. Robert Sedláček)2008 Vetřelci a volavky (r. Rozálie Kohoutová)2007 – 2009 Živé srdce Evropy (r. Robert Sedláček, Marián Polák)