Puhovski Nenad

Pavilon 22
Film o ne zcela známé a temné stránce událostí, které se staly na místě záhřebského výstaviště na podzim 1991, v roce kdy vypukla válka. Nejdříve zde byl vytvořen mobilizační základna pro rezervní policejní síly, ale brzy se změnila na tranzitní tábor a trestné středisko.

I Have Nothing Nice to Say to You
Příběh mladé ženy Ljubini Solar, která byla v roce 1991 za nevyjasněných okolností zavražděna v Sisku, přiměl režiséra, aby promluvil o generaci mladých lidí, ke které sám patří a kterým nedávná válka závažně ovlivnila život. Všichni řeší nekonečné dilema, zda z malého města odejít nebo zůstat.

Lora - Testimonies
Film o vězení v prostoru vojenského přístavu "Lora" ve Splitu, kde bylo zadrženo více než 1000 vězňů ze Splitu, Dalmácie, Jugoslávie a Bosny a Hercegoviny od roku 1992 do roku 1996. Snímek předkládá důkazy těžkého mučení a smrti, či "zmizení" 70 vězňů.

Straight A`S!
Životní příběh Lidije Šunjergy, první Chorvatky, která otevřeně promluvila o své kariéře profesionální pornoherečky. Popisuje své nešťastné dětství na malé vesnici, kšeftování a prostituci v Amsterdamu, až se dostává ke své kariéře uznávané pornoherečky a k fotografii na titulní straně Playboye. Poté se vrací zpátky na vesnici ...

Of Cows and People
Když jsme se poprvé setkali s Milanem a Silvanou zdáli se nám milí a snad trochu legrační. Očividně se navzájem milovali, ale byli naprosto odlišní. On se svou velkou láskou ke kravám a přírodě a ona, jejímž největším přáním je otevřít si hotel. Neustále se hádali. Jejich svatba pro nás představovala malou, ale přesnou ukázku moderního světa s jeho konflikty: mezi přírodou a civilizací, mezi tradicí a modernitou. Věděli jsme, že máme příběh, jenže jsme nevěděli, jak skončí. A když nás příroda šokovala tragickou nehodou během natáčení, dala nám nahlédnout na nechtěné, ale přesto nevyhnutelné řešení tomuto konfliktu. Milan a Silvana žijí v Medulinu, malém přístavním městě v Chorvatsku. Milan chová krávy na blízkém ostrově, jako to dělali jeho předkové, ale Silvana by chtěla víc.

The Jesters Strike Again
Na začátku 20. století začal starosta chorvatského přístavního města Split pořádat každoroční večeře pro městské šašky, kteří byli oblíbení pro jejich humor a specifické excentrické vystupování. V ten den měli šašci tu čest být uznáni městskými autoritami. Na konci téhož století se Split pokouší tradiční "šaškovskou" večeři obnovit.

Spolu
The result is touching and funny, sometimes producing astonishing outpourings of emotion -- and it shows that a relationship is not a guaranteed remedy for loneliness. Hrvoje's tale is both harrowing and hopeful. Bound to his wheelchair, he is unembarrassed about viewing the website of his favorite prostitute. But what he really wants is a child, "because I'm emotional." The interviewees' responses, recollections, and observations about their relationships combine to form an impressive study of that indefinable and often so very illogical longing to be together, in spite of everything.

Mimara Revisited
Téměř ze dne na den byla budova gymnázia z dob Rakouska - Uherska přestavěna na muzeum, ve kterém byly umístěny sbírky kontroverzního sběratele umění Ante Topiće Mimary. „Záhřebský Louvre“, jak se mu hned začalo přezdívat, představoval velké naděje. Nyní je téměř prázdný, návštěvníci přicházejí pouze vzácně, naproti tomu je využíván ke komerčním aktivitám – módním přehlídkám, aukcím obrazů, křtům knih, krajským zasedáním, což přináší dobré výdělky. Klasická architektura rakousko-uherského gymnázia představuje ideální prostředí pro kýčovité události všeho druhu. Tak jako tak, zesnulý dárce o nás smýšlel jako „o velmi primitivním národu“.

Optimista
Je důležitější si doma uklidit nebo si užít krásný slunný a teplý den venku? Co je v našem životě skutečně důležité? Dá se optimismu naučit? Tento snímek je o vyrovnávání se s hrozbou smrti u pacientů trpících leukémií a o všem, co obnáší její léčba. Pokud pacient díky šťastné kombinaci medicíny, úsilí lékařů, rodiny a přátel a vlastní vytrvalosti zvládne přežít, jeho život se změní. V momentech, kdy musí čelit všem výzvám, které ho čekají, je však nejdůležitější zůstat optimistou.

Tři
"Máme stále potřebu mluvit o válce?" zní motto dokumentu Gorana Deviče, který se rozhodl vyzpovídat tři muže aktivně zapojené do války na území bývalé Jugoslávie. Prvním z nich je Srb Novica Kostič, kterému se i přes urputnou snahu nepodařilo vyhnout se odvodu. Během války byl těžce raněn a vzpomíná, jak snadné je udělat z člověka "stroj na zabíjení". Dalším z mužů je drsný a trochu cynický Chorvat Ivica Petrić, který narukoval dobrovolně a po válce byl odsouzen za spoluúčast na zavraždění 16 srbských civilistů. Posledním z trojice je Bosňan Narcis Mišanovič, kterému před očima zastřelili bratra i otce, už v jedenácti letech pracoval ve vojenské kantýně a po pár letech bojoval v řadách bosenské armády. Skrze rozhovory během jízdy autem získává bratrovražedný balkánský konflikt stále reálnější obrysy. I když každý z mužů bojoval na jiné straně, všichni se shodují na nelidskosti a nesmyslnosti válečného běsnění, na vině politiků i na tom, že se dnes všichni tváří, jako by se nic nestalo.

Orbanici Unplugged
"Orbanici Unplugged" je příběhem o slávě bez lesku. Alen Vitasović žije v malé vesnici Orbanici v Istrii. Vedl by vcelku normální život, kdyby se před třemi lety nestal populárním zpěvákem v Chorvatsku. Alenův obrovský úspěch, který přišel ze dne na den, mu dramaticky změnil život – už nemohl dál vést běžný život vesnického chlapce. Jeho sny se staly skutečností, ale ne tak, jak si představoval…

Deorubicaing
Na příkladu jedné vesničky z chorvatského regionu Slavonie se film zabývá tématem odlivu obyvatel, které je palčivým problémem v celé zemi.

Skinhead’s Diary
Dokumentární film o životě jednoho skinheada a skinheadském hnutí v Záhřebu.

Blokáda
"Blokáda" je unikátní pohled na nejrozsálejší a politicky nejvýznamnější studentské protesty v Chorvatsku od roku 1971, které začaly v dubnu 2009 na filozofické fakultě v Záhřebu. Boj proti komercializaci vzdělávání a stávka trvaly celých 34 dní. Stávku podpořilo více než 20 fakult po celé zemi a studenti vytvořili aktivní a významné politické hnutí. Film sleduje veškeré dění kolem stávky: od příprav mítingů přes blokování učeben po první známky vysílení. Osobní debaty pozdě v noci, iniciativní podpora všech členů fakulty, ale i moment, kdy přišlo vyčerpání a odliv podpory stávkujícímu hnutí. Film zachycuje výbušnou atmosféru a je zřejmé, že stávka nebyla jen fyzickým tlakem, ale její smysl měl hlubší poselství.

Basil in the Stone
Před třemi generacemi a šesti desetiletími zmizel na čtyři roky jeden mladý muž. Utrpení, kterým během té doby prošel on i jeho rodina, je na dlouhá léta poznamenalo. Ten mladý muž byl můj děda a jeho rodina je mojí rodinou. Desítky let bylo téma dědova věznění zakázaným tématem. Naši rodinu dlouho provázela bolest, o které jsme nedokázali promluvit. Až po pádu komunismu jsme se dozvěděli, že dědeček byl uvězněn v gulagu Goli Otok (Nahý ostrov). Minulý rok se několik blízkých rodinných přátel objevilo v novinách. V titulku k mému překvapení stálo "přeživší z Nahého ostrova poprvé promluvili”. Prostřednictvím těchto přátel, dědových spoluvězňů, příbuzných i dříve tajných archivů jsem k dědečkovi našla cestu, která mi za jeho života chyběla.

Nenad se narodil v Záhřebu (Chorvatsko) v roce 1949 a svůj první film natočil v 16-ti letech. Studoval filozofii a sociologii na záhřebské univerzitě a také film a TV režii na Akademii dramatického umění. Po dokončení studia začal profesionálně pracovat pro divadlo, film a televizi. Režíroval divadelní hry Bertolda Brechta, George Orwella, Mile Rupcice, Zeljko Senecice a Toma Stopparda. Režíroval také téměř 250 TV produkcí všech žánrů – fikcí, dokumentů, hudebních a vzdělávacích pořadů. Televizní filmy a dramata zahrnují práce chorvatských, francouzských a britských autorů. Režíroval desítky filmů a videí dokumentárního charakteru včetně dvou dokumentárních sérií. Nenad režíroval řadu dokumentů určených pro „velké plátno“ – především se sociální tematikou, ale také filmů o umění. Jeho práce se promítaly po celém světě a získaly četná ocenění. V roce 1978 začal vyučovat na Akademii dramatických umění v Záhřebu a současně i v řadě dalších zemí Evropy, Asie, Afriky a Ameriky. V roce 1997 založil Nenad FACTUM Documentary Film Project, který se v průběhu uplynulých let stal jednou z hlavních nezávislých dokumentárních produkcí v Chorvatsku. Nenad je členem Evropské filmové akademie a získal cenu EDN za svůj přínos dokumentárnímu filmu.