- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Rychlík Břetislav
Skaut má holá kolena
Impulsem k natočení dokumentu bylo nalezení 30 let starého, zázračně zachovaného amatérského filmu ze života junáků - skautů. Režisér, bývalý člen oddílu s průkazkou č. 021515, chtěl vypátrat, co se s jeho tehdejšími kamarády stalo. Po 35 letech od posledního tábora se rozhodl pozvat na někdejší tábořiště u Eliášova splavu na Oslavě všechny jeho tehdejší účastníky, postavit tábor a zkusit několik dnů žít skautsky, absolvovat řadu dovedností a her. Oblékli se znovu do skautských krojů a podle jednoho junáckého přikázání - být pravdomluvný - si říkají pravdu o svých životech. Potkaly je různé osudy - od špičkových lékařů, sportovců a ředitele Letní filmové školy až po komunistické politruky či bezdomovce. Na konkrétních osudech kluků z malého slováckého města se dají poznat velké dějiny této země.
Jeden rok
Film zachycuje sedm obyvatel podhůří Bílých Karpat, kteří se narodili ještě v časech rakousko - uherské monarchie, tedy mezi lety 1907 - 1917. Autoři filmu je navštěvovali ve všední dny i v tradiční církevní svátky či lidové obyčeje. Výsledkem je svědectví o hodnotovém systému a řádu lidí, jejichž životní pouť začala na počátku tak rozporuplného a těžkého století a končí na jeho zběsilém konci. Svědectví o lidech, kteří navzdory těžkým horským podmínkám, udrželi svobodného ducha a humor, jako výraz velké vnitřní síly.
Kamenolom Boží (jeden rok v Severních Čechách)
"Někdo Gotta, někdo Satana, někdo uhlí, jiný Klause, ale každý svého štěstí strůjcem mezi hlušinou. Každý má svoji pravdu, i krušnohorské krystalinikum ví své. Kaňa uchvátila zajíčka a pavouk číhá na mouchu. Bejci půjdou do guláše. Sportovec chce zvítězit, kůň chce zvítězit, vinaři chtěj zvítězit, prezident Klaus chce zvítězit. Žaluji ptákům na nebesích, ovšem energetika musí zůstat trvale vážnou. Pustíte si někoho do bytu, ani nevíte koho, a on vám ublíží. Ďábel mává s lidma, ale krystalinikum je věčné." Kamenolom Boží je zrcadlem k Rychlíkovu staršímu filmu Jeden rok, svědectví o lidech z Horňácka, usedlých po staletí na moravsko-slovenském pomezí. Provázanost životního stylu, kultury, hospodaření karpatských horalů s okolním světem, úcta k přírodě a přirozenému i Božímu řádu světa se na první pohled propastně odlišuje od života lidí v měsíční krajině severních Čech. Ale lidské sny a touhy jsou stejné i v této části země, která měla být odepsaná. Je to film o hledání štěstí v nešťastné krajině.
Zatřást kostmi
Cílem dokumentárního filmu je přiblížit cestu člověka za svým snem. Sleduje unikátní výkon několikanásobného mistra světa na vysokém kole Josefa Zimovčáka. Vloni Zimovčák projel trasu celého závodu Tour de France. Po pádu dokončil závod se zlomeným třetím žebrem, naštípnutým ramenem, zlomenou čelistí, se stehy v obličeji, vyraženými zuby, oteklýma očima a četnými oděrkami na celém těle. Dokument od léčení sleduje celou přípravu a následný pokus o projetí trasy jednoho z nejtěžších světových závodů Giro d'Italia na historickém kole. Zimovčák by byl první člověk na světě, který by to dokázal. Přitom po úrazu z dětství nevidí na jedno oko. Nejde o samotný sportovní výkon. Je to zachycení člověka v absolutně mezní situaci, dokonce v světově jedinečné situaci, která prověřuje jeho veškeré možnosti, fyzické, psychické, jeho vůli, morálku. To má v sobě přesah, který vypovídá o čemsi věčném v lidské bytosti, co nutí člověka překonávat zažité normy, rozbíjet klišé. Průběh závodu Giro se nakonec po ujetí 3 300 kilometrů změnil v tragédii. V předposlední etapě měl Josef před sebou pouhých 226 kilometrů do cíle v Miláně. Čtyřicet kilometrů od pelotonu se stala tragédie. Auto člena doprovodného týmu se srazilo s německým motorkářem, který zemřel. Zimovčák se okamžitě rozhodl vzdát svého snu a závod ukončit. Nenadřadil bezohledně svůj sen nad lidský život i neštěstí svého kamaráda.
Černá srdce (…zem není gulatá)
Čtyři romské rodiny a jejich čtyři životy ve čtyřech zemích během čtyř ročních období pohledem čtyř lidí. Třetí pokračování celoročních sběrných dokumentárních pohledů Břetislava Rychlíka na lidskou komunitu. Po mezinárodně oceňovaných filmech Jeden rok (o životě sedmi starých lidí z horských vesnic a samot Horňácka narozených za Rakouska-Uherska) a Kamenolom boží (jeden rok v severních Čechách) je to tentokrát společný pohled dvou režisérů (Monika Rychlíková, Břetislav Rychlík) a dvou fotografů (Jindřich Štreit, Marie Zachovalová) na čtyři romské rodiny. Film vznikal od prosince 2006 do prosince 2007 v romské osadě (Slovensko), tradiční venkovské romské komunitě (Maďarsko), industriální oblasti (Polsko) a předměstské romské komunitě (Česká republika). Na přípravě filmu a výběru účinkujících spolupracovala romská muzea a romské organizace ze všech zemí Visegrádu.
Cizinci u nás: Jak Rus...
Série České televize a společnosti Člověk v tísni o životě menšin v České republice. Tento díl představuje problém ruských emigrantů na příkladu příběhu herce Alexandra Minajeva. Režie B. Rychlík Příběh šestatřicetiletého ruského herce Alexandra Minajeva, který z lásky k moravské herečce brněnského HaDivadla Martě Bačíkové nechal svůj život i kariéru v Moskvě a odjel za ní do Brna. Tady prožívá běžný život "cizince". Přes pokusy uchytit se ve svém oboru a řadu pozoruhodných pokusů v českém divadelním prostředí se živí příležitostnými pracemi. Myl okna, teď dělá v noci barmana v pražském podniku DuEnde a bere vlastně jakoukoliv příležitostnou práci. Dokument by měl přiblížit sílu vztahu, který úspěšného mladého herce vytrhnul ze světa, v němž byl hvězdou (už během studií hrál role v moskevském Divadle pro mládež) a vrhnul ho do českého prostředí, kde se stal člověkem na okraji. Tady se potýká s nepřízní osudu (grant na připravovanou inscenaci vytuneloval český producent, divadlo v Brně, kde se mu relativně dařilo, živoří bez sálu a bez peněz), ale přesto se nedávno oženil a chce spojit svůj život s touto zemí. Největší boj musel podstoupit a stále podstupuje o získání důvěry a prolomení předsudku u rodičů své ženy. Intimní pohled na křehké vztahy natočil s kameramanem Martinem Dubou Břetislav Rychlík.
Pod střechou?
Na případu dvaceti romských rodin z obce Hrušov, které byly postiženy povodněmi v roce 1997 a ještě v roce 2001 bydlely ve vlhkých vytopených bytech, je ilustrována práce ombudsmana - veřejného ochránce práv.
Hlídač ztracené volavky
Příběh nově postavených barokních varhan v Humpolci, které v rodnému městu koupil Čechoameričan Stanislav Kotyza. Podařilo se mu nadchnout všechny podnikatele a firmy z města a okolí, kteří se složili na generální opravu chátrajícího kostela. Jde o příběh mecenášství, kultury a schopnosti brát bohatství jako dar, který je nutno vracet ostatním. Hlídačem ztracené volavky je míněn Stanislavv Kotyza, který v dětství chytil a hlídal ochočenou volavku.
Cirkus Havel
Václav Havel se osobně vrací na divadelní prkna – půl roku trvající společensko-divadelní projekt divadla Husa na provázku, jehož program vyvrcholí scénickou montáží, která obsáhne dramatickou tvorbu V. Havla od Zahradní slavnosti až po Odcházení. Filmová verze tohoto projektu otvírá velké téma prolínání kultury a dějin, moci a outsiderovství, divadla a života, snu a reality; pokusí se být návratem k uměleckým kořenům dramatika V. Havla.
Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde!
Portrét Karla Schwarzenberga uvozuje animovaná pasáž, v níž protagonista rekapituluje historii svého šlechtického rodu. Současný ministr zahraničí (nar. 1937) vypráví o vlastním životě, včetně dětství na českém panství a přesídlení do Rakouska po komunistickém převratu. O jeho pozoruhodné osobnosti hovoří řada spolupracovníků, například ředitelka Schwarzenbergovy vídeňské kanceláře. Martin C. Putna objasňuje smysl existence šlechty, Ivan M. Jirous knížeti svérázně vyjadřuje vděčnost za levné bydlení. Charismatický politik se silným sociálním cítěním v závěru filmu uvažuje o evropské integraci.
Evropa jedna báseň
Dokumentární cyklus mapující současnou evropskou poezii. V 27 dílech se představí 27 evropských básníků (jedna země = jeden básník). Divákům České televize se tak nabízí jedinečná encyklopedie soudobého evropského básnictví, která v kontextu televizní produkce nemá obdobu, nejen u nás, ale ani nikde v Evropě. Ve Valticích probíhal festival Dny poezie a vína Valtice 2009, na který přijelo 27 básníků z 27 zemí EU (jedna země = jeden básník). Všichni autoři mají za sebou vydané knížky, někteří z nich jsou hvězdy svého žánru (tedy poezie) v rámci svých zemí.
Tak to vidím já
1. Jáchym R: Břetislav Rychlík V: 2009 Na začátku prázdnin v roce 2005 vběhnul školák Jáchym Rejžek pod auto. Přes měsíc byl v bezvědomí. Přestal mluvit. Postupně se rozmluvil a vrátila se mu paměť. Prodělal řadu operací a dodnes má následky. Po návratu mezi spolužáky ho čekal šok. Začala šikana. Příběh psychické šikany, manipulace dětským kolektivem i zápasem o návrat k plnohodnotnému životu. 2. Michaela a Liliana R: Veronika Sobková V: 2009 Dokument o sestrách Michaele a Lilianě, žijících v SOS dětské vesničce v Brně, je příběhem o dětské radosti ze života, která navzdory smutným událostem nebyla zničena. 3. Filip R: Monika Rychlíková V: 2009 Svět očima osmiletého Roma, který si uvědomuje sílu vzdělání a navzdory složitějšímu sociálnímu prostředí pavlačového domu jde za svým cílem. 4. Stázka R: Adéla Sirotková V: 2009 Stázka ráda jezdí na kole, lyžuje a dokonce i leze po skalách. Má oči plné dobrodružství a touhy po poznání. Ty oči jsou však prázdné... Stázka totiž nevidí. 5. Jája (Jája) R: Theodora Remundová V: 2009 Ze života osmiletého Jáji – skejťáka, sprejera a rapera z Českého Krumlova aneb „Český Krumlov je nejlepší – AHA, AHA, AHAAHAAHA!” 6. Káťa (Káťa) R: Adrian Kukal V: 2009 Dokument o dospívající ruské dívce Kátě, která byla nucena se na startu puberty přestěhovat do jiné země a vyrovnat se s kulturními a jazykovými bariérami. Příběh dětské odvahy a neutuchající radosti ze života, která navzdory složitým okolnostem nebyla zlomena. 7. Lucie (Lucie) R: Monika Rychlíková V: 2009 Ze života třináctileté kouzelnice and Abrakadabra! 8. Amia (Amia) R: Břetislav Rychlík, V: 2010 Šestiletá Amia bydlí s rodiči a mladším bratrem Shivou na statku uprostřed šumavské samoty. Dívka žije obklopena přírodou, rodičům pomáhá s obstaráváním hospodářských zvířat a přála by si být kobylou nebo vílou.
Impulsem k natočení dokumentu bylo nalezení 30 let starého, zázračně zachovaného amatérského filmu ze života junáků - skautů. Režisér, bývalý člen oddílu s průkazkou č. 021515, chtěl vypátrat, co se s jeho tehdejšími kamarády stalo. Po 35 letech od posledního tábora se rozhodl pozvat na někdejší tábořiště u Eliášova splavu na Oslavě všechny jeho tehdejší účastníky, postavit tábor a zkusit několik dnů žít skautsky, absolvovat řadu dovedností a her. Oblékli se znovu do skautských krojů a podle jednoho junáckého přikázání - být pravdomluvný - si říkají pravdu o svých životech. Potkaly je různé osudy - od špičkových lékařů, sportovců a ředitele Letní filmové školy až po komunistické politruky či bezdomovce. Na konkrétních osudech kluků z malého slováckého města se dají poznat velké dějiny této země.
Jeden rok
Film zachycuje sedm obyvatel podhůří Bílých Karpat, kteří se narodili ještě v časech rakousko - uherské monarchie, tedy mezi lety 1907 - 1917. Autoři filmu je navštěvovali ve všední dny i v tradiční církevní svátky či lidové obyčeje. Výsledkem je svědectví o hodnotovém systému a řádu lidí, jejichž životní pouť začala na počátku tak rozporuplného a těžkého století a končí na jeho zběsilém konci. Svědectví o lidech, kteří navzdory těžkým horským podmínkám, udrželi svobodného ducha a humor, jako výraz velké vnitřní síly.
Kamenolom Boží (jeden rok v Severních Čechách)
"Někdo Gotta, někdo Satana, někdo uhlí, jiný Klause, ale každý svého štěstí strůjcem mezi hlušinou. Každý má svoji pravdu, i krušnohorské krystalinikum ví své. Kaňa uchvátila zajíčka a pavouk číhá na mouchu. Bejci půjdou do guláše. Sportovec chce zvítězit, kůň chce zvítězit, vinaři chtěj zvítězit, prezident Klaus chce zvítězit. Žaluji ptákům na nebesích, ovšem energetika musí zůstat trvale vážnou. Pustíte si někoho do bytu, ani nevíte koho, a on vám ublíží. Ďábel mává s lidma, ale krystalinikum je věčné." Kamenolom Boží je zrcadlem k Rychlíkovu staršímu filmu Jeden rok, svědectví o lidech z Horňácka, usedlých po staletí na moravsko-slovenském pomezí. Provázanost životního stylu, kultury, hospodaření karpatských horalů s okolním světem, úcta k přírodě a přirozenému i Božímu řádu světa se na první pohled propastně odlišuje od života lidí v měsíční krajině severních Čech. Ale lidské sny a touhy jsou stejné i v této části země, která měla být odepsaná. Je to film o hledání štěstí v nešťastné krajině.
Zatřást kostmi
Cílem dokumentárního filmu je přiblížit cestu člověka za svým snem. Sleduje unikátní výkon několikanásobného mistra světa na vysokém kole Josefa Zimovčáka. Vloni Zimovčák projel trasu celého závodu Tour de France. Po pádu dokončil závod se zlomeným třetím žebrem, naštípnutým ramenem, zlomenou čelistí, se stehy v obličeji, vyraženými zuby, oteklýma očima a četnými oděrkami na celém těle. Dokument od léčení sleduje celou přípravu a následný pokus o projetí trasy jednoho z nejtěžších světových závodů Giro d'Italia na historickém kole. Zimovčák by byl první člověk na světě, který by to dokázal. Přitom po úrazu z dětství nevidí na jedno oko. Nejde o samotný sportovní výkon. Je to zachycení člověka v absolutně mezní situaci, dokonce v světově jedinečné situaci, která prověřuje jeho veškeré možnosti, fyzické, psychické, jeho vůli, morálku. To má v sobě přesah, který vypovídá o čemsi věčném v lidské bytosti, co nutí člověka překonávat zažité normy, rozbíjet klišé. Průběh závodu Giro se nakonec po ujetí 3 300 kilometrů změnil v tragédii. V předposlední etapě měl Josef před sebou pouhých 226 kilometrů do cíle v Miláně. Čtyřicet kilometrů od pelotonu se stala tragédie. Auto člena doprovodného týmu se srazilo s německým motorkářem, který zemřel. Zimovčák se okamžitě rozhodl vzdát svého snu a závod ukončit. Nenadřadil bezohledně svůj sen nad lidský život i neštěstí svého kamaráda.
Černá srdce (…zem není gulatá)
Čtyři romské rodiny a jejich čtyři životy ve čtyřech zemích během čtyř ročních období pohledem čtyř lidí. Třetí pokračování celoročních sběrných dokumentárních pohledů Břetislava Rychlíka na lidskou komunitu. Po mezinárodně oceňovaných filmech Jeden rok (o životě sedmi starých lidí z horských vesnic a samot Horňácka narozených za Rakouska-Uherska) a Kamenolom boží (jeden rok v severních Čechách) je to tentokrát společný pohled dvou režisérů (Monika Rychlíková, Břetislav Rychlík) a dvou fotografů (Jindřich Štreit, Marie Zachovalová) na čtyři romské rodiny. Film vznikal od prosince 2006 do prosince 2007 v romské osadě (Slovensko), tradiční venkovské romské komunitě (Maďarsko), industriální oblasti (Polsko) a předměstské romské komunitě (Česká republika). Na přípravě filmu a výběru účinkujících spolupracovala romská muzea a romské organizace ze všech zemí Visegrádu.
Cizinci u nás: Jak Rus...
Série České televize a společnosti Člověk v tísni o životě menšin v České republice. Tento díl představuje problém ruských emigrantů na příkladu příběhu herce Alexandra Minajeva. Režie B. Rychlík Příběh šestatřicetiletého ruského herce Alexandra Minajeva, který z lásky k moravské herečce brněnského HaDivadla Martě Bačíkové nechal svůj život i kariéru v Moskvě a odjel za ní do Brna. Tady prožívá běžný život "cizince". Přes pokusy uchytit se ve svém oboru a řadu pozoruhodných pokusů v českém divadelním prostředí se živí příležitostnými pracemi. Myl okna, teď dělá v noci barmana v pražském podniku DuEnde a bere vlastně jakoukoliv příležitostnou práci. Dokument by měl přiblížit sílu vztahu, který úspěšného mladého herce vytrhnul ze světa, v němž byl hvězdou (už během studií hrál role v moskevském Divadle pro mládež) a vrhnul ho do českého prostředí, kde se stal člověkem na okraji. Tady se potýká s nepřízní osudu (grant na připravovanou inscenaci vytuneloval český producent, divadlo v Brně, kde se mu relativně dařilo, živoří bez sálu a bez peněz), ale přesto se nedávno oženil a chce spojit svůj život s touto zemí. Největší boj musel podstoupit a stále podstupuje o získání důvěry a prolomení předsudku u rodičů své ženy. Intimní pohled na křehké vztahy natočil s kameramanem Martinem Dubou Břetislav Rychlík.
Pod střechou?
Na případu dvaceti romských rodin z obce Hrušov, které byly postiženy povodněmi v roce 1997 a ještě v roce 2001 bydlely ve vlhkých vytopených bytech, je ilustrována práce ombudsmana - veřejného ochránce práv.
Hlídač ztracené volavky
Příběh nově postavených barokních varhan v Humpolci, které v rodnému městu koupil Čechoameričan Stanislav Kotyza. Podařilo se mu nadchnout všechny podnikatele a firmy z města a okolí, kteří se složili na generální opravu chátrajícího kostela. Jde o příběh mecenášství, kultury a schopnosti brát bohatství jako dar, který je nutno vracet ostatním. Hlídačem ztracené volavky je míněn Stanislavv Kotyza, který v dětství chytil a hlídal ochočenou volavku.
Cirkus Havel
Václav Havel se osobně vrací na divadelní prkna – půl roku trvající společensko-divadelní projekt divadla Husa na provázku, jehož program vyvrcholí scénickou montáží, která obsáhne dramatickou tvorbu V. Havla od Zahradní slavnosti až po Odcházení. Filmová verze tohoto projektu otvírá velké téma prolínání kultury a dějin, moci a outsiderovství, divadla a života, snu a reality; pokusí se být návratem k uměleckým kořenům dramatika V. Havla.
Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde!
Portrét Karla Schwarzenberga uvozuje animovaná pasáž, v níž protagonista rekapituluje historii svého šlechtického rodu. Současný ministr zahraničí (nar. 1937) vypráví o vlastním životě, včetně dětství na českém panství a přesídlení do Rakouska po komunistickém převratu. O jeho pozoruhodné osobnosti hovoří řada spolupracovníků, například ředitelka Schwarzenbergovy vídeňské kanceláře. Martin C. Putna objasňuje smysl existence šlechty, Ivan M. Jirous knížeti svérázně vyjadřuje vděčnost za levné bydlení. Charismatický politik se silným sociálním cítěním v závěru filmu uvažuje o evropské integraci.
Evropa jedna báseň
Dokumentární cyklus mapující současnou evropskou poezii. V 27 dílech se představí 27 evropských básníků (jedna země = jeden básník). Divákům České televize se tak nabízí jedinečná encyklopedie soudobého evropského básnictví, která v kontextu televizní produkce nemá obdobu, nejen u nás, ale ani nikde v Evropě. Ve Valticích probíhal festival Dny poezie a vína Valtice 2009, na který přijelo 27 básníků z 27 zemí EU (jedna země = jeden básník). Všichni autoři mají za sebou vydané knížky, někteří z nich jsou hvězdy svého žánru (tedy poezie) v rámci svých zemí.
Tak to vidím já
1. Jáchym R: Břetislav Rychlík V: 2009 Na začátku prázdnin v roce 2005 vběhnul školák Jáchym Rejžek pod auto. Přes měsíc byl v bezvědomí. Přestal mluvit. Postupně se rozmluvil a vrátila se mu paměť. Prodělal řadu operací a dodnes má následky. Po návratu mezi spolužáky ho čekal šok. Začala šikana. Příběh psychické šikany, manipulace dětským kolektivem i zápasem o návrat k plnohodnotnému životu. 2. Michaela a Liliana R: Veronika Sobková V: 2009 Dokument o sestrách Michaele a Lilianě, žijících v SOS dětské vesničce v Brně, je příběhem o dětské radosti ze života, která navzdory smutným událostem nebyla zničena. 3. Filip R: Monika Rychlíková V: 2009 Svět očima osmiletého Roma, který si uvědomuje sílu vzdělání a navzdory složitějšímu sociálnímu prostředí pavlačového domu jde za svým cílem. 4. Stázka R: Adéla Sirotková V: 2009 Stázka ráda jezdí na kole, lyžuje a dokonce i leze po skalách. Má oči plné dobrodružství a touhy po poznání. Ty oči jsou však prázdné... Stázka totiž nevidí. 5. Jája (Jája) R: Theodora Remundová V: 2009 Ze života osmiletého Jáji – skejťáka, sprejera a rapera z Českého Krumlova aneb „Český Krumlov je nejlepší – AHA, AHA, AHAAHAAHA!” 6. Káťa (Káťa) R: Adrian Kukal V: 2009 Dokument o dospívající ruské dívce Kátě, která byla nucena se na startu puberty přestěhovat do jiné země a vyrovnat se s kulturními a jazykovými bariérami. Příběh dětské odvahy a neutuchající radosti ze života, která navzdory složitým okolnostem nebyla zlomena. 7. Lucie (Lucie) R: Monika Rychlíková V: 2009 Ze života třináctileté kouzelnice and Abrakadabra! 8. Amia (Amia) R: Břetislav Rychlík, V: 2010 Šestiletá Amia bydlí s rodiči a mladším bratrem Shivou na statku uprostřed šumavské samoty. Dívka žije obklopena přírodou, rodičům pomáhá s obstaráváním hospodářských zvířat a přála by si být kobylou nebo vílou.
Zastřelili Drina
50 let Horňáckých slavností prostřednictvím zkoušky a představení ochotnické hry. Lidé a jejich životní role.
50 let Horňáckých slavností prostřednictvím zkoušky a představení ochotnické hry. Lidé a jejich životní role.
Narozen roku 1958 v Uherskmé Hradišti. Po anabázi v oblastních divadlech (Zlín, Uherské Hradiště, Most) se od roku 1982 stal hercem HaDivadla v Brně. V angažmá do roku 1996. Hrál ve většině inscenací Arnošta Goldflama, podílel se na projektech studiových divadel (Cesty, Sabina, Rozrazil). Spolupráce s Divadlem Husa na Provázku, Divadlem Archa v Praze. V letech 1990 až 1994 pedagog JAMU.
Od roku 1992 do roku 2003 autor desítek vydání rozhlasového cyklu Antikvariát Břetislava Rychlíka, který mapoval zasunuté, léta umlčované osobnosti naší kultury, nekomerční tvorbu a opomíjená společenská témata. V roce 1987 obdržel na festivalu Divadla jednoho herce v Chebu Cenu českého literárního fondu za monodrama Dnes naposled (scénář společně s Přemyslem Rutem). Pro Městské divadlo v Mostě dramatizoval a režíroval román bratří Mrštíků Rok na vsi, (další uvedení v Mahenově činohře ND v Brně 1997- dosud).
Od roku 1997 do roku 2000 pracoval na poloviční úvazek jako dramaturg České televize (televizní cyklus 40 dokumentů Intolerance?, který získal mj. jednu z hlavních cen na Mezinárodním filmovém a televizním festivalu Ekofilm).
V roce 1993 získal novinářskou Cenu křepelek. Jeden z vítězů Evropského fejetonu (1994). V roce 1994 získal společně s Přemyslem Rutem Cenu českého literárního fondu za TV cyklus Kulturní magacín pánů Ruta, Rychlíka a Daňka a Čestné uznání FITES. V roce 1995 vítěz české části scénáristické soutěže Hartley Merill Price pro mladé scénáristy ze střední Evropy za celovečerní film Obyčeje (společně s Miroslavem Balajkou).
Dokumentární hodinový snímek o životě sedmi starých lidí v Bílých Karpatech Jeden rok obdržel jednu z hlavních cen „Kořeny“ na festivalu dokumentů (účast 29 zemí) v Krakově a cenu Vox Humana v roce 1999 (pro tvůrce, který v daném roce s největší mravní a uměleckou silou prosadil myšlenku humanizace světa, v němž žijeme). Koprodukční dokumentární film o řádu Malých sester Ježíšových - Na tržišti světa obdržel v květnu 2000 třetí cenu v kategorii dokumentů na festivalu „Niepokalanow“ ve Varšavě.