- Povolání
Producent, Režisér - Země
Česká republika
Síbrt Radovan
MRG (Manželství Roberta a Gábiny)
Gábina a Robert jsou manželé. Robert má rád luxusní auta a pracuje proto, aby si je mohl dovolit. Gábině pomáhá práce na erotickém serveru oblíbit si vlastní tělo. Spolu jsou přes týden, víkend tráví s milencem/milenkou. Nemají s tím problém. Nebo mají? Radovan Síbrt portrétuje tento nezvyklý (nebo už dnes zcela normální?) partnerský vztah poněkud odcizenou filmovou formou. Dlouhé záběry zachycují minimální nebo monotónní pohyb. Komponované obrazy ze "všedního" života páru působí chladně. Hrdinové na plátně v obraze skoro vůbec nepromluví, všechny výpovědi se odehrávají asynchronně, natož aby pak mluvili na sebe. Když se konečně spolu ve filmu sejdou v sedě na posteli, působí trochu jako dva nezávislé monolity. Patří k sobě vlastně vůbec? FAMU, Katedra dokumentární tovrby (1. ročník)
Manželství Gábiny a Roberta
Manželský pár. On je bohatý, ona je v pozadí. On je posedlý luxusem a sám sebou, ona má ráda malé věci….
Burza předsudků
Paradokumentární film o Češích a Němcích, o protichůdných verzích jejich historie, o předsudcích, stereotypech a mikrosvětech společného soužití. - Katedra dokumentární tvorby FAMU - 1. ročník (mimořádné cvičení).
O slušnosti
Pan K., dobře stavěný padesátník, sedí se svou ženou v obývacím pokoji prostorného bytu v panelovém domě. Načinčaná stěna, porcelánový jídelní servis, skleněná zvířátka, suvenýry z výletů. Je vyčerpaný, těžko ovládá své emoce, skoro pláče. „Já je nenávidím. Jediné, co umí, je dělat děti, bordel a ničit, to je jejich kultura.“ Paní E., elegantní žena ve věku prababiček, sedí ve své oblíbené restauraci: „Noví majitelé je sem začali pouštět, tak jsme jim vysvětlili, že jestli z toho chtějí mít cikánskou hospodu, tak sem nebudeme chodit. Tak je sem přestali pouštět. A je klid. “ Filmový esej o slušnosti. Každodenní banální situace osvětlují temná zákoutí v nás, v drobných detailech odkrývají tenké hranice mezi normalitou a nenormalitou a ukazují prozaické důvody selhávání multikulturního modelu společnosti.
Gábina a Robert jsou manželé. Robert má rád luxusní auta a pracuje proto, aby si je mohl dovolit. Gábině pomáhá práce na erotickém serveru oblíbit si vlastní tělo. Spolu jsou přes týden, víkend tráví s milencem/milenkou. Nemají s tím problém. Nebo mají? Radovan Síbrt portrétuje tento nezvyklý (nebo už dnes zcela normální?) partnerský vztah poněkud odcizenou filmovou formou. Dlouhé záběry zachycují minimální nebo monotónní pohyb. Komponované obrazy ze "všedního" života páru působí chladně. Hrdinové na plátně v obraze skoro vůbec nepromluví, všechny výpovědi se odehrávají asynchronně, natož aby pak mluvili na sebe. Když se konečně spolu ve filmu sejdou v sedě na posteli, působí trochu jako dva nezávislé monolity. Patří k sobě vlastně vůbec? FAMU, Katedra dokumentární tovrby (1. ročník)
Manželství Gábiny a Roberta
Manželský pár. On je bohatý, ona je v pozadí. On je posedlý luxusem a sám sebou, ona má ráda malé věci….
Burza předsudků
Paradokumentární film o Češích a Němcích, o protichůdných verzích jejich historie, o předsudcích, stereotypech a mikrosvětech společného soužití. - Katedra dokumentární tvorby FAMU - 1. ročník (mimořádné cvičení).
O slušnosti
Pan K., dobře stavěný padesátník, sedí se svou ženou v obývacím pokoji prostorného bytu v panelovém domě. Načinčaná stěna, porcelánový jídelní servis, skleněná zvířátka, suvenýry z výletů. Je vyčerpaný, těžko ovládá své emoce, skoro pláče. „Já je nenávidím. Jediné, co umí, je dělat děti, bordel a ničit, to je jejich kultura.“ Paní E., elegantní žena ve věku prababiček, sedí ve své oblíbené restauraci: „Noví majitelé je sem začali pouštět, tak jsme jim vysvětlili, že jestli z toho chtějí mít cikánskou hospodu, tak sem nebudeme chodit. Tak je sem přestali pouštět. A je klid. “ Filmový esej o slušnosti. Každodenní banální situace osvětlují temná zákoutí v nás, v drobných detailech odkrývají tenké hranice mezi normalitou a nenormalitou a ukazují prozaické důvody selhávání multikulturního modelu společnosti.
Hranice dálnice
Posledním životním dílem dvaasedmdesátiletého stavebního inženýra je poslední úsek dálnice D8 přes chráněnou krajinnou oblast České středohoří. Rád by svůj magnum opus dokončil, dočkal se slavnostního přestřižení pásky, ukázal ji svým vnukům jako svůj odkaz generacím a konečně se odebral do důchodu. Šestnáctikilometrový úsek se však dokončení vzpouzí. Jedna soudní pře stíhá druhou a krajinou Středohoří tak prochází jen přerušovaná čára, kdy kusy dálnice střídají louky a pozemky, kde zatím stavaři nesmí stavět. Šéfovi posledního úseku dálnice mezi Prahou a Berlínem hatí plány ekologové. Chtějí naučit stát dodržovat vlastní pravidla a bedlivě hlídají každé jejich překročení. Středohoří je tak dějištěm principiálního konfliktu, na jehož pozadí stojí torzo dálnice, kterou původně nikdo nechtěl. Jednotlivé postavy v krajině naplňují své vlastní a navzájem protichůdné zájmy. Film v inscenovaných situacích analyzuje důvody, proč a jakým způsobem vzniká v našem životním prostoru neodstranitelné dílo a co vypovídá o pravidlech našeho světa.
Gottland
Na základě vybraných povídek z bestselleru Gottland polského autora Mariusze Szczygiela vznikne pásmo filmových esejů, vytvořené šesti studenty FAMU, popisující českou národní historii z perspektivy toho, kdo nevyhrál. Československo obklopené v geopolitickém prostoru střední Evropy velkými mocnostmi muselo vždy manévrovat v mantinelech, které mu vymezili ti ostatní (Češi bojovali v první světové válce za rakouského císaře, kterého nechtěli, utrpěli trauma Mnichovské dohody atd.). Bezmocnost v rozhodování o vlastním osudu vede k vyvinutí strategie neustálého hledání kompromisu, mírného řešení, zaujetí postoje "nepřítomného", neboť to je nejvýhodnější obrana a způsob, jak minimalizovat zažívané, viditelné ztráty (morální zmrzačení na druhé straně je však výrazné). Čechům se tak ve srovnání s jinými částmi světa nic moc nestalo. A pravděpodobně se tady ani nikdy nic nestane.
Toytravel story
Před komisi složenou z úspěšných obchodníků předstupuje pan Marek. Z přítomných televizních kamer a diváků má takovou trému, že se zmůže jen na pár nesouvislých vět. Chce komisi přesvědčit, aby investovali do cestovní kanceláře pro plyšová zvířátka. Většina diváků u televizí, ale i přítomní v sále, se domnívají, že se zbláznil, nebo se na sebe snaží upozornit. O to větší zažívají překvapení, když Marek investory nachází. Tomio Okamura, majitel úspěšné cestovní kanceláře, vycítil potenciál, který v sobě tento podnikatelský záměr skrývá. A tak se zrodila cestovní kancelář pro (nejen) plyšové miláčky. Film o hledání jistoty, o únicích před okolním světem, o tom, proč chceme zůstat dětmi, ale i o cestování plyšových hraček, o mediální realitě a o jejím vytváření. A snad i o jednom splněném snu.
Vězení umění
Film o svobodě, umění a hranicích (nejen) myšlení. Pět výtvarníků a pět vězňů. Přistupují k sobě, hledají společné momenty, společné myšlenky. Scházejí se nad společným úkolem – tvorbou. Přicházejí z různých světů, s různými omezeními a představami. Před očima se nám odvíjí různé oblasti výtvarného umění. A různá omezení. Ať už myšlenková nebo fyzická. Prostředí, ve kterém se pohybují, formuje pohled na okolní svět. „Vězňové mají obecně rádi krabičky.“ Vypráví vězeň a rozpačitě se usměje. “Tyhle desky by ve vězení použít nemohl. Jsou moc velké,” dodává Michal, respektovaný výtvarník. Omezení totoho světa ale otevírají nové hranice fantazie a uměleckého projevu. Jak je vlastně tento projev svobodný? Co jej určuje? A kdo je vlastně svobodný? Esej o imaginární a fyzické svobodě, o tom, jaké jsou naše možnosti a jak jsme schopni překračovat různá omezení, ať už fyzická či myšlenková. Ale také film o současném výtvarném umění, o jeho hranicích a možnostech.
Posledním životním dílem dvaasedmdesátiletého stavebního inženýra je poslední úsek dálnice D8 přes chráněnou krajinnou oblast České středohoří. Rád by svůj magnum opus dokončil, dočkal se slavnostního přestřižení pásky, ukázal ji svým vnukům jako svůj odkaz generacím a konečně se odebral do důchodu. Šestnáctikilometrový úsek se však dokončení vzpouzí. Jedna soudní pře stíhá druhou a krajinou Středohoří tak prochází jen přerušovaná čára, kdy kusy dálnice střídají louky a pozemky, kde zatím stavaři nesmí stavět. Šéfovi posledního úseku dálnice mezi Prahou a Berlínem hatí plány ekologové. Chtějí naučit stát dodržovat vlastní pravidla a bedlivě hlídají každé jejich překročení. Středohoří je tak dějištěm principiálního konfliktu, na jehož pozadí stojí torzo dálnice, kterou původně nikdo nechtěl. Jednotlivé postavy v krajině naplňují své vlastní a navzájem protichůdné zájmy. Film v inscenovaných situacích analyzuje důvody, proč a jakým způsobem vzniká v našem životním prostoru neodstranitelné dílo a co vypovídá o pravidlech našeho světa.
Gottland
Na základě vybraných povídek z bestselleru Gottland polského autora Mariusze Szczygiela vznikne pásmo filmových esejů, vytvořené šesti studenty FAMU, popisující českou národní historii z perspektivy toho, kdo nevyhrál. Československo obklopené v geopolitickém prostoru střední Evropy velkými mocnostmi muselo vždy manévrovat v mantinelech, které mu vymezili ti ostatní (Češi bojovali v první světové válce za rakouského císaře, kterého nechtěli, utrpěli trauma Mnichovské dohody atd.). Bezmocnost v rozhodování o vlastním osudu vede k vyvinutí strategie neustálého hledání kompromisu, mírného řešení, zaujetí postoje "nepřítomného", neboť to je nejvýhodnější obrana a způsob, jak minimalizovat zažívané, viditelné ztráty (morální zmrzačení na druhé straně je však výrazné). Čechům se tak ve srovnání s jinými částmi světa nic moc nestalo. A pravděpodobně se tady ani nikdy nic nestane.
Toytravel story
Před komisi složenou z úspěšných obchodníků předstupuje pan Marek. Z přítomných televizních kamer a diváků má takovou trému, že se zmůže jen na pár nesouvislých vět. Chce komisi přesvědčit, aby investovali do cestovní kanceláře pro plyšová zvířátka. Většina diváků u televizí, ale i přítomní v sále, se domnívají, že se zbláznil, nebo se na sebe snaží upozornit. O to větší zažívají překvapení, když Marek investory nachází. Tomio Okamura, majitel úspěšné cestovní kanceláře, vycítil potenciál, který v sobě tento podnikatelský záměr skrývá. A tak se zrodila cestovní kancelář pro (nejen) plyšové miláčky. Film o hledání jistoty, o únicích před okolním světem, o tom, proč chceme zůstat dětmi, ale i o cestování plyšových hraček, o mediální realitě a o jejím vytváření. A snad i o jednom splněném snu.
Vězení umění
Film o svobodě, umění a hranicích (nejen) myšlení. Pět výtvarníků a pět vězňů. Přistupují k sobě, hledají společné momenty, společné myšlenky. Scházejí se nad společným úkolem – tvorbou. Přicházejí z různých světů, s různými omezeními a představami. Před očima se nám odvíjí různé oblasti výtvarného umění. A různá omezení. Ať už myšlenková nebo fyzická. Prostředí, ve kterém se pohybují, formuje pohled na okolní svět. „Vězňové mají obecně rádi krabičky.“ Vypráví vězeň a rozpačitě se usměje. “Tyhle desky by ve vězení použít nemohl. Jsou moc velké,” dodává Michal, respektovaný výtvarník. Omezení totoho světa ale otevírají nové hranice fantazie a uměleckého projevu. Jak je vlastně tento projev svobodný? Co jej určuje? A kdo je vlastně svobodný? Esej o imaginární a fyzické svobodě, o tom, jaké jsou naše možnosti a jak jsme schopni překračovat různá omezení, ať už fyzická či myšlenková. Ale také film o současném výtvarném umění, o jeho hranicích a možnostech.
Radovan Síbrt (1975) vystudoval FHS UK, FF UK a FAMU. Převážně se věnuje vlastní tvorbě, ale také spolupráci s Českou televizí a komerčním videím. Vybraná filmografie: MRG - zvláštní uznání FamuFest 2005; cena poroty (FRAME 2006); vybráno v selekci Cinepuru; Face to Face selection (Fresh Film Fest 2006); Domácí násilí - nejlepší režie FamuFest 2007; cena Cinepuru 2007; v soutěži (Brechtfestival / Kino mit Distanz 2010); Bambino di Praga - financováno Goethe institutem v Praze; Burza předsudků (s I. Bystřičanem a K. Kačerovskou) - 2. cena v soutěži Gesta smíření, Goethe institut Praha).
Pink Productions s.r.o.
Opletalova 1015/55
110 00 Prague 1
Opletalova 1015/55
110 00 Prague 1
Catalogue of Upcoming Czech Documentary Films - 2012
MRG čestné uznání FAMUfest 2005; cena odborné poroty na přehlídce FRAME; výběr časopisu Cinepur; Face to Face (Fresh Film Fest 2006) Domácí násilí hlavní cena za režii FAMUfest 2007; cena časopisu Cinepur za nejosobitější snímek; finálový výběr (Brechtfestival/Kino mit Distanz 2010) Bambino di Praga v rámci soutěže Goethe Institutu „Všichni lidé jsou si rovni“Burza předsudků (spolu s I. Bystřičanem a K. Kačerovskou) 2. místo v soutěži Goethe Institutu „Gesta smíření“.