Škrdlant Tomáš

Hledání dobré smrti
Hodinový dokumentární film režiséra Tomáše Škrdlanta hledá na autentických příbězích umírajících lidí různé podoby toho, co jednou čeká každého z nás: smrt a umírání. Lékařská věda nám nesmí rozkazovat: Právo odmítnout léčbu je stále málo známé základní právo každého člověka. Je to bezpochyby i první krok k eutanázii. Ten druhý by byl požádat o smrt. Ale zde je rozcestí - a druhý krok také může být: právo na dobré, důstojné umírání. A to nespočívá v umělém zastavení životních funkcí (jakkoliv s ním principiálně nemusí být v rozporu), ale v přítomnosti blízkých lidí, ve vzájemné účasti, přijetí a odpuštění, v zamyšlení nad životem, v posledním gestu, kterým člověk odkazuje a odevzdává svůj život světu (či Bohu), ať už byl jakýkoliv. (ČT).Lidé jsou dnes do té míry nepřipravení na smrt svých blízkých, že lze mluvit až o jisté zbabělosti. Držet umírajícího za ruku je pro ně příliš těžké, svěřuje se se svým názorem mladá dívka. Přitom právě mimoslovní komunikace pomocí pohledu či dotyku je pro umírající velmi důležitá.Jedné z pracovnic nemocničního oddělení pro umírající a nevyléčitelně nemocné zjistili lékaři akutní leukémii. O své zkušenosti z bolestivé z bolestivé chemoterapie v izolaci hovoří jako o slovy nesdělitelné.Zároveň zdůrazňuje, jak důležité je neproplakat čas, který vám lékaři vyměří, ale jak je naopak nutné ho naplno využít. Když si člověk uvědomí, že smrt je jeho bytostnou součástí, tak se mu změní pohled na život, tvrdí v závěru mladá dívka a znovu tak připomíná, jak velkou chybou je lidská tendence vytlačovat smrt ze svého života. Na poslední otázku o tom, jak by chtěli dotyční zemřít, reaguje většina dotázaných slovy o rychlé, bezbolestné a nečekané smrti, v ideálním případě ve spánku. (Okno do duše umírajících, 1996)

Mnoho hlasů
Občanské iniciativy jako třetí hybná síla ve společnosti - ani trh, ani stát. Tam, kde nesou lidé následky nějakého rozhodnutí, měli by být součásti procesu, kterým se takové rozhodnutí připravuje. Společnost není redukována na stát a trh.

Milujte své nepřátele
Příběh Švýcarky a Čecha, kteří stovkám lidí změnili život i pohled na život. Přemysl Pitter (1895 - 1976) a Olga Fierzová (1900 - 1990) zachránili po druhé světové válce přes 800 židovských a německých dětí z německých koncentračních a českých internačních táborů. Pro mnohé z těchto dětí bylo setkání s Přemyslem a Olgou rozhodujícím zážitkem, který předurčil jejich další život, volbu povolání i duchovní orientaci. Film o jednotě myšlenek, slov a činů. Přemysl Pitter (1895 - 1976) v roce 1945 shromažďoval stovky převážně židovských dětí z německých koncentračních táborů, věnoval se jejich fyzické i psychické rehabilitaci, a v rozsáhlé akci hledal dětem rodiče a rodičům zmizelé děti. Přitom objevil, že v českých internačních táborech jsou drženy tisíce němců i německých děti v nelidských podmínkách. Bez zaváhání začal (bez vědomí úřadů) svážet na zámky i německé děti a poskytoval jim stejnou péči.Dokázal židovské i německé dětí sblížit, zbavit nenávisti, kterou si přinesli z koncentračních a internačních táborů, naučit je porozumění a odpouštění. Pro většinu z více než 800 zachráněných dětí představovalo těch několik společně prožitých měsíců rozhodující životní proměnu.

Maminky a miminka
Čtyři příběhy o odmítnutí a opuštění malých dětí, dva z příběhů vyprávějí o přijetí dětí v nové rodině.

Zrcadlové bludiště duše
Na svět duševně nemocných se pokusil jejich očima a očima jejich terapeutů podívat Tomáš Škrdlant.

Paměť ztracených vesnic
Pořad rekonstruuje z archivních filmových materiálů i výpovědí pamětníků podobu a způsob života v jedné ze stovky vesnic, které byly v severních Čechách zlikvidovány kvůli těžbě. V závěru zjišťujeme, že ani v současném režimu se přístup k likvidaci starých obcí vlastně nezměnil.

Popel na hlavu
Životní prostředí severních Čech je daní za naši spotřebu. Přiměje nás popel, který tu padá lidem na hlavu, k zamyšlení nad vlastní účastí nad devastací krajiny? Zpěv z popeleční středy vyzývá nejenom k přijetí viny, ale i k nápravě.

Co nám chybí ke štěstí
Film věnovaný pojišťovnám a pojišťovnictví z cyklu "Návrat podnikání do Čech".

Obrazy z dějin průmyslové revoluce
Montáž archivního fotografického i filmového materiálu hledá kořeny současné ekologické krize v prudkém vývoji těžby, průmyslu i obchodu, který proměnil nejen tvář našeho světa, ale i hodnoty a cíle, které pokládá společnost i jednotlivci za důležité.

Okno do duše umírajících
Dokumentární pátrání po tom, zda je vědomí smrti důležité pro život.

Odmítání a přijetí
Dokumentární film o čtyřech mladých tělesně postižených lidech a jejich přístupu k životu.

Kdo je chudý a kdo bohatý...
Anatomie chudoby a bohatství v postkomunistické psolečnosti.

Bitevní pole krásy
Pohled na znovu se obnovující činnost Armády spásy u nás má podtitul O víře a životní nouzi.

Vlasatý stát uvnitř Holohlavé republiky
Na podzim roku 1968 natočili autoři portréty několika vlasatých chlapců žijících nekonformním způsobem života. Podvaceti šesti letech se titíž lidé konfrontují se svými názory.

Člověk člověku
Dokumentární film o následcích lidské krutosti a o naději se opírá o výpovědi mučených lidí a jejich psychoterapeutů.

Hledání moudrosti stáří
Integrující pohled na stáří a hledání jeho možného a doposud přehlíženého smyslu. Proplétající se zlomky příběhů stárnoucích i starých lidí ve věku od 59 do 100 let nabízejí divákovi prostor k reflexi vlastního stárnutí.

Magická moc energie - I. Návyk na drogu
Závislost naší civilizace bna stále rostoucí spotřebě energie se podobá závislosti narkomana na tvrdé droze.

Magická moc energie - II. Tvrdé a měkké cesty
Ke každému cíly vedou dva druhy cest - přirozená a účinná cesta spolupráce nebo destruktivní a plýtvaná cesta přesily. Lidská společnost zatím kráčí po té druhé cestě.

Magická moc energie - III. Energie a Moc
Velká, tvrdá a centralizovaná energetika vede společnost k nedemokratickým, totalitním praktikám.

Ekohistorie
Archiv České televize i výpovědi účastníků umožňují porovnat vztah k životnímu prostředí i míru občanských svobod v komunistickém i současném režimu.

Myšlení vody
Film režiséra Tomáše Škrdlanta pojímá VODU nejen jako "základní a životně důležitou složku našeho prostředí", ale jako ŽIVEL - jako archetypální metaforu všech plynoucích procesů: myšlení, času, života. Všechny živly jsou archetypy - něco, co se člověk současné civilizace snaží vymýtit ze svého vědomí, avšak nemůže zabránit tomu, aby mytické myšlení dál pracovalo v našem nevědomí. Všimněme si, jak hluboce jsou vodní přirovnání zastoupena v jazyce, kterým mluvíme: do čeho všeho se noříme, v čem všem se topíme, hledáme prameny a zdroje, jdeme proti proudu, nebo plyneme s proudem, dotkneme se dna, nebo se konečně nadechneme nad hladinou, unášejí nás vlny naší mysli, spíme, jak když nás do vody hodí, naše trpělivost přeteče, rosteme jak z vody, žízníme nejen po tekutinách, příležitost nám protekla mezi prsty, nevstoupili jsme dvakrát do téže řeky, protože čas plyne jako voda. Vyřešíme-li nějaký problém, vlastně jsme ho rozpustili: solution - řešení - roztok. Dokonce i odpouštění je skutek tekutý a neuchopitelný. Naše myšlení však, spoutáno betonovým korytem účelovosti, přestává plynout přirozeně. Má tendenci zastavit, znehybnět, spočítat, změřit, rozfázovat skutečnost, aby byla po-chopitelná a u-chopitelná, to jest abychom s ní mohli manipulovat. Naše myšlení (a tím i jednání) se tak dostává do rozporu se světem. Místo "demokratické" spolupráce a interakce zaujímáme postoj autoritativního vladaře. Vztah k vodě v krajině a v našich životech vůbec, to dokumentuje neobyčejně působivě a vizuálně. Závěrečným posláním filmu by mělo být zjištění (či ujištění), že je možný živý, partnerský vztah s vodou, vzájemné spolužití a spolupráce, namísto trvalé války. Strategie win-win a ne win-lose. K tomu je ovšem třeba nenahlížet vodu jako H2O, jako využitelnou "věc" existující k naší potřebě, ani jako přírodní sílu, kterou musíme porazit (pokořit!), spoutat a vnutit jí naše libovolná přání, ale jako bytost, ke které se můžeme vztahovat jako k partnerovi s kterým hledáme oboustranně prospěšné soužití, koexistenci v harmonické jednotě života na zemi. Nejde o realistický dokumentární film v obvyklém smyslu, ale o obrazovou nabídku proměny našeho vztahu k vodě, k celému prostředí a skutečnosti, která nás obklopuje - a tím i k sobě samým.

Nevítaní
Dokumentární mýtus - pět příběhů o cestě z jiného světa. Od začátku 90. let režisér sledoval a natáčel pět dětí, nyní již dospělých, které jejich rodiče odložili v porodnicích hned po porodu. Stát se o ně postaral a po materiální stránce jim nechybělo nic, jen stále žili v jiném světě. Obzvláště v komunistické éře byly děti, které byly jiné, než ostatní, pečlivě drženy v ústraní, schované daleko od zbytku společnosti a jejích radostí a strastí. Všichni protagonisté nicméně zdolali všechny překážky a vstoupili do našeho světa. Osamostatnili se, pracují, mají zdravé děti, rozvádí se a znovu žení. Někteří se dokonce setkali se svými rodiči.

Přibližování
Dokumentární film o rozpouštění bariér, který zachycuje práci asistentů a dobrovolníků, kteří pomáhají lidem s postižením. Autor filmu Tomáš Škrdlant: "Když jsem v roce 2009 dokončil celovečerní dokument Nevítaní, byl jsem překvapen, kolika (a kterým) lidem působilo setkání s fyzicky postiženými intenzivní rozpaky. Nebýt Ceny Pavla Kouteckého a poté diváckého ohlasu na festivalech, skončila by sedmnáctiletá časosběrná práce téměř bez po všimnutí, nočním odvysíláním na ČT2. Dokumentární "hledání kořenů altruismu" patřilo k zamýšleným námětům už řadu let, ale právě zkušenost s rozpaky kolem Nevítaných a nabídka o.s. Asistence uspíšily loňský vznik dokumentu, který jsme po dlouhých diskusích nazvali Přibližování.“

I Am Like a Tiger
Slovenský architekt žijící ve Velké Británii přijel do Čech zemřít. Své umírání zaznamenával v kresbách a obrazech. Záměrem autora je nic víc o filmu neprozrazovat.

Prague Needs a Revolution
Rozšířená verze filmu z roku 2010 Prague Needs a Revolution ukazuje bariéry v městské hromadné dopravě v Praze pro postižené lidi, seniory, maminky s kočárky a v rozhovoru se Sherry Ramsey Schulzovou je situace porovnávána se situací v Coloradu (USA).

nar. 1943, vystudoval filmovou režii na FAMU 1962 - 66, v kulturním uvolnění roku 1968 natočil ve Studiu Armádního Filmu (ČAF) tři dokumentární filmy: POTOMCI (portréty nekonformních mladých lidí té doby, spoluautorka Angelika Hanauerová), POZŮSTALOST 38 (setkání budovatelů a obránců pohraničních opevnění po třiceti letech) a MOST (genius loci soudobé Ostravy v konfrontaci s vyprávěním jejího osvoboditele z roku 1945). Žádný z těchto filmů nebyl nikdy uveden. Na film POTOMCI navázali jeho autoři v roce 1994 dokumentem VLASATÝ STÁT UPROSTŘED HOLOHLAVÉ REPUBLIKY. V letech komunistické cenzůry (tzv. normalizace) se věnoval převážně dokumentární televizní tvorbě z oblasti sportu a motorismu, neboť tam bylo snazší nacházet problémová témata, bez přímého politického kontextu. (Dopink, ekologické dopady individuálního motorismu, osobní automobil jako společenský fetiš a pod.) Od roku 1990 natočil přes 60 autorských dokumentů, převážně s ekologickou, psychologickou a sociologickou tematikou. V roce 1996 vydal knížku Demokracie přírody a na Masarykově univerzitě v Brně vede od roku 2000 semináře nelineárního myšlení. Je spoluautorem knihy Skrytá pravda země (Zdeněk Neubauer, Tomáš Škrdlant, Mladá Fronta edice Kolumbus 2005).

Tomáš Škrdlant se narodil v roce 1943, vystudoval filmovou režii na FAMU 1962-66, v letech komunistické cenzury se věnoval převážně dokumentární televizní tvorbě z oblasti sportu a motorismu, neboť tam bylo snazší nacházet problémová témata, bez přímého politického kontextu (např. doping, ekologické dopady individuálního motorismu, osobní automobil jako společenský fetiš apod.) Od roku 1990 natočil přes 60 autorských dokumentů, převážně s ekologickou, psychologickou a sociologickou tématikou. V roce 1996 vydal knížku Demokracie přírody a na Masarykově univerzitě v Brně vede semináře nelineárního myšlení. Je spoluautorem knihy Skrytá pravda země. Filmografie: STROMY V NÁS – 1989, úvaha o podobnosti stromu a plic; SPORT A POLITIKA – 1990, vrcholový sport ve službách totalitních ideologií od Hitlera a Stalina, po Husáka; VÍTĚZSTVÍ BEZ PORAŽENÝCH – 1990, sport i životy mentálně postižených; SOUVISLOSTI TOPENÍ – 1990, ekologické, sociální i energetické dopady spalování fosilních paliv; POHYB VLASTNÍ SILOU – 1990, cyklistika jako nejúčinnější přeměna energie v pohyb EKOLOGIE BAROKA – 1990, srovnání barokního zemědělství a životního stylu se současností; ORWELLŮV ROK, aneb Vzpomínky na neuskutečněnou budoucnost – 1991, porovnání Orwellovy vize totalitní společnosti roku 1984 se skutečností téhož roku v komunistickém Československu; KRAJINA NIKOHO – 1992, příčiny ekologické devastace Sudet, znovuosídlených po poválečném nuceném vystěhování německého obyvatelstva; JÁDRO VĚCI – 1992, rozhovory s obhájci i odpůrci jaderné energetiky; SEVER PROTI JIHU? – 1992, hledání skutečné souvislosti mezi uhelnými elektrárnami na severu a atomovou elektrárnou na jihu Čech; OTÁZKY PŘED POTOPOU – 1992, dialogy o globální ekologické hrozbě s J.Y. Cousteauem, Václavem Havlem, Erazimem Kohákem, Václavem Bělohradským, Josefem Vavrouškem, Ivanem Dejmalem, Hanou Librovou a několika malými dětmi ZRCADLOVÉ BLUDIŠTĚ DUŠE – 1992, hledání smyslu duševní nemoci; BITEVNÍ POLE SPÁSY – 1992, o bezdomovcích a návratu jedné armády; TEMELÍNSKÉ POCHYBNOSTI – 1993, montáž televizního zpravodajství za posledních 10 let, srovnávající přístup současné české vlády k jaderné energetice s přístupem komunistů; POPEL NA HLAVU – 1993, cítí obyvatelé severních Čech nějaký podíl na devastaci kraje?; PAMĚŤ ZTRACENÝCH VESNIC 1993, příběh Holešic, jedné ze 112 obcí zničených kvůli těžbě uhlí; CO NÁM CHYBÍ KE ŠTĚSTÍ – 1993, po čem touží severočeské děti?; OBRAZY Z DĚJIN PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE – 1993, ekologický dějepis severních Čech AS IF FROM ANOTHER WORLD – 1994, vznik neobvyklého animovaného filmu, zobrazujícího vnitřní svět dětí z libereckého Jedličkova ústavu; KDO JE CHUDÝ A KDO BOHATÝ – 1994, anatomie chudoby a bohatství v postkomunistické společnosti; VLASATÝ STÁT UPROSTŘED HOLOHLAVÉ REPUBLIKY – 1994, o společenské nekonformitě před čtvrt stoletím a dnes; JE ENERGIE ČESKÉHO VENKOVA OBNOVITELNÁ? – 1994, pátrání po obnovitelných energetických zdrojích u nás a v Rakousku; CO PŘINÁŠÍ ŘEKA – 1995, o nedělitelnosti ekologických problému vesnic v Podbrdsku, spojených řekou Litavkou; HOMO ECONOMICUS – 1995, portrét extrémně liberálního amerického ekonoma Gary Beckera, který při své návštěvě Prahy navrhl zprivatizovat i Karlův most; ČLOVĚK ČLOVĚKU – 1995, psychoterapie lidí, kteří prošli mučením; PŘÍBĚH ROHANOVA BUKU – 1995, přibývá automobilů a ubývá stromů. Souvisí to spolu? VZPOMÍNKY NA SERIÁL – 1995, podíl Dietlova televizního seriálu Muž na radnici na devastaci historických jader českých měst; OKNO DO DUŠE UMÍRAJÍCÍCH – 1996, dokumentární pátrání, jestli je vědomí smrti důležité pro život; ANTE FINEM 1996, vztah ke smrti a umírání z pozice zdravotníků i pacientů - 3 díly; HOTEL SVĚT – 1996, podobá se hotel světu? Nebo se začíná svět podobat hotelu? Ekologická metafora; MAMINKY A MIMINKA čtyři dokumentární příběhy – 1996, různé osudy těžce postižených a rodiči zavržených dětí OBĚTI PŘEŽITÍ – 1997, časosběrný příběh matky a syna po autonehodě; ŠKOLA DEMOKRACIE? – 1997, co se děti ve školách doopravdy učí; GENIUS LOCI 1998, filmová studie předmětného vztahu ke skutečnosti; OTÁZKY A ODPOVĚDI – 1998, 1. díl cyklu Hledání otevřené společnosti; TYRANIE VĚTŠINY – 1998, 2. díl cyklu Hledání otevřené společnosti; KDO BUDE HLÍDAT HLÍDAČE? 1998, 3. díl cyklu Hledání otevřené společnosti; NÁVYK NA DROGU – 1999, 1. díl cyklu Magická moc energie; TVRDÉ A MĚKKÉ CESTY – 1999, 2. díl cyklu Magická moc energie; ENERGIE A MOC – 1999, 3. díl cyklu Magická moc energie; PRÁVO VĚDĚT – 2000, jsme pro vstup do Evropské unie dostatečně informačně otevření?; 4. díl cyklu Naskočíme?; ŽIVOTNÍ NEZBYTNOST RECYKLACE – 2000, proč nesplňujeme požadavky Evropské unie pro zacházení s odpady a s obaly? 6. díl cyklu Naskočíme?; S ROMY DO EVROPY – 2000, pátrání, je li česká demokracie vládou ústavy a lidských práv, nebo pouhou vládou silnějšího, 6. díl cyklu Naskočíme?; EKOHISTORIE – 2000, vývoj občanského environmentálního hnutí za komunistů a dnes; ODMÍTÁNÍ a PŘIJETÍ – 2000, časosběrný dokument mapující osudy 4 postižených dětí od roku 1993 do roku 2000; MNOHO HLASŮ – 2001,občanské iniciativy jako třetí síla ve společnosti – ani trh, ani stát HLEDÁNÍ MOUDROSTI STÁŘÍ – 2002, návrat stáří a stárnutí do našich životů; DĚTSKÝ SVĚT DROG – 2002, dvě cesty ke drogám a zase zpátky. 2. díl cyklu Když musíš, tak musíš?; ZTRÁTA A NALEZENÍ SEBE SAMA – 2002, drogy a spiritualita – Bůh, nebo ďábel? 7. díl cyklu Když musíš, tak musíš?; ZASTUPITELÉ PROTI OBČANŮM? – 2003, občanské iniciativy a „zastupitelská“ demokracie; DÍTĚ V NEMOCNICI – 2003, když je dítěti nejhůř, oddělíme ho od rodičů. Musí to být?; PRÁVO ŽEBRAT? – 2003, almanach pražských žebráků MYŠLENÍ VODY – 2004, nabídka jiného přístupu ke skutečnosti; NEMUSÍTE TO NAZÝVAT NÁBOŽENSTVÍM... – 2005, příběh Švýcarky a Čecha, kteří změnili stovkám lidí život, i pohled na život; MILUJTE SVÉ NEPŘÁTELE – 2005, příběh Švýcarky a Čecha, kteří změnili stovkám lidí život, i pohled na život; HLEDÁNÍ EKOLOGICKÉHO MYŠLENÍ – 2006, volná i svévolná koláž dění na Ekologických Dnech Olomouc v letech 2005 a 2006; ŽIVOT NA DLUH – 2006, žijeme-li na dluh, nespotřebováváme svou vlastní budoucnost?; HLEDÁNÍ DOBRÉ SMRTI – 2006, zemřít musíme všichni, ale někdy možná můžeme rozhodnout jak. Existuje „dobrá smrt“ ?; CO JSME MY, BUDETE I VY... – 2007, třetí věk v třetím tisíciletí.; ŽIVOTY DĚTÍ – 2007, nadační fond Klíček se věnuje nemocným a umírajícím dětem i jejich rodinám; NEZAPOMÍNÁNÍ – 2008, monology tří žen a dvou mužů. Vzpomínky na dětství v holocaustu.

Cena Pavla Kouteckého 2009