- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Slováková Andrea
Loosova bedna
Takzvaný "raumplan", speciální prostorové rozložení pražské Mullerovy vily, respektuje funkci a symbolický význam každého pokoje v domě. Tímto specifickým způsobem Adolf Loos chápal funkcionalismus. Unikátní řešení nevychází pouze z jednoho oboru bádání, vždy jsou syntézou proměn v přístupech a celospolečenských důsledků. Natáčení vily je tedy cestou napříč vědeckými a společenskými paradigmaty konce 20. let 20. století. Vilu stavíme na základě myšlenek: film odráží specifické objevy v matematice, filmu a sociální roli médií. Je jakousi archeologií myšlení konce 20. let 20. století. Ve filmu vystupují: Irena Reifová (socioložka, medioložka), Robert Babilon (matematik), Martin Čihák (experimentální filmař), Tomáš Ruta (fotograf). Katedra dokumentární tvorby FAMU - 1. ročník (autorská reportáž).
Oblaka
Lehce meteorologický film o vzniku, chování a bouření mraků, o tom, jak se zviditelňuje něco, co doteď nebylo vidět (např. voda v atmosféře), i jak se vymýšlení mrakům podobá. Kousek řeknou i malíř či fyzik, ten první o částicích a ten druhý o barvách. Bakalářský film studentky katedry dokumentární tvorby FAMU.
Děti padesátých let
DĚTI 50. LET jsou lidé, kteří vyrostli v padesátých letech v Československu a kterým totalitní režim alespoň částečně vzal jejich dětství či mládí. Tyto „děti“ zažily přerod společnosti a nesou v sobě svá osobní svědectví o minulosti, byly označovány za „děti nepřátel státu“, „děti kriminálníku“… Potomky politických vězňů odsoudil tehdejší totalitní systém nejen k životu bez jednoho z rodičů či k životu u příbuzných nebo dokonce v dětských domovech (právě v období života, kdy dítě potřebuje stabilní a jisté rodinné zázemí), ale tehdejší společnost je odsoudila též k živorení na jejím okraji bez možnosti vyššího vzdělání a k životu „viníka bez viny“. To jsou osudy spojující sérii čtrnácti 26ti minutových dokumentů „Děti 50. let“. Snímky nejsou pouze svědectvím o životech politických vězňů či jejich rodin očima jejich dětí, ale jsou snahou o pochopení i vhled do současného života hlavních protagonistů, ve kterém se stále logicky promítá i po mnoha letech jejich minulost.
Úmysl obohatit holý mechanistický svět
Prof. Petr Vopěnka je světově uznávaným českým matematikem, autorem mnoha knih o dějinách matematiky a především geometrie, originálním myslitelem propojujícím matematiku s filozofií. Veřejně známým se stal především autorstvím největšího čísla (tzv. Vopěnkův kardinál) a svým dvouletým působením v politice - byl prvním polistopadovým ministrem školství. Jeho portrét pracuje s úlomky každodennosti, v níž se Vopěnka pohybuje nebo která se otiskla na jeho minulosti. Práce s obrazy v nich však hledá abstraktní kvality a snaží se diváka inspirovat k soustředěné interpretaci slov, jež mapují osobnost Vopěnky - matematika. FAMU, Katedra dokumentární tvorby (2. ročník - portrét)
Nadohled
Filmová esej o klasických a postmoderních dohlížecích mechanismech. Ve druhé polovině 18. století navrhl Jeremy Bentham model panoptikonu – budovy, která umožňovala nejefektivnější dohled. Toto uspořádání prostoru se používalo nejdřív pro věznice, místa, jejichž hlavní funkcí jsou dohled a trestání. Tajné bezpečnostní služby či různé dohlížení technologie jsou novými panoptikony. Shromažďují a ukládají data o lidech a používají je k identifikaci, k určení místa a času jejich konání. Teoretik architektury, specialista na bezpečnostní systémy, lidé, kteří jsou nebo byli sledováni či bývalí agenti tajných služeb popisují svoji panoptikální zkušenost. Znovu-čtením knihy Michela Foucaulta Dohlížet a trestat a přes zkušenosti s různými druhy dohledy, hledáme ve filmu dokonalou aplikaci panoptikálního principu.
Ukradeno (O slovech)
Pohrávání si se slovy ukradenými z Návratu J. F. Lyotarda a komentářem o jiném sdělování. Přesvědčení o tom, že slova jsou vzdálena svému významu.
Sábatův Tunel v příběhu barev
Novela spisovatele Ernesta Sábata Tunel převedena do příběhu jediného obrazu, ve variacích vyprávějícího i příběh od jednobarevnosti k úplně barevnému vidění.
Takzvaný "raumplan", speciální prostorové rozložení pražské Mullerovy vily, respektuje funkci a symbolický význam každého pokoje v domě. Tímto specifickým způsobem Adolf Loos chápal funkcionalismus. Unikátní řešení nevychází pouze z jednoho oboru bádání, vždy jsou syntézou proměn v přístupech a celospolečenských důsledků. Natáčení vily je tedy cestou napříč vědeckými a společenskými paradigmaty konce 20. let 20. století. Vilu stavíme na základě myšlenek: film odráží specifické objevy v matematice, filmu a sociální roli médií. Je jakousi archeologií myšlení konce 20. let 20. století. Ve filmu vystupují: Irena Reifová (socioložka, medioložka), Robert Babilon (matematik), Martin Čihák (experimentální filmař), Tomáš Ruta (fotograf). Katedra dokumentární tvorby FAMU - 1. ročník (autorská reportáž).
Oblaka
Lehce meteorologický film o vzniku, chování a bouření mraků, o tom, jak se zviditelňuje něco, co doteď nebylo vidět (např. voda v atmosféře), i jak se vymýšlení mrakům podobá. Kousek řeknou i malíř či fyzik, ten první o částicích a ten druhý o barvách. Bakalářský film studentky katedry dokumentární tvorby FAMU.
Děti padesátých let
DĚTI 50. LET jsou lidé, kteří vyrostli v padesátých letech v Československu a kterým totalitní režim alespoň částečně vzal jejich dětství či mládí. Tyto „děti“ zažily přerod společnosti a nesou v sobě svá osobní svědectví o minulosti, byly označovány za „děti nepřátel státu“, „děti kriminálníku“… Potomky politických vězňů odsoudil tehdejší totalitní systém nejen k životu bez jednoho z rodičů či k životu u příbuzných nebo dokonce v dětských domovech (právě v období života, kdy dítě potřebuje stabilní a jisté rodinné zázemí), ale tehdejší společnost je odsoudila též k živorení na jejím okraji bez možnosti vyššího vzdělání a k životu „viníka bez viny“. To jsou osudy spojující sérii čtrnácti 26ti minutových dokumentů „Děti 50. let“. Snímky nejsou pouze svědectvím o životech politických vězňů či jejich rodin očima jejich dětí, ale jsou snahou o pochopení i vhled do současného života hlavních protagonistů, ve kterém se stále logicky promítá i po mnoha letech jejich minulost.
Úmysl obohatit holý mechanistický svět
Prof. Petr Vopěnka je světově uznávaným českým matematikem, autorem mnoha knih o dějinách matematiky a především geometrie, originálním myslitelem propojujícím matematiku s filozofií. Veřejně známým se stal především autorstvím největšího čísla (tzv. Vopěnkův kardinál) a svým dvouletým působením v politice - byl prvním polistopadovým ministrem školství. Jeho portrét pracuje s úlomky každodennosti, v níž se Vopěnka pohybuje nebo která se otiskla na jeho minulosti. Práce s obrazy v nich však hledá abstraktní kvality a snaží se diváka inspirovat k soustředěné interpretaci slov, jež mapují osobnost Vopěnky - matematika. FAMU, Katedra dokumentární tvorby (2. ročník - portrét)
Nadohled
Filmová esej o klasických a postmoderních dohlížecích mechanismech. Ve druhé polovině 18. století navrhl Jeremy Bentham model panoptikonu – budovy, která umožňovala nejefektivnější dohled. Toto uspořádání prostoru se používalo nejdřív pro věznice, místa, jejichž hlavní funkcí jsou dohled a trestání. Tajné bezpečnostní služby či různé dohlížení technologie jsou novými panoptikony. Shromažďují a ukládají data o lidech a používají je k identifikaci, k určení místa a času jejich konání. Teoretik architektury, specialista na bezpečnostní systémy, lidé, kteří jsou nebo byli sledováni či bývalí agenti tajných služeb popisují svoji panoptikální zkušenost. Znovu-čtením knihy Michela Foucaulta Dohlížet a trestat a přes zkušenosti s různými druhy dohledy, hledáme ve filmu dokonalou aplikaci panoptikálního principu.
Ukradeno (O slovech)
Pohrávání si se slovy ukradenými z Návratu J. F. Lyotarda a komentářem o jiném sdělování. Přesvědčení o tom, že slova jsou vzdálena svému významu.
Sábatův Tunel v příběhu barev
Novela spisovatele Ernesta Sábata Tunel převedena do příběhu jediného obrazu, ve variacích vyprávějícího i příběh od jednobarevnosti k úplně barevnému vidění.
Dokumentaristka, pedagožka, dramaturgyně. Vystudovala Mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde obhájila rigorózní práci, a Filmovou vědu na Filozofické fakultě UK, kde je v posledním ročníku postgraduálního studia. Studovala dokumentární tvorbu na FAMU. Od r. 2003 do března 2011 působila ve vedení Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, v posledních letech jako ředitelka pro publikační činnost. Nadále pro něj dramaturgicky připravuje sekci experimentálních dokumentů Fascinace, seminář pro studenty Média a dokument a editorsky vede Dok.revue (příloha týdeníku Respekt). Publikuje texty o filmu v různých periodicích (například Cinepur, Kino Ikon, Film a doba, A2), byla šéfredaktorkou sborníku textů o dokumentu DO. Přednáší dějiny a metody dokumentárního filmu na Masarykově univerzitě v Brně. Natočila například portrét matematika Petra Vopěnky, film o mracích a esej o dohlížecích mechanismech.
2011 • Nadohled (42 min, 16 mm, HD)
2007 • Oblaka (18 min, 35 mm)
2006 • Úmysl obohatit holý mechanistický svět (22 min, 16 mm)
2006 • Ukradeno (o slovech) (4 min, 35 mm)
2004 • Sábatův Tunel v příběhu barev (10 min, 16 mm)
2004 • Loosova bedna (11 min, 16 mm)