Sommerová Olga

Láska včera, dnes a zítra
Dokumentární lovestory. Pohled matky a dcery na milostné vztahy osmi dvojic různých generací v průběhu jednoho roku. Pátrání po tom, co lidi nejvíc spojuje, ale zároveň rozděluje. Mladší z autorek představuje většinou mladé páry, které se pro životního partnera teprve rozhodují. Její matka se zase zabývá dvojicemi, které se už se svým dávným rozhodnutím vyrovnaly anebo se to učí. Mozaika lidských osudů, které spojuje tatáž jednoduchá, ale zároveň komplikovaná touha milovat a být milován.

Medela, latinsky pomoc
Charitativní projekt, na němž se podílejí české ženy, podporuje stavbu školy v Guinee, vysokoškolské studium indiánů v Peru a sirotčinec pro HIV pozitivní děti v Kambodži. Cestopisný deník, který přibližuje charitativní projekt Medela 2007 (latinsky pomoc). Zaměřuje se na dlouhodobou podporu dětí z nejrůznějších koutů světa, které žijí ve špatných životních podmínkách, a je unikátní svým postavením na aktivitách, na nichž spolupracují ženské osobnosti. Výtěžek ze všech dílčích projektů roku bude rozdělen mezi čtyři aktivity, v nichž žena a děti hrají hlavní roli (v jihoamerickém Peru, v africké Guineji, v asijské Kambodži a letní tábor pro uprchlické děti v Čechách).

Konec světa v srdci Evropy
Dokument zachycuje několik typů obyvatel desítky středočeských vesnic v jejich složité prostotě, jejich proměnu, dobový kolorit na klasickém půdorysu jednoho roku. Realizace kopíruje řád polních prací a místních zábav. Kapela na pohřbu, tichá zimní ves, lidé u svých domů, práce, koně na sněhu, hospoda, ve které se hrají karty. Jsou tu lidé, hledající kouzlo vsi a nový zážitek světa i ti, kterým zbyla jen opilá rezignace z každodenní dřiny. Postupně se režisérka soustřeďí jen na pár lidí, které doprovází až k letošním volbám. Je zajímavé sledovat, kdo si koho z české politické reprezentace nakonec vybere. Ale to už začínají žně.

DAMUHAMUFAMU
Jak se žilo a žije studentům na našich třech nejslavnějších uměleckých školách.

Máňa po deseti letech
"Jsem věčnej běžec. Stop je pro mě jen kriminál. Tady to má řád a smysl," svěřuje se režisérce Olze Sommerové recidivistka Máňa. Po necelém roce stráveném ve vězení si Máňa může opět užívat svobody. Ale kde, když nemá kam jít, a jak, když slovo pracovat nemá ráda? O své budoucnosti si čtyřiatřicetiletá Máňa nedělá sebemenší iluze. Dobře ví, že její život je věčným kolotočem vězení, krátkého pobytu na svobodě, drobných krádeží, soudu a opětovného uvěznění. Jednou z mála radostí jsou pro ni návštěvy filmového štábu, který emocionálně nevyrovnanou Máňu zachycuje i ve chvílích zmatené radosti či při tragikomických setkání s úřady. Po deseti letech se Olga Sommerová rozhodla se s přiznanou mírou sympatie vrátit ke své ukázkové antihrdince a bez jakýchkoli hodnotících soudů ukázat, že jiný domov než za vězeňskou zdí už Máňa zřejmě nemůže nalézt.

Přežili jsme svoje děti
Dívat se do hrobu vlastního dítěte považuje většina rodičů za největší osobní žvotní tragédii. V České republice neexistuje žádná svépomocná skupina, která by pomáhala lidem, kteří museli projít touto tragickou životní zkušeností. Tento film představuje postoje rodičů, kteří museli projít cestou od zoufalství k přijetí definitivní skutečnosti. Jejich děti zemřely při autohavárii, po těžké nemoci, byly zabity nebo si vzaly život. Film chce pomoci nám všem k přijetí neodvratného osudu a zároveň posílit vědomí důležitosti vztahů a skutečných hodnot života.

Moje 20. století
Režisérka Olga Sommerová nahlédla do soukromí tří českých žen narozených za první republiky; tří významných umělkyň, jejichž dílo je doma mnohdy ceněno méně než v zahraničí a které srší energií i životní moudrostí. Obrazy ze života Adrieny Šimotové, moderní výtvarné umělkyně, Lenky Reinerové, novinářky a spisovatelky, a Soni Červené, herečky a pěvkyně, jsou umístěny na pozadí zhutnělém neveselými událostmi uplynulého století. Pro každou z nich znamenaly kruté zacházení, střety s různými druhy totalit a přinesly jim mnoho osobních ztrát. I přesto v sobě tyto ženy dokázaly najít mnoho energie a síly k dalšímu životu i k tvorbě. Působivost dokumentu je založena nejen na aktivitě, optimismu, moudrosti a vyrovnanosti zachycovaných postav, ale i na přístupu režisérky k tématu a na zvolené filmové formě, odhalující zajímavé souvislosti. Ženy se stávají nejen vypravěčkami svých příběhů, ale i důležitými svědkyněmi doby. Kruté podmínky vytvářejí rámec, v nichž se jejich osudy splétají, a z jejich konkrétních zážitků je sestavován obecný obraz dvacátého století.

Ztracená duše národa - Ztráta tradice (sedláci)
Dokumentární cyklus o hlavních druzích represálií vedených komunistickým režimem. Perzekuce selských rodů. V padesátých letech bylo násilně vyhnáno a vystěhováno často stovky kilometrů daleko od rodného domu pět tisíc rodin označených jako rodiny kulaků. Měly se stát výstražným příkladem pro ostatní a jejich majetky základem pro vznikající JZD. Provinili se tím, že jejich rody pracovaly na půdě celá staletí a po generace postupně přidávaly měřici k měřici, hektar k hektaru, až vytvořily velká hospodářství, často největší ve vsi. Provinili se tím, že byli úspěšní a proto měli majetek. Provinili se zkrátka svou tradicí. Národ, který ničí selské rody, ztrácí tradici. Po restitucích podniká z 5000 takto vyhnaných rodin v zemědělstvi již jen osmnáct.

Ztracená duše národa - Ztráta důstojnosti (vojáci)
Během let 1949-1950 byla odstraněna polovina důstojnického sboru Československé armády. Tisíce vojáků byly uvězněny, několik desítek popraveno. Dokumentární snímek Olgy Sommerové přibližuje osudy plukovníků Luboše Hrušky a Juliana Slepeckého, generálmajora Miroslava Káchy a generálporučíka Tomáše Sedláčka, kteří byli komunistickým režimem na dlouhá léta uvězněni. Film vedle výpovědí čtyř obětí komunistické perzekuce využívá množství archivních záběrů i ukázek z dobových propagandistických snímků.

Zábradlí
Genius loci Divadla Na zábradlí přilákal ke spolupráci plejádu vynikajících umělců, kteří ve filmu připomenuli čtyřicet let existence divadla. Svůj film věnovala Olga Sommerová památce režisérů Jana Grossmana, Evalda Schorma a Petra Lébla.

Ztracená duše národa - Ztráta slušnosti (ženy)
Na čtyřech osudech snímek ukazuje, jak brutálně zacházel komunistický režim s třídními nepřáteli z řad žen. Ani primární biologický instinkt, který většině zvířecích druhů nedovolí napadnout samičku, nezabránil věznitelům, aby se ženami jednali stejně krutě jako s muži. Národ, který dovolí, aby se ublížilo ženám, ztrácí podle tvůrců snímku slušnost. Film začíná příběhem Edy Ottové (1931), pocházející z dnes zcela zdevastovaného panství Zvěstov. Po únoru 1948 bylo rodině panství spolu se statkem komunisty zabaveno. V roce 1951 byla Eda Ottová zatčena a po tvrdých výsleších (první z nich trval čtyřicet hodin a měla při něm ručníkem zavázané oči) byla odsouzena na deset let. Během této doby byla vězněna ve čtrnácti různých věznicích. Společně s ní byli odsouzeni i její matka a bratr, který byl za údajnou protistátní činnost popraven. Dagmar Skálová (1912) se narodila nedaleko Plzně. Již od dětství byla členkou Sokola, kde poznala i svého budoucího manžela. Spolu se poté aktivně věnovali výchově mladých skautů, se kterými v roce 1949 zorganizovali pokojnou demonstraci proti narůstajícímu komunistickému bezpráví. Záhy byla paní Skálová zatčena, a aby mladé skauty ochránila, vzala zodpovědnost za celou akci na sebe. Během výslechů ji vyšetřovatelé několikrát zbili do bezvědomí. Nakonec byla odsouzena na doživotí a ve vězení strávila šestnáct let. Růžena Krásná (1921) byla od mládí aktivní ve S traně národních socialistů. V době zatčení v roce 1949 byla tajemnicí této strany v L iberci. Během výslechů ji vyšetřovatelé všemožně mučili, mimo jiné jí vyrazili zuby a pálili ji cigaretou. Odsouzena byla na dvacet dva let. V pardubické věznici nakonec strávila osm let. Ještě dlouho po propuštění ji trápily děsivé noční můry o tom, že ji popravují oběšením. Ludmila Šeflová (1934) pochází z rodiny statkářů. Už v roce 1948 byl zatčen její otec a zanedlouho i ona sama. Za údajnou velezradu a protistátní činnost byla odsouzena na deset let. V dokumentech měla uvedeno, že je zločinec první kategorie a její návrat je nežádoucí. Podle toho se k ní ve věznicích chovali.

Ztracená duše národa - Ztráta demokracie (emigranti)
Každý rok 11. května v 11 hodin se na Olšanských hřbitovech u Ruské kaple klade věnec československým obětem sovětských gulagů. O mnohých z těchto lidí se vůbec neví, jak a kde zemřeli. Léta 1945 až 1948 jsou zahalena zapomněním. Obecně bývají považována za demokratické období před komunistickým pučem a nástupem totality. Jaká ale byla pravda? Národ, který nedokáže ochránit ty, jimž v těžké chvíli poskytnul útočiště a přijal je za své občany, nechal je desetiletí odevzdávat republice svou práci a nejlepší myšlenky, ztratil to nejdůležitější. Nejen sebeúctu a vládu nad svým územím, ale i vědomí o demokratických hodnotách. Národ, který nedokáže ochránit své občany, ztratí demokracii. Osudy ruských emigrantů, československých občanů, které v roce 1945 odvlekly osvobozenecká sovětská vojska do gulagů, viděné očima jejich manželek nebo potomků.

Ztracená duše národa - Ztráta odpovědnosti (intelektuálové)
Pátý díl Ztráta odpovědnosti oživuje vzpomínky na stíhání intelektuálů, studentů a politiků. Patřili k profesím, které na sobě nesou největší váhu v období národního útlaku. A náleželi k těm nemnohým, kteří se ctí odolali. Národ, jehož politici, novináři, soudci a právníci selžou, ztrácí pocit odpovědnosti. Na třech osudech politických vězňů představuje režisér Petr Nikolaev rozpad jednoho a agresivní nástup jiného společenského řádu, jemuž právě tito lidé jako jedni z mnohých vzdorovali. Josef Lesák, student a mladý poslanec za národní socialisty byl zatčen při pokusu o překročení hranic s celou rodinou, se třemi dětmi, z nichž to nejmladší během vyšetřování Lesákovy ženy zemřelo. Strávil 29 let na nucených pracích a v dolech. Paní Albína Wiesenbergerová, novinářka z Národní politiky pomáhala studentům po roce 1948 za hranice a byla odsouzena, strávila ve vězení 11 let. Třetí příběh patří právníkovi z Brna Janu Pospíšilovi, který pracoval na ministerstvu školství v letech 1946-48. Byl propuštěn z práce proto, že byl tajemníkem nekomunistického ministra a nezúčastnil se odbory organizované stávky. Do vězení byl odveden, když bylo jeho dcerce 17 měsíců a vrátil se, když jí bylo 13 let.

Ztracená duše národa - Ztráta víry (církev)
Komunistický režim ihned po svém nástupu vyhlásil svatou válku katolické církvi. Nepodařilo se mu však ji zničit, protože patří k vnitřní povaze této církve uhájit právo na víru i za těch nejkrutějších podmínek. Katolická církev nejen, že přežila, ale vyšla z tohoto zápasu vnitřně posílená. Zato národ, který to dopustil, ztrácí víru.

A znovu Žebrácká opera
Dokumentární film o Divadle na tahu, o legendárním představení Havlovy Žebrácké opery v HOrních Počernicích v roce 1975 a o obnovené premiéře po dvaceti letech.

Žena, zločin a trest
Film o osudech žen, které se po spáchání trestného činu ocitly za branami pardubické věznice.

Jó, to jsem ještě žil
Přestože skládal jako samouk, zpívají jeho písničky profíci i celé generace fanoušků. Když jej Miroslav Horníček seznámil s Jiřím Suchým, nemohl tušit, jak výrazně tato dvojice poznamená vývoj malých divadelních scén, a především specifickou atmosféru divadla Semafor. Byl u celé řady významných projektů a uměleckých činů šedesátých let. Jen velmi málo se vědělo o jeho soukromí. Svědectví o životě i smrti spoluzakladatele Semaforu, muzikanta, skladatele, výtvarníka a člověka v buřince Jiřího Šlitra při příležitosti jeho nedožitých 85. narozenin podávají J. Suchý, M. Horníček, E. Pilarová, L. Lipský, F. Havlík, J. Černý a další. Dokument z cyklu Nevyjasněná úmrtí (1997).

Spřízněni bláznovstvím
Příběh čtyř sourozenců, kteří inspirováni svou nejstarší sestrou poskytli ve svých rodinách domov patnácti dětem z dětského domova.

Bez trestu, bez pokání
Dokument Olgy Sommerové o tom, jak oběti komunismu prožívají tzv. vyrovnání s minulostí Hrdinové filmu "Bez trestu, bez pokání" jsou František Zahrádka, vězněný třináct let, Luboš Hruška, plukovník, vězněný 11 let, Milan Píka, syn popraveného generála Heliodora Píky, Ludmila Šeflová, dcera kulaka, vězněná 5 let, Jan Beneš, spisovatel, vězněný 4 roky, Petr Vymyslický, vězněný 11 let, Pavel Hubačka - vězněný nejdéle, 13 let. Ten prožil při výsleších elektrické šoky v proslulé uherskohradišťské mučírně. Petr Vymyslický a Pavel Hubačka byli vyslýcháni Aloisem Grebeníčkem a jsou svědky v jeho procesu, ke kterému se obžalovaný ani jednou nedostavil. Alarmující je, že v tomto ovzduší berou rozum nové generace, které by teoreticky mohly být už čisté a nezasažené komunistickou minulostí. Co vidí dnešní mladí z naší nedávné historie? Nic, nezájem. Společnost bagatelizuje snahy o potrestání zločinů minulosti, společnost vytěsňuje všechno, co je nepohodlné a nepříjemné - nezájem o lidi, kterým komunistický režim vzal jejich blízké, zdraví, majetek, nejlepší léta života, je urážlivý.

Cesta domů
Domácí hospic Cesta domů pomáhá rodinám, které se rozhodly pečovat o své umírající blízké doma. Umírající na této cestě doprovázejí kromě příbuzných dvě ženy - lékařka Marie Goldmannová a zdravotní sestra Alžběta Mišoňová. Dalšími dvěma členy občanského sdružení Cesta domů je malířka Martina Špinková a její manžel - lékař a filozof Štěpán Špinka. Cesta domů je prvním domácím hospicem v České republice. Právě proto, že je prvním, chtěl by se stát modelem pro další podobná zařízení. Je prvním krokem k zaplnění mezery v kvalitní péči o umírající, kteří nechtějí odejít z tohoto světa v odcizeném prostředí nemocnic. Nový film Olgy Sommerové je nejen portrétem vzácných lidí, ale hlavně jejich práce, jejich péče o umírající. (oficiální text distributora)

Sedm světel
Šest židovských pamětnic před kamerou oživuje zasuté vzpomínky na holocaust a druhou světovou válku. Ve svých životních příbězích nás zavádějí do Terezína, Osvětimi a Bergen-Belsenu, kde se do jejich paměti otiskly obrazy krutého vyvražďování židovského obyvatelstva. Jiné vzpomínají na partyzány a odboj, do něhož se aktivně zapojily, aby tak prospěly svým blízkým a vlasti. Každá z nich se svěřuje nejen se svým vlastním �návodem" na přežití nacistického režimu, ale zamýšlí se i nad vlastním chováním: nad jeho nedostatky a přednostmi ve chvíli, kdy byla vystavena tak extrémní životní situaci. Síla výpovědí je ještě větší, když upozorňují na nebezpečné chování současníků, kteří se veřejně hlásí k myšlenkám nacismu a nacionalismu. Než zemře nejmladší z nich, naléhavé svědectví a poselství musí zůstat uchováno...

21 mluvčích Charty 77
Iniciativa Charta 77 představovala v Československu, ovládaném komunistickou stranou za dohledu Sovětského svazu, nutnou občanskou opozici, tvořenou intelektuální elitou akademiků, umělců, někdejších členů KSČ, věřících, agnostiků, marxistů i trockistů. Dokumentární triptych režisérky Olgy Sommerové sleduje mluvčí Charty od jejího založení až po ukončení činnosti v roce 1992. Jejich úkolem bylo psát a vydávat aktuální prohlášení a dokumenty. Sommerová ukazuje, jak události Pražského jara, okupace Československa a pozdější monstrproces se skupinou The Plastic People of the Universe vedly k vytvoření disentu, uznávaného i v zahraničí. Vládní garnitura nepřestávala signatáře sledovat, vyslýchat a věznit, přesto však nadále vznikaly videozáznamy a prohlášení jako Několik vět, burcující občany Československa k odporu proti režimu. Snímek však také prostřednictvím sebereflexí někdejších signatářů Charty 77 upozorňuje na potřebu dalšího budování občanské společnosti v České republice. Poukazuje na nutnost vyrovnat se s minulostí a potrestat ty, kteří dokážou prosperovat v jakémkoli režimu.

Špalíček B. Martinů
Projekt Špalíček na hudbu Bohuslava Martinů vznikl z koncepčního podnětu úspěšného socio-uměleckého projektu Rhythm Is It! (Berlínská filharmonie, dirigent Sir Simon Rattle, choreograf Royston Maldoom). Cílem českého projektu Špalíček bylo ve spolupráci s absolventy Duncan Centra zapojit do procesu tvorby uměleckého díla děti, které nemají žádnou zkušenost ani zvláštní dispozice pro taneční či jiné umění a jsou z různých sociálních a národnostních skupin. Dokument zaznamenal celý proces práce na projektu, od výběru dětí v pražských školách přes zkoušky s dětmi, které vedla ředitelka Duncan Centre, choreografka Eva Blažíčková. Devadesát dětí, které spoluvytvářelo představení, pocházelo z pěti pražských škol. Smysl projektu byl naplněn nejen úchvatným představením, ale i zjevnou proměnou v tanečních schopnostech dětí, ale i v jejich chování od nevědomého odmítání a nekázně po aktivní zapojení do představení, nadšení a radost z úspěchu před mohutným potleskem vyprodaného sálu.

Do samoty v tanci
Muzikál a dokument o životě největší Češky 20. století, odpůrkyně nacismu a komunistického režimu, Dr. Milady Horákové, jediné ženy, která byla popravená během vykonstruovaného procesu, vedeného zákeřným komunistickým režimem v 50. letech. Film nedává nahlédnout pouze do zákulisí připravované opery, ale reflektuje i osud statečné ženy, která vedla nerovný boj prot totalitárnímu režimu. Film je postaven na soudu, který se odehrává na jevišti během opery, s použitím autentických archivních záběrů ze soudu a rozhovorů s tvůrci opery.

Věra 68
Film o Věře Čáslavské je bilancí celého jejího života. Se svými sedmi zlatými a čtyřmi stříbrnými olympijskými medailemi je nejúspěšnější československou sportovkyní všech dob, čtvrtou nejúspěšnější ženskou olympijskou sportovkyní světa. Po jejím strhujícím vítězství na olympiádě v Mexiku v roce 1968 byla vyhlášena druhou nejpopulárnější ženou planety po Jacqueline Kennedyové. V roce 1968 podepsala manifest Dva tisíce slov, jehož podpis nikdy neodvolala. Navzdory velkolepé slávě, kterou si vysloužila nepředstavitelnou dřinou a výdrží, prožila značnou část svého života v nesnázích (politická situace za normalizace, manželství, rodinná tragédie). Její jedinečný osud je zrcadlem české společenské situace, komunistického a posléze demokratického režimu. V obou případech se občansky angažovala. Její osud je jedinečným fenoménem v historii tohoto národa.

24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.

Narozena 1949 v Praze. V roce 1977 absolvovala FAMU – katedru dokumentární tvorby. Jako režisérka Krátkého filmu Praha točila dvanáct let dokumentární filmy pro kina na formát 35 mm, nyní pro Českou televizi. Ve svých filmech se zabývá tématy sociálními a mezilidskými vztahy, později významnými osobnostmi a fenomény společenského a uměleckého života, feminismem a dědictvím komunistického režimu v naší zemi. V letech 1991 - 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. Na základě úspěšného filmu O čem sní ženy vydala tři stejnojmenné knihy rozhovorů, které se staly bestsellery. Tetralogii uzavírá kniha O čem sní muži. Natočila sto filmů, za něž získala třicet cen na domácích a zahraničních filmových festivalech.

OLGA SOMMEROVÁ režisérka dokumentárních filmů Narozena 2.8. 1949 v Praze. V roce 1977 absolvovala FAMU – katedru dokumentární tvorby. Jako režisérka Krátkého filmu Praha točila dvanáct let dokumentární filmy pro kina na formát 35 mm. Po revoluci v roce 1989, když bylo promítání dokumentů v kinech zrušeno, točí dokumentární filmy pro Českou televizi. Ve svých filmech se zabývá sociálními tématy a mezilidskými vztahy, portréty obyčejných lidí i významných osobností, fenomény společenského a uměleckého života, feminismem a politickou historií naší země. V letech 1991 – 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1995, na základě habilitační přednášky Dokumentární film - má láska, byla jmenována docentkou. Od roku 2005 vyučuje jako mimořádná profesorka na Fakultě dramatických umění v Bánské Bystrici. Na základě úspěšného filmu O čem sní ženy vydala tři stejnojmenné knihy rozhovorů, a knihu O čem sní muži, které se staly bestsellery.Texty rozhovorů z filmu Jó, to jsem ještě žil se podílela na knize kreseb Jiřího Šlitra. Je čestnou předsedkyní Společnosti Boženy Němcové. Natočila sto filmů, za něž získala třicet cen na domácích a zahraničních filmových festivalech. Filmografie: 1979 - Konkurs na rok 2000 (Zvláštní cena poroty, Ekofilm 1980, Cena studentské poroty, Academiafilm 1980, Čestné uznání, FFM Trutnov 1981) 1980 - Doma 1981 - Jednotřídka S tebou táto (Cena ministra kultury NDR, Lipsko 1982, Čestné uznání FČSF Piešťany 1982, Hlavní cena za dokument, Academiafilm 1982, Cena ministerstva školství, Academiafilm 82, Cena studentské poroty, Academiafilm 1982) 1982 - Ty to překonáš (Cena studentské poroty, Academiafilm 1983. Hlavní cena Zlaté slunce, FFM Trutnov 1984) Zkoušky dospělosti 1983 - Kluci a holky z ČKD Státní soubor písní a tanců Dřívě narozeným šťastnou cestu (Cena v novinářské soutěži primátora Vacka 1984) 1986 - Talentované děti Otec a dcera 1987 - Zkus to dokázat (Čestné uznání, Parma 1988, Cena ministerstva zdravotnictví, 1988, Cena městské správy kin, Academiafilm 1988, Cena literárního fondu, Praha 1989) Za svou pravdou stát 1988 - Baví mě vyhrávat (Cena CONI, Budapešť 1989, Cena CONI za nejlepší dokument, Torino 1990) Člověk žena 1989 - Máte rádi Smetanu? (Čestné uznání FČSF, Bratislava 1990, Cena Ministerstva školství, Academiafilm 1990, Cena literárního fondu, Praha 1990) Dokument o zvláštních bytostech 1990 - Bůh žehnej Československu Miluj bližního svého (Cena literárního fondu, Praha 1990) Svobodný člověk Václav Malý 1991 - Netrpělivost srdce Přítelkyně Z domova domů 1992 - Zdeňka Hůly svěcení jara Žena, zločin a trest cyklus OKO - Máňa , (Cena literárního fondu, Praha 1993) Cyklus GEN - Václav Malý 1993 - cyklus OKO - Na východ od českého ráje Slovensko ve svobodné Evropě Spřízněni bláznovstvím Cyklus GEN - Olga Havlová, Jan Špáta, Anna Fárová 1994 - Cyklus GEN - Ivan Klíma, Josef Kemr Nebezpečí je mým povoláním cyklus OKO - Feminismus po česku 1995 - cyklus OKO Žena v ohrožení, Mít nebo být? (Grand Prix Ekofilm, Ostrava 95) cyklus GENUS - Dagmar Hochová, Karel Steigerwald 1996 - cyklus GENUS - Iva Janžurová A znovu Žebrácká opera cyklus V.I.P. - Jan Ruml cyklus OKO - Sloužím 1997 - cyklus Jak se žije…Jak se žije v nejtěžší věznici, Jak se žije otcům po rozvodu, Jak se žije biskupům cyklus Nevyjasněná úmrtí - Jó, to jsem ještě žil Nesmrtelná hvězda Božena Němcová 1998 - cyklus Nevyjasněná úmrtí - Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal (Cena za režii Trilobit 1998, Cena Evalda Schorma, Academiafilm Olomouc 2000) Zavřené světy cyklus Zpověď - Nina 1999 - cyklus Jak se žije Jak se žije jednovaječným dvojčatům O čem sní ženy cyklus EGO - Profesionální matka, Sedmikrásky cyklus Zpověď - Jiroudek AHOJ aneb Ad HOnorem Jesu O čem sní muži 2000 - Zábradlí (Cena studentské poroty, Academiafilm Olomouc 2001) Andělé tě hlídají cyklus Jak se žije…Jak se žije v domácí škole Občan Kinský (Zvláštní cena poroty, TSTTT Uherské Hradiště 2000, Cena mezinárodní poroty, EKOFILM, Český Krumlov 2001) cyklus GEN - Karel Husa, Vlasta Chramostová cyklus Ztracená duše národa - Ztráta důstojnosti 2001 - cyklus Diagnóza Epilepsie / Souboj s mořským koníkem cyklus Ztracená duše národa - Ztráta tradice, Ztráta slušnosti, Ztráta víry cyklus GEN - František Pavlíček, Jana Šilerová Ztracená duše národa (Cena Trilobit 2003) 2002 - cyklus GEN - Dana Němcová cyklus Diagnóza - Rakovina prsu / O ženských ňadrech Konec světa v srdci Evropy (Cena za nejlepší film, Ústí nad Orlicí) 2003 - Máňa po deseti letech cyklus Diagnóza - Deprese / (Ne)viditelná temnota (Cena AstraZeneca Křišťálové srdce Poděbrady 2004) Bez trestu, bez pokání Cesta domů 2004 - Dva muži na Sibiři (Cena za dokumentární film, Ekofilm, Český Krumlov 2004) Děti pod Karpaty Křídla andělů cyklus Diagnóza - Plicní hypertenze 12 odvážných – Marie Blatoňová 2005 - Největší Čech - T.G.Masaryk Moje 20.století 12 odvážných – Patricie Procházková Třináctá komnata – Kamila Moučková Láska včera, dnes a zítra 2006 - Třináctá komnata – Michal Horáček Táta jako máma Ženy Charty 77 – Věra Roubalová 12 odvážných – Karel Makovský 2007 - Přežili jsme svoje děti Medela, latinsky pomoc 2008 - Třináctá komnata Jiřiny Šiklové

Konkurs na rok 2000 (Zvláštní cena poroty, Ekofilm 1980, Cena studentské poroty, Academiafilm 1980, Čestné uznání, FFM Trutnov 1981) S tebou táto (Cena ministra kultury NDR, Lipsko 1982, Čestné uznání FČSF Piešťany 1982, Hlavní cena za dokument, Academiafilm 1982, Cena ministerstva školství, Academiafilm 82, Cena studentské poroty, Academiafilm 1982) Ty to překonáš (Cena studentské poroty, Academiafilm 1983 Hlavní cena Zlaté slunce, FFM Trutnov 1984) Zkus to dokázat (Čestné uznání, Parma 1988, Cena ministerstva zdravotnictví, 1988, Cena městské správy kin, Academiafilm 1988, Cena literárního fondu, Praha 1989) Baví mě vyhrávat (Cena CONI, Budapešť 1989, Cena CONI za nejlepší dokument, Torino 1990) Máte rádi Smetanu? (Čestné uznání FČSF, Bratislava 1990, Cena Ministerstva školství, Academiafilm 1990, Cena literárního fondu, Praha 1990) Miluj bližního svého (Cena literárního fondu, Praha 1990) Máňa (cyklus OKO), (Cena literárního fondu, Praha 1993) Mít nebo být? (Cyklus OKO, Grand Prix Ekofilm, Ostrava 95) Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal (cyklus Nevyjasněná úmrtí), Cena za režii Trilobit 1998, Cena Evalda Schorma, Academiafilm Olomouc 2000) Zábradlí (Cena studentské poroty, Academiafilm Olomouc 2001) Občan Kinský (Zvláštní cena poroty, TSTTT Uherské Hradiště 2000, Cena mezinárodní poroty, EKOFILM, Český Krumlov 2001) Ztracená duše národa (Cena Trilobit 2003) Konec světa v srdci Evropy (Cena za nejlepší film, Ústí nad Orlicí) Deprese / (Ne)viditelná temnota Křišťálové srdce Poděbrady 2004 Dva muži na Sibiři Cena za dokumentární film, Ekofilm, Český Krumlov 2004