- Povolání
Režisér - Země
Česká republika
Špátová Olga
(Ne)cenzurované rozhovory
Autorka filmu v konfrontaci se svou matkou Olgou Sommerovou v generačních rozhovorech o životě. Přátelský souboj dvou generací, dvou žen, matky a dcery. Matka - známá režisérka Olga Sommerová, dcera - začínající režisérka. Rozhovory intimní, bezprostřední, láskyplné, rozhovory vzrušené, dramatické, konfrontační. Tématem rozhovorů je tápání a hledání sebe sama, touha po lásce a uznání, mezilidské vztahy, postavení mužů a žen ve společnosti, profesní dohady o uchopení dokumentárního filmu. Ale také o nenaplněných touhách, stárnutí a strachu. Dvě Olgy, dvě režisérky, dva pohledy na svět. Úvodní záběry, první společné fotografie. (Ne)cenzurovaný rozhovor začíná: „Já jsem tě tak chtěla. Já jsem si tě tak vydupala. Vymodlila. A co vymodlila. Vůbec ne vymodlila. Já jsem si tě vydupala." "Tak to bylo z lásky, ne?"
Láska včera, dnes a zítra
Dokumentární lovestory. Pohled matky a dcery na milostné vztahy osmi dvojic různých generací v průběhu jednoho roku. Pátrání po tom, co lidi nejvíc spojuje, ale zároveň rozděluje. Mladší z autorek představuje většinou mladé páry, které se pro životního partnera teprve rozhodují. Její matka se zase zabývá dvojicemi, které se už se svým dávným rozhodnutím vyrovnaly anebo se to učí. Mozaika lidských osudů, které spojuje tatáž jednoduchá, ale zároveň komplikovaná touha milovat a být milován.
Půjdu, kam chci
Zpěvačka a multiinstrumentalistka Radůza je mimořádnou autorskou osobností folkové scény. Film ji zachycuje v okamžiku, kdy uzavírá svůj dosavadní styl vydáním DVD s koncertem, aby začala novou tvůrčí i osobní kapitolu života. Talentovanou a svobodomyslnou pouliční zpěvačku kdysi objevila Zuzana Navarová a pobídla ji ke studiu na konzervatoři. Tu Radůza absolvovala jako skladatelka Duchovní kantátou. V roce 2003 sklidila tři Anděly, ale rok natáčení považuje za nejšťastnější období svého života.
Trojhra
Třígenerační rodina ženské větve je zajímavá svou rozporuplností, rozlišným vyznáváním smyslu života. Generační proměna v ženách jedné krve a jedné linie výchovy, je zjevná. Je to dáno dobou? Nebo opoziční reakcí nejmladší členky rodiny na hodnoty vlastní matky? Matka se vymezuje vůči Babičce a Vnučka jakoby se vracela k hodnotám Babičky, ale po spirále, o půlstoletí později. Zároveň je zřejmý rozpor v Babiččině jistotě, a zmatku v duši Vnučky. V době, kdy se bortí tradiční hodnoty, ženy se emancipují, ale zároveň jsou naprogramovány na vzorce chování svých matek a babiček, se dějí dramatické události uvnitř rodin. Rozvodovost v Praze se dotýká padesátiprocentní hranice, mladí nechtějí zakládat rodiny, český národ vymírá. Během půl století, ve kterém ženy z tohoto filmu dosáhly dospělosti, se mnoho změnilo. Která z nich je vlastně nejsvobodnější? Který z těchto tří životů je nejšťastnější a nejživotnější? Je tradiční rodina životaschopná v jedenadvacátém století?
Oko nad Prahou
Film Oko nad Prahou je osobním i politickým životopisem Chobotnice neboli projektu pražské Národní knihovny, ale také životopisem zejména posledních let života autora tohoto návrhu Jana Kaplického, který si ve svém deníku v roce 1998 mimo jiné poznamenal: vyhrát soutěž a mít jednu lásku. Tímto zápisem, přečteným v úvodu snímku Eliškou Kaplicky, jakoby český architekt světového formátu napsal nejen "scénář" svojí závěrečné životní dekády, ale také filmu, který sleduje dramatický společenský příběh tvůrčí imaginace a také intimního vztahu muže a ženy.
Dobře placená procházka
Počátkem roku 2007 došlo v Národním divadle k premiéře jazzové opery Jiřího Šlitra na libreto Jiřího Suchého. Dirigintem byl Libor Pešek, režisérem Miloš Forman. Bylo to tvůrčí setkání tří velkých osobností a časový oblouk, který se klene v jejich životech od doby seznámení podnes. Dokument zachycuje nejen přípravy inscenace, ale i její premiéru a dozvuky.
Terry z Montmartru
TERRY HAASS, všestranná umělkyně - grafička, malířka, sochařka se narodila v Českém Těšíně v roce 1923. Jako Židovka uprchla v roce 1939 před nacistickou okupací do Francie, kde studovala dějiny umění. Po pěti válečných letech se vrátila do Paříže, kde od padesátých let pracovala ve slavném ateliéru Lacouriére. Ve stejné době studovala mezopotámskou archeologii, účastnila se archeologických výzkumů na Blízkém a Středním Východě. Její díla jsou zastoupena v 60 galeriích celého světa.
Největší přání
Hrdinové celovečerního filmu Největší přání jsou po čtyřiceti letech komunismu první dospělou generací, která se utvářela ve svobodné společnosti. Mladé lidi zamýšlející se nad zdánlivě banální otázkou 'Jaké je tvoje největší přání?' natáčela režisérka Olga Špátová ve školách, věznicích, na demonstracích, ve městě i na venkově. Svá srdce jí otevírají vyvrhelové společnosti, ambiciózní profesionálové, zamilovaní, věřící nebo občanští aktivisté. Je přítomna zrození i umírání. Příběhem prochází studenti z iniciativy Inventura demokracie, dvacetiletá vězenkyně Michaela odsouzená za vraždu, rodina Červeňákových z romské osady, těhotná kominice Martina, světově uznávaný dirigent Jakub Hrůša nebo zpěvačka Aneta Langerová. Režisérka využila jedinečnou možnost porovnat hodnoty svých vrstevníků se dvěma předchozími generacemi použitím archivních záběrů z let 1964 a 1989 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty. Tento ojedinělý dokumentární počin je inspirací pro vrstevníky a zároveň vzkazem bývalým mladým, že ti současní v sobě nesou překvapující a podivuhodnou naději.
24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.
Autorka filmu v konfrontaci se svou matkou Olgou Sommerovou v generačních rozhovorech o životě. Přátelský souboj dvou generací, dvou žen, matky a dcery. Matka - známá režisérka Olga Sommerová, dcera - začínající režisérka. Rozhovory intimní, bezprostřední, láskyplné, rozhovory vzrušené, dramatické, konfrontační. Tématem rozhovorů je tápání a hledání sebe sama, touha po lásce a uznání, mezilidské vztahy, postavení mužů a žen ve společnosti, profesní dohady o uchopení dokumentárního filmu. Ale také o nenaplněných touhách, stárnutí a strachu. Dvě Olgy, dvě režisérky, dva pohledy na svět. Úvodní záběry, první společné fotografie. (Ne)cenzurovaný rozhovor začíná: „Já jsem tě tak chtěla. Já jsem si tě tak vydupala. Vymodlila. A co vymodlila. Vůbec ne vymodlila. Já jsem si tě vydupala." "Tak to bylo z lásky, ne?"
Láska včera, dnes a zítra
Dokumentární lovestory. Pohled matky a dcery na milostné vztahy osmi dvojic různých generací v průběhu jednoho roku. Pátrání po tom, co lidi nejvíc spojuje, ale zároveň rozděluje. Mladší z autorek představuje většinou mladé páry, které se pro životního partnera teprve rozhodují. Její matka se zase zabývá dvojicemi, které se už se svým dávným rozhodnutím vyrovnaly anebo se to učí. Mozaika lidských osudů, které spojuje tatáž jednoduchá, ale zároveň komplikovaná touha milovat a být milován.
Půjdu, kam chci
Zpěvačka a multiinstrumentalistka Radůza je mimořádnou autorskou osobností folkové scény. Film ji zachycuje v okamžiku, kdy uzavírá svůj dosavadní styl vydáním DVD s koncertem, aby začala novou tvůrčí i osobní kapitolu života. Talentovanou a svobodomyslnou pouliční zpěvačku kdysi objevila Zuzana Navarová a pobídla ji ke studiu na konzervatoři. Tu Radůza absolvovala jako skladatelka Duchovní kantátou. V roce 2003 sklidila tři Anděly, ale rok natáčení považuje za nejšťastnější období svého života.
Trojhra
Třígenerační rodina ženské větve je zajímavá svou rozporuplností, rozlišným vyznáváním smyslu života. Generační proměna v ženách jedné krve a jedné linie výchovy, je zjevná. Je to dáno dobou? Nebo opoziční reakcí nejmladší členky rodiny na hodnoty vlastní matky? Matka se vymezuje vůči Babičce a Vnučka jakoby se vracela k hodnotám Babičky, ale po spirále, o půlstoletí později. Zároveň je zřejmý rozpor v Babiččině jistotě, a zmatku v duši Vnučky. V době, kdy se bortí tradiční hodnoty, ženy se emancipují, ale zároveň jsou naprogramovány na vzorce chování svých matek a babiček, se dějí dramatické události uvnitř rodin. Rozvodovost v Praze se dotýká padesátiprocentní hranice, mladí nechtějí zakládat rodiny, český národ vymírá. Během půl století, ve kterém ženy z tohoto filmu dosáhly dospělosti, se mnoho změnilo. Která z nich je vlastně nejsvobodnější? Který z těchto tří životů je nejšťastnější a nejživotnější? Je tradiční rodina životaschopná v jedenadvacátém století?
Oko nad Prahou
Film Oko nad Prahou je osobním i politickým životopisem Chobotnice neboli projektu pražské Národní knihovny, ale také životopisem zejména posledních let života autora tohoto návrhu Jana Kaplického, který si ve svém deníku v roce 1998 mimo jiné poznamenal: vyhrát soutěž a mít jednu lásku. Tímto zápisem, přečteným v úvodu snímku Eliškou Kaplicky, jakoby český architekt světového formátu napsal nejen "scénář" svojí závěrečné životní dekády, ale také filmu, který sleduje dramatický společenský příběh tvůrčí imaginace a také intimního vztahu muže a ženy.
Dobře placená procházka
Počátkem roku 2007 došlo v Národním divadle k premiéře jazzové opery Jiřího Šlitra na libreto Jiřího Suchého. Dirigintem byl Libor Pešek, režisérem Miloš Forman. Bylo to tvůrčí setkání tří velkých osobností a časový oblouk, který se klene v jejich životech od doby seznámení podnes. Dokument zachycuje nejen přípravy inscenace, ale i její premiéru a dozvuky.
Terry z Montmartru
TERRY HAASS, všestranná umělkyně - grafička, malířka, sochařka se narodila v Českém Těšíně v roce 1923. Jako Židovka uprchla v roce 1939 před nacistickou okupací do Francie, kde studovala dějiny umění. Po pěti válečných letech se vrátila do Paříže, kde od padesátých let pracovala ve slavném ateliéru Lacouriére. Ve stejné době studovala mezopotámskou archeologii, účastnila se archeologických výzkumů na Blízkém a Středním Východě. Její díla jsou zastoupena v 60 galeriích celého světa.
Největší přání
Hrdinové celovečerního filmu Největší přání jsou po čtyřiceti letech komunismu první dospělou generací, která se utvářela ve svobodné společnosti. Mladé lidi zamýšlející se nad zdánlivě banální otázkou 'Jaké je tvoje největší přání?' natáčela režisérka Olga Špátová ve školách, věznicích, na demonstracích, ve městě i na venkově. Svá srdce jí otevírají vyvrhelové společnosti, ambiciózní profesionálové, zamilovaní, věřící nebo občanští aktivisté. Je přítomna zrození i umírání. Příběhem prochází studenti z iniciativy Inventura demokracie, dvacetiletá vězenkyně Michaela odsouzená za vraždu, rodina Červeňákových z romské osady, těhotná kominice Martina, světově uznávaný dirigent Jakub Hrůša nebo zpěvačka Aneta Langerová. Režisérka využila jedinečnou možnost porovnat hodnoty svých vrstevníků se dvěma předchozími generacemi použitím archivních záběrů z let 1964 a 1989 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty. Tento ojedinělý dokumentární počin je inspirací pro vrstevníky a zároveň vzkazem bývalým mladým, že ti současní v sobě nesou překvapující a podivuhodnou naději.
24
Dokumentární pásmo o čase jednoho českého dne, na němž se podílelo 24 režisérů a režisérek. Každý si vybral jednu denní či noční hodinu a k dispozici měl dvě minuty filmu. Vznikla dokumentární mozaika žánrů a témat, která portrétuje atmosféru současné České republiky. Zároveň je tento unikátní projekt přehlídkou odlišných filmařských stylů a filmového vidění nejlepších českých dokumentaristů dneška na ploše jednoho filmu. Autoři provázejí teenagery na diskotéce, sledují doktory na operačním sále, dělníky v továrně, věřící v synagoze nebo se noří do lidského jícnu. Olga Špátová zachycuje autentickou sílu okamžiku narození člověka. Vít Klusák pomocí speciální kamery zastavuje čas jedné tramvajové zastávky. Plynutí času je tématem pro Helenu Třeštíkovou, když filmuje Katku při opětovné koupeli v pražské fontáně. Martin Mareček ukazuje nohy ponořené v akváriu, které ve spojení s komentářem ilustrují nadčasovou sílu lidské blbosti. Jiří Krejčík, výrazná osobnost českého filmu, svou hodinu pojal s velkou dávkou vtipu a nadsázky.
Born in 1984, Olga Špátová je česká dokumentaristka. Její otec byl filmový režisér Jan Špáta, matka Olga Sommerová je rovněž autorkou celé řady dokumentárních snímků. Bratr Jakub Sommer se taktéž věnuje filmové tvorbě. Za své krátké hrané filmy získala několik cen na amatérských i profesionálních festivalech doma i v zahraničí. O vztahu se svou matkou natočila film (Ne)cenzurované rozhovory a jednu ze dvou částí společného filmu Láska včera, dnes a zítra. V roce 2007 natočila dokument o pražské písničkářce Radůze s názvem Půjdu, kam chci. V současné době pracuje na dokumentu o inscenaci Národního divadla Dobře placená procházka režiséra Miloše Formana.
OKO NAD PRAHOU (Simply Cinema, Česká televize, Lafarge, 2010)FENOMÉN GOTT (TV Nova, 2009)DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA ´07 (Česká televize, 2008)PŮJDU, KAM CHCI (Verbascum, Indies MG Record, 2007)ŽENY CHARTY 77 – JANA HLAVSOVÁ (Česká televize, 2007)TERRY Z MONTMARTRU (Muzeum umění v Olomouci, 2006)LÁSKA VČERA, DNES A ZÍTRA (Česká televize2006)(NE)CENZUROVANÉ ROZHOVORY (Česká televize, 2005)TROJHRA (Česká televize, 2004)
Catalogue of Upcoming Czech Documentary Films - 2012