Štingl Pavel

Malování potmě
Nevidomou Pavlu Francovou-Valníčkovou znají televizní diváci jako vynikající atletku a lyžařku, držitelku rekordů a nejcennějších medailí z paralympijských her. Dokument, který je zčásti jejím dialogem s režisérem a přítelkyní, výtvarnicí Bárou Hubenou, vypovídá o jejím pohledu na svět, jak jej my ostatní vidět nemůžeme. Její výpověď o pocitech, zkušenostech, láskách, snech a hledání je zasazena do výtvarného rámce. Pavla se velmi často vyjadřuje kresbou. Všechno, čím žije, co potřebuje a prožívá, se promítá do barev. Dny v týdnu i telefonní čísla mají své barevné vyjádření. Barvy neslouží jen k ilustraci, ale i k ztvárnění asociací, které se k věcem či jevům vztahují. Postupně zapomínáme na to, že Pavla nevidí. Ona sama o svém handicapu hovoří věcně a přemýšlí o své schopnosti jakéhosi vnitřního vidění.

Popis jednoho zápasu
Dokument, v němž jste svědky neobyčejného tříletého zápasu výtvarníka Jaroslava Róny se ztvárněním pomníku Franze Kafky. Snímek, jenž byl žánrově nazván "trialogem" je v podstatě tříletým rozhovorem nad vznikem pomníku Franze Kafky.Sochař a malíř Jaroslav Róna popisuje svůj vztah ke spisovateli a při tom hledá klíč ke ztvárnění bronzového monumentu. Hovoří o svém vzdělání, o nepochopitelnostech dnešního světa či o rodině s neuvěřitelným takříkajíc kafkovským osudem. To vše prezentuje s neodmyslitelným úsměvem, který zvážní jen v krátkých chvílích osudových tragédií. Na pozadí rozhovorů natáčených sběrnou metodou vyrůstá socha. Technologie vytváření bronzového odlitku je obrazově efektní. Neméně poutavé je však i sochařovo hledání tvaru jednotlivých detailů plastiky. Fenoménem dokumentu je právě několikaměsíční zápas o hledání tvaru. Obsáhlý rozhovor je zároveň dotykem něčeho mimořádného, návštěvou v prostoru, kam se málokdo dostane. Jsme svědky vzniku objektu, jenž je mimořádný nejen pro naši generaci? Pomník, rozkročený přesně nad hranicí Starého Města pražského a Josefova, je největším monumentem posledních desítek let odhaleným v centru Prahy. Již dnes se stal vyhledávanou atrakcí, u které se tisíce cizinců fotografují. Snímek začíná i končí oficiálním odhalením pomníku v prosinci roku 2003.

Mír jejich duši
Celovečerní film obsazený téměř výhradně neprofesionálními herci natočený ve stylu historického dokumentu provádí diváka bezmála stoletím podkrkonošské vesnice Paseky nad Jizerou. Příběhy z rodinných kronik, vzpomínek pamětníků a hospodských legend byly natáčeny přímo v místech jejich vzniku. V mnoha menších rolích vystupují místní obyvatelé, tedy potomci přímých aktérů někdejších událostí. Příběhy ze slavné hospody, prolínající se tradičním spiritismem podhůří skládají mozaiku, která je zrcadlením skupinové paměti obyvatel obce Raisových Zapadlých vlastenců. Vznešené vlastenecké ideály se střídají se zemitou realitou drsné stylové hospody. To vše roztomile akcentováno výkony místních ochotníků poskytuje dvě hodiny zábavy i nostalgie tvrdého života v drsných, ale krásných horách.

Jakou řečí mluví Pánbůh…?
Portrét hospodáře z Velké Úpy, který byl zastřelen. Příběh rodiny Friedricha Kneifela, sudetského Němce z východních Krkonoš.

Druhý život Lidic
Dokument usiluje o nový pohled na lidickou tragédii v roce 1942, který doplňuje pozoruhodný dokument "Tichá vesnice" od britského režiséra Humphreyho Jenningse.

O zlém snu
Dokumentární film čerpající ze vzpomínek Evy Erbenové.

Příběh trosečníků Patrie
Dokumentární film, který popisuje osudy židovských uprchlíků v okupované Evropě ve čtyřicátých letech. Po útrpné cestě skrze válkou zmítaný svět jejich loď přistane na palestinském pobřeží. Vláda je ale odmítne přijmout, takže se pokusi zničit loď, která je měla odvézt na jiné místo. V roce 1998 byl tento dokument oceněn cenou FIAT/IFTA.

Pozdrav ze země, kde včera znamenalo zítra
Film popisuje život na moskevských ulicích.

Suchá Hora, dědina na konci trati
Stylizovaný dokumentární film o proměnách poslední slovenské vesnice na samém konci oravského výběžku u slovensko-polské hranice. Sleduje motiv, jenž má svou universalitu bezmála v celé východní Evropě. Dal by se nazvat "Obrazy z periférie integrovaného kontinentu". Snímek navazuje na 20 let starý dokument o horské obci, která v jediné generaci prodělala změny probíhající na většině území někdejšího Československa po řadu generací. Zdejší velmi rázovité etnikum - někdy dokonce označované za samostatnou národnost "Goralů" má své výrazné vazby kromě Slovenska také do Polska a do Čech. Právě ústup rázovitého folkloru do značné míry vizualizuje ztrátu vlastní identity, která je hlavním poselstvím připravovaného dokumentu.

Návrat zapadlých vlastenců
Obyvatelé Pasek napsali na motivy Raisova románu stejnojmennou divadelní hru a nacvičili ji v ochotnickém spolku. Tato divadelní produkce, která se odehrála v autentickém venkovském prostředí, je ve svých fragmentech součástí dokumentu. Dnešní potomci zapadlých vlastenců v něm hovoří o svém vztahu k literárnímu dědictví. Na pozadí svých divadelních rolí komentují současný životní styl, uvažují nad tím, jak dnes projevujeme své vlastenectví, a co pro nás znamenají myšlenky národního obrození.

Zaniklý svět Karla Pecky
Životopisná esej je prolínáním autobiografických prvků z díla a autentických vzpomínek jednoho z našich předních spisovatelů tzv. "muklovské literatury".

Divadlo bláznivých dramat Borise Rösnera
Portrét významného českého herce Borise Rösnera (25.1.1951 - 31.5.2006) s ukázkou studování divadelní hry Frederick.

Ghetto jménem Baluty
Z pěti tisíc českých Židů, kteří byli v prvních transportech do Lodže, se jich konce války dožily méně než tři stovky. Ti, kdo přežili, vyprávějí pozoruhodné příběhy. Film zachycuje svědectví pamětníků, živout současných obyvatel bývalého ghetta a objeví se v něm unikátní dobové fotografie. Dvě roviny dokumentu režiséra Pavla Štingla spojuje genius loci někdejšího židovského ghetta v polské Lodži. Pamětnice a pamětníci, kteří do něj byli za druhé světové války umístěni, vzpomínají na každodenní život v těchto prostorách. Popisují všechny složky běžného života v ghettu, jež režisér dokládá archivními fotografiemi. Výpovědi se pak vpíjejí do druhé roviny filmu, v níž Štingl ukazuje současnost někdejšího ghetta, které se příliš nezměnilo. Slouží dnes jako ubikace pro sociálně slabší skupiny polského obyvatelstva. Režisér hledá paralely mezi denním rytmem míst, jež dříve pojmulo téměř čtvrt milionu Židů a nyní se stalo útočištěm nemajetných Poláků a Polek. Jaké podoby může mít bydlení a soužití lidí a čím je determinováno? Za jakých podmínek mohou lidé žít a přežívat? Ovlivňuje náš duševní stav místo, kde žijeme, nebo působí silněji ono na nás?

Chaos
Dokumentární film zpracovaný z natočených materiálů je kolektivní reflexí takzvané krize v České televizi na přelomu let 2000 a 2001.

Kámen a poznání/650 anni Universitatis Carolinae
Dokumentární film o historii Univerzity Karlovy byl vyroben k 650. výročí jejího založení.

Deník pana Pfitznera
Dokument o životě a době profesora Německé univerzity v Praze Josefa Pfitznera, zastupujícího primátora hl. města Protektorátu Čechy a Morava. Studie intelektuála zastávajícího nacistickou ideologii.

Smutné návraty
Dokument, ve kterém se prolínají životní cesty několika navrátilců z exilu, má být nejen skupinovým portrétem velké skupiny Čechů, žijících ve dvou domovech, ale také jejich zrcadlením naší dnešní domácí situace a mezilidských vztahů.

William Shakespeare z kmene Arapaho
Dokumentární film z indiánských rezervací v Arizoně a Wyomingu v USA. Současné postavení Indiánů je zajímavým sociologickým problémem Spojených států amerických. Ze zcela opovrhovaných divochů, násilím držených v rezervacích se v posledních desetiletích proměňují v živoucí relikvie americké historie. Po mnoha letech tvrdých represí už téměř ztratili svůj jazyk a jejich materiální svět vzal za své úplně. Žijí dnes v montovaných domech a jezdí postaršími vozidly. Jejich svět zůstává už jen v mentalitě a mýtech. Z vyprávění amerického antropologa českého původu prof. Zdenka Salzmanna se dovíme řadu pozoruhodností o Indiánech kmenů Navaho a Hopi, žijících v Arizoně a Novém Mexiku. Vydáme se do Wyomingu, kde navštívíme rezervaci Wind River obývanou severními Arapahy a Šošony. Zúčastníme se u nich Pow-Wow, což je oblíbené společenské setkání s tancem a budeme svědky krocení divokých koní.

Studentská láska
DOkumentární film o vztahu, který na své naplnění čekal tři desítky let.

Tři kamarádky
Trojportrét žen, pro které válka skončila likvidací koncentračního tábora na severu Polska. Náhodou se je Němcům nepodařilo usmrtit a jejich osudy šly svou cestou i když vždy v duchu společně... Evu adoptoval ruský vojenský lékař a prožila dost komplikovaný osud v Leningradě. Marta s matkou po válce emigrovala do Izraele a svůj další osud spojila se složitým vývojem blízkého východu. Anita žije v Praze a působí jako archivářka oddělení Holocaustu v židovském muzeu.

Svět podle Klepla
Úsměvný portrét herce Bohumila Klepla, jehož pestrá škála divadelních rolí není nic jiného než hledání vlastního příběhu a naopak. roztomilý životní tragéd si tak kompenzuje své nesnáze iluzí velikánů "na prknech, jež znamenají svět".

Poslechněte lidé málo
Hudební dokument o Českomoravské hudební společnosti, kapele, která se folklorem nejen inspiruje, ale také jej dotváří pro posluchače dneška.

Čtyři páry bot
Obsáhlý dokumentární portrét prof. Jana Wienera. Potomek věhlasné židovské rodiny několikrát v životě emigroval. Za války prchal válčící Evropou a vrátil se do Československa v uniformě RAF, v padesátých letech byl pět let na nucených pracích a pak kácel stromy, v šedesátých letech odešel do USA, kde vyučoval dějepis, krmil buvoly a nakonec se stal profesorem historie na univerzitě. V 77 letech půsocí jako horský vůdce a především neztrácí příslovečný humor.

Zlatý trojúhelník v srdci Evropy
Zcela nedostatečná legislativa evropského farmaceutického trhu umožnila největší dodávky prekursorů (výchozí látky pro výrobce drog) na trh USA. Zemí původu je však Česká republika, kde je stále hrubě podceňován stoupající trend používání omamných látek.

Zastavení v Saigonu
Dokumentární esej zachycující atmosféru současného Vietnamu.

Válka skončila, zapomeňme...?
Dokument, realizovaný na pozadí oslav ukončení 2. světové války, se zamýšlí nad tím, zda největší světová válka již patří minulosti či zda je její odkaz stále živý.

Z domova domů
Dokument o našich krajanech žijících v Jihoafrické republice.

Světová válka v nás
Zamyšlení nad důsledky 2. světové války v současné evropské situaci na pozadí oslav 50. výročí invaze spojenců v Normandii.

Dva domovy
Cestopisný snímek z putování po Nové Anglii a okolních státech výchdoního pobřeží USA.

Galusky na prašanu
Dokumentární film o tělesně postižených lyžařích.

Jen jeden pokus se životem
Dokumentární snímek z prostředí neurochirurgické kliniky pražské Vojenské nemocnice ve Střešovicích.

Masopust v Postřekově aneb Co jeden blázen nadělá bláznů
Dokumentární film pojednávající o lidových tradicích v Postřekově na Domažlicku.

Quo vadis, South Africa...?
Dokumentární pořad natočený v období konání prvních všeetnických voleb Jihoafrické republiky.

Pasecké slavnosti
Dokumentární film o dnešních "zapadlých vlastencích" v Pasekách, jejich vztahu k hudbě a o průběhu akce "Pasecké hudební léto".

Filemonovi čarodějové
Úsměvné vyprávění mladíka z vesnice Kova-Kova v Kazankulu provází několik rázovitých a zábavných pohledů na svět domorodců z oblasti Horního Transvaalu a jiných míst Jižní Afriky.

Divadlo na zkušené
Dokumentární film o dvou sezónách tradiční pražské loutkové scény. Po zbourání někdejšího Ústředního loutkového divadla na Senovážném náměstí v Praze se soubor i loutky staly bezdomovci. Bloudily městem, až objevily staré kino Skaut, kde se usadily. Tento prostor ve Vodičkově ulici v Praze byl přebudován na divadlo, a tak vzniklo nové moderní loutkové divadlo Minor.

Léčba pravěkem aneb jak?
Dokumentární snímek o oddíle experimentální archeologie, který přibližuje divákovi program teprve rok existujícího Oddílu mamutů Praha, v němž není vždy jen romantika, ale také zápolení s úskalími současného světa.

Pomník II. odboji sochaře Vladimíra Preclíka
Záznam práce akademického sochaře prof. Vladimíra Preclíka na pomníku II. odboji, který je umístěn na Klárově v Praze, včetně jeho profesních i osobních výpovědí.

Indiánské ráno
S profesorem Janem Wienerem, známým z dokumentárního filmu Čtyři páry bot (r. Pavel Štingl, 1997), budeme tentokrát cestovat po severní Americe, po místech historie Indiánů.

Selhání
Příběh rozporuplné postavy československého odboje za 2. světové války, radiotelegrafisty paraskupiny ZINC Viliama Gerika - "zrádce národa", popraveného po válce verdiktem lidového soudu.

Cesta k cestě
Téměř před 250 lety hrabě František Antonín Špork a sochař Matyáš Bernard Braun chtěli realizovat křížovou cestu, která měla spojit kukský hospital s Braunovým betlémem. Záměr však zůstal nenaplněn. Na tuto myšlenku navázalo občanské sdružení Křížová cesta, které před pěti lety založil ak. sochař Vladimír Preclík. Po mnoha diskusích skupina dospěla k tomu, že dávat v dnešní době otisk tradiční legendy, jež od Františka z Assisi v přesných liturgických pravidlech vyjadřuje zlomové okamžiky Kristovy poslední cesty, je dnes už neaktuální. Záměr se vyvinul do podoby individuální reflexe tradičního motivu. Projektu nazvaného „Cesta naděje a utrpení člověka“ se zúčastnilo patnáct našich výrazných sochařských osobností - Vojtěch Adamec, Jan Koblasa, Stanislav Hanzík, Marius Kotrba, Jan Hendrych, Elen a Ivan Jilemničtí, Daniel Klose, Václav Fiala, Čestmír Mudruňka, Michal Šarše, Jiří Marek, Jaromíra Němcová, Jiří Kačer.

Šil jsem u Kubiše
Životní příběh posledního přímého pamětníka aktérů atentátu na Reinharda Heydricha. Epopej moravského sedláka pronásledovaného osudem za všech režimů minulého století. Cesty dnes dvaadevadesátiletého hospodáře zvyklého postarat se o sebe a svou rodinu z kousku půdy. Jeho hlavním společenským proviněním byla osobní statečnost. Vybočoval svým slušným vychováním a potřebou jít vlastní cestou po svém vlastním kousku svobodné země.

Eugéniové
Eugenika byla kdysi považována za přelomovější objev než vynález kola. Měla spasit lidstvo před vážnými genetickými zátěžemi. Po druhé světové válce byl pojem eugenismus téměř vymazán ze slovníků všech jazyků světa. Nacistická ideologie využila vědu pro selektivní kritéria dokonalého národa příští tisícileté říše. Ne politici, ale vědci určovali tato kritéria. Připravovaný snímek využívá unikátních archivních materiálů, které produkovala ideologie lepšího zítřka, v kombinaci s originálními výtvarnými a animačními postupy a aktuálně natočenými materiály. Výsledkem má být nadčasové a divácky atraktivní zamyšlení nad hranicemi vědy a pavědy v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

Pavel Štingl (1960) FAMU absolvoval snímkem z lékařského prostředí „Naučit se bát“. Po roce 1990 natáčí sérii velkých politických dokumentů hlavně ze zemí bývalého socialistického bloku. Ceny: Japan Prix za film „Země bez hrobů“, Prix Italia za film „Pozdrav ze země, kde včera znamenalo zítra“, film roku FIAT/IFTA za „Příběh trosečníků Patrie“ Roku 1995 zahájil provoz vlastní produkční společnosti K2, kde jako producent zrealizoval několik dokumentárních cyklů a řadu rozsáhlých koprodukčních dokumentů: „Deník pana Pfitznera“, "Čtyři páry bot" „O zlém snu“ (cena MTF Japan), „Jakou řečí mluví pánbůh…?“, „Zaniklý svět Karla Pecky”, „Druhý život Lidic“, Celovečerní film „Mír jejich duši“. Po roce 2000 realizuje multimediální projekty pro muzea. Dosud nejrozsáhlejší je nová expozice v Památníku Lidice “A nevinní byli vinni. Z tvorby posledních let: „Divadlo bláznivých dramat Borise Rösnera“ z roku 2006, „Suchá Hora, dědina na konci trati“, 2007 „Zpráva o Lodži“, 2008 „Cesta k cestě“ 2009 „Šil jsem u Kubiše“ uvedena 2010.

Katedru Dokumentární tvorby FAMU ukončil v roce 1985 absolventským filmem o hledání etických přístupů mladých lékařů "Naučit se bát". Z dvouletého působení ve studiu Dokumentu Krátkého filmu Praha stojí za zmínku oceněný snímek "Závislí na závislých" o psychorehabilitaci dětí alkoholiků. Ze spolupráce se studentským hnutí v období tzv. Sametové revoluce vychází snímek "Vemte s sebou květinu" - demýtizující pohled na pražskou studentskou manifestaci v listopadu 89, dále dokument "Návštěva ve Vinárně", přibližující prostředí vězení pro politicky perzekuované osoby. Se stejnou produkcí následuje vánoční natáčení v Rumunsku, jehož výsledkem jsou dva snímky o pádu režimu Nikolae Ceausescu a krvavém rumunském převratu: "Romania Libera" a "Quo Vadis, Romania...?" Oba byly oceněny na festivalu v Budapešti roku 1990. Po delším natáčení v Arménii v období počátečních bojů o Náhorní Karabach vznikl snímek "Země bez hrobů". Získal cenu poroty na MTF v Hiroshimě 1991. Po dvojí návštěvě Albánie roku 1991 byly dokončeny dokumenty: "Slzy vítězství Albánie" - o krvavém průběhu prvních demokratických voleb /oceněn na MFF v Lodži/ "Milionáři bídy" - o disproporci mezi bohatou kulturní tradicí a současným stavem zbědované země. "Studentská láska" - je příběhem vztahu, který byl přerván politickou perzekucí. Dokument prochází politickými kriminály a internačními tábory Albánie po stopách někdejšího zahraničního studenta University Karlovy, na které jeho děvče v Praze čekalo na tři desítky let... Snímek byl uveden na MFF v Amsterodamu. Rok 1992 je zasvěcen natáčení na Podkarpatské Rusi, kde vznikají dokumenty "Trojí vánoce Zakarpatí" a "Země opět beze jména" /uveden na MTF ve Strassbourgu/. Obsáhlý portrét "Stará historie?" přibližuje paní Josefu Slánskou, vdovu po generálním tajemníkovi Komunistické strany Československa, Rudolfu Slánském, který byl popraven jako oběť politických procesů v padesátých letech. S tímto natáčením v Moskvě vznikl materiál z rozbouřených ulic Moskvy, jenž dal vzniknout snímku "Pozdrav ze země, kde včera znamenalo zítra", který získal Hlavní cenu festivalu Prix Italia 1993. Koncem roku 1993 zakládá Pavel Štingl vlastní produkční firmu K2 s.r.o. Se svým stálým štábem pak počátkem roku 1994 natáčí v Jihoafrické republice rozsáhlejší dokument "Z domova domů", o českých krajanech, kteří vlivem politické situace již po druhé v životě řeší problém emigrace kvůli hrozbě socialismu. Při stejné cestě byl natočen snímek o rázovitosti černých venkovanů "Filemonovi čarodějové". O půl roku později na tyto dokumenty volně navazuje svěděctví z prvních všeetnických voleb v JAR - "Quo Vadis, South Africa...?". Jihoafrické projekty uzavírá snímek "Silvestr Dobré naděje", který přibližuje atmosféru každoročního pompézního karnevalu barevných obyvatel Kapského Města. V červnu roku 1994 vzniká na pozadí pompézních oslav 50. výročí vylodění spojenců v Normandii dokumentární esej "Světová válka v nás", jež se zamýšlí nad osudy Českých veteránů, jejichž podíl na vítězství nad fašismem nebyl oceněn ani za půl století po válce. Počátkem roku 1995 vyvolává menší aféru v českých sdělovacích prostředcích publicistický snímek "Zlatý trojúhelník v srdci Evropy", který poukazuje na trestuhodné mezery v legislativě několika evropských zemí, díky nimž se podařilo zásobit efedrinem pocházejícím z české farmaceutické výroby americký černý drogový trh na tři roky dopředu. V roce 1996 vysílá Česká televize obsáhlý a poměrně velmi sledovaný cyklus krátkých dokumentárních letopisů "Takoví jsme byli". Za každý rok od války po současnost byl nalezen skutečný příběh, na kterém se ilustruje, jak politické dění té které doby zasáhlo a mnohdy zcela zásadně změnilo osud nějakého člověka či rodiny. Z celkových šestnácti dílů realizovaných produkcí K2 pod vedením Pavla Štingla jmenujme alespoň některé: Příběh roku 1947 - "Nejkrásnější rok" - životopisné vzpomínky prof. Jana Wienera, historika, který přednáší dějiny na universitě, tak, jak je sám prožil. Příběh roku 1955 - "Osobní dar pro Stalina" - osud nejslavnějšího českého karosáře ve Vysokém Mýtě, který si v roce 48 sám znárodnil fabriku a dělníci jej z lásky a úcty zvolili za svého ředitele. Tento ideologický omyl skončil vykonstru-ovanou obžalobou a pozdějším vyhoštěním z rodného města. Příběh roku 1960 - "Požáry ve středu Evropy" - vzpomínání obyvatel malé vesničky na Českomoravské vysočině, které přežila celá padesátá léta bez kolektivi-zace a stranické organizace. Pak ovšem začaly požáry. Dodnes se nevyšetřilo, kdo největší vesnické stodoly zapaloval. Všichni ovšem vědí, že ti, kteří za to skončili v kriminále určitě žháři nebyli. Příběh roku 1962 - "Popelnice věčnosti" - tragikomické vzpomínání na Mauzoleum Klementa Gottwalda a podivné postavy kolem trapného pomníku a mýtu prvního dělnického prezidenta. Příběh roku 1965 - "Pozor, padá omítka" - vzpomínky paní Jarmily Šťastné, jejíž manžel tragicky zahynul v době, kdy se Praha následkem znárodnění bytového fondu téměř docela přestala opravovat a z domů začala padat nejen omítka, ale také balkony a římsy. Příběh roku 1989 - "Za veselejší současnost" - vzpomínky na volné sdružení několika přátel, kteří tvořili úsměvnější křídlo českého disentu a pokusili se proti starému režimu zaútočit tím, že jej komicky ztrapní. Populární cyklus byl nejen ve své době nejrozsáhlejší sondou do nespravedlností a demagogie minulého režimu, ale dal vzniknout dalším obsáhlejším projektům: "Čtyři páry bot" je padesátiminutový portrét prof Wienera - potomka pražské německy mluvící židovské rodiny, za války příslušníka RAF, v padesátých letech v internačním táboře pro politicky nepohodlné osoby, v šedesátých letech na pozvání Eleanor Roosweltové emigroval do Spojených států, kde vyučoval historii, krmil buvoly, stal se profesorem na renomované universitě. V roce 1996 vznikají také dva další rozsáhlé projekty - "Tři kamarádky", trojportrét žen, pro které válka skončila likvidací koncentračního tábora na severu Polska. Náhodou se je Němcům nepodařilo usmrtit a jejich osudy šly svou cestou i když vždy v duchu společně... Evu adoptoval ruský vojenský lékař a prožila dost komplikovaný osud v Leningradě. Marta s matkou po válce emigrovala do Izraele a svůj další osud spojila se složitým vývojem blízkého východu. Anita žije v Praze a působí jako archivářka oddělení Holocaustu v židovském muzeu. Při cestě do Izraele v říjnu 1996 začaly vznikat první předtáčky k projektu "Příběh trosečníků Patrie", který přibližuje osudy židovských utečenců z okupované Evropy roku 1940. Po strastiplné cestě válčícím světem připlouvají k břehům Palestiny. Koloniální vláda je však nepřijme a oni se pokusí poškodit loď, na které mají být transportováni dále. Následkem exploze na lodi dochází ke katastrofě, při níž umírá na tři sta přistěhovalců. Projekt byl dokončen s použitím exkluzivních archivních materiálů v roce 1997. V roce 1998 byl vyznamenán cenou FIAT/IFTA. Pro 650. výročí založení Univerzity Karlovy byl určen snímek ”Kámen a poznání”, uveden na jaře roku 1998, který je ohlédnutím za historií pražské alma mater a jejího prorůstání s historií země koruny české. ”Deník pana Pfitznera”, dokončený v roce 1998 je obsáhlou historickou studií života a doby zastupujícího pražského primátora Prof. Josefa Pfitznera. Dokument v délce celovečerního snímku přibližuje osud uznávaného historika v době nástupu, ale také pádu, nacistické ideologie ve střední Evropě. Snímek je nejen portrétem pozoruhodné osobnosti, ale také zamyšlením nad zlomem intelektuála ve fanatického politika a exponenta tzv. ”německé válečné vědy”. Určitým završením jedné paralely je snímek ”Jen jeden pokus se životem” z roku 1999, jenž se vrací k motivu absolventského filmu FAMU. Prostředí nemocnice však objevuje v hypermoderním prostředí neurochirurgie. Hledání vztahu pacient lékař zůstává dominantním motivem i přes proměnu vnějšího politického režimu a vnitřního prostředí technicky vybavené nemocnice. Malý cestopisný cyklus z léta roku 1999 přibližuje dnešní situaci etnických Američanů a snahu o znovuobrození tradic, které byly po desetiletí potlačovány. Snímky ”Indiánské ráno” a ”William Shakespeare z kmene Arapaho” byly realizovány v Novém Mexiku, Arizoně a Wyomingu. Počátkem roku 2000 je dokončen téměř dvouletý projekt ”Zaniklý svět Karla Pecky”, jenž na stylizovaných fragmentech autobiografického vzpomínání nedávno zesnulého spisovatele vykresluje situaci politických vezňů v padesátých a šedesátých letech. Na jaře téhož roku je dokončen další obsáhlý projekt, dokumentární pohádka ”O zlém snu”. Volná adaptace vpomínkové knihy Evy Erbenové líčí vzpomínky na přežití holocaustu pohledem třináctiletého děvčátka. Kniha i polohraný televizní dokument sleduje snahu o přiblížení této těžké doby chápání stejně starých dětí, jako byla autorka literární předlohy za války. Snímek byl oceněn hlavní cenou festivalu Japan Prix 2000. Třetím velkým dokumentem roku 2000 je historická studie příběhu Viliama Gerika, parašutisty, jenž byl v roce 1947 souzen jako zrádce národa. Snímek s názvem „Selhání“ polemizuje nejen o osobní odvaze a zbabělosti jednotlivce, ale také o atmosféře zlomových historických epoch a povaze národa českého v době nacistické okupace. Tři velké dokumenty dokončené v roce 2000 byly oceněny výroční cenou tvůrčího svazu FITES „Trilobit 2000“. Během tzv. „Televizní krize“ na přelomu tisíciletí vzniklo v týmové práci skupiny nezávislých režisérů několik publicistických snímků reflektujících pokus politiků destabilizovat Českou veřejnoprávní televizi. Tuto edici završil střihový dokument „Chaos“ jenž přibližuje události několika týdnů televizní krize stylem dokumentární eseje. Spolurežiséry snímku jsou: Alice Nellis, Mirek Janek, Roman Vávra, Jiří Chlumský, Petr Nikolaev, Milan Tomsa. Na jaře roku 2001 byl uveden v premiéře a derniéře zároveň komický dokument o dětském oddílu experimentální archeologie „ Léčba pravěkem aneb Jak se Quido napravil“, oceněný pro režiséra Řádem bílého mamuta. V letech 2000 - 2001 byl realizován dokumentární portrét „Jakou řečí mluví pánbůh…?“, jenž objevuje horského hospodáře z Velké Úpy. Příběh rodiny Friedricha Kneifela zrcadlí skupinový osud sudetských Němců z východních Krkonoš, od dob osidlování kraje, až po dramatické události dvacátého století. V roce 2002 je dokončen dokument „Druhý život Lidic“, jenž se pokouší nalézt nový pohled na odkaz tragédie z roku 1942. Snímek navazuje na významný dokument britského režiséra Humphrey Jenningse „Tichá ves“. Jeho spoluautorem je britský novinář David Vaughan. Dokumentární portrét nevidomé výtvarnice Pavly Francové „Malování potmě“ byl dokončen v roce 2003. V letech 2000 – 2004 probíhají práce na celovečerním snímku, který je mozaikou příběhů podkrkonošské obce Paseky nad Jizerou. V rámci těchto příprav vzniká dokument o divadelní inscenaci na motivy buditelského románu Karla Václava Raise „Návrat Zapadlých vlastenců“. Na místě, kde se děj předlohy odehrával, si zahráli potomci někdejších románových postav. Celovečerní „ochotnický film“ „Mír jejich duši“, byl dokončen na podzim roku 2004, do distribuce uveden počátkem roku 2005. Na jaře roku 2006 bylo otevřeno nové muzeum v Lidicích, jehož multimediální expozice s názvem „A nevinní byli vinni“ se stala první svého druhu v České republice. V tomtéž roce byl ukončen sběrný dokument „Divadlo bláznivých dramat Borise Rösnera“. Roku 2007 dokončuje dokument v podhůří slovenských Tater, v dědině kde natáčel již roku 1992. S odstupem nové generace vzniká snímek „Suchá Hora, dědina na konci trati“. Vzpomínky jedné skoro padesátičlenné rodiny, natáčené formou amatérských filmových rekonstrukcí, mapují život výrazné národopisné oblasti Goralů od padesátých let po současnost. Po dvouletém natáčení je počátkem roku 2008 uveden celovečerní dokument „Ghetto jménem Baluty“. Obraz města, ve kterém kdysi bylo židovské ghetto spojují s autentickými vzpomínkami unikátní fotografie Henrika Rosse. Oceněn výroční cenou filmového svazu Trilobit, cena poroty polského festivalu Rozstaje Evropy, cena poroty festivalu Ústí nad Orlicí 2009. V roce 2010 přibyla cena poroty varšavského festivalu „Sztuka dokumenta“. V průběhu roku 2008 vznikal sběrnou metodou materiál ke snímku „Cesta k cestě“. Dokument zachycuje úsilí patnácti sochařů na realizaci novodobé křížové cesty odhalené v říjnu roku 2008 nedaleko Kuksu. Počátkem roku 2011 vyšlo DVD, které je rozsáhlou prezentací skupinového sochařského díla se třemi hodinami bonusového materiálu. Během roku 2009 vznikal dokumentární portrét Aloise Denemarka, posledního žijícího pamětníka strůjců atentátu na Reinharda Heydricha „Šil jsem u Kubiše“. Poslední léta tvorby jsou výrazně věnována multimediálním projektům pro muzea a výstavy. Na lidickou expozici navázala programová část výstavy „Republika“ pro Národní muzeum v Praze. V průběhu let 2009 – 2010 vzniká rozsáhlý projekt nové expozice Muzea Krkonoš pro Správu Krkonošského národního parku. Záměr přestavby barokního kláštera pro expozici vztahu člověka s přírodou má přinést výlučnému regionu moderní návštěvnické a vzdělávací centrum.

K oceněným dokumentů Pavla Štingla patří například Příběh trosečníků Patrie - cena za film roku FIAT/IFTA v roce 1998, O zlém snu - cena MTF Japan v roce 2000. Ve stejném roce byly oceněny výroční cenou tvůrčího svazu FITES „Trilobit 2000“ tři velké dokumenty - Zaniklý svět Karla Pecky, O zlém snu a Selhání. Cena Trilobit byla Štinglovi znovu udělena v roce 2008 za autorské dokumenty Ghetto jménem Baluty a Suchá Hora, dědina na konci trati, které – každý jinak a v jiném historickém kontextu - sahají ke kořenům osudů, existence a emocí lidí. Suchá hora pak dostala hlavní cenu v kategorii Dokumentární film nad 30 minut na filmovém festivalu dokumentární tvorby NADOTEK v Ústí nad Orlicí. 2008. Ghetto jménem Baluty bylo nominováno na Českého lva 2008 za dokument a v roce 2009 se mu dostalo také ocenění na festivalu Crossroads of Europe v Lublinu v Polsku.